Hollandské střípky




V květnu 2008 jsem si vymyslel projekt "Hollandské střípky" a začal psát pro své děti souhrnné zprávy o pobytu na lodi a co zajímavé se na bortě za tu dobu událo. Pak to trochu usnulo a na podzim jsem začal psát víceméně pravidelně každou cestu jeden rozsáhlejší text doplněný obrázky.



Rok 2o11




19. prosince 2011

Ahoj z lodi,

dnes vám předkládám poslední letošní a zároveň předvánoční povídání.

Na loď jsem dorazil v úterý 6. prosince před půl devátou ranní. Stáli jsme vyloženi ve Vlaardingenu před komorou.Všichni spali a tak jsem po vybalení zašel do sámošky na nákup. Po obědě jsem byl v Rotterdamu, kvůli nějakému chození po úřadech a pak jsem zašel i na trh a prošel se po pár obchodech. Když to jsem měl vše za sebou, přemístil jsem se vlakem zpět do Vlaardingenu. Kolem osmé jsme přejeli do Pernis a před devátou hodinou začali nakládat. Nakládali jsme 1300 tun slunečnicového oleje do Baselu.

Naloženo jsme měli ve tři čtvrti na šest a v půl sedmé ráno jsme vyjeli. Bylo nádherné počasí – déšť, vítr, blesky, no paráda.

V Dordrechtu jsme naložili na palubu dvě kubíkové nádrže a u Fivada jsme pak nabunkrovali. Den jsem strávil po strojovnách pravidelnou údržbou a kontrolou všeho, co se kontrolovat a udržovat musí. Dopoledne jsme měli konflikt s policií, a Joop dostal pokutu, za to že nekomunikoval. I takové věci se holt stávají. Odpoledne jsme v Ijzendoornu nabrali Monique a pokračovali dál v jízdě směrem vzhůru k pramenům Rýnu.

Večer chvíli po jedenácté jsme zakotvili v Xanten.

Ve čtvrtek jsem se pustil do sajfování parníku. Už to bylo potřeba. Bylo celkem pěkně a tak mi to šlo hezky od ruky. Udělal jsem celou špičku, levou palubu s gangbortem a kus pravé paluby. A když jsem končil, byla taková tma, že jsem už téměř neviděl, co jsem umyl. A to ještě nebylo ani půl páté. V Kolíně jsem udělal zase pár pěkných fotek.

Dojeli jsme až nad Bonn.

V pátek jsme dojeli z Bonnu až do Guntersblum. Počasí bylo ještě hezčí než ve čtvrtek a tak hrady byly nádherně nasvíceny sluníčkem a já si užíval mytí paluby. Na sluníčku bylo i celkem teplo. Parník jsem tedy celý domyl a tak zářil jako nový. Navečer se ztratil signál od internetu a už se nenašel.

Sobotu jsem strávil v zadní strojovně, čistil jsem tam pod podlahou v malé strojovně u pumpy. Taky jsem musel promazat vykládací pumpu. Takže sobota byla taková klídková. Dojeli jsme až nad Iffezheim. Signál od internetu se našel na chvilku a zase někam utek´. Zůstal i nadále nepřitomný, stejně jako hliník. Večer jsem prošvihnul zatmění měsíce. Já!

Neděle byla ve znamení komor. Šlo to dobře a tak jsme jich udělali všech devět a večer po deváté jsme se uvázali v přístavu v Baselu. Tady se internetí signál zase našel. Už je tu zima, střecha bývá každé ráno namrzlá. A to se mi vůbec nelíbí.

V pondělí ráno jsme nabunkrovali. Trochu jsme u toho čarovali, ale vše se nám s Joopem zdařilo, tak, jak jsme měli v plánu. A pak jsme vyrazili vzhůru do Biersfelden, to je ještě komoru za městem. Tam jsme byli před desátou a po menších problémech začali v půl dvanácté vykládat. Počasí se začalo kazit a tak každou chvíli pršelo. Vyložili jsme devět set tun a v po páté hodině přestali vykládat. Byl jsem se podívat na chvíli ve městě. Ani foťák jsem si nebral a tak jsem udělal jen pár obrázků telefonem. Po osmé jsem byl zpátky na lodi. Najed jsem se a po jedenácté šel spát. Měl jsem oho od šesti ráno tak akorát.

Úterý mi začalo v půl páté. O páté jsem začal vykládat a v půl deváté bylo vyloženo. Něco po deváté jsme vyjeli. Sjeli jsme k přístavu, tam to uvázali a Joop s Monique šli na nákup. Já zůstal na lodi a pustil se do čištění tanků, abych to měl z krku. To jsem měl hotové v okamžiku, když jsme zajížděli do komory v Kembs. Bylo chvíli před jednou. Pak už jsem jen dělal komory.

Počasí bylo zamračené a deštivé. Večer se zvednul vítr a chvílemi i hodně lilo. Dojeli jsme až pod komoru ve Strasbourgu.

Ve středu odpoledne jsme dojeli do Mannheimu a tam to u hráze nechali. Dali jsme traktor na břeh a Joop s Monique odjeli do Karlsruhe za nějakými známými a na vánoční trh. Já vyrazil pěšmo po mostě do města podívat se na místní trh. Když jsem vyšel, začalo poprchávat, pak na chvíli přestalo a cestou zpátky jsem pěkně zmoknul. Trh byl pěkný, plný světýlek a tak jsem nasával vánoční atmosféru plnými doušky.

Byla to hezká vycházka.

Měli jsme v plánu vyrazit po osmé hodině, ale ve čtvrt jsme byli probuzeni s tím, že na našem místě má nakládat nějaká loď. Dali jsme tedy auto na bort a vyrazili. Bylo půl osmé. Prakticky celý den pršelo. Jen na chvilku ráno se ukázalo sluníčko. Tak jsem den zase strávil ve strojovně. Dočistil jsem pod podlahou u pumpy a potom jsem se zlehka pustil do úklidu ve velké strojovně. V devět večer jsme se uvázali v Kolíně pod autoštajgrem.

V pátek dopoledne mě opustil Joop s Monique, jeli na víkend do Hamburku a kolem poledního přijel střídací kapitán s manželkou. Naložili jsme auto na bort, měli konflikt s člověkem z přístavního úřadu a pak asi hodinu povídali. Ukazoval jsem mu v kormidelně kde co je, jak co funguje a tak. Kapitán se jmenuje Willem a jak jeho manželka, to jsem nezachytil. Od rána lilo a vydrželo to s krátkými přestávkami celý den. Odpoledne jsem byl ve městě podívat se na vánoční trhy. Všude byla spousta lidí. V Kolíně jsou trhy čtyři. Počasí bylo vskutku odporné.

Ráno jsme vyrazili po půl osmé. Po ranním čaji jsem poklidil všechny lana, lávku a bumle. Připravil jsem vše k nakládce a dovysál tanky. Od rána svítilo sluníčko, ale bylo 5 stupňů. Každopádně to bylo lepší než předchozí den. Prošel jsem všechny strojovny, udělal pravidelnou údržbu a kontrolu všeho před odjezdem. Do Spycku jsme přijeli v půl čtvrté, nabunkrovali a po páté se dali na štajgr. V pět dvacet jsme už nakládali 2000 tun řepkového oleje pro Mainz.

Odpoledne chvílemi pršelo a byla hezká duha.

Naloženo jsem měl ve dvě hodiny po půlnoci. A ve tři čtvrti na tři jsem měl vše na palubě poklizené a byl už v posteli. Ale ve čtyři jsem se ještě převaloval. Vyjeli jsme chvilku před šestou, tak jsem pak zase zalezl do postele a probudil se něco po desáté. Dal jsem si v kormidelně čaj a před obědem jsem opláchl parník po nakládce. Byl nádhernej, modrooblohovej a sluníčkovej den. Odpoledne po obědě jsem balil dárky a prováděl generální úklid před odjezdem. Navečír se počasí pokazilo a začalo pršet. Zašel jsem i ke kadeřníkovi. Večer jsme zakotvili v Hitdorfu. Hodil jsem obě kotvy a ještě jsme zapíchli spudpaal. Byl pěkný proud, měl jsem co dělat, abych utáhl brzdu hřídele. Voda stále stoupá. Večer jsem ještě na hlavním motoru měnil naftové filtry, celej den řval ve strojovně alarm, že jsou špinavé. A taky byly, černé jako bota. Obloha byla plná hvězd a srpek poslední čtvrti k tomu.

Ráno jsme vyjeli před šestou, abychom dorazili navečír v nějaký rozumný čas do Andernachu, kde vypakuju. Ještě jsem udělal poslední kontrolu strojoven. Naježil pod stromeček dárky. A jsem hotov k daleké cestě.

Tenhle turnus byl z letošního roku ten nejhezčí a nejpovedenější.

Tak a to je pro tento rok vše. Tak zase příští rok…

Mějte se hezky a opatrujte se.

Váš Pavel

Nic není tak, jak se zdá, a historie se mění ...

ZPÁTKY




21. listopadu 2011

Ahoj z lodi,

už máme téměř konec listopadu a já vám přináším předposlední letošní střípky.

Ale pěkně popořádku.

Na loď jsem dorazil v úterý ráno 18. října do Andernachu, ale nebylo to jen tak. Chvíli po půlnoci jsem dojel autobusem do Frankfurtu a tam musel přežít až do tři čtvrti na šest ráno, kdy mi jel první vlak. Do dvou hodin jsem seděl u Mc Daonalds a pil kakao, pak nás na dvě hodiny vyhnali ven do haly a od čtyřech až do odjezdu vlaku jsem seděl zase u Mc Donalds, pro změnu u čaje. V půl osmé jsem byl v Andernachu na nádraží a za deset minut osm jsem už pil čaj v kormidelně s Pietem a Dennisem. Chvíli jsme povídali a já si šel pak lehnout, byl jsem hotovej. Vstával jsem kolem poledne. Odpoledne jsem připojoval počítač a vybaloval věci. To bylo martyrium. Teda alespoň pro mne. Jak to bral ten počítač nemám tušení. Večer jsme dojeli do Mainzu a něco po jedenácté začali vykládat.

Celou noc pršelo. Já se pak mezi půlnocí a druhou na chvilku natáh. Vyloženo jsem měl v půl šesté, tak jsem to odkuploval, udělal papíry a odvázal lana, aby Piet ráno zved jenom spudpaale a nemusel mě budit. Já asi v sedm usnul, vyjeli jsme v deset. Po jedenácté jsem vstal a po čaji v kormidelně jsem prošel zadní strojovnu. Po půl třetí jsme byli v Koblenzi, dali jsme Míťu na břeh a Dennis odjel domů. Já jsem zašel na nákup a v šest byl zpátky na lodi. Den byl mimořádně hezký, slunečný.

Ve čtvrtek jsme vyrazili v osm ráno z Koblenze a v sedm večer jsme už stáli ve Weselu. Den jsem strávil ve strojovnách pravidelnou kontrolou všeho, co mi přišlo pod ruku. K obědu jsem uvařil špagety. Pro Pieta je radost vařit, na rozdíl od Jana. Ale toho už tady asi nikdo neuvidí. Alespoň mám takový dojem. Odpoledne jsem obrousil nenatřené drobnosti na zadní nástavbě. Den byl povedený a hrál všemi barvami. Večer jsme si dali s Pietem jednoho společenského Warsteinera v kormidelně a dali si rozchod.

Ráno jsme vyjeli v osm a v půl jedenácté už byli ve Spycku. Já si cestou očistil, co jsem včera obrousil a když jsme zakotvili, tak jsem se dal do natírání. Ve Weselu konečně začali rozebírat starý most. Už ho v polovině rozřízli.


V jednu jsem měl hotovo a šel vařit oběd. Ráno byly úplné sluneční orgie a tak jsem udělal zase hromadu fotografií. Pietův syn měl dneska shodou okolností taky narozeniny. Odpoledne jsem už jen připravil věci na nakládku a pak byl zalezlý u sebe. Den byl zase nádherně modrý a slunečný,ale nebylo víc než 12 stupňů. Večer jsme si dali s Pietem pár narozeninových panáků a chvíli povídali.

Sobota nám začala v půl šesté, kdy jsme se převázali na štajgr ve Spycku. Byla pěkná zima a paluba namrzlá. Chvilku před sedmou jsme začali nakládat. Šlo to dobře a tak jsme měli už před druhou naloženo, ve čtvrt na tři mířili směr Tiel. Naložili jsme 1800 tun řepkového oleje pro Leer. Nevím jak to Piet dělá, ale když je na bortě, tak máme na všech komorách zelenou a většinou komorujeme sami. Díky tomu jsme se uvázali za Oranje sluis čtvrt hodiny po jedenácté. Byl to fofr, jak nám to pěkně klapalo.

Neděle byla krásná, slunečná a modrooblohová, teplota se držela kolem 15ti stupňů a vítr byl na čtyřce. Přejeli jsme Ijselmeer a dojeli až do Skulenboarch na Frieslandu. Tam nám akorát před nosem zavřeli most a tím pádem jsme tam zůstali na noc. Otevřou ho až ráno v šest. Dnes jsem si hrál chvíli na svářeče. Musel jsem přivařit pant na jeden nerezovej deksl od tanku. Byl jsem úspěšnej. Odpoledne jsem vytvářel dokument o ovládání různých věcí v kormidelně pro nového střídacího kapitána, aby to měl vše přehledně a pohromadě na jednom papíru. Taky jsem udělal velké prádlo. A to bylo na neděli činností víc než dost.



Ráno jsme vyjeli v šest, když nám otevřeli most. Obloha byla jako vymetená a plná zářivých hvězd. Ještě jsem pak zalezl do půl osmé do postele. Projeli jsme komory Gaarkeuken a Groningen. Za tou druhou jsme to nechali. Dennis přivez nového střídače, Henka (chlapík stejně starý jako já), a odvezl Pieta domů. Dali jsme ještě traktoru pít a pak už jen s Henkem vyrazili do Delfzijl, kde jsme to v půl čtvrté uvázali, protože nám nevycházel příliv. A v noci jsme jet nechtěli, protože to tam Henk nezná. Já udělal pozdní oběd a společne jsme vepředu pojedli chutné krmi. Po páté jsme se rozešli, Henk se šel projít po okolí. Já dopoledne obrousil písmenka na zadní šanci, aby byla zase pěkně modrá. Potom jsem opláchl zadní nástavbu a osajfoval obroušené. Konečně to vypadá k světu. Odpoledne jsem už jen seděl s novým kapitánem v kormidelně, vysvětloval mu, co kde je a povídali o všem možném. Přestože byla celý den modrá obloha a sluníčko, byla celkem zima, protože foukal studený vítr.


V úterý jsme vyjeli v sedm z Delfzijl, udělali jsme komoru a zamířili po Ems do Leeru. Bylo lehce zataženo, ale foukal silný vítr, 7 stupňů Beaufoara. Voda šla přes špičku a vlny stříkaly až do poloviny lodě. A když byl povedený závan větru, tak to dostříklo až na kormidelnu. Okna jsou matná solí a loď je jako slaneček prosolená. A aby toho nebylo málo, tak jak je tady špinavá voda, zahuštěná bahnem, barvy zmizely a celá loď je pokryta šedou vrstvou hnusu. V Leeru jsme se uvázali deset minut před jedenáctou, ale až před jednou jsme začali s vykládkou. Byly nějaké zádrhele s papírama ze Spycku. Vykládka tady jde pomalu, maximálně 150 tun za hodinu. Nakonec to dopadlo tak, že jsem měl vyložené a vyčištěné tři tanky, které se budou muset eventuelně vystříkat, pokud to bude potřeba před další nakládkou. Po čtvrt na deset přišel štajgrman, že prý konec. Tak jsem to utnul, poklidil na palubě, zhasnul světla. S chutí jsem si dal sprchu, v těch tancích bylo přece jenom 38 stupňů a šel spát k filmu.


Pokračování vykladky začalo o čtvrt na sedm, bylo sice jen deset stupňů, ale zima mi nebyla. Jak ty teploty bývají relativní. Ve tři čtvri na jedenáct jsme měli vyloženo, ve čtvrt na dvanáct odkuplováno a ve dvanáct jsme už byli za komorou na Ledě. Už jsme věděli další cestu a tak jsme vyrazili zpátky do Spycku, tentokrát pro změnu pro slunečnicový olej a máme s ním jet prý do Rotterdamu. Ale to se vše může ještě stokrát změnit. Máme nakládat v pátek. Všechny komory nám zase přály a tak jsme v se půl deváté uvázali za mostem ve Stroobosu, hned naproti loděnici. Mají tam už zase hotový další příbřežák. Dnes jsem se pochlapil s obědem, byl smažený květák s bramborama. Ale strouhanka byla všude. Počasí bylo také prima, svítilo sluníčko a bylo celý den teplo.


Ráno jsme vyjeli v pět a já zalezl ještě zpátky do postele. Po ranním čaji jsem se dal do sajfování té špíny na palubě. Po obědě jsem teprve dodělal špičku a před odpoledním čajem jsem byl rád, že mám za sebou levou půlku paluby. Takže ještě pravou palubu, oba gangborty a celou zadní nástavbu. Naštěstí svítilo celý den sluníčko a tak mi to šlo hezky od ruky. Henk se rozhodl, že dojede až do Spycku, protože se má nakládat v pátek ráno od šesti. Projeli jsme Ijssel a ve Spycku jsme se uvázali ve tři čtvrti na jednu. Jelo nám to dobře.

Nakládat jsme začali po malém konfliktu se štajgrmajstrem, kterému se zdálo, že nejsme dostatečně vyčištění k nakládce. Musel přijít ještě jeden chlapík, který mu potvrdil, že ty tanky čisté jsou. Nakládka šla rychle kolem pětiset tun za hodinu a tak jsme vyjeli už ve tři čtvrti na deset. Dal jsem se potom opět do sajfování a zbyly mi pak už jen ochozy udělat. Den byl skvělej, sluníčko hřálo a byla modrá obloha. Super počasí na mytí parníku. Do Rotterdamu jsme přijeli kolem osmé. V KW havenu byl pěknej blázinec a tak chvilku trvalo, než jsme se uvázali na Star Aruba. Pak už to šlo rak cak a v děvět jsme už vykládali. Vykládka šla taky dobře, akorát v těch tancích bylo skoro 60 stupňů. Tak jsem byl na konci vykládky hotovej.

Vyloženo bylo ve čtvrt na dvě a ve dvě jsme vyjeli, protože tam nebylo se kde uvázat. Já si dal sprchu a šel spát. Henk dojel do Werkendamu, tam to v pět zapích a v deset zase vyjel. Já vstal asi v půl jedenácté. Dal jsem čaj v kormidelně, prošel strojovnu a v poledne šel vařit bami. Odpoledne jsme umyl gangborty, tím pádem je parník konečně zas čistý. Před šestou jsme dojeli do Spycku, na štajgru byla ještě jiná loď a dokončovala nakládku. Do nakládky jsme se dali v půl osmé, v osm jsme už nakládali a v půl jedenácté jsme byli zas na cestě zpátky do Rotterdamu. Při odvazování jsem šlápnul na lano a zvrtnul si nohu. Oteklo to hned, snad to nic není. Dal jsem sprchu a šel spát.

V Rotterdamu jsme byli v půl sedmé nového času. Uvázali jsme se na Oratecu, nakuplovali se a do púl desáté čekali na kontroléra. Vykládat jsme začali za pět minut deset. Šlo to rychle. A ve tři sme se už převazovali na štajgr vzadu v KW Havenu. Hned po úvaze jsem se pustil do čištění tanků. To mi trvalo typické dvě hodiny a po půl šesté jsem měl hotovo. Bylo to náročné, ale noha to přežila. Dal jsem si sprchu, všechno naházel rovnou do pračky a dal se do vaření večeře. Před sedmou jsme s Henkem společně povečeřeli vepředu. Den byl celý zatažený a jednu chvíli i poprchávalo. Byl jsem rád, že je ten den za mnou.

Pondělí bylo klídkové. Počasí bylo zase modrooblohové a slunečné, teploty se dostaly až ke dvaceti. Dopoledne jsem poklidil u sebe, uvařil oběd a po něm jsem zašel na menší nákup. Odpoledne jsem pak dělal CDéčko pro Henka. Jinak jsem dával dnes své noze oraz. Na večer se vše změnilo a že máme udělat dvě cesty Europoort - Pernis s červeným palmovým olejem. Nejdřív jsme dali na břeh vodní skůtr, aby ho Dennis odvezl k zazimování a pak jsme vyrazili. V osm jsme byli na místě. Podle údajů Maaskade měl zámořák přijet až ve čtyři ráno. Přijel, ale už den před tím. Byl tam zase chaos, loď na lodi. Nakonec jsme začali nakládat v 11 hodin. Mluvil jsem chvíli s Klukama s Deo Juvante, už jsme dlouho neviděli, jezděj jen do Dunkerque a už je to nebaví. Taky bych jezdil, tam byla hezká cesta. V mezičase jsme se různě převazovali, nakládali přes nás jiné lodě. Zkrátka to bylo zajímavé.

Naloženo jsem měl v půl desáté ráno, ale papíry jsem dostal až o hodinu později, ještě jsme půjčili hadici na Theodoru, aby mohla naložit přímo ze zámořáku. A v 11 jsme vyrazili do Pernis. Já dal sprchu, najed se a na chvíli si lehnul. V pernis jsme byli o půl druhé a hned jsme se dali na štajgr. V půl třetí jsme už vykládali, ale tank do kterýho jsme pumpovali, byl asi dva kilometry daleko a tak jsme vykládali necelých 190 tun za hodinu. Večer začalo pršet.

V půl druhé jsem měl vyloženo a ve dvě jsme vyrazili zpátky do Europoortu. Tam jsme se ve čtyři hodiny dali na bok zámořáku Andes a před šestou začali nakládat. Měli jsme tři hadice skuplované do sebe, aby dosáhly na palubu. Nakládka šla dobře a o půl dvanácté bylo hotovo. Museli jsme se převázat do břehu, aby mohl přijít kontrolér vzít vzorky a změřit náklad. Ve čtvrt na dvě jsme i s dokumenty vyrazili směr Pernis. Spací krizi jsem překonal a tak jsem šel dělat oběd. Cestou jsme se v klidu najedli a ještě jsem stačil umýt nádobí. V Pernis pro nás stejně neměli na štajgru místo a tak nám nezbylo nic jiného, než si najít flek v KW Havenu ve Vlaardingenu. Stejně jsme se museli ještě jednou převazovat. Myslel jsem, že zajdu do sámošky, ale nakonc se mi moc nechtělo a ta noha ještě není úplně v pořádku. Chvíli jsem ležel a čet si, pak jsem na chvíli i usnul. V devět mne zavolal navrátivší se Joop, že můžeme do vykládky. Cestou jsme si na Theodoře vyzvedli naší hadici, co jsem jim včera půjčil a v deset jsme už byli na štajgru. Vykládat jsme začali za pět minut půlnoc.

Vykládka šla takovým způsobem, že jsme měli vyloženo až v půl dvanácté. Jak jsem měl prázdné první dva tanky, jsme je začali čistit. Vyjeli jsme v půl jedné a zamířili ku Amsterdamu. Tanky se čistili celé odpoledne, akorát před komorou ve Vreeswijku bylo hotovo. Celý den bylo zataženo a občas pršelo. Před osmou jsme byli v Amsterdamu, nabunkrovali jsme u Josty. Před bunkrovačkou nám volali, kde že jsme, a že máme jít rovnou do nakládky. Jenže, když jsme tam dojeli, tak z vnější strany stál na štajgr 32 metrů široký zámořák s ponorem 15 metrů. Jenže měl provazy až do břehu a byly tak nízko, že jsme neměli šanci je podjet. Sice jsme to zkusili, ale bezvýsledně. Tak jsme se uvázali na prázdný wachtštajgr a šli spát. Teda já si pustil Snídani u Tiffanyho a úspěšně u ní usnul. Do postele jsem se přesunul asi až v jednu. Potřeboval jsem se už vyspat, ty poslední dny byly hektické, spánku málo a ten kotník o bčas ještě trochu pobolívá a je oteklý.

Pátek začal klídkově. Po desáté hodině jsme provedli znovu pokus podjet lana, tentokrát se to povedlo. Jedno jsme měli asi metr od kormidelny. Tak jsme to pečlivě uvázali, aby jsme se ani nehnuli. Před jedenáctou jsme tačali nakládat. Nakládali jsme dvě partie, jedna 600 tun a druhá 31 tun dřevěné melasy. Hotovo jsme měli kolem třetí, v půl čtvrté jsme naložil traktor a Monique s Dennisem a pokračovali po kanále až do Wijk bij Duurstede. Tam za komorou jsme to střihli doleva na Lek, protože Joop chce zítra odvézt člun na zimoviště a odtamtud to bude mít blíž než odněkud z Waalu. Den byl zase slunečný a s modrou oblohou, večer se ale zatáhlo a i trochu pršelo. Dojeli jsme do Drielu nad komoru.

V sobotu jsme vyjeli v sedm a už před osmou jsme byli a Arnhemu. Nejdřív jsme dali s Joopem na břeh traktor a potom jsme čarovali s člunem a přívěsem. Nejdříve jsme ukládali člun na přívěs a pak dávali přívěs i s člunem na břeh. Všechno se nám podařilo bez problémů, a tak mohl Joop po deváté vyrazit. My jsme vyjeli s Monique za kormidlem dál. O dvě a půl hodiny později jsme v Lobith zas Joopa naložili a pokračovali v cestě vzhůru. My jsme s Dennisem společnými silami umyli parník, takže zase vypadá k světu. Počasí nemělo chybu, celý den jsem myl jen v triku, svítíčko slunilo, hřálo a byla modrá obloha.


Joop dojel až do Hitdorfu, tam to ve čtvrt na dvě zapíchnul a v půl šesté zase vyrazil. Ráno bylo lehce mlhavé, ale pak se to celkem vybralo a tak jsme s Dennisem natřeli a osadili černou zadní šanci. Takže to už máme také dokončené. Měl jsem strach, že se nám do toho natáhne vlhkost, protože to ještě v pět trochu lepilo. Dopadlo to však dobře a vypadá to hezky. Ještě jsme rozebrali ponton a jednotlivé segmenty jsme uklidili do strojovny. A tak na palubě máme už jen modrý člun, který v Maxau zase dáme na střech za kormidelnu. Ta paluba je nezvykle prázdná.

V pondělí ráno v půl druhé to Joop nechal v Buddenheimu a vyjel po šesté. Já jsem po ranním čaji, chvíli operoval filtry od pitné vody v zadní strojovně. Dopoledne jsem umyl gangbort a kus horní paluby, který jsem zašpinil, když jsem proplachoval předevčírem hadici po nakládce. A pak jsem dotíral ochozy na obou stranách, Dennis natřel zbytkem červené kus paluby nad pumpou. A společně jsme natřeli motor a píst na předním jeřábku. Po obědě jsem ještě vyměnil filtry pitné vody u sebe vepředu. V půl desáté večer jsme dojeli do Maxau nakuplovali se a ve čtvrt na jedenáct začali vykládat. Můžeme vyložit pět set tun a pak musíme přestat. To udělá Dennis a já budu pokračovat ráno od šesti.

Vykládat jsem začal o půl sedmé a první část byla v sedm vyložena (100 tun). Pak se proplachovalo potrubí, než přišel na řadu druhý produkt, což nebylo potřeba,jak jsem posléze zjistil, protože vše šlo do jednoho tanku. 31 tun druhého produktu bylo vyloženo za čtvrt hodiny. Další proplachování potrubí, odkuplování hadice a v půl desáté jsme už vyjeli z přístavu. Vyčistil jsem tanky, což bylo náročnější, než vypadalo, protože pod stropem byl ještě pruh ztuhlého červeného palmového oleje. Když jsem skončil byl jsem nejen promáčenej, ale i pěkně propocenej. V Mannheimu jsme se na dvě hodiny uvázali na Immaculatu, kde jezdí na záskok Leen ze Shalimaru. V mezičase jsem naplnil vazelínou ložiska na vykládací pumpě a úspěšně jsme s Dennisem operovali dálkové ovládání předního jeřábku, které se nevypínalo. O deváté hodině jsme dojeli do Mombachu, dali se na štajgr a připravili hadici. Už jsem se před půlnocí chystal jít spát, když tu někdo buší na okno. On to štajgrman, a že musíme pryč, poněvadž do půlhodiny přijede Piz Shkra a má nakládat. Tak jsme zase všechno stáhli na palubu a převázali se o sto metrů dozadu. Nějak zase začala zlobit zadní spudpaal. Opět elektrický zádrhel, byl půl roku klid, tak aby jsme se nenudili.

Ráno jsme se převázali zpátky na štajgr a v půl sedmé jsme začali nakládat 500 tun řepkového oleje. O sedmé začalo mrholit.Během nakládky jsem zašel na nákup do blízkého Realu, je to jen pět minut chůze po břehu v přístavu, blíž už to vážně nejde, a udělal velký nákup.Když jsem se vrátil, už bylo naloženo. Tak jsme s Dennisem odkuplovali a sklidili hadici. Já jsem odpoledne dělal pořádek ve strojovně. Celý den byl nad vodou lehký opar a sluníčko nevystrčilo ani paprsek.

Do Neuss jsme dojeli v jednu hodinu nad ránem. Dali jsme se rovnou na štajgr a ve dvě začali nakládat 425 tun řepkového oleje. U Waltera Rau to jde naštěstí dobře, a tak jsme měli ve čtyři hodiny naloženo. Udělal jsem papíry, převázali jsme se pryč ze štajgru a před pátou jsem byl už v posteli.

Joop vyjel asi v půl deváté, já vylez před desátou, dal jsem v kormidelně čaj a provedl pokus o zprovoznění telefonního spojení po lodi, ale bezvýsledně. Asi do tří hodin svítilo sluníčko a pod Duisburgem padla mlha a rozptýlila se až když se setmělo. A zbytek dne jsem strávil pucováním podlahy ve strojovně. Do Botleku jsme přijeli přesně o půlnoci.

Probudil jsem se v pět, když jsme začali vykládat. Vykládka šla rychle a tak jsem měl v devět vyloženo. V půl desáté jsme vyjeli. Cestou do Zwijndrechtu jsem vyčistil tanky, aby byly připraveny na nakládku ricínového oleje. Dali jsme se ke Koosovi, aby nám zavařil prasklinu na vykládacím potrubí. Já ještě domaloval ponorové stupnice a pak dělal trochu pořádek u sebe, aby bylo čisto. Dal jsem prát jedno prádlo. Večer jsem měl návštěvu, přijel Piet a Nelly, téměř rok jsme se neviděli. bylo to prima posezení, povídali jsme a trochu popíjeli. Odcházeli něco před půlnocí.

Vyprovodil jsem je k autu a zalez do postele.

Sobotní slunečné, ale chladné dopoledne jsem strávil pucováním podlahy ve strojovně. Zase jsem o kousek dál. Jenže mne to už bytostně nebaví... Vyjeli jsme po jedné hodině, předtím jsme s mírnými komplikacemi naložili traktor na bort, směr Antwerpy. Cestou nám bylo sděleno, že nakládat se bude až v pondělí ráno, protože na štajgru je ještě jiný zámořák a ten náš čeká na rejdě u Vlissingenu. Do Antwerp jsme dorazili po deváté hodině, ale pak jsme ještě půl hodiny hledali místo kde se uvázat. Po půl desáté jsme byli vyvázáni a bylo.

Nedělní ráno vzalo trochu nezvyklý spád. Včera večer přijela Amanda a s ní ještě 6 jejích a Dennisových kamarádů a kamarádek. Poněvadž by se vzadu všichni neposkládali, bylo dohodnuto, že tři přijdou spát ke mě do malé kajuty. Dennis jim to večer připravil. Přišli něco po šesté. Byl jsem už stejně vzhůru. Ač se snažili být tiší, nebylo to nic platné. A tak jsem vstal, dal jsem si s nimi čaj a rozjelli jsme mejdan.


Vypili jsme flašku rakije, povídali a pouštěli muziku asi až do devíti, pak začali zvolna odpadávat. A já tu zůstal zase sám vzhůru. Všichni šli spát. To se mi už hodně dlouho nestalo, abych snídal v šest hodin ráno tvrdej alkohol. Ale akce to byla překvapivě spontánní a veselá. Od rána byla pěkná mlha, nebylo pořádně vidět na druhou stranu přístavu. Den byl celý takový ospalý. Kolem páté hodiny jsme přejeli o přístav dál, tam jsme uvázali na Ma-Baker a čekali až se budeme moci dát na zámořák. K tomu došlo po jedenácté hodině. V půl dvanácté bylo vše nakuplováno a připraveno k nakládce. Mlha se za celý den pořádně nezvedla. Jednu chvíli trochu polevila, asi tak na hodinku, a to bylo všechno.

Nakládat jsme začali ve čtvrt na jednu. Byl to fofr ve tři čtvrti na tři jsem měl naloženo a dvacet minut po třetí jsme už jeli a já ležel v posteli.Vstal jsem kolem desáté. Po čaji v kormidelně jsem zbytek dne strávil ve strojovně pucováním podlahy. Zase jsem o kus dál. Joop měl nějaké komplikacemi s papíry, nejdřív to vypadalo, že se budeme muset obrátit a jet zpátky. Nakonec dali traktor na břeh a vyslal Monique vozmo zpátky do Antwerp. Ta už tam téměř byla, když nám volali znovu, že to pošlou emailem. Do oběda byla mlha,za mostem v Gorinchenu se jako kouzlem rozplynula a udělal se krásný modrý, slunečný den. Vydrželo to i večer, kdy byly nádherně jasné hvězdy. Já večer ještě vypumpoval slobtank a pak už jsem ze předu nevylez.

Joop jel celou noc a v pět hodin jsme se zapíchli v Krefeldu. V šest přišel kontrolér, ale nemoh na loď, protože jsme byli 10 metrů od břehu. Nebyla voda. Povídám mu ať ho přenesou na loď jeřábem, tak jako vždycky. On na to, že to maj teď zakázaný a že musíme přejet, to jsem zamítnul. Nakonec to dopadlo tak, že jsem musel probudit Joopa, ten volal na břeh vrchnímu šéfovi fabriky, či čo to bolo a rezultát byl takový, že jsme kontroléra převáželi naší lodičkou. Pak byly ještě různé peripetie s lany a hadicemi. Museli jsme k jejich hadici nakuplovat ještě naší, no bylo toho víc než nad hlavu. Když jsme tohle měli všechno za sebou bylo půl deváté. Ve tři čtvrti na devět jsme konečně začali vykládat. O půl desáté jsem zjistil, že naše hadice má na plášti bouli, to znamenalo jediné, že vnitřní vrstva hadice je prasklá.

Tak jsme zastavili vykládku a vyměnili hadice a pokračovali dál. V půl šesté jsme měli vyloženo a o hodinu později i vyčištěno a byli jsme na cestě do Spycku. Tam jsme byli v jedenáct a pět minut před půlnocí začala nakládka.

O půl třetí bylo naloženo. Odkuploval jsem hadice, změřil náklad, zaplomboval tanky, odvázal lana a ve tři jsem už ležel v posteli. Joop vyrazil o čtvrté ranní. Já vstal kolem desáté a po ranním čaji jsem nejdřív operoval nádor na hadici. Úspěšně! A zbytek dne jsem pucoval podlahu ve strojovně. V Amsterdamu za komorou jsme vyložili Dennise s autem, přijela Kačenka, přivezla mi z Čech dárek pro Monique pod stromeček, potom jejich fendry, abych na ně zapletl nová lana a odvezla adventní kalendáře, aby mi je nechala dopravit do Čech. To jsem měl radost, protože jsem furt netušil, jak bych to přepravoval. Měl jsem z toho takřka trauma. V Lelystadu jsme nejeli přes komoru, ale skrz uzávěrová vrata.

Joop jel až do Gaarkeukenu, kde jsme to nechali za komorou.

V Gaarkeukenu jsme byli ve čtvrt na tři v noci. Joop pak vyjel kolem šesté. V půl jedenácté jsme dojeli do Delfzijl, o hodinu a půl jsme byli venku, byli před námi dvě lodě. Zase jsem vyčistil kus podlahy ve strojovně, už mě to vážně nebaví. Ve dvě hodiny jsme dorazili do Leeru a ve tři začali vykládat. Zašel jsem na nákup. Supermarket Multi se rozrostl asi tak dvojnásobně. Koupil jsem si roztok na čočky za velice příznivou cenu. Večer padla pěkná mlha. Vykládka šla pomalu a tak jsme skončili kolem deváté a zůstali v Leeru přes noc. Akorát jsme přejeli před komoru.

V pátek jsme vyjeli o páté hodině a před osmou už jsme byli v Delfzijl a o desáté před komorou v Groningenu. Tam proběhla výměna. Dennis přivezl Henka a odvezl Monique s Joopem na víkend do Ardén. My jsme s Henkem pokračovali dál směr Rotterdam. Odpoledne z oparu mlhy vylezlo sluníčko a byl zase krásný den. Ve Stroobosi se chystali spouštěn na vodu novou loď, ale projeli jsme ještě před tím, takže jsme nic neviděli - škoda.

Večer jsme dojeli až do Lelystadu a tam to za komorou nechali. Odpoledne jsem udělal zase kus podlahy ve strojovně a pak jsem vyměnil olej a filtry v předním generátoru, prohlédl a dolil baterky a vůbec se věnoval předodjezdové kontrole strojovny.

V šest ráno Henk vyrazil z Lelystadu, před osmou už jsme byli v Amsterdamu. Za komorou jsme nabunkrovali, vzali vodu a koupili potřebný materiál. Dopoledne jsem konečně dodělal podlahu v zadní strojovně. Díky bohu. Dolil jsem baterky. Před polednem jsme byli v Houtenu, tam jsme vyčerpali slobtanky, mám je teď všechny prázdné. Udělali jsme komoru, za ní jsem uvařil oběd. Najedli jsme se, umyl jsem nádobí. Odpoledne jsem zaplétal bumly. Před Rotterdamem jsem jěště dovysál tanky, aby byly připraveny pro nakládku. Došlo ke změně místa nakládky a tak místo do Vlaardingenu jsme jeli nakládat do Pernis. Jenže těsně před námi tam přijel taky Volhaarding 5 a tak šel do nakládky první. My museli počkat až do půlnoci.

Nakládat jsme začali ve tři čtvrti na jednu. V půl páté bylo naloženo a po šesté jsme vyjeli. Byla mlha jako mlíko. Šel jsem spát. Vstával jsem o půl dvanácté, po čaji jsem vyčistil levý slobtank a srovnal parník. Po obědě jsem začal mýt loď, udělal jsem špičku a levou stranu paluby. Bylo to fajn, měl jsem teplou vodu. Po páté jsem toho nechal už na to nebylo pořádně vidět. Dal jsem si s Henkem v Kormidelně čaj a pak šel udělat generální úklid u sebe. Tak jsem musel ještě ke kadeřníkovi. Před desátou jsme to zapíchli ve Spellen.

Mějte se hezky a opatrujte se.

Váš Pavel

ZPÁTKY




2. října 2011

Ahoj,

přicházím k vám s prvními poprázdninovými a zároveň již podzimními střípky.

Na loď jsem tentokrát, tradičně jako každé září vyrazil vozmo se dvěma Zdeňky. Museli jsme až do Rotterdamu, a tak nám cesta trvala něco málo přes deset hodin čistého času. V osm hodin večer jsme už byli na bortě, v Botleku u Maastanku. A byli jsme rádi, že máme cestu za sebou.

V úterý ráno přijel Dennis s Basem a čekali jsme na rozhodnutí, co s naloženými 60ti tunami oleje, znečištěného jiným produktem. Ve tři hodiny odpoledne padlo rozhodnutí, a tak jsme pumpovali, filtrovali, čistili tanky a vysoušeli je. Tato veškerá činnost byla před půlnocí vykonána a ve tři čtvrti na jednu jsme konečně mohli začít nakládat. Třinácté září jsme tedy přežili bez nehody.

Nakládka šla rychle a tak jsem byl už v šest hodin nad ránem v posteli. Probudil jsem se asi v jedenáct. Kolem poledne přijela Monique, přivezla nákup a nového střídacího kapitána jménem Piet.

Je to ostatně Oegeho kamarád. Monique odvezla Base a chvíli po ní odjel i Dennis. My jsme s rukama dali naše auto na loď, to byl taky výkon hodný Rychlých šípů. Ale podařilo se a auto bez nehody spočinulo na palubě. Společně s Pietem jsme vepředu poobědvali a pak už jen čekali na povel k vykládce. Informace o tom kdy půjdeme do vykládky se během dne čtyřikrát změnila a tak to nakonec dopadlo tak, že jsme se k zámořáku dávali před jednou hodinou po půlnoci.

Vykládat jsme začali konečně v půl čtvrté nad ránem.

Hotovo jsem měl kolem osmé a v devět jsme odjeli od zámořáku zpět k Maastanku, kde jsme se uvázali a já vyčistil tanky. Po úspěšném vyčištění tanků jsem si dal sprchu, uvařil oběd a v jednu hodinu šel spát. Před pátou mě probudil Piet, že můžeme jet nakládat, protože štajgr je už volný, ač původně to bylo plánováno až na desátou hodinu večerní. Přejeli jsme a v osm jsme začali nakládat.

Šlo to dobře a tak jsem měl ve tři naloženo. V šest jsme vyjeli a v půl osmé jsme se vázali v Botleku u Vopak Noord. V devět začala vykládka, což byla na místní poměry extrémně rychlá akce. Ve tři bylo hotovo a půl hodiny na to jsme už byli na cestě do Gentu. Tentokrát šlo vše jako po drátku – neuvěřitelné, ale je vidět, že když je snaha, tak to jde. Před Dordrechtem přijel bunkerbót, přivez nákup, nabrali jsme naftu a vodu a pokračovali dál. Dojeli jsme až za komoru Krammer. V půl jedenácté jsem už byl v posteli. Měl jsem toho za poslední dny dost.

Z Krammeru jsme v neděli ráno vyjeli v šest hodin a v Gentu jsme byli už v 11 hodin. Po jedné jsme se dali na bok příbřežáku Loya a v půl druhé jsme už nakládali. Šlo to jak když hrom bije, kolem pěti set tun za hodinu. V půl sedmé jsme měli hotovo. Několikrát jsem během nakládky pěkně zmokl. Odkuploval jsem to a převázali jsme se do hráze. Dali jsme auto na břeh a v půl osmé jsme s klukama vyrazili na večerní vycházku do Gentu.

Nemělo to chybu, ve městě byl hudební festival, všechno svítilo a zkrátka to tam žilo.

Udělal jsem zase hromadu fotek.

Taky jsem se dal do řeči s jedním obchodníkem o symbolech na jeho domě, a dozvěděl jsem se toho spoustu nového a zajímavého o historii města. Bylo to poučné a příjemné popovídání.



Kolem desáté začalo pršet a tak jsme se zvolna vrátili k autu a jeli zpátky na bort. Cestou jsme trochu zakufrovali. Ještě jsme připravili věci na ráno do auta, a o půlnoci jsme šli spát.

V neděli jsme z Gentu vyjeli v pět a po osmé jsme už byli za komorou Hansweert. Dolili jsme auto, naskládali do něj všechny saky paky a před devátou už byli chlapci na cestě zpátky do Čech.

Týden utekl jako voda v řece, ostatně jak jinak, že? My s Pietem pokračovali dál na Amsterdam. Potkalo nás pár pěkných přeháněk, prokládaných sluníčkem. Tak jsem udělal velké prádlo a uvedl vše do normálního stavu, jak jsem zvyklý to mít.

Komory nám všechny přály, ale nikde nebylo místo k stání, a když bylo, tak jsme se museli připojit na břehovou přípojku – hrůza, a tak jsme dojeli až do Amsterdamu. Bylo půl desáté.

Pondělí nám začalo duhou nad Amsterdamem. Vyjeli jsme v sedm a o půl deváté jsme byli u Cargillu v Amerikahavenu.

Těsně před námi se na štajgr dala jiná loď do nakládky, a tak jsme museli čekat. Chvilku po obědě jsme se převázali a po třetí jsme začali vykládat, ale vyložili jsme necelých dvanáct set tun a zbytek až ve středu, až zase budou mít místo. Hlavně jsme se museli dát pryč, vrátili jsme se tedy zpátky na místo, kde jsme stáli dopoledne. To bylo kolem osmé. Dal jsem sprchu a potom jsme asi hodinku povídali s Pietem a pili pivo.

Úterní dopoledne jsem strávil čištěním tanků a vytíráním podlahy v přední strojovně. Po obědě jsem vsedl na kolo, a vyrazil do čtrnáct kilometrů vzdáleného Amsterdamu. Výlet to byl prima, ale zapomněl jsem si na lodi platební kartu a v peněžence bylo jen čtyřicet euro. Koupil jsem si knihu Pink Floyd FAQ a nové Mojo, kde je také článek o floydech a přiložené CDéčko a na něm Return To Dark Side Of The Moon a Wish You Were Here Again. Prošel jsem se po městě a neudělal jedinou fotku. Cestou zpět jsem ještě v Praxis koupil náplně do tavné pistole. Před šestou jsem se vrátil na loď, stačil si dát sprchu a přijel Vojta s Kačenkou a s Luisou.

Večer jsme strávili příjemným povídáním a popíjením „Chachajíčka“. Odjeli před půl desátou.

Vstali jsme v půl sedmé, přejeli jsme ke štajgru, ale pod vykládací arm jsme se už nedostali, z jedné strany byl jeřáb, který vykládal zámořák a na straně druhé byl kempenaar, co začal nakládat šrot a mezi prostor maximálně 70 metrů. Po debatě s kontrolérem jsme se převázali zpátky a čekali až jeřáb dokončí vykládku druhého raumu a přejede. Nakonec jsme začali vykládat ve tři čtvrti na 11, ve dvě jsem měl tanky vyložené a čisté. O dvacet minut později jsme začali nakládat a nakládali až do devíti. Ještě jsme se museli odkuplovat a dát pryč, kvůli vykládce zámořáku. Po půl desáté jsme se uvázali a dali si s Pietem zasloužené pivo.

Ráno nás po sedmé zavolali do nakládky, bylo to zase celé komplikované a manévry byly divoké. Nakonec to dopadlo tak, že loď, co za námi měla nakládat šrot, musela pryč a my jsme se museli nakuplovat vepředu. Elegantnější řešení jsme nenašli. Nakládat jsme začali v půl deváté, ve tři čtvrti na dvanáct bylo hotovo a v půl jedné jsme vyjeli. Do Amsterdamu přijela Aidablu.

Po obědě jsem se pustil do oplachování parníku, protože jsme měli na palubě asi tak dvě tuny volně sypaného šrotu. Navečír jsme čekali dvě hodiny před komorou ve Vreeswijku, taková tam byla tlačenice. Celý den bylo teplé počasí a svítilo i sluníčko.

Večer v deset jsme dojeli do s´Gravendeelu, kde Piet bydlí.

V pátek jsme vyjeli v šest a před čtvrtou jsme byli v Gentu. Zase nám šly všechny komory na ruku a tím pádem jsme se nikde nezdrželi. Počasí bylo slunečné a vlastně i teplé. Celý den jsem strávil broušením střechy na zadní nástavbě. Ještě mi chybí dva pláty. Byli jsme na místě sice brzy, ale nebylo nám to nic platné. Nikdo tady o nás nevěděl a posílali nás od čerta k ďáblu, jezdili jsme tam a zpátky z jednoho přístavu do druhého, až jsme skončili tam, kde jsme začali. A pak jsme čekali na chvíli, kdy budeme moc do vykládky.

Vykládat jsme začali před druhou hodinou ranní. Šlo to dobře a tak jsem měl před desátou vyloženo a v půl jedenácté jsme už byli na cestě do Spycku. Sluníčko svítilo hned od rána a byl hezký, teplý, podzimní den. Tentokrát jsme na každou komoru museli aspoň půl hodiny čekat, ale i tak jsme byli v Haaftenu kolem desáté hodiny. Za necelých dvanáct hodin z Gentu, to je příjemné skóre.

Z Haaftenu jsme vyjeli před šestou a já zase zalez do teplé postele a vstal až po osmé. Nad vodou byl lehký opar, ale sluníčko hřálo jako o život, a tak to dopadlo tak, že jsem odpoledne chodil je v kraťasech a bez trička. Ve Spycku jsme byli o půl dvanácté, ale na štajgru stála Aloha, a že má taky od dvanácti nakládat. Nakonec jsme šli do nakládky my, tak jak bylo v plánu. Nakládali jsme jednou velkou hadicí a tím pádem nakládka šla rychlostí 500 tun za hodinu. Před čtvrtou bylo hotovo a v půl páté jsme už byli na cestě do Rotterdamu. Zase je málo vody a tak jsme trochu seděli a odkuplování hadice bylo poněkud dobrodružné, protože štajgr už nešel víc vysunout a my jsme byli asi dva metry od pontonu. Nakonec jsem to dělal ze žebříku, všechno dobře dopadlo, nikam jsem nespad a nic jsem neutopil. Takže výsledek byl pozitivní. Večer jsme dojeli zase do Haaftenu, tam jsme si dali s Pietem rozlučkové pivo, protože druhý den odcházel domů a místo něj přišel jiný, nový, střídací kapitán.

Ráno jsme vyjeli v půl sedmé. O půl desáté jsme byli v Dordrechtu, přišel na chvíli Joop a Monique, ale hlavně přišel nový střídací kapitán. Jmenuje se Jan a ještě nevím, co si o něm mám myslet. Dopoledne jsem umyl špičku a spláchnul zbytek parníku. Dali jsme se do KW Havenu, protože před námi šla do vykládky Aloha. Zašel jsem do města, došla mi černá barva v tiskárně a já si přivez z Čech špatné, tak jsem si musel koupit nové, dostal jsem k nim balík papíru. Pak jsem koupil nějaké náplně do kalendářů a nějaké mašle na dárky. Když jsem se vrátil, dal jsem si s Janem v kormidelně čaj a chvíli jsme povídali. Pak jsem se šel na chvíli natáhnout, protože mne čekala noční vykládka.

Probudil jsem se kolem šesté ranní a stále nic. V sedm jsme vyrazili směr Pernis, tam jsme byli o půl osmé a teprve v půl desáté jsme začali vykládat. Vykládka šla závratnou rychlostí 150 tun za hodinu a tak jsme skončili před devátou večer. Díky tomu nám zrušili jednu cestu z přístavu do přístavu, ostatně, nebylo o co stát. A šli jsme pak rovnou na štajgr u Vopaku, kde jsme nakládali 700 tun řepkového oleje do Mannheimu. Odpoledne jsem zaflekoval střechu na zadní nástavbě. Bylo sice celý den lehce pod mrakem, ale pěkně teplo. Úvaz na štajgru u Vopaku ve Vlaardingenu byl trochu dramatický, ale přežil jsem ho bez újmy na duševním zdraví i na plavidle. Díky bohu. Od půl desáté jsme čekali, nejdřív na kontroléra a potom až se vymění směny.

Nakládat jsme začali v chvilku po půlnoci. To zase byla rychlost, celých 160 tun za hodinu. Ještě, že jsme nakládali pouhých 700 tun. Ve čtyři ráno jsem měl naloženo a v půl šestý papíry. Těsně před šestou jsme vyjeli. Na chvíli jsem se natáhnul. Kolem osmé jsme byli ve Zwijndrechtu, nabunkrovali jsme, naložili nákup a vyrazili jsme. Já si konečně mohl jít lehnout. Jenže v 11 mě probudila Monique, když volala, jestli máme všechno a ve čtvrt na tři Jan. Takže spánek zase nic moc. Odpoledne jsem umyl palubu a gangborty, a po páté šel vařit večeři. Večer jsme dojeli až do Wesselu.

Ve čtvrtek jsme vyjeli po šesté hodině a v půl jedenácté večer jsme to nechali nad Bonnem. Celý den bylo nádherně a tak jsem chodil jen v kraťasech. Ráno, něž uschla rosa jsem vyměnil olej v předním generátoru a zkontroloval baterky. A pak jsem si až do odpoledne hrál na taťku Šmoulu. Doobrousil jsem zadní střechu a pak ji rovnou umyl, abych ji mohl další den natřít.

Pátek byl již od rána krátkokalhotový a slunečný. Opláchl jsem hned po vytažení kotvy rosu ze zadní nástavby, aby mi střecha rychle oschla, a já se mohl dát do natírání. I tak jsem začal po půl desáté. Bylo ideální počasí, lehký vánek, sluníčko a teplota kolem dvaceti stupňů. Šlo mi to pěkně od ruky, ale došla barva, nevyšla mi na poslední plát střechy. To mne naštvalo. Už jsem se těšil, jak budu mít zase kus hotový. Tak jsem ještě natřel poslední zbytek zadní šance a bylo. Zavolal jsem Joopovi, aby Dennis až pojede na loď přivez dvě plechovky modré. Večer jsme zakotvili v Mombachu, kousek pod Mainzem.

Ráno byl nad vodou lehký opar, obloha modrá ještě před východem slunce.

Když vylezlo nad obzor, vzduch se okamžitě ohřál a tak jsem si na mytí parníku mohl vzít kraťasy. Umyl jsem celej zadek, aby parník byl před mým odjezdem zase čistý. Ještě jsem umyl okna a šel vařit oběd. Ve tři čtvrti na tři jsme dojeli do Mannheimu, ale museli jsme do čtyř zůstat stát na dalbách u vjezdu, protože byla zašpérovaná plavba, kvůli závodům kajaků, nebo co to vlastně bylo.

A tak jsme díky tomu přišli o vycházku do města, kterou jsme si s Janem naplánovali. No není holt každý den posvícení. V Mainz stála Otrate, celá pomalovaná logama a reklamou na Breningmayera, který slaví 100 let v Německu.

Na štajgr jsme se dostali kolem půl páté, ale zpoza rohu se vynořil jinej tanker, a že má od šesti nakládat. Tak jsme provedli manévr a uvázali se jinam. Pak jsme si s Janem sedli vepředu na palubu a dali pivo. Povídali jsme až do sedmi hodin. Bylo to příjemné posezení, probrali jsme všechno možné a pak to rozpustili… Vykládat jsme začali ve tři čtvrti na osm, klubal se zase nádherný, slunečný, teplý, letní den, ač bylo druhého října. Ostříkal jsem špičku, protože byla plná sazí a umyl gangborty. Viděl jsem dnes živého Shreka, dala se vedle nás jiná loď, která po nás měla nakládat, a na ní byl lodník, který vypadal úplně jako on, jen nebyl tak hezky zelenej. Vykládka šla asi 150 tun za hodinu, ale měli jsme naloženo jen sedm set.

Vyloženo bylo po jedné hodině, ale výjezd z přístavu byl zase zašpérovaný veslaři, stejně jako včera. Netrvalo to naštěstí moc dlouho, a tak jsme vyjeli už ve tři hodiny na Rýn. Chvilku po sedmé jsme to zapíchli pod Mainzem. Celej den jsem chodil jen v kraťasech. Večer jsem uklidil a udělal všude pořádek a ještě jsem stačil zajít k holiči.

No a to je pro tentokrát všechno.

Mějte se hezky a opatrujte se.

Váš Pavel

ZPÁTKY




28. srpna 2011

Ahoj,

a tak prázdniny končí a já vám přináším druhé letní střípky.

Dostali jsme se do druhé poloviny prázdnin, začal srpen a my jsme ráno dojeli do Delfzijl. Protože jsme museli čekat na příliv, uvázali jsme se před komorou a já konečně a bez problému natřel přední šanci. Sláva ?. V jedenáct jsme vyjeli. Měli jsme kliku, protože v jednu hodinu se zavíraly uzávěrová vrata na Ems, kvůli nějaké opravě a my tam projížděli o půl jedné. V Leeru jsme museli čekat před komorou více jak půl hodiny, protože komorovali nějaká malá plavidla a jachty a když vyjížděli ven, tak to vypadalo jako rojení mravenců. Na vykládku jsme dojeli o třetí hodině a v tu samou dobu dorazil Honza s Romanou, Lucií a Davidem. Začali jsme vykládku a holky s Davidem se šli podívat do vsi. David započal s testováním foťáku, co ode mne dostal. Stovky fotek za jediný den. Vrátili se po šesté a tak jsme s Jeníkem vzali robátka, a vyrazili na velký nákup. Zpátky jsme byli kolem osmé s plnými taškami, tak jsem vše roztřídil, naskládal do lednice a do mrazáku a věnoval se dál vykládce. V mezičase jsme dali auto na bort, aby Jeník nemusel ráno brzo vstávat a objíždět přístav. No a o půlnoci bylo vyloženo. Zkrátka prvního srpna jsme měli kliku.

Z Leeru jsme vyjeli v šest a před druhou jsme se uvázali pod komorou v Groningenu. Cestou jsem stáhnul tanky a za komorou v Delfzijl, když jsme vjeli na „sladkou“ vodu, jsem za pomoci dětí opláchnul parník od soli. Den byl jako vymalovaný a tak jsem oběd servíroval na palubě. Když jsme se najedli, vyrazili jsme na vycházku do vsi.

Na náměstí u velkého kostela jsme si dali v cukrárně, každý nějaký pohár, ledovou kávu či koktejl. Móc dobré to bylo. Prošli jsme se po městě, udělali spoustu obrázků. David se učí fotit zrcadlovkou, kterou dostal a celkem mu to i jde. Třeba jednou dosáhne i otcových kvalit. Na bort jsme se vrátili po osmé, celí uchození. Usadili jsme se na palubě, dali večeři, pivo, víno a do půlnoci rozprávěli. Na Adélino přání jsme společně vypustili čínský lampion štěstí, který dostala od babičky Marušky. To bylo taky pěkné.



Ráno jsme vyjeli v půl osmé, v devět jsme byli na komoře Gaarkeuken a po desáté jsme ve Skulenboarch vyložili auto, Jeníka s holkama na břeh a poslali je do Čech. A tak jsme tady zůstali sami s Davidem. Chvíli potom,co odjeli, začalo pršet. V jednu jsme dojeli do Terherne a tam jsme to za komorou nechali. Byl tam nějaký závod plachetnic a člunů z celého Frieslandu. Později se na nás dal ještě Jaap s Calcitem 7 a tak měl Joop vzadu hezkou společnost, se kterou vyrazili někam na člunu. My jsme s Davidem všechno porovnali a uvedli vše na pravou míru. Chvíli jsme si četli a malovali, potom David umyl bazén a zalez dovnitř, kde znaven usnul.

Navečír jsme se přesunuli až ke Spannenburgu, kde jsme vyložili auto. Všichni někam odjeli. Večer jsem udělal pár pěkných obrázků západu slunce.

A na závěr dne jsme si pustili film.

Ze Spannenburgu jsme vyjeli v půl osmé a před třetí dojeli do Amsterdamu. Měli jsme nakládat přímo z příbřežáku, ale všechno bylo zase jinak a vypadalo to, že budeme nakládat až v pátek ráno. Nakonec jsme začali nakládat chvíli po čtvrté hodině.

V pozdním odpoledni nám začalo zase pršet. Dopoledne jsem flekoval zadní šanci a brousil písmenka na přední šanci, takže jsou zase celá modrá, přesně tak, jak mají být. V půl jedenácté bylo naloženo, v jedenáct jsme měli papíry a vyrazili jsme. Dojeli jsme k Jostovi na bunkrovačku, tam jsme vzali vodu a nechali to tam přes noc. Pořád pršelo.

Pátek vypadal, že nebude nic moc, ale nakonec se to vybralo a bylo teplo, i sluníčko svítilo. Ráno jsme v Houtenu vypumpovali Slovanky, pak už jsme jen jeli a já zbytek dne strávil sajfováním zadní nástavby. Sluníčko svítilo a tak jsem chodil bez trika, jen v kraťasech. Bylo to fajn. Dojeli jsme až nad Wesel a tam to v deset nechali. V jedenáct začalo pršet.

V sobotu jsme vyjeli o půl šesté. Ráno trochu sprchlo a pak svítilo i sluníčko, tak jsem opět obrousil černý rantl na přední šanci. Následně jsme s Davidem sajfovali a myli celou špičku. Párkrát jsme se navzájem zlili. Po poledním jsem uvařil velký hrnec rizota a pro Joopa kotletu se smaženými bramborami a květákem. Pak jsem domyl špičku, a chtěl jsem jít zaflekovat rantl na zadní šanci, ale začalo pršet. Tak jsme s Davidem koukali na film. V šest hodin jsme v Kolíně – Niehlu naložili Petra s Filipem, kteří přijeli na týden, na soudružskou návštěvu.

A pak už jen pršelo a pršelo a pršelo…

Neděle byla přímo výstavní, modrá obloha, sluníčko, teplo, a tak jsem se pustil do černého rantlu na zadní šanci. Komplet jsem ho obrousil, pak to celé umyl a na závěr dne to dvakrát zaflekoval. V sedm jsme nabrali Monique a Dennise v Bingenu a pokračovali až do Weisenau, kde jsme to na noc nechali. Kluci se ráchali celý den v bazénu a dali si i jednu noční koupel. Večer jsme hráli Blábol – všem se to líbilo.

Pondělí bylo od rána deštivé a pak aprílové, vítr, déšť, sluníčko, mraky, prý se ráno i blýskalo. A to všechno několikrát, a nastřídačku. Obrousil jsem nejdřív motor na zadním jeřábku, následně jsem ho i jednou natřel základovou. Po obědě jsem se věnoval motoru na předním jeřábku, ten jsem jen zaflekoval a potom ještě jednou natřel ten zadní. Chvíli jsem se plácal po zadní strojovně. V půl osmé jsme dojeli do Maxau, vyložili Joopovo auto a dali se na štajgr. Zašli jsme s klukama na nákup přes řeku a vrátili se před desátou. Uklidili jsme všechno a po půl jedenáctý kluci sami zalezli do postele.

Vykládat jsme začali těsně po šesté ranní. Modrá obloha, sluníčko, větrno. Protože vykládka se rozeběhla nad místní poměry dobře, dal jsem člun na vodu a jal se natírati červený pruh po přední šancí. V půl osmé jsem měl hotovo a mohl jsem si v klidu dát svůj ranní čaj. Dopoledne jsem vyhnal kluky na vycházku do Karlsruhe. A pustil se do natírání černého rantlu na přední šanci. Když jsem skončil, začalo pro změnu pršet a tak si to budu muset dát ještě jednou bůůůůůůůů. Pak jsem se už jen věnoval vykládce a čištění tanků. Ve dvě bylo vyloženo a ve tři všechno hotovo. V půl čtvrté se kluci vrátili a tak jsme mohli vyrazit. Odpoledne každou chvíli pršelo. Dočistil jsem tanky, uvařil večeři, a pak jsme hráli člověče. Dojeli jsme až do Buddenheimu.

Středa byla větrná a relativně chladná, ač svítilo sluníčko. Dopoledne jsem dovysál tanky, proplách´ hadici a vše na palubě poklidil. A pak až do oběda jsem natíral motor a naviják na zadním jeřábku. Odpoledne jsem myl strojovnu okolo vykládací pumpy, aby tam bylo zase čisto. Z pumpy při vykládce totiž pořád něco stříká. Nakonec jsem Dennisovi pomáhal s natíráním vnitřní šance vzadu. Zase jsme pokročili o kus dál v natírání. To letošní léto natírání opravdu moc nepřeje. Chvilku po půlnoci, jsme dojeli do přístavu v Ijzendoornu, vyložili obě auta, a uvázali se na jinou loď k přenocování.

Ráno v sedm jsme se převázali na volný štajgr, a Joop s Monique odjel do nemocnice na injekci. Já probudil kluky a v půl desáté jsme vyrazili na výlet do Movie parku u Bottropu. Měli jsme kliku, pršelo trochu, když jsme jeli tam, ale během návštěvy parku bylo teplo, svítilo sluníčko a bylo příjemné počasí. Absolvovali jsme nějaké šílené atrakce, prošli filmové muzeum a udělali spoustu fotek. Všichni jsme si to moc užili.

Když jsme čekali na lístek na parkoviště, tak začalo zase pršet a pršelo celou cestu zpátky na loď. Protože Joop odpoledne přejel, tak jsme se vraceli až do Zwijndrechtu. Přijeli jsme kolem desáté večer. Kluci toho měli tak akorát, dali sprchu a šli spát.

Pátek ráno jsem nejdřív očistil žebříky do tanků a pak jsem se pustil do broušení bergplátu na levém boku. Takže jsem byl zase jednou za černouška.

V jednu hodinu jsem to měl obroušené a šel vařit guláš, když se začal dusit, opláchnul jsem prach z obroušeného. Dodělal jsem oběd, najedli jsme se, kluci umyli nádobí a já v mezičase natřel obroušené základem. Dal jsem sprchu, převlékl se a vyrazili jsme na výlet do Kinderdijku. Bylo pěkné počasí a tak se vycházka mezi devatenácti větrnými mlýny vydařila.


Cestou zpátky jsme zastavili v sámošce a udělali nákup. Na loď jsme se vrátili po osmé hodině. Vyrobil jsem rybí pomazánku, najedli jsme se a kluci si pustili film na dobrou noc.

Sobota začala mrholením. Petr s Filipem vstali kolem osmé hodiny a ve tři čtvrti na deset vyrazili směrem ku Praze. Potom jsem natřel černou včera obroušený a základem namalovaný bergplát. Před dvanáctou jsme vyrazili směr Lek, kde za soutokem s Noord stálo Millennium a Roelanda a měli v úmyslu se věnovat společně vodním hrátkám. Mě s Davidem Joop vysadil u přívozu v Ridderkerku, protože jsme dostali vycházky, a rozhodli se, že si uděláme výlet do Rotterdamu. V tu chvíli začalo pršet. A vydrželo to úspěšně až do večera. Nejdřív jsme chtěli jít na prohlídku lodi SS Rotterdam, ale další přívoz měl jet až za tři čtvrti hodiny a to se nám nechtělo čekat. Šli jsme tedy rovnou do města, nejdříve na tradiční sobotní trh a pak už jsme se jen courali po ulicích, fotili koně, před časem byla v Praze Cow parade, tady je něco podobného s koňmi, a umění.


Ale pršelo čím dál tím víc, tak jsme usoudili, že vody z nebe bylo dost a šli jsme zpátky na přívoz do Ridderkerku. Tam jsme půl hodiny čekali, než pro nás přijel člunem Dennis. Když se tak stalo, člun odmítl spolupracovat a rozhodl se, že nepojede. Museli jsme tedy volat o pomoc. Po čtvrt hodině přijel Adrie Eef z Millennia, vzal nás do vleku a odtáhl k lodi. Tady jsme se vysušili, převlékli, napapali a pustili si film. Pršet přestalo někdy kolem půl deváté.

Dopoledne v neděli jsem se chvíli plácal po strojovně a dělal přepady z pumpy do slobtanku. Pak až do oběda s Davidem uklízeli a dělali pořádek. Taky jsme měli velké prádlo. Po obědě jsme napustili bazén. A zbytek dne jsme se už jen poflakovali, četli si, koukali na film, no zkrátka jsme si vegetili.

Dopoledne pršelo, nebo spíš jen mrholilo, odpoledne se to vybralo, chvílemi svítilo i sluníčko, ale od vody chladně foukalo. Navečer jsme přejeli zase zpátky ke Koosovi.

V pondělí ráno jsem se ze všeho nejdřív zanořil ve strojovně pod podlahu a upravoval těsnění kolem hřídele. Když jsem vylézal ven, připadal jsem si jako ježek v kleci. Pak jsem opravil jednu excentrickou brusku a pustil se opět do broušení černého rantlu na přední šanci. Ještě před obědem jsem to umyl a šel dělat oběd (chilli con carne s rýží), Davidovi to tak chutnalo, že to užíral celé odpoledne a ještě si to dal s chlebem k večeři. Odpoledne jsem obroušené konečně s pozitivním výsledkem, letos potřetí, natřel. Sotva jsem sklidil barvy, jsme vyjeli směr Europoort, nakládat palmoline, což je rafinovaný palmový olej. V půl sedmé jsme dorazili na místo a měli v sedm nakládat, jenže na štajgru stála ještě poloprázdná Urgentia, která nakládala před námi. Celé odpoledne nakládka stála kvůli porouchané pumpě, a tak jsme šli do nakládky až v půl druhé v noci. Celý den bylo hezky teplo slunečno, jako v létě. Večer jsme si pustili s Davidem třetího Harryho Pottera, děláme si potterovské večery. A po desáté jsem se šel natáhnout.

V půl třetí mě Joop probudil, to jsme už půl hodiny nakládali. Tak jsem se až do devíti věnoval nakládce, to mě vystřídal Joop s Dennisem. Šel jsem si tedy lehnout a probudil se po jedné, to už jsme byli u zámořáku a vykládali jsme. David ještě chrněl a tak jsem ho musel z postele vytáhnout za uši, jinak by spal až do večera. Byl pěkný, teplý, slunečný den, i když trochu větrný – inu Hollandsko. Vykládka šla dobře a tak jsme měli v šest hotovo, v půl sedmé jsme vyjeli a v půl deváté jsme už byli ve Vlaardingenu.


V mezičase jsme vyčistili tanky, aby byly připraveny na nakládku ricínového oleje pro Krefeld. Večer jsme s Davidem dali další díl potterovské ságy.

O tom, že půjdeme do nakládky v osm hodin, jsem si nedělal žádné iluze, a taky to tak dopadlo. Nakládat jsme začali až v poledne. Předtím jsme stačili s Dennisem natřeli kus zadní šance. Nakládka šla rychle a tak jsme chvíli po páté vyjeli, naloženi 15 sty tunami ricínového oleje. Ve Zwijndrechtu jsme naložili Míťu, nabunkrovali a dojeli až do Haaftenu. Počasí bylo teplé a oblačné ?. A abych nezapomněl. Když jsme projížděli Rotterdamem, tak jsme potkali vodní autobus.

Je to normální autobus, který jezdí nejen po souši, ale i po vodě.

Celý čtvrtek jsem strávil broušením přední paluby. Ale bylo hezké počasí a teplo, tak jsem byl jen v kraťasech, vůbec to neodsejpalo, to byl děs. Na závěr dne jsem ještě celou špičku umyl, abych to mohl druhý den natřít. Taky jsem musel umýt přední jeřábek, byl jako prase. A když už jsem se tak ráchal v tom kybliku, vypustil jsem, umyl a zase napustil bazén. K večeři jsem se vybičoval k neskutečnému výkonu a udělal bramborové placky. Musím se pochválit, povedly se mi. Kolem sedmé se zatáhlo a začalo boží dopuštění, blesky přes celou oblohu, déšť, že nebylo vidět na břeh, silný vítr.

Pěkné to bylo, povím vám. Když jsme se vázali v Krefeldu, už jen lehce mrholilo, pak přestalo úplně, ale na obzoru se blýskalo ještě hodně dlouho.

V pátek ráno to moc dobře nevypadalo, a tak jsme s Dennisem začali brousit zadní střechu. Když vylez Joop, tak nás přesvědčil, že počasí bude už jen lepší a tak jsme se dali do natírání. Já natřel konečně palubu na špičce a Dennis dodělal zadní šanci a nějaké detaily na můstku. Tak a špička je hotová. Kolem půl čtvrté jsme měli natřeno a hodinu po té jsme vyjeli a já začal čistit tanky. To jsem měl hotovo, když už byla tma, někdy před půl desátou. Den byl nakonec vydařený a já chodil až do pozdního večera jen v kraťasech. Dojeli jsme až do Ijzendoornu.

Ráno jsme vyjeli z Ijzendoornu před osmou, kolem jedenácté jsme byli v Dordrechtu, tam jsme se stavili na bunkrovačce a pak jsme vykládali a nevykládali auto. V půl druhé jsme dojeli ke Kinderdijku, kde jsme to doslova a do písmene zapíchli. Dali jsme na vodu vše co plave a Joop se jal oslavovati s hromadou dalších přátel, kteří přijeli porůznu čluny, sobotu. Já přidělal Davidovi na jeřábek nad vodu houpačku a ten si z ní zaskákal do vody. Dopoledne jsem myl palubu a uklízel provazy. K obědu byli makaróny. A odpoledne jsem si dal lehátko na špičku a střídavě v něm spal a čet Graffiti Rules, což byla předloha k filmu Gympl. Večer byl úžasný západ slunce…

Nedělní dopoledne jsem strávil ve strojovně instalací nové brzdy hřídele. Všechno proběhlo bez problémů, až na závěr. Ještě jsem si svítil baterkou, jak to vypadá a ta mi spadla pod podlahu. Když jsem se ji marně snažil vylovit, jsem se v konstrukci podlahy zašprajcoval tak, až to vypadalo, že budu muset volat o pomoc. Ještě jsem se chvíli kroutil a pinožil a hrál si na ježka v kleci, až se mi povedlo se vyprostit. Jednu chvíli to vypadalo, že si budu muset zlomit obě nohy, ale nakonec vše dobře dopadlo a já i bez cizí pomoci vylezl nad podlahu. Probudil jsem Davida, najedli jsme se, já dal sprchu a po jedenácté hodině jsme se nechali odvézt člunem na zastávku Waterbusu do Rotterdamu. Když jsme tam dorazili, tak byl tři čtvrti hodiny čas, než nám jela další loď k SS Rotterdamu. Tu chvíli jsme strávili procházkou po nábřeží, kdy jsme zjistili, že se ve městě jede Bavaria race.



Na zámořáku SS Rotterdam jsme strávili něco přes dvě hodiny. Je to krásná loď, uvnitř pěkně zrekonstruovaná a strojovna zachovaná v původním stavu. Fotili jsme jako o život. Hovořil jsem s chlapíkem, který tam v šedesátých letech působil nějakou dobu jako strojník. Bylo to příjemné popovídání, stejně tak i s průvodcem ve strojovně.


Potom jsme se šli ještě cournout do města, stavili jsme se v Mediamarktu a oba jsme si koupili nový harddisk, David terrový a já jeden a půl terrový. Zpátky na loď jsme se vrátili kolem sedmé celí uchození. Dopoledne svítilo sluníčko, ale odpoledne se zatáhlo a spadlo i pár kapek. Jinak bylo celý den šílený dusno.

Ráno v šest jsme vyjeli z Kinderdijku a před osmou byli ve Vlaardingenu. Chvíli jsme čarovali s autom, než jsme našli místo k jeho vyložení, a pak už jsme se dali na štajgr a v devět začali nakládat. Už od časného rána bylo horko. V dopoledních hodinách jsem se stal jezdcem na jeřábku a konečně zakončil natěračské práce na špičce, osadil jsem černou opasnici a tím pádem je předek lodi kompletní. Před obědem jsme ještě s Dennisem, společnými silami natřeli střechu pod kormidelnou. A odpoledne jsem už jen dělal pořádek na palubě a věnoval se nakládce. Nakládka šla jako jó a né, nakládali jsme ze tří tanků a bylo to nekonečný. Ve tři hodiny jsem si šel lehnout, byl jsem úplně mrtvej.

Skončili jsme v osm hodin. Kolem deváté jsme vyjeli a v půl desáté jsme byli u Argosu na druhé straně. Tam jde vždycky všechno pomalu, ale tentokrát se překonávali a vymýšleli ještě větší hovadiny, než je v kraji zvykem a tak vykládka začala až po půl jedné. No děs! Pak už to šlo ráz na ráz a v šest hodin bylo hotovo a odjížděli jsme pryč. Já začal hned s čištěním tanků. To jsem měl o půl deváté, a protože jsme měli teplou vodu, vyčistili jsme a napustili bazén a chvíli jsem si v něm poležel. Počasí bylo až do oběda tak zamračené, že si člověk připadal jako by byl podvečer. Odpoledne se to zvrtlo, byla modrá obloha, sluníčko a třicet stupňů. No a večer zase poprchávalo. To není počasí, to je blázinec.

Přestože, nám slibovali, že do nakládky půjdeme kolem druhé hodiny ranní, bylo všechno opět jináč. Zavolali nám kolem sedmé, že se máme dát na štajgr. V osm jsme tam byli jak na koni, ale zámořák nebyl ani nakuplovanej, a tak jsme čekali. Joop a celá familie mě opustili a nechali mne tu s Davidem na pospas osudu. Po čtvrt na tři odpoledne jsme začali nakládat závratnou rychlostí 140 tun za hodinu. Počasí nám moc nepřálo a tak každou chvíli pršelo. Kolem půl šesté, když se Joop vrátil, jsme s Davidem zašli ještě na nákup. Stavili jsme se na malý pokec na Deo Juvante a dali řeč s Járou. Také jsme viděli jak z jednoho zámořáku vykládají luxusní jachtičky.

Měl jsem jen holandský telefon a tak fotky nebudou nic moc. V sedm jsme byli zase zpátky. Dali jsme si večeři, pustili si film a já nakládal.

A nakládal a nakládal, až do půl jedenácté ve čtvrtek ráno. Hrůza. Byli jsme na štajgru 27 hodin. Během tří dnů jsme dvakrát strávili dvacet čtyři hodin nakládkou. Ve čtvrt na dvanáct jsme konečně vyjeli a já se mohl jít konečně natáhnout. V noci jsem spal asi dvě hodiny na sedačce, když přerušili nakládku. Spal jsem až na Volkerak, dobré čtyři hodiny. Na Wester Schelde jsme potkali pěknej kontejnerák od Maersku.

Taky byla moc hezká večerní obloha.

Počasí navzdory předpovědím nám bylo příznivě nakloněné a svítíčko hřálo a slunilo. To bylo fajn. No a v jednu hodinu po půlnoci jsme dojeli do Rieme. To jsem se těšil do postele jak malé děcko. Sice jsem celý večer poklimbával, ale to nebylo ono. Usnul jsem, jako když mě do vody hodí.

Ráno mě v půl šesté probudil Joop, že máme vykládat. To bylo překvapení, protože u Fuji se vždycky dvě a půl hodiny čeká na výsledky analýzy. Pro nás jenom dobře. V půl sedmé jsme už pumpovali. Obloha byla celá rudá, a když vyšlo slunce, zezlátla. Byla i duha. Pak jako když zatáhne za šňůrku, všechno zčernalo a začal pěknej slejvák. Dopoledne bylo ve znamení dešťů a přeháněk, některé fakt stály zato. Ve dvě hodiny jsme měli v Rieme, ze tří tanků, vyloženo 1000 tun a tak jsme přejeli do Gentu, kde jsme vyložili zbylých 600. V mezičase, cestou do Gentu jsem prázdné tanky vystříkal teplou vodou. V Gentu jsme šli také rovnou do vykládky a tak jsem měl v sedm hodin večer všechno hotové, včetně vyčištěných tanků. Čtyřikrát jsem se dnes převlékal! Joop s Monique nás opustili a tak jsme tu zůstali zase sami. Dal jsem sprchu a udělal k večeři gyros. Na závěr dne jsme si pustili film, u kterého jsem usnul a probudil se u závěrečných titulků. Tak jsem se jen přesunul do postele a šel spát.

V sobotu ráno jsem se dal hned do generálního úklidu, abych toho udělal, co nejvíc,než se David probudí. Udělal jsem toho dost, ale ne všechno.

Vyjeli jsme z Gentu v jedenáct hodin, hned, jak se Joop vrátil. V komoře Terneuzen, jsme zjistili, že nám nefunguje bugštrál.

A tak když jsme přijeli do Vlissingenu, uvázali se na autoštajgr, jsem otevřel dekl do vody k vrtuli a objevil, že kolem hřídele je namotán provaz. Chca, nechca, jsem se svlékl a vlezl do vody. Byl jsem mile překvapen, že ač je to už severní moře, byla voda relativně „teplá“ a samozřejmě slaná. Části provazu jsem vyřezal, ale nebyl to důvod proč, to nefunguje. Problém je zřejmě kdesi v elektronice, a s tím já nic neudělám, na to bude muset přijít servis.

Tak jsem to zase zadeksloval, dali jsme auto na břeh a přejeli k zámořáku, ze kterého naložíme 2000 tun melasy, z toho 400 tun do Wemeldinge a zbytek do Hitdorfu, to je tam, co jsme prázdniny začínali. Díky bohu je tam ale nebudeme končit, pojedeme s Davidem v pondělí do Čech z Rotterdamu autobusem. V pět hodin jsme začali nakládat a Joop zase někam odjel, slibovali, že nakládka poběží 100 tun za hodinu, ale běžela víc než dvojnásobně.

V noci byla pěkná zima a vítr.

Naloženo jsem měl v neděli ve tři hodiny ráno a šel si s radostí lehnout. Několikrát i pěkně pršelo. Ve tři čtvrti na devět ráno přijelo Asporto, dalo se na nás a začalo nakládat. Já dopoledne strávil doděláváním úklidu. V půl druhé přijel Joop, Asporto bylo akorát naložené, všechno jsme odkuplovali, odvázali a po druhé vyjeli. Pěkně foukalo a občas i pršelo, vlny šli přes špičku a tak jsme prosolený jako slaneček. Taky nás to pěkně pohoupalo. V pět hodin jsme byli ve Wemeldinge, kde zítra dopoledne máme odložit 400 tun.


David se pochlapil a vlez do vody, vůbec se mu nelíbilo, že je slaná.

V pondělí pak přejedeme do Zwijndrechtu, kde s Davidem vypakujeme a pojedeme vlakem do Rotterdamu, odkud nám v devět večer jede autobus do Prahy.

Tak a prázdniny zmizely v prachu

Mějte se hezky. Opatrujte se a začněte si pro změnu užívat školy.

Váš Pavel

ZPÁTKY




31. července 2011

Ahoj,

opět přináším nové holandské střípky, tentokrát prázdninové…

Na loď jsme vyrazili s Adélou v úterý 5. července, jeli jsme s Jeníkem a Romanou. Vyjeli jsme časně ráno a do Hitdorfu, místa určení jsme dojeli už ve dvě hodiny po poledním.

Jenže… Hitdorf je konec světa a jen dvě dalby u břehu a dál nic. Tak jsme se na bort museli přepravovat člunem. Bylo to takové malé dobrodružství, než jsme všechny věci nanosili od silnice dolů k řece a pak dopravili na palubu. Dali jsme si malou pauzu a pak (bylo kolem čtvrté) jsme vyrazili na nákup do Neuss. Z nákupu jsme se vrátili po sedmé. Absolvovali jsme opět anabázi stěhování tašek k řece s následným převozem člunem na loď. Vykládali jsme 1900 tun melasy, vydrželo mi to celou noc a v sedm ráno jsem měl hotovo.


Odkuplovali jsme, napumpovali vodu do tanků, odvezli Jeníka s Romanou člunem na břeh a něco po osmé jsme vyrazili. A já si šel lehnout. Vstával jsem po jedné a když jsem se uvedl do funkčního stavu, tak jsem šel vypumpovat nateklý produkt pod podlahou v tancích. Počasí bylo chvílemi pěkně hnusné, stihlo nás i pár pěkných průtrží. V Tielu jsme vyložili Dennise s Monique a pokračovali dál do Amsterdamu, kam jsme dojeli ve dvě ráno.

Čtvrteční nakládka v Amsterdamu se díky několika zmatkům, záměnám produktů a tanků celkem protáhla a tak jsme z Amsterdamu vyjeli až před pátou hodinou odpolední. Normálně by jsme byli pryč už někdy kolem poledne. Ještě jsme vyzvedli nějaké věci na bunkrovačce a pokračovali jsme až do Tielu. Tam jsme naložili Monique s Míťou a před komorou jsme se uvázali. Bylo těsně po jedenácté.

Pátek jsem strávil celý mytím parníku. Dopoledne, jsem z pod postele vylovil bazén, ten jsme spolu s Adélou nainstalovali na palubu, nafoukli a napustili. Jenže stará záplata nám během roku povolila a tak zase začal ucházet. Večer jsme tedy našli záplatu a otvor společnými silami opravili. Celý den svítilo sluníčko a bylo teplo, jenže foukal silně vítr a tak jsem byl pěkně promočený, ale vůbec mi to nevadilo, stejně jsem měl kraťasy. Adéla si koupila v Neuss velký bublifuk a tak jsme chvíli fotili bubliny. Večer jsme hodili kotvy o desáté hodině v Himmelgeistu.

Po sobotním ranním dešti se vyčasilo a byla modrá obloha, plná bílých mraků, mezi nimi prokukovalo slunce a hřálo, do toho vál silný vítr. A tak jsem celý den strávil rácháním se ve vodě, dopoledne jsem domyl zbytek parníku, který jsem včera nestihl. Po obědě jsem obrousil ten kus šance, který jsem minulý turnus natřel, a ono mi to vzápětí po tom zmoklo. Odpoledne jsme společnými silami s Adélou vodně obrousili přední autojeřábek. U toho jme i notně vodně bojovali,

Adéla mě párkrát zlila hadicí a já ji odměnou za to, hodil do bazénu. Kolem osmé, jsme dojeli do Koblenze, tam počkali na Dennise s Amandou, naložili auto a v půl desáté zase vyjeli. Hodinu na to jsme v Lahnsteinu hodili kotvy.

Z Lahnsteinu jsme vyjeli po půl páté. Sluníčko svítilo a hřálo už od rána. Adéla umyla bazén a zase jsme ho napustili, tentokrát teplou vodou, protože běžel kotel. Já se po čaji pustil do natírání předního autojeřábku. Asi ve dvě hodiny jsme hodili kotvy v Mainzu, Joop s dětmi a Monique chtěli jezdit na člunu a na vodním skůtru. Já dokončoval nátěr jeřábku. Během chvíle se zatáhlo a začalo pršet a pršelo až do večera. Asi v pět hodin odpoledne jsme vyrazili a dojeli až do Mannheimu, kde jsme na noc zakotvili.

Pondělí začalo vesele, Joop zaspal a přesto, že jsem ho dvakrát budil, nebyl jsem úspěšný, a tak jsme vyjeli s hodinovým zpožděním. Dopoledne jsme s Adélou obrousili nerezové tyčky kolem přední nástavby a připravili přední šanci k natírání. Adéla umyla bazén a napustili jsme ho teplou vodou. Do Maxau jsme přijeli v jednu hodinu po poledním, naobědvali jsme se a ve dvě začali vykládat. Já se dal do natírání přední šance ze člunu, ale špička šla z vody tak rychle, že už za písmenama jsem nedosáh nahoru, a to už jsem stál na kormidelním stojanu. Tak jsme s Joopem zavěsili na šanci speciální konstrukci a z té jsem natřel celý zbytek. Ale i tak to byl artistický výkon. Stejně se to bude muset ještě jednou přebrousit a natřít znovu. Letos se to natírání nějak nedaří a natírá se všechno nejmíň dvakrát. Pak jsem vystříkal jeden tank, osprchoval se, převlékl a s Adélou jsme vyrazili přes řeku na nákup. Nakoupili jsme hlavně ovoce a zeleninu a pak nějaké dobroty. Před půl osmou jsme byli zpátky na lodi, naskládali jsme věci do lednice a šli vyprovodit Lucii na nádraží. Na nádraží jsme počkali, až vlak odjede a vrátili se tramvají zpátky na bort. Bylo půl jedenácté. Uložil jsem Adélu ke spánku a společně s Dennisem jsme vyložili zbytek nákladu. Do postele jsem se dostal po jedné hodině ranní.

Joop si to ráno v pět sám odvázal a vyrazili jsme vzhůru dolů. Já se po čaji pustil do dočišťování tanků, to mi vydrželo na celé dopoledne. Odpoledne jsme s Adélou prováděli pravidelnou údržbu v přední strojovně a po té jsme leštili přední stožárek. Odpoledne, zrovna, když se Adéla rozhodla, že půjde do bazénu, začalo pršet. Ale teplo bylo stále kolem třiadvaceti stupňů. Kolem desáté večer jsme Monique a Amandu vysadili v Kolíně na břeh a sami pak pokračovali až do Grimmlingshausenu, kde jsme hodili kotvu.

Ve středu jsme vyjeli o šesté, a hned od rána bylo jasné, že se k nám počasí otočilo zády. Bylo zataženo a mrholilo. Během dne se to změnilo ve vytrvalý déšť s pouze pár krátkými přestávkami. Tak jsem dopoledne strávil převážně v zadní strojovně, pravidelnou údržbou a úklidem. Ještě jsem dovysál tanky, aby byly před nakládkou úplně suché a propláchl nakládací hadici. V jednu hodinu jsme dojeli do Millingenu, kde přišel elektrikář pokračovat ve zjišťování záhady kolem spudpaalů. Už se to táhne dlouho a pořádný výsledek nikde. Po obědě jsme společně s Dennisem a Adélou proplachovali kanystry a stěhovali je na palubu, aby si je Michael mohl v noci vyzvednout. Bylo jich přes čtyřicet. A pak už jsme zalezli s Adélou dopředu, četli jsme, hráli Blábol, vyzkoušeli jsme stolní krb, a večer koukali na Kozí příběh.


Čtvrtek byl celý odporně deštivý. Ráno jsme měli na bortě ještě elektrikáře, ale opět s chabým, spíše však s žádným výsledkem. Potom jsme vedlejší lodi naším jeřábkem přestěhovali nějaké sudy po palubě. Stavili jsme se na bunkrovačce pro vodu, naftu a nějaký chybějící materiál. V půl jedné jsme dojeli do Spycku a po třetí hodině jsme se dali na štajgr. Ve čtyři jsme začali nakládat. Furt pršelo. Nakládali jsme do čtvrt na jedenáct a v jedenáct jsme vyjeli, a jeli durch celou noc.

V pátek nás počasí mile překvapilo, dopoledne bylo sice zataženo, ale před obědem se vyklubalo z mraků sluníčko a později byla i úplně modrá obloha. Dopoledne jsme společnými silami s Adélou umyli parník. Po obědě jsem obrousil zadní jeřábek a i ho umyl, aby byl připravený k natření. Pak jsem ještě umyl a znovu napustil bazén. Odpoledne v Kolíně – Niehl jsme nabrali Base s autem a pokračovali dál. Zbytek odpoledne jsme s Adélou četli, hráli karty, blábol a pexeso. Po večeři jsme si pustili Macha a Šebestovou.

Ráno před osmou nás opustil Dennis s Joopem a my tu zůstali s Basem sami. Dopoledne jsme s Adélou zaplétali bumle, pamatovala si od loňska jak se to dělá a zapletla je prakticky sama. Uvařili jsme oběd i pro Base a zdálo se, že mu to i chutnalo. Odpoledne jsme hráli hry, četli knížky, koukali na film. Ve tři čtvrti na devět jsme dojeli do Mainzu. Zakotvili jsme a pustili si ještě film. Dopoledne a část odpoledne bylo slunečno, navečír se však zatáhlo a jednu chvíli i trochu poprchávalo.

Neděle byla náročná. V šest hodin jsme se dali na štajgr a v sedm začali vykládat. V půl druhé bylo vyloženo, museli jsme pryč ze štajgru, aby tam jiná loď mohla nakládat šrot. Když jsme zakotvili, tak jsem se dal do čištění tanků a jejich vysoušení, abychom v pondělí mohli nakládat rafinovaný olej. V sedm hodin jsem měl hotovo a hotovej jsem byl taky. Celej den bylo hnusně a pršelo, až ke konci dne se udělalo trochu lépe a přestalo. Napustili jsme bazén teplou vodou. Když bylo hotovo, tak jsme udělali večeři a všichni tři i s Basem jsme se vepředu najedli. Umyli jsme nádobí a potom jsme si s Adélou vlezli do teplého bazénu a chvíli se tam ráchali. Večer jsme si pustili trhák a po něm šli spát.

V pondělí jsme po důkladné kontrole tanků začali před sedmou hodinou nakládat 1100 tun rafinovaného sojového oleje. Počasí od rána nic moc zataženo a občas poprchávalo. Nakládka šla dobře a tak jsme byli po jedné hodině naloženi a ve dvě už jsme frčeli vzhůru dolů do Rotterdamu. Udělali jsme oběd, karbanátky s kaší, Adéla přinesla, oškrabala, nakrájela a dala vařit brambory úplně sama. Odpoledne se zase všechno změnilo, musíme v Neuss ještě přiložit 1000 tun řepkového oleje a tak se bude muset náklad přepumpovat, aby se nám to vešlo do lodi. Přehnalo se přes nás pár pěkných průtrží, aspoň jsem nemusel oplachovat parník po nakládce. Ve čtyři hodiny jsme dojeli do Bingenu, tam to uvázali a čekali jsme asi hodinu na Joopa a spol. V době kdy jsme tam čekali, jsme se byli s Adélou projít v parku a udělali jsme tam pár pěkných fotografií.

V pět jsme pokračovali zase dál obtížení o další dvě auta a pět lidí. S Joopem, Moniqu a Dennisem přijela ještě Moniččina sestra s přítelem. Večer jsme už jen hráli člobrdo, a Blábol, a koukali na film. Před jedenáctou hodinou jsme zakotvili.

Úterý začalo velikou akcí přepumpování nákladu ze čtyřech tanků, do třech, bylo to těsné, ale podařilo se. V jedenáct jsme dojeli do Neuss, kde jsme vyložili Basovo auto a já, Adéla, Monique a Elle jsme odjeli s ním na nákup. Mě a Adélu s ohromným nákupem odvezl zpátky na loď, rozloučil se s námi a odejel domů. Joop s Dennisem v mezi čase dojeli na štajgr a připravili vše k nakládce. Ve dvě jsme začali nakládat 1100 tun řepkového oleje do zbylých třech tanků, taky to bylo tak tak. S Dennisem jsme provedli pokus o natření zadní šance, ale natřeli jsme asi dva metry a začalo pršet… V sedm hodin jsme vyjeli. Umyli jsme s Adélou bazén a napustili do něj čerstvou vodu. Ještě jsem spláchnul parník od šrotu, který nakládala loď před námi. Pak už jsme s Adélou jen hráli Blábol a koukali na Saturnina.

Ve středu jsme byli už v jedenáct hodin v Botleku, protože jsme jeli celou noc. V půl jedné začala vykládka a v půl páté už jsme byli na cestě do Europoortu. Když jsem vařil oběd, tak jsme luštili rébusy.

Až do té chvíle bylo všechno v pořádku… V Europoortu byla na našem štajgru Columbia a nakládala, měla být v deset hotová, jenže se jim někde žvejkla cvička a my jsme přejížděli na štajgr až po půlnoci. Vykládat jsme začali v půl jedné. Dopoledne bylo zataženo a chvílemi pršelo, teprve až když jsme vyjeli z Botleku začalo svítit sluníčko. Během vykládky v Botleku nesměla Adéla kvůli místním předpisům na palubu a tak seděla otrávená uvnitř a malovala a koukala na filmy. V Europoortu jsme byli po osmé, ale před námi nakládala Columbia a nějak se jim to vymklo, a tak jsme šli vykládat až v půl jedné.

V půl šesté ráno bylo hotovo, tak jsem všechno sklidil, odvázal parník a šel spát. Vstával jsem před desátou, akorát jsme byli před komorou ve Vreeswijku, stačil jsem si akorát dát svůj ranní čaj. Za komorou jsme zastavili a vyházeli odpad ze strojoven a fordku. Vyložili jsme Dennise, pro toho přijela Amanda, a Monique se ségrou, jeli někam nakupovat. Cestou do Amsterdamu jsem vyčistil tanky a uvařil oběd. Nakládat jsme začali ve tři a naloženo bylo v půl deváté. Máme 1000 tun dřevěné melasy. Ještě jsme přejeli na bunkrovačku, tam vzali vodu a naftu a zůstali tam do rána stát. Dnes začalo astronomické léto a byl nejdelší den, ani jsem si nevšim.

Z Amsterdamu jsme vyjeli před šestou. Joop si to odvázal sám. Po ranním čaji jsem se pustil do mytí parníku, umyl jsem celý předek i zadek za vydatné Adéliny pomoci. Zastavili jsme v Nijmegenu, kde přišel elektrikář, a doufáme, že už definitivně vyřešil náš problém se spudpaalem. V půl páté jsme dojeli do Spycku, po půl šesté jsme začali nakládat a v deset jsme odjeli. Hrál jsem si na svářeče, zprovoznil jsem svářečku, kterou už jsem měl dva roky novou, nerozbalenou v krabici ve strojovně a zavařil prasklinu na nerezovém potrubí. Nikdy jsem nerezovou ocel nevařil a zdá se, že to dopadlo dobře, uvidíme při vykládce. Večer, tedy až v noci, těsně před jednou jsem hodil kotvu v Xantenu.

Sobotní ráno mi začalo tím, že jsem nemohl povolit brzdu hřídele, hmoždil jsem se s ní asi deset minut, ale opět hrubá síla zvítězila. Dopoledne jsem nejdřív vypustil, vyčistil a zase napustil bazén a pak až do oběda i za pomoci Adély myl palubu. Celej den bylo zataženo a chladno, pouze v krátkých okamžicích, kdy sluníčko vylezlo mezi mraky, bylo teplo. Po obědě jsem náhodou zjistil, že jsme včera někde odřeli barvu na přední šanci (vůbec netuším, kde a kdy), tak jsem to obrousil a několikrát přetřel základem. Stejně tu přední šanci budu muset natřít ještě jednou. Navečír pak i pršelo. K večeři jsem na žádost vyráběl palačinky. Odpoledne i večer jsme pak s Adélou hráli hry. A před spaním jsme si pustili film.

Nedělní ráno bylo ještě dramatičtější než včera, zase nešla povolit brzda, stejně jako včera, ale tentokrát jsme na tom cvičili dva, já i Joop a povedlo se nám to povolit jen o kousek, ale naštěstí to k odbrždění stačilo. Od rána lilo a lilo. A tak jsme den strávili s Adélou zalezlí vepředu. Trochu jsme poklidili. Uvařili společnými silami oběd. Celé odpoledne hráli hry a Adéla to prokládala spaním na sedačce.

V Bingenu jsme vyložili Ellen a Quida, jeli po týdnu domů. Pořád pršelo. Večer jsme dojeli do Buddenheimu.

Ráno před šestou jsme dojeli do Mainzu a ve čtvrt na osm začali vykládat. Přes hodinu jsme čekali na analýzu. Dopoledne jsem překytoval přední šanci. Před jedenáctou bylo hotovo a vyjeli jsme. Zavařil jsem znovu potrubí a pak jsme s Adélou umyli palubu kolem slobtanku a zadní jeřábek. Po obědě si Adéla napustila do bazénu teplou vodu a já se pustil do natírání jeřábku. Adéla se ráchala v bazénu a pak mi chodila asistovat a pohánět mě, abych už s ní šel do bazénu. Když jsem měl natřeno, tak jsem tam s ní hupnul a strávili jsme tam víc jak hodinu. Večer jsme pak četli, dělali angličtinu a pustili si film. Počasí nám dnes přálo, celý den svítilo a hřálo sluníčko. Bylo to fajn po uplynulých deštivých dnech.

Do Maxau jsme dojeli v úterý v půl osmé ráno a začali hned vykládat. Počasí bylo hned od rána skvělé, teplé a slunečné. Já dopoledne rozebral a vyndal celou brzdu hřídele, to bylo horší než vyndavat ježka z klece. Po čaji jsme vyrazili na nákup přes most za řeku. Doplnili jsme zásoby. A v Globus Baumarktu jsme koupili spoustu světýlek. Ve dvě jsme byli zpátky na lodi, uklidili nákup, uvařili oběd a dali se do práce. Joop obrousil bergplát a tak jsem ho nejdřív dvakrát natřel základem a pak celý zadek kolem dokola térem. Adéla mi při všem náležitě sekundovala a tahala mne na člunu kolem dokola.

Když jsme to udělali, byli jsme trhat ostružiny na koktejl. Pak jsme společně dokončili vykládku. Když bylo vše poklizené, pomohli jsme Joopovi dát člun na vodu a po té jsme se šli namočit do bazénu plného teplé vody. Tam jsme se povalovali a blbli asi hodinu. Když jsme vylezli, dali jsme sprchu, udělali koktejl a pustili si film. Před tím jsme u mě v kajutě a v obýváku instalovali zakoupená světýlka.

Ve středu ráno jsme vyjeli o půl osmé z Maxau a ve čtyři to uvázali v Bingenu. Dopoledne jsem strávil čištěním tanků a přípravou k nakládce. Počasí bylo teplé, leč trochu zamračené a lehce větrné. Odpoledne jsem znovu obrousil přední šanci a pak ji i opláchnul. Adéla opět vydatně pomáhala. Když jsme to uvázali a dali Joopovi traktor na břeh, tak jsme vyrazili na vycházku. Nejdřív parkem kolem řeky do města, tam na hrad Klopp

a pak dolů k nádraží do parku u Myší věže.

Zpátky jsme šli po promenádě kolem řeky.


Vrátili jsme se po osmé hodině, v pravou chvíli, deset minut po našem návratu začal pěknej slejvák. Nožičky jsme měli ušoupaný a hlad jak zavalený horníci. Vrhli jsme se na lednici a pěkně ji vyplundrovali.

Z Bingenu jsme vyjeli v sedm ráno. Víceméně celý den bylo zataženo a každou chvíli pršelo. V mezičase mezi jednotlivými přeháňkami se mi povedlo zaflekovat přední šanci a napsat tonáž na zadní jeřábek. Jinak dopoledne jsme s Adélou strávili v přední strojovně kontrolou baterek, generátoru a doplňováním oleje.

Odpoledne jsem dovysál tanky a připravili jsme všechno k páteční nakládce. Navečír jsme pak už jen hráli člobrdo – všechno jsem prohrál, a koukali na pohádku. Večer jsme dojeli až do Rees.V pátek ráno jsme dojeli do Spycku, po půl desáté jsme začali nakládat. Dali jsme člun na vodu a Joop odvezl na loděnici brzdu hřídele, aby ji tam opravili. Já jsem za Adéliny pomoci obrousil zbytek přední šance. Byl jsem dnes jezdcem na jeřábku. Po obědě jsme pak už jen zaplétali provazy a věnovali se nakládce. Před pátou, jsme vyjeli, směr Leer. Ještě jsem opláchl parník a osajfoval mastnou palubu kolem vstupů do tanků. Večer, jsme pak hráli Člověče, nezlob se a prší. Taky chvílemi pěkně pršelo i venku. Joop se rozhodl, že pojedeme přes Amsterdam a ne po Ijsell. V Amsterdamu jsme byli ve dvě hodiny nad ránem.

Z Amsterdamu jsme vyjeli před osmou a kolem páté jsme to uvázali v Terherne na Frieslandu. Joop s Monique odjeli někam na návštěvu. Cestou přes Isellmeer bylo pěkně větrno a tak nás to hezky pohoupalo, Adéla měla téměř mořskou nemoc a tak si lehla a usnula z toho. Houpalo to tak moc až nám z bazénu vycákala polovina vody. Celý den bylo zataženo a sluníčko jsme vůbec neviděli. Když jsme vyjeli na kanál, umyl jsem bazén a osajfoval bangborty. Ještě jsem zaflekoval překytované místo na přední šanci. A večer jsme hráli člobrdo a koukali na Červeného trpaslíka.



Tak a polovina prázdnin je za námi, v pondělí bude střídání stráží, přijede David a ve středu Adéla odjede domů...

Mějte se fajn, opatrujte se a užívejte léta, ať si je, jakkoliv nešťastné .

Váš Pavel

ZPÁTKY




26. června 2011

Ahoj,

dnes vám přináším červnové povídání z lodi, i když vlastně započalo na konci května.

Na loď jsem tentokrát dorazil v pátek v pět hodin ráno, sice jsem byl ve Frankfurtu už před půlnocí, ale první vlak na Koblenz jel až ve čtvrt na čtyři.

Tak jsem se na chvíli natáh´, kolem osmé jsme se převázali, dali auto na břeh a Joop a spol. odjeli do Hollandska na Aqua Kids. Já si vybalil batoh a vyrazil doplnit zásoby, v lednici byla akorát myš oběšená hlady, tak jsem nechtěl skončit jako ona. Po dvanácté dorazil Oege a tak jsme hned vyrazili směr Spyck. Odpoledne jsem začal pracovat na první reklamní desce Aqua Kids. Navečer mi ze zadního generátoru vyskákalo ložisko od vodní pumpy, a vytekla všechna chladící kapalina. Večer jsme to v deset nechali pod Duesseldorfem.

V sobotu jsme vyjeli po půl sedmé. Vytáhl jsem kotvu, nalepil zase kousek desky a po čaji jsem se pustil do rozebírání vodní pumpy na zadním generátoru. Před obědem jsem měl první desku Aqua Kids hotovou. V jednu hodinu jsme dojeli do Spycku, přijel bunkerboot, vzali jsme naftu, vodu a ve tři čtvrti na tři začali nakládat.

Při nakládce jsem za Oegeho pomoci hotovou desku Aqua Kids přišrouboval zpátky na místo a odšroubovali jsme druhou a přenesli ji dopředu. V šest jsme už zase byli na cestě vzhůru do Mainzu. Celý den bylo zataženo a větrno, později večer začalo pršet. Tak počasí Joopovi na fotbalový turnaj vyšlo a nepršelo mu. Před desátou jsme hodili kotvy ve Weselu.

Neděle začala mraky a větrem a skončila 30ti stupňovým vedrem a modrou oblohou. Dodělal jsem druhou ceduli Aqua Kids, akorát ji musím ještě přidělat, ale to až budeme stát a musím na to být dva.

Vody je stále míň a míň, občas jsme si štrejchli o dno. A po desáté večer jsme zakotvili v Mondorfu.

Pondělí bylo hned od rána modrooblohové a slunečné, no paráda. Ráno jsem umyl celou špičku a opláchl palubu, než mi to oschlo, tak jsem prošel strojovny a provedl pravidelnou kontrolu všeho, co mi přišlo pod ruku. Pak jsem osadil střechu na přední nástavbě, ale do natírání, celé plochy jsem se nepustil, protože už byla celá rozehřátá, a to by nedopadlo dobře. Po obědě jsem přidělal na levou stranu druhou ceduli Aqua Kids a na pravém gangbortě natáhnul nové zábradlí.

Večer jsme už před devátou zakotvili v Bingenu u péglu.

Do Mainzu jsme přijeli v úterý v půl desáté a do jedné museli čekat, protože na štajgru byl jinej parník a čekal na papíry. Vykládka šla rychle a tak už v půl čtvrté bylo vyloženo, ale zase jsme čekali do půl páté na dokumenty po vykládce – děs! Dopoledne bylo teplo, slunečno, ale po obědě se zatáhlo a začalo pršet, třikrát jsem se převlíkal. A o dost se ochladilo. Večer jsme hodili kotvu v Lahnsteinu chvilku před desátou hodinou. Furt pršelo.

Středa nezačala zrovna nejlíp, po vytažení kotvy, začal houkat alarm na předním generátoru, tak jsem chvíli pátral po příčině, až jsem objevil, že přestalo fungovat dobíjení baterie, to znamená jediné, odešlo dynamo, naštěstí jsem měl jedno náhradní a během nakládky jsem ho mohl vyměnit. Po včerejším dešti, ani památky, je celkem teplo, ale zase hodně fouká. Kolem druhé jsme dojeli do Neuss, ve tři jsme začali nakládat 1000 tun řepkového oleje do Rotterdamu. Dennis přivezl Joopa a odvezl Oegeho domů. Měl jsem pro něj už zabalený dárek k narozeninám, tak jsem mu ho předal - líbil se mu. V půl sedmé jsme měli naloženo i papíry od nákladu a hodinu po té jsme vyjeli na Rýn a vzhůru dolů do Rotterdamu. Večer jsme dojeli až nad Wesel.

Do Rotterdamu jsme dojeli ve čtvrtek v pět hodin odpoledne. Celý den jsem strávil o strojovnách opravami a výměnami. Vzadu jsem vyměnil na generátoru vodní pumpu, pak promazal vykládací pumpu, vepředu jsem měnil olej a filtry v generátoru. Úspěšně mi to vydrželo celý den. Byl teplý, slunečný, ale větrný, inu Hollandsko. V šest hodin jsme se nakuplovali a byli připravení k vykládce, ale do půl osmé jsme čekali na kontroléra. Deset minut před osmou jsme konečně začali vykládat. V půl 12té jsem měl vyloženo a hodinu po té jsme vyrazili směr Europoort.

V Europoortu jsme byli už v půl druhé, a ve dvě jsme začali s nakládkou 2000 tun řepkového oleje.

V půl desáté bylo hotovo a o desáté jsme vyrazili do Belgie, do Gentu. Já jsem si šel lehnout. Vstával jsem asi ve tři, před komorou Volkerak. Den byl zase nádhernej, ale silný vítr neustával. Protože jsme byli téměř naplno naložený, tak jsme prosolení jako slanečci od vody, která šla přes špičku. V Terneuzenu jsme jeli komorou pro zámořáky. Na kanále byl pěkný provoz. V Gentu jsme se uvázali těsně před půlnocí.

Sobotní vykládka v Gentu, naplánovaná na šest hodin ráno, nějak neklapla a tak jsme tam kysli celej den. Před polednem jsme se museli převázat, protože kolem nás nemohl projet příbřežák. Tak jsme vyjeli na kanál a zůstali stát tam, protože odpoledne měl přijet jinej coaster a zase by jsme se museli převazovat. Převázali jsme se zpátky až večer, kdy jsme šli do vykládky. To bylo po deváté hodině. Vykládat jsme začali ve tři čtvrti na deset. Já se dopoledne pustil do broušení a natírání pobouchané šance.

Byl jsem zase Sněhurkou. Obroušené jsem několikrát natřel miniem a dvakrát bílou základavkou. Odpoledne po obědě jsme s Joopem operovali motorovej člun, všechno se nám povedlo rozchodit, dokonce jsme ho i nahodili a Joop se s ním chvíli projel po kanále. Ale musíme pořídit novou baterku, protože s touhle se to bez nabíječky nenastaruje. Vykládku jsem měl zpestřenou tlačítkem mrtvého muže (dead man knop), které se muselo každých třicet minut mačkat. A aby toho nebylo málo, ještě se mi udělala na výtlačným potrubí prasklina a začal mi téct olej po palubě. To bylo veselo, ale zmáknul jsem to. Nic moc…

Vyloženo jsem měl v půl páté ráno, pak jsme ještě čekali na kontroléra, který nakonec stejně nepřišel. Vyjeli jsme v půl šesté. Já si šel na chvíli lehnout. Komoru v Terneuzenu Joop zvládnul sám, a tak jsem vstával až před devátou na komoru Hansweert. Tam jsme to uvázali a Monique vyzvedla Joopa a odjeli na nějakou rodinou slezinu. Já dopoledne vyčistil tanky, pak jsem si dal jídlo a sprchu. Počasí se trochu srovnalo (od sedmi hodin pršelo) a vysvitlo i sluníčko a tak jsem se vydal na malou procházku až k Scheldě. Potkal jsem poníky i kůzlata.


Udělal jsem pár obrázku a za necelé dvě hodiny byl zase zpátky na lodi. Po šesté se vrátil Joop s Monique. Dali jsme auto na bort a v půl sedmé jsme vyjeli. A jeli a jeli a jeli, až jsme dojeli do Vlaardingenu. Tam jsme dlouho hledali místo k úvazu, ale nakonec jsme byli o druhé hodině uvázaní a šli spát.

Pondělní dopoledne bylo ve znamení čekání a deště. Dvakrát jsme se převazovali, dali auto na břeh a já zašel do krámu na nákup. Před dvanáctou nás povolali do nakládky a v jednu jsme už nakládali. A před šestou bylo hotovo. V sedm jsme vyjeli. V půl deváté jsme dojeli do Dordrechtu, tam vyčerpali slobtanky, na Handelskaade jsme naložili auto, Monique a Dennise a dali Amandinýmu míťovi pít. Koos nám zavařil prasklé potrubí. A pak už jsem to odvázal a vyrazili jsme do Reisholzu. Jsme plná posádka a tak jsme jeli durch celou noc.

Úterý jsem strávil mytím parníku. Vyzkoušel jsem svou novou kombinézu dešťovku. Dopoledne bylo zataženo a foukalo, ale odpoledne se to vybralo a svítilo i sluníčko, bylo kolem pětadvaceti stupňů. Navečír jsem ještě připravil vše k vykládce. Do Reisholz jsme přijeli v půl desáté, v deset se nakuplovali a před půl jedenáctou začali vykládat. O půlnoci začalo pršet a s malými přestávkami to vydrželo až do rána. Bylo i pár pěkných přeháněk s pořádnými blesky. Vykládka šla dobře a v půl čtvrté už jsem byl u sebe vepředu. V pět jsem to odvázal a vyjeli jsme zpátky k Hollandii, tak jsem si konečně šel pořádně lehnout.

Probudil jsem se před polednem, akorát jsme byli na hranících. Dal jsem v kormidelně čaj a v Lobith jsme vyložili Joopa, jel vyzvednout člun ze zimoviště. S Monique jsme přejeli do Ijzendoornu, tam na nás Joop už čekal. Naložili jsme tedy člun i auto na palubu a pokračovali v cestě do Haaftenu, kde na nás čekal Hillegersberg, ze kterého jsme museli odliftovat 1300 tun. Ve čtvrt na šest jsme začali s překládkou. V sedm přijeli policajti a zatrhli nám to, s tím, že v přístavu se to nesmí. Tak jsme to odkuplovali, počkali na kontroléra a za deset minut deset jsme vyjeli se 7sty tunami.

Chvilku po půlnoci jsme to nechali v přístavu Ijzendoorn.

Z Ijzendoornu jsme vyjeli ve čtvrt na šest. Den byl zase modrooblohový a slunečný, tentokrát bez větru. A tak jsem hned po ranním čaji umyl přední střechu, vysušil ji a po snídani jsem se pustil do natírání. V poledne jsem už měl zase pěknou modrou střechu. Dnes jsem ji vzal jen válečkem a nikdo nic nepoznal. Po obědě jsem si udělal mazací odpoledne a promazal vše, co mi přišlo pod ruku, autojeřábky, windy, pumpy, ventily, no zkrátka všechno, co se namazat dalo. V Duisburgu jsme vyložili Dennise. Ve stejný čas, jako minule jsme dojeli do Reisholz a ve čtvrt na jedenáct začali vykládat. Šlo to rychle a v jednu po půlnoci bylo hotovo. Odkuplovali jsme se, převázali a šli spát.

Pátek všechno změnil a tak bylo zase vše úplně jinak, než jsme si naplánovali. Od úterý jsme měli jít na loděnici, na vozejky, ale protože tam přijela loď s nějakým zásadnějším a akutnějším problémem, než máme my, tak nás přesunuli na termín o dva týdny později. A tak jsme jeli nakládat do Spycku. Počasí bylo od rána zatažené,zamračené a chladné, 17 stupňů. Tak jsem nahodil kotel, vzal si kraťasy a šel čistit tanky, tam bylo příjemných 25 stupňů. Před polednem jsem měl tanky čisté a připravené k nakládce. Dal jsem si sprchu a pak šel na oběd. Nejdřív jsem musel ale pro Monique snést tři vajíčka. Po obědě jsem podvodně obrousil přední windu a odmastil ji. Mezitím jsme dojeli do Lobith, kde jsme vzali naftu, vodu a udělali nákup. Když jsme měli nabunkrováno, přejeli jsme zpátky do Spycku a zakotvili. Při tom přejezdu byl pěknej slejvák a po něm dvojitá duha, povedlo se mi pár pěkných obrázků.

Sobotní ráno bylo mlžné a chladné, 13 stupňů nepovažuji za žádnou hezkou teplotu. Přejeli jsme na štajgr, nakuplovali se a chvilku po čtvrt na sedm jsme už nakládali. Mlžný opar se rychle zvedl, začalo svítit sluníčko a vzduch se rychle ohříval. V půl osmé už bylo 17. O půl dvanácté jsme vyjeli, mohlo to být dřív, ale nakládka hodinu a půl stála kvůli laboratoři. Před obědem jsem opláchnul parník od šrotu a odpoledne se pustil do broušení černého rantlu na přední šanci. Pro tentokráte jsem se změnil v černocha. Mé broušení ukončil déšť, čekal jsem podle černých mraků bůhvíjaký slejvák, ale pršel spíš podprůměrně. Když přestalo, tak jsem to umyl, špička byla celá černá. A pak až do půlnoci byly přeháňky a bouřky a občas i pěkné blesky. Na noc jsme se ukotvili pod Duesseldorfem.

Ráno jsme vyjeli po páté a ranní sluníčko zvěstovalo pěkný, teplý den. Dodělal jsem přední šanci, pak to umyl a zaflekoval to. Potom jsem podvodně obrousil jeden pruh na střeše, umyl ho, a když oschnul, tak ho znova natřel. Se zbylou barvou jsem se přesunul k přednímu navijáku a pustil se do úmorné, únavné a nekonečné práce – znova to celé natřít. Jde to pomalu, je to plné rohů, výstupků a vůbec… Strávil jsem tím téměř celé odpoledne. Když jsem to měl z krku, tak jsem ještě černou základovkou přeflekoval přední šanci. Počasí bylo opravdu vydařené, akorát k natírání. Dojeli jsme až do Koblenze, a nechali to na soutoku pod pevností.

Třináctý červnový den měl aprílové počasí. Tak jsem dopoledne strávil sajfováním a úklidem v přední strojovně a odpoledne jsem i přes občasných pár kapek dokončil flekování přední šance černou základovkou. Ještě jsem vše připravil k vykládce a v půl páté jsme dorazili do Weisenau. Ve tři čtvrti na deset přišel kontrolér a před půl jedenáctou jsme začali konečně vykládat. Na to, jaké bylo bláznivé počasí, bylo celý den teplo, kolem čtyřiadvaceti stupňů.

Ve dvě hodiny ráno jsem měl vyloženo, Joop udělal papíry, já to v mezičase odkuploval, všechno poklidil a před třetí jsme vyjeli. A já si šel lehnout. Vstal jsem o půl desáté. Celý den jsem strávil podvodním broušením černého rantlu na přední šanci. Na závěr jsem to všechno na špičce pěkně umyl a připravil si to k natření. V Neuss jsem vyměnil Joopa s Monique za Dennise a Tona a vyrazili jsme do Spycku. Ve Spycku jsme byli po desáté hodině, nakuplovali jsme se, po půl jedenácté jsme už nakládali. Ton odjel domů a my jsme tu s Dennisem zůstali sami. Na konci nakládky přijela Monique s Gijsem. Dokončil jsem nakládku, udělal s kontrolérem papíry a o půl třetí jsme přejeli na druhou stranu, protože po nás šel nakládat šrot jinej parník. Ve 3 hodiny jsem byl už v posteli.

Středa byl den zamračený, ale teplý a tak jsem chodil jen v kraťasech. Ze Spycku jsme vyjeli chvíli po šesté, tak jsem zase zalez do postele a probudil se o půl desáté. Dal jsem v kormidelně čaj a po něm jsem opláchnul parník, byl celej od šrotu. Měl jsem sice v plánu natřít černý rantl na přední šanci, ale moc foukalo a to by nedopadlo dobře. Po obědě jsem obrousil přední jeřábek a pak ho i umyl. Měsíční zatmění jsem neviděl, bylo celý večer zataženo. V Kolíně jsme o půl dvanácté naložili traktor i Míťu, Joop s Amandou přijeli každej jedním autem a pokračovali jsme v jízdě celou noc.

Čtvrtek jsem dopledne strávil osazování přední šance černou barvou, protože foukal vítr a bylo zamračeno. Před obědem jsem operoval různé nefungující brusky a flexy. Odpoledne jsem se i přes silnější vítr rozhodl, že tu šanci natřu. A jak jsem řekl, tak jsem taky udělal. Jenže v okamžiku, kdy jsem to dotřel začalo lejt jako z konve. Budu to muset celý znova obrousit a ještě jednou natřít – bůůůůůůůůůů . Jeli jsme až jsme dojeli do Mannheimu, to bylo ve tři hodiny nad ránem. Ještě jsme s Joopem dali Míťu na břech a uvázali se na štajgr.

Pátek byl oproti všem předpokladům slunečný a teplý. Před desátou jsme začali vykládat, od půl osmé jsme čekali na výsledky analýzy. Po čaji jsem vsedl na kůň a kolmo vyrazil nejdříve do Ludwigshafenu a potom i do Mannheimu. V půl druhé jsem byl zpátky i s tím, co jsem měl v úmyslu koupit. Návdavkem byly čerstvé housky. Pak jsem dočišťoval tanky, ve čtvrt na pět bylo hotovo a vyrazili jsme směr Rotterdam. Ten večer jsme ještě dojeli do Bingenu.

Sobota byla větrná, obrousil jsem znovu černý rantl na přední šanci, pak umyl celou špičku a na palubě osajfoval všechny mastné fleky po kontrolorovi. Úspěšně jsem u toho několikrát zmoknul. Odpoledne jsme dojeli do Neuss, Joop a Monique odjeli na koncert do Eindhovenu. Já jsem si zajel do Realu na nákup a podívat se na nově otevřené celé nákupní centrum. V půl osmé jsem byl zpátky na lodi. Večer ještě jednou lehce zapršelo a pak až do rána nic.

Joop si to ráno odvázal a v půl sedmé vyjel. Já se dopoledne chvíli plácal po strojovně, pak jsem se chvíli věnoval kolu. A po zbytek dne jsem trochu úřadoval u sebe v kajutách, dělal pořádek a připravoval věci na léto. Celý den foukal silný vítr a každou chvíli pěkně lilo. V sedm jsme dorazili do Zwijndrechtu, kde jsme nabunkrovali a pak pokračovali dál do Europoortu. Mám nové botičky ? do práce, ty staré jsem už prošlapal. Tam jsme dojeli o půl dvanácté, asi půl hodiny jsme čekali než odjela Elma, a pak už jsme se dali na štajgr. V půl jedné začala nakládka a ve tři čtvrti na šest bylo naloženo 1300 tun řepkového oleje pro Mannheim. Před východem jsem udělal pár obrázků, celkem se povidly.

Fotit východ jsem už neměl čas, musel jsem se věnovat dokládání a srovnání parníku. Udělal jsem papíry, vzbudil Joopa, odvázal to, poklidil provazy a šel spát. V Europoortu stály zase pěkně velké obludy.

Probudil jsem se po jedenácté, šel na čaj do kormidelny a pak jsem se dal do broušení přední šance zvenku. Byl jsem zase Sněhurka. Vydrželo mi to celé odpoledne, před Millingenem jsem to umyl, v Lobith na autoštajgru jsme naložili traktor a Monique s dětmi.

První letní den jsem strávil částečně v zadní strojovně, blýskáním podlahových plátů, které jsou už pěkně zašlé a na střeše přední nástavby leštěním stožárku. Počasí bylo spíš aprílové než prvoletnodenní, ale bylo celý den teplo.Večer jsme dojeli až do Broehlu.

Středa byla střídavě oblačná, deštivá, slunečná, modrooblohová i zamračená. Pokračoval jsem v leštění předního stožárku a ještě jsem to nedodělal. Ale za to jsem stačil několikrát zmoknout, bylo pár pěkných přeháněk. Na to, že je od včerejška léto, jsem se už musel několikrát převlékat do suchého. Inu holt na Medarda pršelo. Na večer se to vybralo, zazářila modrá obloha a udělalo se hezky. Aspoň něco. Večer byly mraky úžasně barevné, tak jsem udělal zase hromadu fotek. Viděl jsem i UFO.

Ve čtvrtek jsme zvedli kotvy o půl šesté a po deváté jsme už byli v Mannheimu. Dali jsme auto na břeh a převázali se na štajgr. Ale protože tu maj zase nějaký svátek, tak dnes nepracovali až večer od deseti hodin. Nechápu to… A tak jsem dal bótek na vodu, mezi pultry natáh šmajzku a obrousil zbytek přední šance, včetně červeného pruhu pod ní. Byl jsem pro tentokrát za Sněhurku kříženou s Červenou Karkulkou. Pak jsem to všechno pečlivě umyl a po obědě se dal do natírání. Natřel jsem asi tři metry a začalo pršet. A pak s přestávkami pršelo stále. Hnízdí tady labutě a mají 4 mláďata, takový chundelatý kuličky.

Vykládat jsme začali před dvanáctou hodinou. Nešlo to moc rychle.

A tak jsme skončili vykládku až v pátek po poledním. Obloha byla jako vymetená po včerejším dešti a v šest hodin ráno už bylo 19 stupňů. Zase se mi vzadu na vykládacím potrubí udělala prasklina, tentokrát jsem to podchytil včas a tak olej nikde netekl po palubě. Ráno jsem otevřel větrací průduchy na gangbortě a pak jsem konečně, úspěšně natřel černý rantl na přední šanci. Zajel jsem si kolmo do města něco koupit a pro čerstvé housky. Ve městě bylo plno lidí a spousta nádherných veteránů, pár jsem si jich vyfotil.


V jednu jsme vyjeli a já se pustil do čištění tanků, musely být úplně odmaštěné, protože se v nich bude na loděnici pracovat, tak abychom neměli zahumusenou a zahamtanou palubu. S tím jsem vydržel celé odpoledne. Ještě jsem otevřel deksly na gangbortě, aby se mohly natáhnout nové kabely. A společně s Joopem jsme vystěhovali sklad pod kormidelnou a naskládali to do kastlíku na palubě. Počasí se odpoledne pokazilo, obloha se zatáhla a občas i pršelo. Odpoledne se mi moc nedařilo, nejdřív jsem si ulomil špičku na pracovním noži, pak jsem si způsobil bouli na hlavě, přetek mi slobtank a zapomněl jsem otevřít jeden ventil na potrubí – na jedno odpoledne oho bylo víc než dost. Takže jsem musel vzadu osajfovat palubu, která byla původně čistá. A ještě jsem několikrát zmoknul. Večer jsme v Bingenu nabrali Monique a Amandu. Dojeli jsme až do Broehlu.

V sobotu od rána pršelo a celej den nepřestalo. Kotvy jsme zvedli v šest a pět minut po poledni jsme se uvázali v Neuss. Dali jsme auto na břeh a Joop odjel na přístavní dny do Maasbrachtu. Dopoledne jsme s Dennisem otevřeli všechny dekly do dvojitých stěn v tancích a vyčerpali z nich vodu, která tam zkondenzovala, moc toho nebylo, asi tři sta litrů z každé sekce. Po obědě jsme ještě s Dennisem umyli palubu. Dal jsem sprchu a šel jsem se projít do vsi. Po třetí jsem byl zase zpátky na bortě, dal jsem prát prádlo a pustil se do generálního úklidu. S tím jsem vydržel až do půl osmé, ale všechno jsem umyl a uklidil. Z Neuss jsme vyjeli po půl deváté a kotvy byly hozeny ve čtvrt na dvanáct pod Duisburgem. Nepršelo.

Z Duisburgu jsme vyjeli po šesté, obloha byla zatažená, ale bylo teplo a nepršelo. Dopoledne jsem připravil trubky na protahování kabelů, dočistil tanky a vypral poslední várku prádla. Počasí se trochu rozjasnilo, ale obloha byla stále šedivá a zamračená, teplota se držela kolem 21 stupňů. Odpoledne jsem vyndal všechno ze skladů pod kormidelnou, dal to usušit a oba sklady vytřel. Potom jsem už jen douklidil u sebe. Před Dordrechtem jsem viděl Noemovu archu i s žirafou na palubě.


Zajeli jsme ke Koosovi tam vyložili trajler na člun a zůstali tam stát. Zítra ráno přejedeme na loděnici do H.I.Ambacht, kde nás vytáhnou na vozejky. Budou nám sundávat šroub a kontrolovat dno. Tak jsem sám zvědavej jak to bude vypadat. Po večeři jsme připravili provázek na protažení nového kabelu, což budou zítra dělat elektrikáři. Pak už jsem jen zašel ke kadeřníkovi a čekal na návštěvu. Peter přišel po osmé hodině a zůstal do půl jedenácté. Dlouho jsme se neviděli a tak jsme zase semleli a probrali všechno možné.

A to je pro tentokrát všechno...

Mějte se fajn a opatrujte se.

Váš Pavel

ZPÁTKY




12. května 2011
Ahoj,
jsou tady další „novinky“, dá-li se to tak vůbec nazvat, z lodi.
Na loď jsem dorazil už v pondělí 18. dubna v jedenáct hodin večer. Vykládali jsme v Maxau. Autobusem jsem jel v jednu hodinu z Prahy do Mannheimu, tam jsem měl devět minut na koupení lístku a přestup na vlak a v půl jedenácté jsem byl už v Karlsruhe a v jedenáct na lodi.
Vyloženo jsme měli v šest hodin a před půl osmou jsme vyjeli zpátky do Amsterdamu. Po obědě jsme v Mainzu vyložili Monique s Dennisem a zůstali tady sami s Joopem. Byl jsem opět pasován vrchním kuchařem.
Ve středu večer jsme to nechali v Houtenu, přijel Gijs, Joopův brácha a Joop nás opustil.
Ve čtvrtek jsme dojeli do Amsterdamu a hned šli do nakládky. Naložili jsme 670 tun dřevěné melasy a v půl druhý jsme vyjeli, večer jsme dojeli ještě do Ijzendoornu.
Ve vzduchu je strašně moc pylu a tak každý ráno, než jsem začal něco dělat, jsem musel celý parník opláchnout, protože vypadal jako obrovský žluťásek, všechny barvy se pod nánosem pylu úplně ztrácely. Až do úterý večer byly nádherné dny a tak jsem každý den natíral a natíral a natíral, deneboomy mám už natřené a tak mi schází jen paluba gangbordu.
V neděli večer jsme dojeli do Mannheimu a stáli tam až do úterního poledne, kdy jsme vyjeli, bylo málo vody a tak jsme jeli do městského přístavu v Karlsruhe, abychom tam odliftovali do náklaďáků, protože do přístavu v Maxau by jsme stejně nezajeli.
První auto už na nás čekalo, další přijelo až druhej den odpoledne a poslední dvě přijely v úterý kolem osmé, to byl zase den k pohledání. Po odliftování jsem ještě srovnal parník, všechno poklidil a bylo. Gijsovi se povedlo utopit baterku Maglite.
Ve čtvrtek ráno jsme sesakovali do přístavu v Maxau a ve čtvrt na osm jsme už vykládali. Dopoledne jsem zašel přes řeku na nákup, bylo už třeba doplnit zásoby. Před třetí hodinou jsme vyjeli a dojeli až pod Mainz. Gijs byl pak taky nakoupit a koupil mi druhej box se Schimanskim, za to že jsem mu tak dobře vařil a staral se o něj. Bylo to milé. Já odpoledne ještě dotřel pravý gangbort, tak pilný jsem byl.


V pátek jsme vyrazili ve čtyři ráno – nelidský čas. A před pátou jsme byli v Neuss, Joop taky akorát dorazil, tak se jen s Gijsem vyměnili a my jsme pokračovali dál. Gijs musel do Mainzu na bort k Michelovi a pojede s ním do Baselu. Já jsem osadil levý gangbort, tedy s přestávkami, protože párkrát začalo krápat, a pak jsem ještě natřel kousek, abych dodělal barvu, která se nedá schovávat, protože je namíchaná ze dvou komponent. Navečer začalo lejt jako z konve a byly i hromy blesky, taková Malá jarní búrka. V Lobith jsme v noci naložili Monique a jeli celou noc až do Amsterdamu, tam jsme byli ve tři čtvrti na devět v sobotu ráno a šli jsme rovnou do nakládky. Nakládali jsme 600 tun ve dvou partiích. Po obědě bylo hotovo a ve dvě hodiny jsme vyjeli vzhůru do Maxau. Počasí se umoudřilo a bylo slunečné, i když větrné. Důstojné počasí na oslavu dne královny.


V Amsterdamu to bylo zase veliké. Dokonce tam přijela i Aidasol. Opláchnul jsem parník a večer jsme dojeli až do Lobith.


Neděli jsem umyl levý gangbort a pak ho celý natřel, takže gangborty jsou kompletně natřené – hurá. Zase bylo celý den sluníčko. V Kolíně jsou kolotoče, v noci to vypadá moc pěkně.


V pondělí večer jsme dojeli až do Mainzu. Celý den jsem strávil hraním si na Sněhurku a obrousil jsem celou přední nástavbu a pak ji i umyl. Bylo hezké slunečné počasí a tak mi to šlo všechno hezky od ruky. Ještě jsem to stačil i zaflekovat.
Já v úterý obrousil zaflekované fleky, všechno znova umyl, dopoledne jsem natřel rámy kolem oken a odpoledne půlkulaté osazení střechy. V poledne jsme v Mannheimu vyložili Monique a zase tu zůstali s Joopem sami. Opět jsem šéfkuchařem. V sedm večer jsme byli v Maxau, ve tři čtvrti na osm jsme začali vykládat a ve středu ráno ve čtvrt na osm jsme měli hotovo a vyrazili zpátky do Amsterdamu. V noci mrzlo, měl jsem namrzlé střechy na nástavbách. V osm jsem si šel lehnout a vstával chvíli po poledním. Dal jsem si v kormidelně čaj, pohovořil s Joopem a pak jsem obrousil zevnitř celou přední šanci. Na šestou jsem udělal večeři a v půl desáté jsme se uvázali v Andernachu na Nassaukade, což je Michelova loď. Měl pro nás veliký dárek.
Ve čtvrtek jsem flekoval obroušené na přední šanci a dělal pořádek pod kormidelnou. Počasí je stále slunečné a pěkné, a vody je stále míň a míň. Budeme si asi muset pořídit kolečka. Vypadá to, že do Maxau povezeme maximálně 500 tun. Večer jsme se uvázali za komorou ve Wijku. Na holandském Rýně je nejnižší vodní stav od roku 1921, říkali dnes v televizi.
Pátek ráno si to Joop sám odvázal a po deváté jsme vjeli do Amsterdamu, ale protože, Kralingen ještě nebyl naložený, zastavili jsme u Josty, nabunkrovali a doplnili potřebný a chybějící materiál k údržbě a zkrášlování naší lodi. Když jsme dojeli na štajgr, ještě jsme se museli na chvíli uvázat na Kralingen, protože čekali na papíry. Tak jsme aspoň popovídali s Oegem. Když Kralingen odjel, převázali jsme se na bok k příbřežáku Orastar a ve dvanáct hodin jsme začali nakládat rychlostí 300tun za hodinu 500tun dřevěné melasy. Ve čtvrt na tři jsme už zase byli na cestě do Maxau. Stali se z nás pendleři mezi Amsterdamem a Maxau. Ve městě stál zase obrovský výletní zámořák Nortwegian Sun. Navečír do Tielu přivezla Monique Dennise a nákup a my pokračovali dál. Den byl zase krásnej slunečnej, zítra se bude natírat. Mám nové křeslo u počítače, úplně to samé, ale neprosezené a neprošoupané. To staré jsem si zatím posadil na palubu.


Sobota byla ve znamení natírání, natřel jsem celou vnitřní šanci. Strávil jsem tím celý den, kromě času, kdy jsem vařil oběd a myl nádobí.
V neděli jsem se chystal taky natírat, a to přední nástavbu, kterou už mám připravenou asi čtyři dni, ale foukal takovej vítr, že jsem to vzdal a hrál si celý den na taťku Šmoulu. Jo, byl jsem tak pilnej, že jsem obrousil, celou střechu na přední nástavbě. Potom jsem to ještě všechno opláchnul a umyl. Pak jsem strávil půl hodiny pod sprchou, abych se zbavil modrého prachu, který jsem měl doslova všude. Zase bylo krásně sluníčko a teplo, jen kdyby nebyl ten vítr, a tak jsem chodil jen v kraťasech a bez trička. Večer jsme hodili kotvu v Buddenheimu.


Pondělí dopoledne bylo konečně ve znamení natírání přední nástavby. Vítr se uklidnil a tak to šlo jako když hrom bije, v půl dvanáctý bylo hotovo. Odpoledne začalo sněžit, vzduchem létalo z nějakých stromů chmýří, bylo ho tolik, že to vypadalo jako sníh.


Odpoledne jsem strávil sajfováním gangbortů. A po osmé hodině jsme si ustlali ve vjezdu do přístavu v Maxau. Pak přijeli policajti. A nám nezbývá, než čekat až přijede někdo a odliftuje nás, a nebo až stoupne voda. Uvidíme.


Tak to v úterý vzalo jinej obrat a spád. Kolem deváté přijelo Deo, které včera vykládalo v Baselu a po delších přípravách nás strhlo zpátky na řeku. Při závěrečném manévru nám prasklo lano. My jsme sjeli trochu níž, ve vjezdu do přístavu Wörth jsme se otočili špičkou proti proudu a vrátili se do Maxau. Tam jsme na kotvě počkali, až přijede Kralingen, nechali jsme ho zajet prvního a dali si repete. Napodruhý to vyšlo, i když to bylo dost krkolomné, ale povidlo se. Počkali jsme, až vyloží. Šlo to mimořádně dobře a tak v pět hodin už vyjížděli z přístavu. My začali vykládat ve 3/4 na šest. Fakt to šlo, jako když hrom bije a pět set tun bylo v devět hodin vyloženo. Ještě jsme vyčistili tanky a nabrali balast a v půl jedenáctý jsem už byl u sebe vepředu. A to jsem si myslel, že dřív jak po jedný se do postele nedostanu. Dobře to dopadlo. Odpoledne jsem byl ještě v sámošce za řekou, koupit pár drobností.




Středu jsem strávil čištěním tanků, protože s dřevěnou melasou jsme skončili. Před obědem jsme s Dennisem umyli zadní nástavbu a šanci. A po obědě jsem já sám umyl zadní střechu a parník je zase čistý. Potom jsem se pustil do generálního úklidu před odjezdem u sebe vepředu. Celý den svítilo sluníčko a bylo kolem šestadvaceti stupňů, jen vítr foukal víc než bylo zdrávo. Jedeme do Rotterdamu, máme tam nakládat kokosový olej ze zámořáku, pro Reisholz, ale to už se mě netýká.
Tak to je pro tentokrát všechno, vypadalo to původně, že tenhle turnus bude nuda, nuda, šeď, šeď, a nakonec poslední dny byly aspoň trochu dobrodružný.
Mějte se fajn a opatrujte se.
Váš Pavel

ZPÁTKY




26. března 2011
Ahoj,
jsem tady s novým povídáním z lodě…
Tentokrát jsem vyrazil mimořádně v úterý večer, ráno v šest hodin jsem byl ve Frankfurtu na hlavním nádraží. Cesta to byla hrozná, čtyřikrát nás stavěli policajti a kontrolovali pasy. Na parkovišti před nádražím byl obrovský, červený, svítící fotbalový míč.

Před sedmou mi jel vlak a v deset jsem byl v Breisachu. Volnou chůzí jsem došel na hráz a Joop vyjel akorát z komory, vyšlo to fantasticky, nikdo z nás nemusel na toho druhého ani chvilku čekat. Tomu se říká, timing. Od rána svítilo sluníčko a byla modrá obloha, byl zkrátka úžasný teplý den. Vybalil jsem se, aklimatizoval, zkontroloval dvojité dno v pátém tanku a odpočíval na gauči. V autobusu jsem toho moc nenaspal. Komora Marckolsheim je nově namalovaná, ale všimnul jsem si, toho pozdě a tak jsem stihnul udělat jen jeden obrázek, a to ještě jen telefonem.

Udělali jsme šest komor a pod poslední v Iffezheimu jsme se v půl desáté uvázali. Byl jsem rád, že jsem si mohl jít lehnout.
Ve čtvrtek jsme v osm ráno vyjeli z Iffezheimu a večer dojeli do Broehlu. Den jsem strávil ve strojovnách pravidelnou údržbou a kontrolou. Venku byla zima a odporný vítr.
V pátek večer o osmé jsme dojeli do Spycku, nabunkrovali jsme, vzali vodu a uvázali se. Doplnil jsem zásoby mléka. Do nakládky jsme šli až v půl druhé nad ránem. V půl osmé ráno bylo naloženo a v osm jsme vyjeli vzhůru do Mainzu. Na konci nakládky jsem měl konflikt se štajgrmajstrem, trochu jsme na sebe hulákali. Když jsme odjížděli, tak se mi přišel omluvit, že to byla jeho chyba. No aspoň, že tak. Nasnídal jsem se a v půl deváté jsem byl už v posteli, ani jsem se nestačil otočit a už jsem spal. Probudil jsem se kolem půl jedné, zvolna jsem se exhumoval a v půl druhé byl oběd, bylo naší, mňam, mňam. Odpoledne jsem se dal do mytí, zvládnul jsem přední nástavbu a kus paluby. Byla pěkná zima. Kotvu jsme hodili chvíli před půlnocí v Koeln – Niehlu.
Ráno jsme vyjeli po čtvrt na pět. Celou neděli jsem strávil rácháním se ve vodě. A ještě mi zbylo na pondělí. Byla ještě větší zima. Večer jsme o jedenácté hodili kotvu v Bingenu naproti Germánii.
Do Mainzu jsme v pondělí přijeli v půl desáté a hodinu po té jsme už vykládali. Já jsem domyl parník a pak se věnoval vykládce. Ráno byl na střeše slabý poprašek sněhu – fuj. A v potrubí jsem měl led, ale naštěstí ne moc. Potkal jsem Novialis, chvíli povídal s kamarádem a vyměňovali jsme si novinky. Ve čtyři hodiny bylo hotovo, vyloženo , odkuplováno, odvázáno a my jsme zamířili zpátky do Spycku a dáme si to ještě jednou. Aspoň nemusím čistit tanky. Večer jsme zakotvili zase v Broehlu, na tom samém místě jako minule.
Úterní dopoledne jsem strávil sajfováním ve strojovně. Kolem jedné jsme zajeli do přístavu v Neuss a udělali do čtyřech pauzu na nákup. Udělal jsem si radost a pořídil si internet v Německu, takže, teď už jsem online i v Germánii. Večer jsme dojeli do Spycku a ve tři čtvrti na jedenáct jsme začali nakládat 1300 tun řepkového oleje. V noci přijel bunkerbót, tak jsem vzal 12tun nafty. Ve čtyři hodiny jsem měl naloženo a v půl pátý jsem byl už posteli.
Vstával jsem po deváté a středu jsem až na hodinu, kdy jsem pokračoval v sajfování strojovny a hodinu, kdy jsem vařil oběd a myl nádobí strávil kormidlováním a rozprávěním s Joopem. Teplota se držela kolem pěti stupňů a navečír se zpoza mraků ukázalo i sluníčko. Když jsem kontroloval strojovnu, tak jsem zjistil, že z čerstvě opravené pumpy zase teče olej a jedno těsnění na hřídeli je porušené. Vydrželo to přesně dvě vykládky a deset hodin provozu. Dojeli jsme po jedenácté nad Koeln. Joop se večer cpal bonbónama a ulomil si kus zubu, takže tradičně před odjezdem na hory bude muset navštívit zubaře. Úspěšně se mu to daří, co já pamatuju. Ach jo.
Čtvrtek jsem zase strávil sajfováním strojovny, večer před desátou jsme dojeli do Bingenu, tam dorazila i Monique s dětmi a Oegem.
V pátek ráno se Joop sebral a odjel k zubaři a my jsme přejeli do Mainzu na hráz u celního přístavu. Tam se Joop vrátil s vytrženým zubem a novým umělým. Nasázeli jsme věci do auta a rozloučili se s nimi. Osiřeli jsme tady s Oegem. Ve dvě hodiny jsme začali s vykládkou a v sedm bylo hotovo. Odkuplovali jsme se, odvázali a sesakovali asi o dvě stě metrů níž a tam zakotvili na noc. Nikam nepospícháme, nakládat se bude až v pondělí.
Sobotní ráno bylo sluníčkový, ale pak se to pokazilo a začalo pršet. Začal jsem natírat přední strojovnu. V půl osmé večer jsme už stáli na kotvě. Furt pršelo.
V neděli jsme vyjeli brzo, protože se obrátil vítr a nahnal nás zádí ke břehu, tak abychom nepoškodili kormidla jsme vyjeli v půl páté. Ve Spycku jsme byli už v půl jedné. Dopoledne jsem natíral v přední strojovně a pak vařil oběd, povídal s Oegem, umyl nádobí po obědě. Potom jsem si už jen čet, koukal na Pana Tau a odpočíval. Venku celý den pršelo a foukal odporný vítr. Fuj…
Pondělí dopoledne jsme nakládali 2000 tun řepkového oleje. V půl druhé jsme měli hotovo, tak jsme se odvázali, a přejeli ke druhému břehu a tam zakotvili. Museli jsme tolik naložit, protože fabrika potřebovala vyprázdnit tanky. Tak jsme museli čekat až přijede jiná loď do které část nákladu přeložíme, abychom mohli pokračovat v plavbě do Mainzu. Vody není moc a stále padá.
Celé úterý jsme strávili čekáním na Parkaade. Ta přijela před devátou večer, hned jsme začali pumpovat a o půlnoci jsem měl hotovo. Na bortě byl malej Robert a tak jsme celou překládku strávil povídáním, dlouho jsme se neviděli.
Ve středu ráno jsme konečně vyrazili vzhůru do Mainzu.Den jsem strávil strávil mytím parníku. Bylo hezky a tak mi to šlo pěkně od ruky. Večer v devět hodin jsme se ukotvili Kolíně.
Celej čtvrtek i pátek dopoledne jsem strávil natíráním v přední strojovně.V pátek odpoledne jsme v Mainzu vyložili a hned kopli do vrtule a vyrazili vzhůru dolů do Spycku.
Jeli jsme celou noc a ve Spycku byli po jedné hodině a ve tři čtvrti na tři jsme začali nakládat, ale šli jsme nakládat slunečnicovej alej, a ne řepkovej, jak nám bylo řečeno. Nakonec bylo vše v pořádku, nakládka šla rychle a chvíli po sedmé bylo hotovo a pak jsme do čtvrt na deset čekali na profouknutí potrubí. Na závěr při odkupovávání jsem utopil klíč. Byl jsem pěkně naštvanej a vytočenej. Odvázali jsme se, přejeli ke druhému přehu, tam hodili kotvu a šli spát.
V neděli ráno jsme vyjeli ze Spycku a večer v šest jsme byli ve Vlaardingenu, a to jsme se ještě stavovali v Dordrechtu kvůli Joopovi, potřeboval dát nějaké věci na bort a pak jsme hodinu pumpovali slobtanky.
Star Curacao přijela po půlnoci, tak jsme se dali na bok, nejdříve jsme do ní přeložili ty dva tisíce tun slunečnicového oleje,

pečlivě jsem stáhnul tanky, abych je nemusel čistit vodou a po kontrole kontrolérem a jeho schválení jsme mohli začít s nakládkou 966 tun řepkového oleje. Šlo to všechno dobře a v půl páté bylo naloženo, zaběhnul jsem si do sámošky na nákup a v šest hodin jsme vyjeli. Já zalez k sobě dopředu, dal si sprchu, večeři a šel jsem brzo spát. Měl jsem toho plný brejle, třicet šest hodin na nohou s tříhodinovým spánkem mne celkem udolalo.
V úterý ráno jsme vyjeli z Werkendamu, kde si to Oege sám zakotvil a ve dvě hodiny jsme dojeli do Emmerichu.

Po malých peripetiích a velkých dohadech, kvůli potrubí na páru jsme začli v půl páté vykládat. Kolem deváté večer přivezl Joop Gijse, svého bratra a odvezl Oegeho domů. V půl dvanácté bylo vyloženo, ale vysílačka ze břehu nefungovala a tak jsem téměř hodinu sháněl někoho, kdo přijde na štajgr. Když jsem chodil po fabrice, tak jsem se tam chytil s nějakým chlapíkem kvůli helmě. Byl jsem dost vytočenej. V půl jedenácté bylo odkuplováno a v jednu hodinu jsem byl v posteli.
Ráno jsme vyrazili o půl šesté směr Amsterdam, kde jsme odpoledne naložili směšných 650 tun dřevěné melasy. Dopoledne jsem ještě čistil tanky, aby byly připraveny pro nakládku. Dopoledne foukal silný vítr a i pršelo. Po obědě zůstal už jen vítr, vylezlo sluníčko a byla i modrá obloha. Teploměr se vyšplhal na deset stupňů.

Nakládka šla rychle a tak jsme byli za tři hodiny naloženi. Jenže pak jsme dlouho čekali na papíry. A aby to bylo zajímavější, přijel velkej zámořák, kterej se uvázal za nás a pro nás zbylo asi dvacet metrů, kterými jsme se museli propasírovat. Nad vodou ještě byly provazy ze dvou zámořáků, tak jsme museli dát dolu všechny jeřábky a kormidelnu, abychom pod nimi projeli. Sice to trvalo asi půl hodiny, ale povedlo se. Ještě jsme dojeli za město a tam jsme se uvázali.
Ve čtvrtek jsme vyjeli v pět a v jedenáct hodin jsme byli na Rýně. Dal jsem se do mytí parníku a vydrželo mi to celý čtvrtek a pátek. Ve čtvrtek foukal hnusný vítr a bylo chladno. Oproti tomu v pátek svítilo sluníčko a tak to bylo zase o něco veselejší. Ve čtvrtek jsme kotvili v Krefeldu a v pátek jsme to nechali v Koblenzi na soutoku s Moselou.
Sobota ráno byla zase slunečná, ale pro změnu větrná. Po poledni jsme dojeli do Bingenu, tam Joop vystřídal Gijse a pokračovali jsme dál.

Nějak jsme se s Joopem zapovídali. Pak jsem mluvil s kamarádem z jiné lodi. Neviděli jsme se patnáct let. Potěšil mě sdělením, že chodí na mé stránky. Vůbec mě překvapilo, že o nich věděl. Bylo to milé. A tak se stalo, že jme obědvali až ve tři hodiny. Odpoledne bylo teplé a slunečné, vítr pominul a byl krásný den plný jara. Večer v devět jsme hodili kotvu v „červím“ městě Worms. Bylo ještě dvanáct stupňů. Když jsme projížděli Loreley, tak jsem nasázel, zase fůru fotek. Vody je stále míň a tak se objevují v řece stále větší ostrůvky, které leta nebyly vidět. Adéle jsem vyfotil Katzenburg, kočičí hrad.




V neděli jsme vyjeli po sedmé ráno bylo už devět stupňů, ale zataženo, to vydrželo, chvílemi spadlo pár kapek a na večer začalo regulérně pršet. Ve čtyři jsme dojeli do Maxau, vše jsme připravili k pondělní vykládce a pak jsme se chvíli bavili se sousedem. V Maxau není žádný signál pro internet. Musel jsem taky poklidit, byla tu všude spousta prachu, jak mám stále otevřené dveře ven. Je pěkně málo vody a tak jsme s málem ve vjezdu do přístavu v Maxau ustlali .

Naštěstí jsme to ustáli a projeli. Ostrůvek , co je uprostřed přístavu je pěkně velkej a s tromy jsou komplet z vody.


V pondělí jsem začal po šesté ráno s vykládkou, šlo to dobře a tak jsme měli po jedenácté vyloženo. Kolem osmé ranní byla pěkná průtrž mračen, ale pak už se počasí umoudřilo a bylo celkem hezky. Zašel jsem si přes most na druhou stranu na nákup, zásoby potřebovaly zase doplnit, hlavně mlíko a sýry. Odpoledne jsem na zadní palubě našel mrtvou sýkorku (tedy aspoň si myslím, že je to sýkorka), asi jí uklouzly křídla…

V jednu jsme vyjeli a po desáté večer jsme zakotvili v Bingenu.
Celé úterý jsem strávil ještě v přední strojovně. Venku bylo sice nádherně, ale chtěl jsem to dodělat, aby bylo hotovo a já jsem se tím už víc nemusel zaobírat. A tak mám přední strojovnu zase krásně natřenou, četně podlahy. Navečer jsem zase zkoušel fotit měsíc. Večer jsme dojeli do Nijmegenu a tam to o jedenácté uvázali do hráze.
Ve středu ráno v pět si to Joop sám odvázal a já vstal až před sedmou na komoru v Tielu. Cestou po kanále do Amsterdamu jsem obrousil rezavá místa na levém gangbortě a těsně před tím, než jsme dojeli do přístavu jsem to umyl a opláchnul. Dali jsme se hned na štajgr a začali nakládat, jenže z jedné partije se staly tři a ještě jsem musel hlídat správnou tonáž. Šlo to všechno pěkně rychle, ale na závěr jsme opět dlouho čekali na papíry a tak jsme vyjeli až o půl desáté. Tak jsme jen přejeli za město a tam to nechali.
Ve čtvrtek jsme vyjeli před šestou a před polednem jsme už byli na Rýně. Dopoledne jsem opláchnul parník od slané vody, propláchnul potrubí a hadici a vše na palubě porovnal.V Tielu přivezla Monique zásoby, naplnila nám ledničky a odjela. Takže zůstávám i nadále vrchním kuchařem. Před obědem jsem osušil gangobort a jednou ho zaflekoval. Rozbil jsem talíř, tak mi z toho žlutého servisu zbyl už jenom jeden. Po obědě jsem to udělal ještě jednou a bylo hotovo. Večer jsme to nechali v Orsoy.
Pátek byl ve znamení očekávání, odkud, kdy a kolik přijde vody. Stále ještě není jasné jestli projedeme s naším ponorem do přístavu v Maxau. Dopoledne jsem obrousil pravý gangbort a před obědem ho stačil ještě umýt. Odpoledne to sice vypadalo, že bude pršet, ale risknul jsem to, rozmíchal barvu a obroušené jednou natřel základem. Pršet začalo až kolem páté hodiny, takže mi to vyšlo. Večer jsem dostal chuť na palačinky, vysomroval jsem od Joopa sklenici jahodové marmelády a úžasně si pochutnal. S mlíkem byly báječné.
Sobota byla slunečná ,teplá, modrooblohová a vůbec úžasná. Tak jsem se celý den plazil po gangbortech a natíral a natíral, proložil jsem to poledním vařením a občasným vystřídáním Joopa za „kolečkem.“ Jsme tu sami dva a sem tam si za to sednout musím. Celý den jsme vyhlíželi vodu a každou chvíli kontrolovali vodní stavy na internetu. Začalo se to pro nás vyvíjet příznivě a něco vody přibylo. Kolem Loreley jsem zase nasázel spoustu obrázků a večer se mi jich taky pár povedlo s Měsícem, byl vskutku olbřímích rozměrů a zářil neskutečně.




V neděli ráno jsme vyrazili z Mainzu, kde jsme to na noc nechali a v sedm večer jsme se uvázali v přístavu v Maxau. Den byl zase krásnej, plnej sluníčka, i když ne už tak teplej jako v sobotu, ale i tak bylo 16 stupňů. V noci mrzlo, měl jsem ráno střechu na nástavbách namrzlou. Dotřel jsem gangborty, uvařil oběd a pak už jsem jen odpočíval, nebo řídil. Stromy podél řeky se už začínají zelenat a tak je všechno mnohem barevnější a veselejší.

Všechno nám vyšlo akorát a tak vody byl přesně tolik, abychom mohli zajet do přístavu. Těsně před zajetím do přístavu přišli na kontrolu papírů policajti. To taky proběhlo v pořádku – naštěstí. Tak jsme se uvázali, nakuplovali, připravili všechno na ranní nakládku.
První jarní den byl slunečný, teplý s modrou oblohou a bez mráčku. Po čtvrt na sedm jsem začal s vykládkou. Od neděle sedmi hodin, kdy jsme sem zajeli, voda padla o třicet centimetrů. Měli jsme zase jednou kliku… V sedm hodin večer jsme měli vyloženo a v osm jsme vyjeli. Ta poslední partie šla pomalu. Před obědem jsem zašel na nákup, pro chleba a mlíko a nějaké drobnosti. Viděl jsem v Bauhausu, nebo co to je, pěkná světýlka. A v půl dvanácté jsme zakotvili v Mannheimu.
V úterý jsme z Mannheimu dojeli až do Krefeldu. Den jsem strávil čištěním tanků, aby byly připraveny na nakládku. V Koblenzi už visí na nové lanovce kabinky, 15. dubna začíná BUGA 2011 (bundesgartenschau).

Zase bylo nádherně, sluníčko a modrá obloha celý den. Co víc si ještě přát?
Z Krefeldu jsme vyjeli v sedm hodin ráno a v půl 11 večer jsme už byli uvázaný v Europoortu u ADM. Celý den jsem brousil jícen na pravé straně, takže jsem byl něco mezi Sněhurkou a taťkou Šmoulou. Ještě jsem tam sundal zábradlí, protože to ocelové lanko bylo celé přirezlé a bylo jen otázkou času, kdy by se ho někdo chytil a ono by prasklo. Drželo pohromadě už jen silou vůle. Navečer jsem obroušené opláchnul. Vysál tanky, takže teď jsou úplně suché a připraveny k nakládce řepkového oleje.
Ve tři čtvrtě na osm jsme začali nakládat 1800 tun řepkového oleje. Sluníčko už hřálo. Dokončil jsem broušení jícnu, které jsem ve středu začal. Celý den jsem chodil v kraťasech a tílku. Nemělo to chybu. Po třetí hodině jsme vyjeli a ve Vlaardingenu jsme byli v pět. Dali jsme se rovnou na štajgr a ve čtvrt na 8 jsme začali s vykládkou.Ta byla hotová ve 3:30, vše jsem tedy poklidil a šel spát. Nad ránem když stoupl příliv prasklo vzadu lano.
V pátek ráno, jsme přejeli z Vlaardingenu do Maashavenu, Joop měl nějaká vyřizování a já jsem si udělal taky pochůzkový den. Musel jsem vyřídit změnu adresy v bance, zaopatřit si nový internet a pak jsem šel shánět různý asijská koření. Jo a nadělil jsem si pod stromeček nový tablet od Wacomu – dotykový, to je něco jiného než ten předchozí Genius. Zasel byl nádherný slunečný den. Na loď jsem se vrátil asi ve tři s úplně ušoupanýma nožičkama. Převlékl jsem se do kraťasů a tílka a pustil se do čištění tanků. Před pátou se vrátil Joop, tak jsme kopli do vrtule a vyrazili směr Amsterdam. O půl jedenácté jsme to na noc uvázali v Breukelen.
V sobotu ráno si to Joop odvázal a po šesté vyrazil. V Amsterdamu jsme byli po osmé, rovnou jsme se dali na příbřeží jménem Frigg, nakuplovali hadici a v půl osmé už jsme nakládali. To byl fofr, 400 tun za hodinu. V jedenáct už jsme odjížděli s 817 tunami dřevěné melasy pro Maxau. Ještě jsme u Josty nabunkrovali a pak vyjeli vstříc novým dobrodružstvím. Počasí bylo celý den zatažené a chladné. Ráno chvílemi i pršelo.
A to je všechno.
Mějte se hezky a opatrujte se.

Váš Pavel

ZPÁTKY



24.ledna 2o11
Ahoj,
posílám vám první střípky roku 2011.
Na loď jsem dorazil v úterý 4.ledna v 10 hodin v Nijmegenu. Přejeli jsme do Spycku, tam přiložili 600 tun slunečnicové oleje k 1100 tun dřevěné melasy. Olej jsme vezli do Neuss a melasu do Maxau. Tam jsme dlouho nebyli.
Ve středu v půl čtvrté jsme byli v Neuss, ale štajgr byl obsazený, tak jsme se dali na druhou stranu na dalby a čekali, až na nás přijde řada. Náš čas nastal až večer před sedmou.Šlo to jako jo a ne, asi 110 tun za hodinu. Celej den byla teplota na nule a foukal odporně silný vítr, večer se pak trochu oteplilo a začalo pršet. V jednu hodinu jsme měli vyloženo, převázali jsme se pryč ze štajgru, přepumpovali část nákladu dopředu, abychom srovnali parník a ve dvě jsme si šli lehnout.
Vyjeli jsme ve čtvrt na osm. Celý den pršelo a tak jsem umyl zadní nástavbu, jeřábky a spláchnul špičku a horní palubu. Večer jsme dojeli do Koblenze. Měli jsme malý problém s brzdou hřídele, tak jsme s tím s Joopem chvíli laborovali, než jsme ji uvolnili a zase nově nastavili. Počasí se nám oteplilo, bylo kolem sedmi stupňů.
V pátek zase celý den lilo, tak jsem umyl předek a gangbordy a pak sajfoval strop v zadní strojovně. Všechno se zase stokrát změnilo a tak místo vykládky v pondělí, jsme měli vykládat v sobotu. To znamenalo jet celou noc, a vzít na úsek z Mannheimu do Maxau lodivoda. To to zase jednou Maaskade „zařídila“.
V sobotu ráno v pět hodin jsme dojeli do Maxau a v půl šesté už vykládali první část, to byl fofr - 200 tun za hodinu. Před sedmou byl první díl nákladu vyložený a začali jsme hned druhou partii, to už nebylo tak veselé, asi osmdesát tun za hodinu. Oteplilo se, a bylo téměř patnáct stupňů. I sluníčko svítilo, občas sice zapršelo, ale moc hezký den, chodil jsem jen v triku. Byl jsem na nákupu na druhém břehu, příjemná procházka. A voda utěšeně stoupala. V deset večer bylo vyloženo a v půl dvanácté byly vyčištěny všechny tanky, krom jednoho. O půlnoci bylo ještě 13 stupňů.
V neděli jsme vyrazili po osmé hodině a chvilku po poledni jsme se uvázali v Mannheimu. Dali jsme auto na břeh Joop s Monique odjeli do Antwerp na novoročního panáka, co pořádá Maaskade. Od Koblenze dolů je zastavená plavba kvůli velké vodě, tak stejně nebylo kam pospíchat. Cestou do Mannheimu jsem dočistil poslední tank a proplách´ potrubí. Po nádherné sobotě byla zase deštivá neděle. Celý den šedivá obloha a pršelo a pršelo a pršelo. Teplota se stále držela kolem dvanácti stupňů. Vypnul jsem topení a stejně jsem měl v kajutě příjemných 22 stupňů.
V pondělí jsem vyoperoval vykládací pumpu a připravil ji na palubu, abychom ji mohli hned naložit na auto. V noci lehce mrzlo a do oběda svítilo sluníčko. Pak padla mlha. Joop dorazil kolem půl páté, naložili jsme pumpu na náklaďák a o sedmé hodině odejel. Večer začalo zase lehce mrznout.
Na úterý jsem si naordinoval vycházkový den. Ráno jsem vstal bez budíka, dal svůj ranní čaj, naskenoval něco negativů a po desáté vyrazil přes most do Ludwigshafenu. Otevřeli tam nové nákupní centrum, na místě bývalých skladišť a překladišť. Budova je to silně futuristická,

ale uvnitř je standartní náplň obchodů, jako v kterémkoliv jiném nákupním centru. Teda až na jedinou vyjímku, a to obchod s výtvarnými potřebami. Měli spoustu úžasných papírů na origami a nejen ty, hromadu dalších věcí na tvorbu a vyrábění, malování, kreslení, no zkrátka pro jakoukoliv ruční práci a hobby. A protože Amanda má dnes narozeniny, jestli se můj telefon neplete, tak dokonce dvacáté, tak jsem jí koupil dárek v Body Shopu. Trochu jsem se prošel po městě a zastavil se v Saturnu. Přešel jsem zpátky most, na lodi se naobědval, dal si malou poobědní pauzu, protože, začalo mrholit a vydal se do Mannheimu. Tady jsem se jen prošel a kolem páté hodiny jsem byl zpátky na lodi. Cestou zpátky začalo mrholit a pak i regulérně pršet.
Ve středu ráno jsem začal ve čtvrtém tanku brousit sváry, aby za nimi nezůstávala stát voda. Po desáté hodině jsme to odvázali a vyjeli. Cestou jsme se dozvěděli, že máme nakládat rafinovaných 1000 tun sojového oleje v Mainzu, tak jsem musel dočistit a vysušit tanky. V Mainzu jsme byli ve dvě a v pět začali s nakládkou, ale nic moc to neteklo, spíš vůbec ne. Od čtyř hodin byla zase od Koblenze dolů povolená plavba. Celej den prší. Sváry v tanku jsem měl před pátou hotové, tak jsem všechno sklidil, abych to mohl zítra vypláchnout. Už mi chybí jen dva tanky, tak až zase bude volná chvíle, se do toho pustím.
Nakonec jsem byl ve čtvrt na tři ráno naložený, v půl čtvrtý jsem měl papíry a šel si lehnout. Joop si to o sedmé odvázal a vyrazil. Jenže jsme dojeli jen do Bingenu a byl konec našim představám. Museli jsme zajet do přístavu a uvázat to. Byla zastavená plavba, ale ne pro velkou vodu, ale kvůli neštěstí nad Loreley. V pět hodin ráno se tam potopila tanková loď Valdhof s nákladem 2400 tun kyseliny sírové z BASF v Ludwigshafenu.

Několikrát se otočila a zůstala viset těsně pod vjezdem do přístavu v Sankt Goarshausenu. Dva lidi z posádky jsou pohřešovaní. Byli jsme se tam s Joopem podívat. Všude hasiči, policajti a reportéři snad všech televizních stanic v zemi. Nikdo neví co s tím, voda stoupá a všichni se bojí co to začne dělat až kyselina začne z tanků unikat.
Joop s Monique mne tady zase nechali samotného a odjeli domů, zítra mají dostat klíče od nového domu a v sobotu se mají slavit Amandiny narozeniny. Dennis neudělal podruhé řidičák.
Pátek jsem strávil broušením svárů v šestém tanku a tak už mi chybí jen jeden, ale ten je plný sojového rafinovaného oleje. Pak jsem čtvrtý a šestý tank vyčistil a vystříkal od zbytků po broušení, dal si sprchu, oběd a vyrazil na vycházku po Bingenu. Dopoledne jsem pomáhal kapitánovi z Indiga dát našim jeřábkem auto na břeh. On dal svým jeřábkem auto k nám na palubu a já to pak naším přeložil až na břeh. Na vycházce jsem udělal zase fůru fotek.



Voda stále stoupá, promenáda na hrázi v Bingenu už se začíná zaplavovat. V přístavu, kde stojíme, chybí slabý metr, aby voda dosáhla břehu. Chtěl jsem udělat nákup v Edeka, než, jsem vlez dovnitř, tak jsem se ptal prodavačky, jestli se u nich dá platit mojí kartou, odsouhlasila mi to a tak jsem se jal nakupovat. Když jsem dospěl k pokladně, vyšlo najevo, že to nejde a hotovost jsem žádnou neměl, poslední peníze, co jsem měl, jsem nechal v Ludwigshafenu v papírnictví. Nechal jsem jim to tedy na pokladně a odešel. Neměl jsem náladu ani chuť jít hledat někam bankomat, abych si vybral peníze. A šel jsem domů.
V sobotu jsem si udělal výlet vlakem do Bacharachu a do Niederheimbachu. Vrátil jsem se s ušoupanýma nožičkama. Nejdřív jsem jel do Bacharachu, tam jsem prošel městečko, moc pěkné a historické (staré nožičkama. Nejdřív jsem jel do Bacharachu, tam jsem prošel městečko, moc pěkné a historické (staré přes 1000 let), vylezl jsem vinicemi až na vyhlídku nad řekou.




Tam jsem si dal čaj, jabko, pokochal se výhledem na rozvodněný veletok a po silnici se vrátil zpátky dolů. Odtamtud jsem vyšplhal na druhý kopec, na kterém stojí hrad-pevnost Stahleck, teď fungující jako turistická ubytovna.

Má i vlastní nádrž na vodu vytesanou ve skále. Od hradu jsem slez dolů k ruinám gotické kaple. Cestou ke hradu a zpátky jsem dvakrát potkal tu samou veverku. Prošel městečkem zpátky k nádraží a vlakem popojel o pár kilometrů do Niederheimbachu. S myšlenkou podívat se k místnímu hradu Hohneck, jsem se dal cestou vzhůru a potkal jsem kocoura v botách, šípkovou Růženku,

červenou Karkulku, vlka s kůzlátky, žabku královnu a co já vím jaké další pohádkové postavy. Ke hradu jsem se nedostal, všechno bylo zavřené.

Sešel jsem zase zpátky dolů, prošel se trochu podél řeky, udělal fotky rozvodněného toku a šel na vlak.

Ani k drakovi jsem se nedostal, ze silnice není vůbec vidět. V Bingenu jsem vystoupil na hlavním nádraží, udělal malý nákup a podél zatopené promenády jsem se vrátil na loď. Voda stoupla o dalšího téměř půl metru. Byl jsem rád, že jsem zpátky, najed jsem se a s nohama nahoře jsem si pustil film. Počasí mi také přálo, dopoledne svítilo sluníčko, odpoledne se trochu zatáhlo, ale bylo furt teplo. Ideální den na výlet.
Neděle byla také ve znamení výletu. Ráno jsem se nechal převézt přívozem do Rüdesheimu a pak už jsem jenom chodil do kopce, z kopce mezi vinicemi. Hlavním cílem byla Germania, 38mi metrový monument, ochranitelky německé státnosti,


z roku 1883. Socha se tyčí 225 metrů nad Rýnem. Od chvíle, kdy jsem ji poprvé před lety uviděl, jsem toužil toto místo navštívit. Je odtamtud úžasný výhled na řeku a okolní kraj.





Samozřejmě, můj fotoaparát měl žně . Dál, jsem šel od jedné vyhlídky ke druhé, přes tajemnou jeskyni a lovecký zámeček

až nad Assmannshausen.

Tam jsem pod lanovkou sešel téměř do města, ale těsně nad ním jsem uhnul zpátky do vinic a mezi nimi se začal vracet zpátky přes trosky hradu Ehrenfels,


pod Germanii a do Rüdesheimu. Prošel jsem si ještě Rüdesheim

a s nožičkama ušoupanýma někde u kolen jsem se vrátil zpátky na parník. Něco jsem poobědval a pak na sedačce u knížky omdlel. Ostatně měl jsem v nohách něco kolem 15ti až 20ti kilometrů. Počasí mi zase přálo a tak i výletní neděle se povedla. Dnes velká voda kulminovala, na vodočtu v Bingenu bylo 529 cm. Teď už to pomalu začalo klesat, otázkou je kdy bude plavba pro šífort otevřená. Jedna věc je velká voda a druhý zádrhel je potopený tanker v Loreley. To ještě může dlouho trvat.
Pondělí bylo celé zamlžené a chladné, teplota se držela kolem pěti stupňů. Tak jsem byl chvíli ve strojovně, pak poklízel po palubě a nakonec jsem přečerpával asi 5000 litrů nafty ze zadu dopředu. Voda zvolna klesá, ale nikdo nic stále neví. V noci se vrátil Joop a tak jsme tu teď dva, ale jen do středy, ve čtvrtek musí Joop do nemocnice. Takže jak to všechno dopadne je ve hvězdách.
V úterý jsem ráno natíral podestu pro pumpu ve strojovně a odpoledne jsme s Joopem čistil odpadní trubky, byly úplně zanesené a dřezy vzadu neodtékaly. Celý den bylo hezky a svítilo i sluníčko, ale odpoledne začalo pršet. Byl tu chlapík z WSA v Oberwesselu a povídal, že zítra by se měla podél toho potopeného tankeru provést zkušební plavba a pak se uvidí, jestli plavbu otevřou.
Ve středu bylo zase všechno jinak. Zkušební plavba kolem potopeného tankeru Waldhof byla odložena na pátek, protože pod špičkou se tvoří kaverna, která už je hluboká kolem sedmi metrů a stále se zvětšuje. Hrozí tedy riziko, že loď do ní sklouzne a rozlomí se, v nejhorším případě. Ale většina lidí na, kterých leží rozhodování, co s tím, v to tajně doufá. Protože by to veškeré práce a rozhodnutí zjednodušilo a urychlilo. Dnes každou chvíli pršelo, a tak jsem ve strojovně natíral a sajfoval. Po obědě mě opustil Joop, musí zítra do nemocnice, kvůli zádům, a tak jsem tu zase sám. Navečír jsem zašel do obchodu pro mléko a ovoce, nějak se mi ztenčily zásoby. Už tu stojíme týden. Mám obavu, že je to ještě na dlouho. Stejně jako my tu čeká přes dvě stě lodí, až bude plavba zase otevřená.
Čtvrtek jsem strávil natíráním v zadní strojovně, ještě mám kousek na zítra, ale barvy už nemám tolik. Celý den bylo zataženo a ochladilo se, pod nulu to ale ještě nekleslo. Už tu stojíme týden. Není to moc dobrý začátek roku.
V pátek jsem dotřel zbytek strojovny, tentokrát mi barva vyšla akorát a pak jsem si začal ze strojovny dělat omalovánky. Jedno potrubí po druhém jsem začal natírat barevně. Celej den svítilo sluníčko, ale bylo dost chladno. Včera byla provedena zkušební plavba kolem potopeného tankeru. Celkem čtrnáct lodí proti proudu. Dnes byla otevřena plavba pro všechna protiproudní plavidla, sice jen od osmi do půl šesté. Kdy povolí plavbu i poproudním plavidlům nikdo neví. Joop se v noci vrátil a pokud plavba nebude otevřená, tak mě zítra zase opustí. Už mě to nebaví…
V sobotu byl Joop na tiskové konferenci, které se zúčastnil i spolkový ministr pro dopravu, tam bylo vyhlášeno, že poproudním plavidlům bude umožněna plavba, až bude tanker vyčerpán a vyzdvižen, což bude nejdříve za dva týdny. V St.Goarshaussenu jsou již tři velké plovoucí jeřáby, které mají Waldhof vyzvednout. Nejdřív se však musí odčerpat kyselina sírová z tanků, to bude zajišťovat přímo BASF, má k dispozici dvě plavidla, do kterých ji bude přečerpávat. Jsou tam nainstalované webové kamery, takže se vše dá sledovat online. V pátek a v sobotu projelo proti proudu přibližně 200 lodí a ty pak zůstanou viset nahoře, dokud nebude vše vyřešené.
V pondělí jsem přečerpal náklad z pátého tanku do čtvrtého a šestého, a pátý jsem vyčistil, abych v něm mohl vybrousit sváry, je to už poslední tank, který nemá sváry vybroušené. Vyčistil jsem achterpiek, abych ho mohl natřít, až Joop přiveze barvu. Hezky jsem se sjel benzínem, kterým jsem odmašťoval místa zapatlaná vazelínou. Chtělo se mi lítat. Odpoledne jsme doplnili pitnou vodu. To byla zase groteska, přijelo pět různých aut, z toho jedno s cisternou a k tomu okolo skákalo minimálně deset lidí. Přitom by stačilo jedno auto s cisternou a řidičem.
A to je pro tentokrát všechno.
Mějte se hezky a opatrujte se.
Váš Pavel

ZPÁTKY

Hollandské střípky z předchozích let

Rok 2oo8 Rok 2oo9 Rok 2o1o

Vše se mění, jen změna trvá...