Posbíráno




Nejdřív jsou si cizí.
pak se poznají
a mluví a vypráví
a pak schází slova
najednou není dost písmen v abecedě
a jsou si zase cizí...
asi necítili tu vůni...
možná měli strach
odkrýt svá tajemství...
možná neviděli východ slunce...
možná teď bloudí tmou
a bolestně touží najít světlo
ale neznají chůzi
není dost síly...



Některé způsoby, jak nezešílet,
jsou někdy šílenější,
než šílenství samo.



Nemůžou po tobě šlapat dokud neležíš.





TŘEŠNÍM


S třešněmi a láskou je to úplně stejné.Je stejně krásná a samozřejmě, že i chutná po třešních. Stačí se jen dobře rozhlédnout kolem sebe - po třešních. Všude mají třešňové aleje, protože bez třešní a lásky nelze žít. A že to spolu nesouvisí? Nemáš pravdu. Jedno bez druhého - to přece nejde.
Jen se zeptej.
Kohokoliv.
Dozrávají si za nejkrásnějších sluncem prosycených dnů, na samém počátku léta, kdy všechno je tak sladké - po třešních.
A zem tak vlahá voní ti všude, kam kráčíš. Ta zem má tu moc. Zem a slunce. Probuzené paprsky kouzlí si a zkouší nás.
Tak jdu tou alejí, naslouchám té řeči a vybírám očima ty nejkrásnější plody. Trhat je však ještě nebudu, počkám až…
Je to zvláštní, šel jsem tudy již tenkrát, tenkrát to všechno kvetlo - tenkrát… Tak dávno to ale zase nebylo, ale kdy to bylo, to už si nevzpomínám. Vím jen, že to bylo. Ještě teď cítím tu chuť, po které je tak blaze. Šel jsem tudy opravdu mnohokrát, z rána, v podvečer, v noci, ale nikdy jsem neviděl, to co dnes. Co je dnes kolem krásných třešní. Proto snad, že jsem neviděl, jsem neměl zájem, nebo mně spíš chyběla odvaha? Nebo jsem právě čekal na ty plody a na tebe?
Ale, to by…
Nebo to spíš byla opatrnost a nebo odpovědnost? Ne, to ne. Ale, co když ano. Tak vůči čemu nebo komu v tom zvláštním čase a věku. Ale jak vlastně najít tu správnou odpověď - teď, když je stále tak lákavá ta sladká chuť třešní. Kdo by mohl závidět nebo vyčítat, že právě mně to potkalo, že jsem tam čekal – tebe. Čekal, a tys to věděla.
Žít si v čase třešní, to je nádhera.
Patřit k těm, co neodkvétají, kteří stále mají na dosah ty plody, mohou si je stále brát, mají je před očima.
Někdy je potkávám – v třešňových alejích. Nikam nespěchají – kam taky, myslím si, když je míjím, když se usmívají. Ta krása a chuť, ta přetrvává s takovou zázračnou lehkostí…
Tak a tak to obvykle chodí, říkávají mnozí lidé, květy odkvetou a přicházejí plody. Tak ať přicházejí, myslím si, vždyť jsou tak krásné, svádějící k trhání. A tak sladké. A tak se člověku dostavuje pocit, že jsou jenom jeho – jeho? Skutečně je to tak? A lidi s nimi zacházejí všelijak. Jsou to prostě lidé.
Mnozí z nich odkvétají tak záhy – ve dvaceti, jiní v padesáti a někteří vůbec. Ale to je koneckonců jejich věc.
Potkávám ty odkvetlé, co krásu třešňových hodů nevidí. Vím, dělají všechno možné, co ti druzí. Zavírají je do plechovek, bez slunce, vzduchu a ještě je utápějí v brandy. Proč tak krutě ničí tu křehkou krásu. Copak tohle mohou vydržet? Mnozí říkají, že jedině tak je to dobré – třešně v brandy.
Jako bych to viděl, jak se to tváříš? Ne opravdu to sem nepatří. Rozumím. Dobrá, berme je tedy jako skutečnost – my dva.
To ostatní nezměníme.
Tak požijme je klidně též, ale nestaňme se barbary.
K třešním.
Z lásky.





Lpíme na vzpomínkách,
jako by určovaly kdo jsme.
To ale určují naše činy.



Předpokládej,
že Tě každý jednou zradí!
A nikdy nebudeš zklamaný!



Berte,
co se Vám nabízí.
A to musí někdy stačit..



Lež, to je velmi smutná náhražka za pravdu,
ale lepší se zatím nikomu nepodařilo vymyslet.



Jak to má kola,
nebo kozy,
jsou s tím vždycky problémy!



Budoucnost je dort,
který nemusíme ochutnat.



Minulost nemůžeme změnit,
můžeme čelit pouze budoucnosti!



K čemu jsou křídla,
když neucítím vítr na tváři?



Jestli je tohle
očistec,
jak se dostanu do
nebe?



Tančit můžete kdekoli a kdykoli.
Když ne jinak,
tak alespoň ve svém srdci.

Tančete!



Riskovat,
znamená skočit z útesu
a cestou dolů
si postavit křídla.



Jenom blázni vstoupí tam,
kam se bojí andělé...



Věci se mají dělat, dokud je čas.
Dělat, dokud je čas,
protože najednou může být pozdě.



Pokud existuje život,
existuje i naděje!



Nepochybuj o sobě!
Pochyby zabíjí.



Když chcete déšť,
musíte počítat s blátem!



Dobrý skutky nás nakonec ochráněj...



Všechno, co ztratíme
se k nám jednoho dne vrátí.
I když ne vždycky tak,
jak bychom čekali.



Smrt jsou pouze dveře.
Když se zavřou,
jiné se otevřou.



Nezapomeňte na úsměv,
je to světlo,
které při pohledu do očí prozradí,
že srdce je doma.



Když jsme neměli nic,
byli jsme lepší...



Nemáme nic cennějšího,
než jeden druhého.



Někdy se stane něco,
co nemůžeme ovlivnit.
TY za to nemůžeš!



Každý další den
je darem...



Všechny hranice,
jsou jen předsudky,
čekající na své zboření.
Každý může zbořit
jakékoliv předsudky,
pokud dokáže přesvědčit sám sebe,
že je to možné.



Věřím,
že fantazie je silnější než vědění,
že mýty mají větší moc než historie,
že sny jsou mocnější než skutečnost,
že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.
Můžeme být cokoli chcem.



Milovat není jen mít rád,
milovat je věřit,
odpustit a znova podat ruce,
milovat je rozdělit duši i srdce.



Milujeme ty, co nás odmítají,
odmítáme ty, co nás milují!



Neřeš minulost,
stejně ji nezměníš a nevrátíš čas!
Neplánuj budoucnost,
nikdy nevíš, co se může stát!
Žij přítomností!



Přízraky našich bývalých lásek,
jsou ze všech přízraků nejhorší...



Uhodíš ženu,
umře láska!



Kdo se bojí,
zůstává sám...



Věřím.
Protože nevěřit...
neměli bychom už žádnou
naději.



Jediný rozdíl
mezi mnou a šílencem
je v tom,
že já nejsem šílenec!



K čemu jsou začátky?
Aby se člověk dostal
k temným, beznadějným,
hořce chutnajícím koncům?



Někdy se nevyplácí sečítat šance.
Někdy je třeba jen spoléhat na osud.



Žena má tajemnou duši,
a my vidíme jen její stín,
který se jí odráží v očích.
Ale stín se mění podle toho,
jak se mění světlo.



Když někoho miluješ, dej mu volnost, prostor ...
Když se Ti vrátí, je Tvůj ...
Když ne, pak nikdy Tvůj nebyl.
Ale nikdy se nesnažme někoho vlastnit...



Zničíš - li všechny mé démony,
tak mí andělé půjdou s nimi...



Čas plyne jinak
pro zamilované.



Mrhání životem spočívá
v lásce,
kterou jsme nedali,
v síle,
kterou jsme nevyužili,
v sobecké opatrnosti,
která nechce nic riskovat
a která je sice bez bolesti,
ale taky bez trocha štěstí.



Lidé vstupují do našich životů
a zase z nich odcházejí.
Nemůžeme si vybrat,
kdy a jak do nich vstoupí,
ani kdy a jak odejdou.
Můžeme si z toho leda vzít poučení,
vyrovnat se s tím
a jít dál...


Kdo se vzdá svobody,
aby získal jistotu,
ztratí nakonec obojí.


Když jsme si přestali hrát,
začali jsme stárnout.


Odvaha je krev strachu.



Jak dlouho je navždy?
Déle, než dokážeme spočítat.
Jak daleko je navždy?
Až k nekonečným koncům.
My ale žijeme
... jen chvilku!
Pokud vůbec.


Život je o každém okamžiku...


...radujme se,
neboť zoufalství je smrtelný hřích.


Neexistuje lepší dar
než budoucnost...


Proti lidské hlouposti
jsou i bohové bezmocní!


Ďábel
se skrývá v detailu...


Všechny dny
našeho života
platí...



Roztříštěni na kousky,
hledáme se.
Děláme cosi,
aby to tak nekřičelo.
Ale prázdnota přece nemůže křičet.



Šéf má svůj plán,
my známe jen část...



Všechno,
čím jsi v životě prošel,
se projeví
na tvém tanci...



Řekni mi,
co čteš v tramvaji,
já ti řeknu,
kdo chceš,
aby si lidé mysleli,
že jsi.



Neexistuje nic horšího než ztráta víry.
Jakékoli.
Víry v boha.
Víry ve vlastní bezpečnost.
Víry v lásku...
Víra definuje naše místo ve světě,
a když o ni přijdete,už nemáte nic.
Nejste nic.
Jen hříčka v rukou vrtkavého osudu.



Nelituj mrtvé.
Lituj živé,
a nejvíce ty,
kteří žijí bez lásky.



Čeho se na nás dopustí druzí,
s tím už se nějak vyrovnáme.
Horší je to s tím,
čeho jsme se na sobě dopustili sami.



Neptej se mne na nic
a nebudu ti lhát...



Nechci patřit do klubu,
jenž mezi své členy
přijímá lidi,
jako jsem já.


Nemusíme všechno pochopit,
stačí to přijmout.


Jsou rozhodnutí
která člověk musí udělat,
jinak ztratí sám sebe.


Nejtěžší je se naučit,
které mosty použít
a které zbořit.


Kdo je ve dne mdlého rozumu,
v noci ztratí i to málo.
V noci převládají vegetativní funkce
a je stvořena k milování...


Kroužek na klíče je vynález,
který vám umožní
ztratit všechny klíče
NAJEDNOU !


Život je zlozvyk,
kterého se moc neradi
zbavujeme...


Dobrodružství
je, když někdo jiný prožívá peklo
tisíc mil daleko.


ZPÁTKY


Porucha není na vašem přijímači, ale ve skutečnosti...