Rok 2010

21.prosince 2o1o
Ahoj,
tak vám zase píšu z lodi. Tentokrát jsou to střípky jubilejní dvacáté a poslední v tomto roce, snad se vám budou líbit stejně jako ty předchozí…
V úterý jsme dorazili do Rotterdamu před desátou ranní, tedy pouze s hodinovým zpožděním. Na to jak vypadaly silnice, to dopadlo ještě dobře. Byla tam zima jak v ruským filmu, ale dělal to spíš silný východní vítr, protože podle teploměru byly jen dva stupně pod nulou. Vlak do Vlaardingenu mi ujel těsně před nosem, další jel naštěstí za čtvrt hodiny. A na lodi jsem byl v po půl jedenácté. Trochu jsem se zabydlel, aklimatizoval a vyrazil jsem zpátky do Rotterdamu pro novou Dienstboek. To zase byla historka okresního formátu, ale podařilo se. Během mé dvoutýdenní nepřítomnosti na lodi Joop s Denisem nabořili pravou stranu levé šance, přesně uprostřed nápisu, je to pěkně promáčklé, to je tak na výměnu celýho kusu, to nikdo nevyrovná. Zevnitř je i oprýskaná barva.

Nabouraná šance zevnitř

Ještě jsem udělal nákup a zavolal Joop, že musíme do nakládky. A tak jsme před pátou vyrazili do Botleku, tam jsme dojeli za tři čtvrti hodiny, uvázali se na zámořák jménem Citron a po osmé začali nakládat. Šlo to dobře, v jedenáct bylo naloženo tisíc tun kokosového oleje a po půl dvanácté jsme už byli převázaný na štajgru, kde jsme měli ráno vykládat.
Ráno o deváté jsme přejeli na štajgr, kde v noci byl uvázaný ten zámořák a po různých peripetiích se zamrzlým potrubím na břehu jsme začali ve dvanáct vykládat. Ve čtyři bylo vyloženo a v šest jsme měli vyčištěné tanky. Tak jsme okamžitě a střelhbitě zamířili do Europoortu k ADM, pro rafinovaný řepkový olej. V osm jsme byli na místě. Celej den silný studený vítr a ráno to vypadalo tak slibně, i sluníčko trochu svítilo. Před devátou jsme začali nakládat a v šest hodin ráno bylo hotovo. Udělal jsem papíry a šel si lehnout. Naložili jsme 1100 tun rafinovaného řepkového oleje. Celou noc odporně sněžilo a foukalo. V sedm Joop vyrazil směr Dordrecht. Tam jsme vyčistili slobtanky a nabunkrovali. Večer po šesté hodině jsme se uvázali v Ijzendoornu a přijel za mnou na návštěvu Peter. Pěkně dlouho jsme se zase neviděli a tak bylo o čem povídat.
V pátek ráno musel Joop k doktorovi a tak jsme z Ijzendoornu vyjeli v půl jedné a v půl páté jsme byli ve Spycku. Nakládat jsme začali až po osmé a deset minut před půlnocí jsme vyjeli. Přiložili jsme k těm 11stům rafinovaného oleje, 700tun polorafinovaného a zamířili s tím do Leeru. Celou nakládku sněžilo a byla zima. Jeli jsme celou noc a celý den. Furt bylo odporně zima a šedivo. Na Ijsselmeer už je zase led, místama pěkně silnej.

Paluba pod sněhem

Furt led

Zase led

Ledoborce ho už bourají, ale na konvoj to ještě není. Večer jsme to uvázali ve Skulenboarchu.
V neděli jsme vyrazili v devět a večer v deset jsme byli v Leeru. Poněvadž mrazy polevily, tak jsem umyl celou palubu, byla pěkně mastná. Po obědě jsme vyložili Monique za mostem v Bloemhofu a zase tu zůstali s Joopem sami. Přístav v Leeru je taky plnej ledu.
V pondělí to bylo dobrodružné hned od rána, prasklo nám na jednom potrubí těsnění a olej stříkal kde neměl, tak jsme to uvedli s Joopem na pravou míru a ve čtvrt na osm začli konečně vykládat. Já nainstaloval na přední jeřábek nové lano a pak jsem vyrazil do vsi a na nákup. Během mé „vycházky“ padla taková mlha, že nebylo vidět na dva metry, a vydrželo to až do noci. Odpoledne jsem vyčistil a vypumpoval levý slobtank, byly v něm zbytky palmového oleje. V osm jsem měl vyloženo a v devět vše hotovo, uklizeno a vyčištěné tanky.
Ráno jsme z Leeru vyjeli až po desáté, čekalo se na začátek přílivu. Mlha se nezvedla. U uzávěrových vrat na Ems spadlo do vody auto a tak byla mezi jednou a druhou hodinou zastavená plavba.

Uzávěrová vrata

Projeli jsme ve dvanáct a tak nás to naštěstí nezasáhlo. Pod Groningenem jeden kontejnerák narazil v mlze do mostu. V Hollandsku byla větší zima než v Německu a mlha mrzla a vše bylo obalené bílou krustou z ledu. V noci jsme naložili Monique s Dennisem a před druhou ranní jsme se uvázali za komorou v Lemmeru.
Od úterý se zase jezdí přes Ijselmeer s konvojem.Je tam zase fůra ledu. To bude letos dlouhé…
Ve středu jsme vyjeli v pět ráno a v deset večer jsme byli v Europoortu a hned začali nakládat 2000 tun řepkového oleje. Odpoledne jsme se zasekli ve Vreeswijku před komorou, protože tam jednu opravujou a tak jsme tři hodiny čekali až na nás přijde řada.

Lek chvíli po západu

V noci byla zima a pršelo. Bylo to odporné a hlavně začalo pršet, když jsem dokládal tanky. V sedm ráno jsem měl vše hotové, naložené a tak jsme vyrazili směr Botlek. Jízda na dvě hodiny. V Botleku jsme začali vykládat až v jedenáct, protože tady nikdo nevěděl do jakého tanku se to má vyložit a jediný člověk, co to věděl, měl jednání. Vypadalo to slibně, že před pátou bude vyloženo, ale po druhé hodině jsme museli zastavit vykládku a čekali jsme přes tři hodiny. Vyloženo bylo až v devět večer a v deset už jsme byli převázaný ve Vlaardingenu.
V pátek ráno jsme přejeli z Vlaardingenu do Maashavenu, tam jsme vyřizovali břehovou přípojku, protože tam nesmí běžet generátor. Vyčistil jsem tanky a pak jsme s Dennisem umyli špičku a zadek. Protože byl koopavod tak jsem navečer vyrazil do vsi a vrátil se před osmou s ušoupanýma nožičkama.
V sobotu jsem umyl gangborty a odpoledne se chtěl jít podívat na SS Rotterdam, ale byla nepřístupná strojovna a tak jsem to odložil na jindy, až bude přístupná kompletní loď. Tak jsem udělal pár fotek špičky s vlajkou. A pak už jsem si jen čet a věnoval se svým stránkám.
Celej víkend jsme prostáli, protože ten náš zámořák měl zpoždění. A tak jsme šli do nakládky až v pondělí ráno. Šlo to rychle (500 tun za hodinu) a tak jsme v poledne vyjeli.

Vánočně osvětlené kasino v Nijmegenu

Přejeli jsme do Spycku tam v noci přiložili 1000 tun řepkového oleje. A tak jsme měli 1000 tun kokosového oleje do Reisholzu a 1000 tun řepkového oleje do Mainzu. Vody bylo v řece dost.

Nakládka ve Spycku

Vykládka ve Spycku

V pondělí zase začalo sněžit. Byli jsme naplno naložený a tak nám voda tekla po gangbortu a vytékala na přední palubu kotevními skluzy. Voda byla těsně pod okrajem přední šance. Naštěstí nemrzlo a tak jsem neměl na přední palubě kluziště.

Vlna před špičkou

Gangpultry pod vodou

Ve středu v půl jedné ráno jsme dojeli do Reisholz a začali rovnou vykládat. Před šestou jsem měl vyloženo a v půl osmé, kdy jsme vyjeli jsem měl i umyté tanky a mohl jsem si jít s klidným svědomím lehnout.
Ve čtvrtek odpoledne jsme dorazili do Mainzu a přestože se vše milionkrát změnilo, jsme kolem deváté začali vykládat. Od večera hustě sněžilo. Napadlo asi deset centimetrů nového sněhu. Třikrát fuj. V jednu hodinu nad ránem bylo vyloženo. Tak jsme všechno odkuplovali, poklidili na palubě a chystali se k odjezdu. Jen se čekalo na kontroléra. Ten přišel s tím, že na břehu postrádají 87 tun produktu. U nás jsme všechno zkontrolovali a i podle počítače jsme byli prázdný. Chyba byla tedy někde na břehu. Odvázali jsme se. Hodili kotvu a ráno v pět jsme vyjeli.

Nad Bonnem

V pátek jsme ve dvě hodiny dojeli do Kolína, dali auto na břeh a Joop s Monique odjeli a nechali mě tady napospas osudu. Ve čtvrtek měl Joopův brácha 65tiny, tak v pátek pořádal oslavu a v sobotu byl tradiční, každoroční, vánoční ples. Já jsem si v pátek udělal procházku po vánočních trzích, včetně jednoho středověkého. Dal jsem si čerstvě upražené mandle v cukru a bramborák. To byla dobrota. Už tuhle jsem koketoval s myšlenkou, že si budu muset pár bramboráků usmažit, takhle jsem to měl bez práce.

Andělský trh

Hvědy nad tržištěm

A v sobotu jsem zašel do čokoládového muzea a na vycházku do města. Dopoledne sněžilo a v muzeu bylo příjemně, přinesl jsem i tajné recepty a udělal tam fůru fotek.

Zlatá čokoláda

Zlatý kakaovník s čokoládovým pramenem

Cestou do muzea jsem viděl šílence na kajaku.

Šílenec na kajaku

Když přestalo sněžit, vykouklo sluníčko a udělal se krásný lehce mrazivý modrooblohový den, stvořený akorát pro vycházku do vsi. Jen kdyby těch lidí nebylo tolik…
Protože se v posledních dnech toho na palubě nedalo moc podnikat, tak jsem dny trávil ve strojovně pravidelnou údržbou a sajfováním stěn a stropu.
Neděle nezačala dvakrát nejlépe, probudil jsem se o čtvrt hodině a zjistil jsem, že nefunguje usměrňovač napětí, tím pádem nejdou ledničky, nouzové osvětlení, počítače a podobné vymoženosti. Chvíli jsem tady trochu strašil, nic jsem nevymyslel a tak jsem si šel zase lehnout. Když jsem vstal podruhé, tak jsem ještě jednou všechno obešel a jediné co mi z toho vyšlo, bylo, že odešel samotný usměrňovač. Zavolal jsem tedy Joopovi, ten se spojil s Allenwijse, ta nám tady dělala elektrickou instalaci a jejich technik se spojil se mnou. Společnými silami s „přítelem na telefonu“ jsem provedl nouzové řešení, než se vrátíme zpátky do Hollandska a oni nám přijedou namontovat nový měnič. A byla jedna hodina, když jsem to měl vše z krku. Udělal jsem si oběd a shrabal sníh, úplně zbytečně, protože o chvíli později začalo zase sněžit a v pět hodin bylo na palubě nových deset centimetrů sněhu – fuj.Joop se mi vrátil kolem sedmé, dali jsme auto na palubu a zamířili do Neuss, kde máme zítra ráno nakládat. Pozdě večer začalo pršet.
V pondělí jsme začali v sedm nakládat. V průběhu dne jsme postupně zjistili, co všechno nám přestalo fungovat. A je toho dost. Stejně si myslím, že je to následek našeho připojení v Maashavenu na břeh minulý týden. V jednu hodinu jsme měli hotovo a vyrazili. Se soumrakem jsme byli na první komoře na kanále a do Marl jsme přijeli v půl jedenácté a dali se na wachtštajgr. Před námi vykládala jiná loď. Na kanále se už dělá led. Teplota v noci byla na minus 10ti stupních. Byla to radost pracovat s provazy, jako bych se loď pokoušel uvázat na tyč, byly tak ztuhlé. To je tak si někde uvázat ruce. Ještě, že Joop najíždí všude klidně a pomalu. V půl čtvrtý ráno nám zavolali, že máme jít do vykládky, tak jsme se převázali, nakuplovali se a ve tři čtvrti na šest začali. Zima jak v ruským filmu. Ráno začalo zase sněžit. NEMÁM RÁD ZIMU! V jednu hodinu bylo vyloženo, nabrali jsme balast a těsně před třetí jsme vyjeli. Šlo to všechno dobře a tak jsme už byli po sedmé nad poslední komorou a tam se uvázali.
A to je pro letošní rok z lodě všechno.

Dnes je poslední letošní úplněk a zítra začíná astronomická zima. A já už teď jí mám plný zuby. Obávám se, že bude zase dlouhá.

Mějte se hezky a opatrujte se.
Váš Pavel

ZPÁTKY