a tak...
|
U holešovického nádraží je podchod. Co pamatuji, byl šedivý, špinavý a olezlý, jako většina jemu podobných sourozenců kdekoliv na světě, nejen v Praze. Nedávno jsem se chystal cestovat někam vlakem, už ani nevím proč, zřejmě jsem byl dlouhou dobu čistej... Jaké však bylo mé překvapení. Zajděte se podívat sami, stojí to za to. Je to úžasné dílo. ...není pravda, že sem přicházíme žít, jenom zde spíme, jenom zde sníme... ...vzali ste nám barák, vezmeme vám město... ...šedý kocour mě posadil na černého geparda a zachránil mě tak před hadem ve skleníku... ...všude okolo je moře trampolín, skáču na nich a nemůžu to zastavit... ...tělo je vrstva mojí mysli a ta je slupkou mé duše... ...možná, že život je jenom sen a na konci vede cesta ven... ...na zemi je potopa, někteří lidé zemřou, jiní se promění v ryby a další zase v anděly... ...lucie spí na chalupě pod peřinou, na které spí obrovští sršáni... ...hraji nějakou hru, přede mnou stojí tři postavy, prostřední se představí jako smrt... ...jsem na horách, mám sex s terezou a markem... ...ich habe mich eine braune sommerhosen gekauft und aja eine rote, ich wollte auch lieber eine rote hosen haben...
|
|
Tak se mi to podařilo. Mám první tři výtisky Neuromancera. Tvrdá vazba, křídový lesklý papír, zkrátka nádhera. Přes několikerou výstupní kontrolu, jsou zde dvě malé chybky. Už jsou opraveny, ale to bude až ve druhém vydání. Tedy pokud nějaké bude, každopádně jsem si splnil zase jeden sen. Mám velikou radost. Pokochejte se, se mnou.
|
|
11. červen, devět hodin večer, začíná druhá polovina třetího večera 6tého ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Kutná Hora 2013. Na pódium přichází hudebníci, dirigent a komorní sbor Martinů Voices. Obloha za okny katedrály potemněla modří letní noci a pod oblouky monumentální stavby se rozezněly první tóny suity Pink Floyd „Atom Heart Mother“. Téměř třicetiminutová hudební suita, rozdělená do šesti částí se začíná vznášet prostorem chrámu. Zvuk se proplétá mezi sloupovím hlavní lodě a nachází si cestu do každého z koutů chrámu, kde zní se stejnou silou, jako kdybyste stáli přímo před hudebníky. Je to až neuvěřitelné, jak se prostor chrámu, sám osobě plný energie, dokázal ještě více naplnit energií, která doslova prýštila z celého hudebního tělesa i hudebníků, kteří se ze všech sil snažili, aby „Atomové srdce“ přednesli v celé jeho kráse. A povedlo se jím to více než fantasticky. Skladba, která byla za celou dobu od svého vzniku interpretována pouze několikrát, zde, v tomto prostoru získala další rozměr a pro mne přinesla hudební zážitek nesrovnatelný s jakýmkoliv předchozím. Spojení hudby Pink Floyd a atmosféry uvnitř chrámu Svaté Barbory bylo pro mne největším hudebním svátkem, který zřejmě hned tak něco nemá šanci překonat. Chtěl bych zde poděkovat všem, kteří toto dílo uvedli znovu v život a připravili mi jeden z největších hudebních zážitků mého života.
|
|
Po více jak měsíci intenzivní práce a příprav jsem včera pro Markétu spustil její stránky věnující se Reiki, diagnostice a léčení Štěstí v nás . Začal jsem 19tého dubna a včera 21.května 2013 jsem to vyvěsil. Společnými silami jsme vytvořili šestnáct verzí a úprav. Bylo to náročné, hlavně pro oči, ale z toho, co jsme udělali mám radost a dobrý pocit. Konečný výsledek můžete vidět zde . Teď už zbývá, aby si lidé ty stránky našli, a všechno se rozběhlo, tak jak má. Takže řekněte o těchto stránkách všem známým a lidem, které vše kolem Reiki, diagnostiky, automatické kresby a kyvadla zajímá... Věřím, že se jí bude dařit. Přeji Ti, Markéto, hodně štěstí v podnikání. P.S. A veliké poděkování Tytýnkovi za supervizi.
|
|
Protože jsem již poněkolikáté změnil úvodní fotografii, tak jsem si řekl, že by pro nové (ostatně i stávajívší) návštěvníky těchto stránek mohlo být zajímavé se podívat, jak se ta fotografie v průběhu času mění...
|
|
Jednou, v roce 1992 (počítám, že to bylo nějak na podzim), jsem si udělal vycházku do Düsseldorfu. Tam v nádražní prodejně novin a časopisů jsem narazil na comics Neuromancer. Byl to Speciál Schwer Metallu, což je německá mutace Heavy Metallu. A poněvadž román Neuromancer Williama Gibsona je mojí oblíbenou knihou, ani chvíli jsem nezaváhal, a koupil si ho. Stál pro mne tehdy závratných deset marek, tedy přesně 9,80 DM.
Comics jsem hned po návratu na loď podrobně prostudoval, obrázek po obrázku a byl z něj neskonale nadšený. Mé znalosti němčiny nebyly na nejlepší úrovni, ale při čtení jsem si s textem poradil. Od té doby mi v hlavě vrtala myšlenka na to udělat vlastní český překlad a comics u nás vydat. A tak jednoho krásného dne, když byla ta pravá konstelace hvězd, jsem si sedl, vzal si k ruce dva tlusté slovníky, české vydání Neuromancera a pustil se do překládání. Nebyla to snadná záležitost. Listování slovníky i knihou a hledání vhodné formulace. Hodně jsem se odrazil od překladu Ondřeje Neffa. Ale i tak jsem tím strávil spoustu času. Každý den jednu stránku. A potom celý překlad dokola číst, hledat chyby a příhodnější výrazy a obraty. Někdy v průběhu roku 1994 jsem měl překlad hotový. Přiznám, že jsem s tím nijak nepospíchal, nic mne netlačilo a já se tím docela bavil.
Když jsem si pořídil počítač, sebral jsem odvahu, rozebral comics na jednotlivé listy a ty nechal naskenovat. Naskenování pro mne udělal kamarád Tomáš. Potom jsem v Corelu začal provádět lettering. To už mluvíme o roku 2001. Ale nějak moc mne to nebavilo a po asi sedmi, osmi stránkách jsem toho nechal. Na dlouhých 10 let. V roce 2011 jsem všechno znovu naskenoval v co nejvyšším rozlišení. V té době jsem už měl nějaké zkušenosti s Photoshopem a začal jsem pěkně od začátku. Nejdříve vybrat vhodné písmo a pak stránku po stránce, slovo za slovem pomalu vkládat český text na místo německého. Šlo to pomalu a práce to byla únavná. Musel jsem po sobě všechno několikrát kontrolovat, zda jsem opravdu vložil vše tam, kam patřilo. Taky jsem musel eliminovat chyby vzniklé překlepy při přepisování. Ale povedlo se. Na podzim roku 2012 byly všechny stránky comicsu hotové. Ostatně já taky…
A to je celý dlouhý příběh o tom jak jsem přeložil Neuromancera. Vše je připraveno k tisku, otázkou je jakým způsobem to provedu. Každopádně zbývá už jen poslední krok. Tímto chci poděkovat všem zúčastněným za jejich nezištnou pomoc. „DĚKUJI VÁM, PŘÁTELÉ MOJI“
22. února 2012 |
a tak... z předchozích let
Rok 2oo9 Rok 2o1o Rok 2o11 Rok 2o12
