a tak...
|
Prstem pohladí díry malý píšťaly a ta se rozezní do dáli. Ta hudba je nádherná a nebe do černa. V sobotu ráno, když jsem poklízel na stole, jsem si všimnul dvou malých černých granulí. Nevěnoval jsem jim nijak pozornost a smetl je na zem, kde byly posléze vyluxovány. Jenže když jsem otíral stůl u počítače, narazil jsem na další dvě. Posléze jsem jich několik dalších našel i na zemi při luxování. V tom mi to došlo. Protože mám stále otevřené dveře a stáli jsme kousek od sila, tak mne zřejmě navštívila nějaká myška. A vypustil jsem to z hlavy. V neděli večer potom, co jsme se převázali, jsem se natáhl na sedačku a pustil si film „Konečná“ s Arnoldem. A když film končil, už běžely závěrečné titulky, zahlédl jsem jenom tak periferně u skříňky s aparaturou pohyb. Řekl jsem si v duchu, že už blbnu a sledoval dál titulky. Jenže pohyb se po chvíli opakoval. To už jsem zbystřil, vypnul přehrávač a v záři obrazovky a monitorů jsem se jal sledovati podlahu. A fakt, že jo. Myš! Teda krysa! Brrr. Rychle jsem zavřel dveře do kajut a do koupelny a dal se do hledání. Svítil jsem všade baterkou, až vyběhla zpod sedačky. Uprostřed místnosti se zastavila, a kouká na mě, byl to pěkný kousek, dobře dvacet centimetrů dlouhá a stejně dlouhý ocas. Chvilku jsem ji pozoroval a pak se pohnul, šup a byla v čudu, tedy ne úplně viděl jsem, jak se protáhla kolem zesilovače a zalezla do skříňky s aparaturou, kterou mne nenapadlo zavřít. Chyba. Usalašil jsem se tedy nahoře na skříňce a čekal, až zase vyleze. Trvalo to asi dvacet minut. Pohyb, vedle zesilovače se objevila jen hlava a vyhlížela ven, pak se na okamžik odvážila ze skříňky vysunout skoro celá, ale zase se vrátila zpět a pozorovala okolí. A najednou byla venku, rychle jsem zasunul dvířka a rozsvítil všechna světla, co jich na stropě mám. Potvora nikde. Tak přišla ke slovu zase baterka. Nakonec opět vyběhla zpod sedačky a začalo rodeo. Vybíhala po kolmých stěnách, skákala do výšky, přeskakovala téměř dva metry. To zvíře bylo neuvěřitelně rychlé. Věděl jsem, že krysy dokážou neuvěřitelné věci, ale až když to člověk vidí takhle naživo, uvěří. Docela jsem měl nahnáno. Po téhle exhibici vběhla pod kuchyňskou linku. Odstranil jsem prkno kryjící nohy linky a za ním krysa seděla, dívala se na mě a čekala, co udělám. Vzal jsem si rukavice a zkusil jsem po ní sáhnout, jenže to bylo bez šance. Zdrhla někam za lednici. No jo, co dál? Píšťalu nemám, vyzbrojil jsem se tedy latí, sprejem na okna a usadil se v křesle, které jsem si dal tak, abych viděl, co se děje pod celou linkou. Zhasnul jsem zase všechna světla a vyčkával. Vždycky se na chvilku objevil, prošla se u zadní stěny za nohama od linky a opět zmizela. Tak takhle to dál nejde, to bych mohl sedět do rána a sledovat "napínavé" dění pod linkou. Když tu se zrodila v mé hlavě myšlenka. Otevřel jsem dveře do předsíně a na palubu, obětoval dvě sušenky, ty jsem rozlámal a udělal z nich cestičku z kuchyně, přes schody až na palubu. Zase jsem zhasnul a čekal. Po nějakém čase pod linkou zase nějaký pohyb. Průzkumná cesta na kraj linky a zase rychle zpět. Podruhé až téměř ke dveřím. Teprve na potřetí se odvážila do volného prostoru, hrdě přešla k zárubni, tak se na chvilku zastavila a čekala. A pak ani jsem nestačil mrknout a byla pryč. Zavřel jsem venkovní dveře a pak i dveře k sobě. Byly tři hodiny. V šest jsem měl vstávat. Ráno jsem všechno ještě prohlédl a zkontroloval, jestli náhodou se někde neukryla. Dokonce jsem rozebral podlahu v předsíni, zda náhodou není tam, ale nebyla nikde… Tak jsem provedl speciální očistu celého wohnungu, všechno umyl, otřel včetně podlahy a bylo. A tak jsem se nestal Krysařem. Ostatně stejně na píšťalu neumím. |
a tak... z předchozích let
Rok 2oo9 Rok 2o1o Rok 2o11 Rok 2o12 Rok 2o13