Hollandské střípky




V květnu 2008 jsem si vymyslel projekt "Hollandské střípky" a začal psát pro své děti souhrnné zprávy o pobytu na lodi a co zajímavé se na bortě za tu dobu událo. Pak to trochu usnulo a na podzim jsem začal psát víceméně pravidelně každou cestu jeden rozsáhlejší text doplněný obrázky.



Rok 2o12




18. prosince 2o12

Tak stále váhám, zda mám vůbec něco začít psát, stejně to většinou nikdo nečte… Zda to má vůbec smysl, vždyť je to pořád dokola, odkud kam, odkdy do kdy, kolik tun, jaké bylo počasí. Nic nového, nic zajímavého, jen bla, bla, bla, kecy, nic víc, mlácení prázdné slámy. Zkusím to ještě jednou a uvidím…

Ahoj,

tak poslední letošní „střípky“, předvánoční…

Jsem strašně unavený, včera jsem sednul v pět do autobusu, něco sněd a pak se natáhl, do Plzně jsem se převaloval na dvou sedačkách, do Norimberka poklimbával a pak se prudce probudil těsně před hlavním nádražím ve Frankfurtu. Bylo tři čtvrti na půlnoc, oblékl jsem si bundu, popadl tašku a šel. Vlak jel šest minut po půlnoci, tak jsem si v automatu za dvacet euro koupil lístek do Mannheimu a nastoupil rovnou do vlaku, který už čekal na nástupišti. Celou cestu mi padala hlava a byl jsem v jakémsi polospánku.

V Mannheimu jsem byl před druhou hodinou, nádražní budova už byla zamčená, tak jsem ji obešel kolem policajtů a usadil se v jednom tureckém bistru, které mělo otevřeno do čtyřech. Dal jsem si espresso. Fuj, nic horší jsem si už dát nemohl, ač jsem do toho nasypal kilo cukru a tři mlíčka, furt to bylo hnusné. Tak jsem si četl a chvílemi psal. Ve čtyři nás vymetli, tak jsem pak půl hodiny čekal před nádražím, než ho v půl páté zase otevřeli. Usadil jsem se u úschovny zavazadel na lavičku, dal si čaj a něco snědl. Později tam začala chodit spousta lidí a do mě se z toho průvanu od dveří dala zima. Zavolal jsem o půl sedmé Joopovi a šel si sednout do jednoho pekařství, kde jsem si dal kakao a zůstal tam sedět až do doby než mi zavolal Joop, že si mám vzít taxíka a jet na hráz pod mostem. To bylo chvíli před osmou a ve čtvrt na devět jsem už byl na lodi. Chvilku jsme s Joopem povídali a já pak šel dopředu vybalit se a spát. Ale to se mi nepovedlo, jen jsem se převaloval ze strany na stranu, hlavu plnou myšlenek, celý neskutečně utahaný. Nakonec jsem asi chvilku spal. Po třetí jsme dojeli do Maxau, uvázali jsme se nakuplovali a s menšími problémy začali vykládat. Já se převlékl a šel přes most na nákup, hlavně pro mléko, neměl jsem tady ani škatuli. Když jsem vcházel na most tak jsem se tak lekl, až jsem naskočil. Stoupnul jsem na dilatační spáru ve chvíli, kdy na ni vjel náklaďák a celý most nadskočil. Vůbec se ten most, teď po té opravě, víc houpe, aspoň mě se zdá. Vykládka šla celkem dobře oproti původnímu předpokladu, kdy jsme měli protitlak 12 barů a šlo to asi 70 tun za hodin. Protitlak sice zůstal vysoký, ale dostali jsme se až na téměř sto tun za hodinu a to je tady celkem normální. V deset hodin jsem si po dohodě s Joopem šel lehnout a o půl šesté nad ránem mne Dennis probudil. Zbýval poslední tank. Večer jsem usnul hned, ani jsem se nestačil otočit.

Vyloženo bylo po sedmé hodině. V půl desáté jsem měl vyčištěny čtyři tanky, až vyjedeme tak ještě ten poslední a večer od šesti hodin máme nakládat v Mannheimu olej pro ADM Mainz. Je mi pořád zima. Před polednem jsme vyjeli a já se pustil do čištění posledního tanku. V jednu jsem měl hotovo. Zase celý zlitý, jako vodník, ne jak dán. Udělalo se pěkné odpoledne – modrá obloha, sluníčko, aspoň něco… Kolem třetí jsme v Mannheimu na hrázi vysadili Monique, šla do města. My jsme dojeli do Waldhofu, tam od čtyřech čekali, až bude loď před námi naložena a my budeme moci do nakládky. Poslouchal jsem novou desku Amy Mac Donald. Nakládat jsme začali chvíli po šesté hodině. Mám teď v počítači program s nakládkou, takže u sebe vepředu vidím, jak mi běží nakládka a všechno kolem ní. Už kvůli tomu nemusím chodit do kormidelny. V jedenáct bylo naloženo a ve tři čtvrti na dvanáct jsme vyjeli, ráno od šesti máme v Mainzu vykládat.

K ADM jsme dojeli kolem půl čtvrté, Joop si to sám uvázal, udělal papíry a já vstal na šestou, v půl sedmé jsme začali vykládat. Je mlha jako mlíko a zima. Pořád se nějak nemůžu zahřát. Vykládka s opravenou pumpou jde dobře, po desáté bylo vyloženo. Za dnešek se všechno zase milionkrát změnilo. Nejdřív, že budeme nakládat až v neděli, pak zítra ráno v šest. Tak jsme přejeli do Zoll hafenu a sotva jsme se uvázali, dozvěděli jsme se, že se tenhle kšeft ruší. Dennis si dal auto na břeh a odjel domů. Po obědě jsme se odvázali a vyrazili někam po proudu s tím, že možná budeme nakládat v Neuss, nebo ve Spycku, ale všechno prý až po víkendu. To jsem na to zvědavý… Večer jsme dojeli až pod Wesseling.

Joop vyrazil v sedm hodin ráno. Včera se nějak přepočítal a tak jsme do Neuss dojeli v jedenáct dopoledne místo v pět odpoledne. Nějak mu ulítlo sto kilometrů. V Neuss jsme dali auto na břeh a Joop s Monique měli po obědě odjet domů. V pondělí ráno jsme měli u Thyvissenu nakládat 1500 tun pro Marl. Jednu chvíli to vypadalo, že bude všechno jinak a my se otočíme a pojedeme zase zpátky do Mainzu. Nakonec jsme zůstali v Neuss a budeme nakládat v pondělí ráno. Joop s Monique odjeli domů. Začalo pršet a leje jako z konve. Odpoledne jsem to trochu přeorganizoval u sebe v kuchyni, aby to bylo trochu přehlednější.

Sobotu jsem strávil lenošením, četl jsem si, chvíli si hrál s Photoshopem a tak. Počasí bylo šedivé, deštivé a studené, akorát tak na to nikam nevycházet, pít čaj a číst si dobrou knížku. A knížka je vážně dobrá – Atlas mraků.

Neděle byla o trošku lepší než sobota. Pršelo jen asi do dvou hodin. Potom chvíli svítilo i sluníčko. Den jsem strávil podobně jako včera, akorát jsem trochu přerovnal kuchyni a provedl v ní menší změny. Dokončil jsem nové CDéčko. Udělal nové podsvětlení u hlav v kajutě a vytvořil jsem zdroj pro hvězdnou oblohu. A stejně jako včera jsem nevystrčil nos, jen jsem dvakrát obešel parník. V deset večer přijel Joop, dali jsme auto na bort a převázali se do nakládky, abychom nemuseli manévrovat ráno. To jsme měli v jedenáct hotové a ještě do půlnoci jsem si četl.

Ráno jsme se nakuplovali, okolo půl sedmé jsme začali nakládat. Tady to jde rychle, skoro 300 tun za hodinu. Zase začalo pršet. V poledne bylo naloženo a po půl jedné jsme vyjeli. Uvařil jsem oběd, umyl nádobí a pak čistil v zadní strojovně u pumpy pod podlahou, byl tam pěkný humáč. Po páté jsme byli na první komoře. Ještě, že už přestalo pršet. Všechno šlo dobře a tak jsme v jedenáct byli v Marl. Rovnou jsme šli na štajgr a do vykládky.

Vykládat jsme začali o půlnoci. Po sedmé jsem měl hotovo, spal jsem asi dvě a půl hodiny. Když jsem vysával pátý tank, tak mi na břehu zavřeli ventil a já měl najednou tlak 15 barů, tak jsem musel stopnout vykládku a začít to vysílačkou řešit, trvalo to půl hodiny, než někdo přišel a zase to otevřel. Napumpovali jsme balast a po půl desáté vyrazili prý do Amsterdamu. Na hodinu a půl jsem se natáhl, za další komorou jsem uvařil oběd a ve tři jsem byl ve Friedrichsfeldu. A zase bylo všechno jinak. Změna, a že zítra ráno v osm máme nakládat v Neuss u Sells. Když jsme vyjeli na řeku, vyčerpal jsem balast, vystříkal tanky a bylo šest hodin. Pak jsem si dal s chutí sprchu a natáhnul se. Do Neuss jsme přijeli v půl jedenácté. Ráno se budeme muset převázat, protože tam nakládá 135ti metrová loď šrot, a je i přes náš štajgr.

Ráno jsme po osmé provedli manévr, nakuplovali se a v půl deváté začali s nakládkou. Padla pěkná mlha, už není vidět ani na druhou stranu přístavu. Tady je to samé překvapení, nakládka běží 180 tun za hodinu a tak bychom měli být v pět naloženi. To znamená, že pokud se nic nezmění, ještě dnes kousek popojedem. Naloženo bylo po šesté hodině. Nejdřív jsme se museli odkuplovat a převázat, aby kontrolér mohl přijít na loď, odmítl lézt po žebříku a po lávce. V půl sedmé jsme měli papíry a ve tři čtvrti vyjeli. Na noc jsme zakotvili v Xantenu. Byl nádherný úplněk a kousek od něj Jupiter, světlo skoro jako ve dne.

Vyjeli jsme v pět, úplněk ještě stále visel na obloze. Počasí bylo chladné, 4 stupně a tak jsem se pustil do sajfování přední strojovny. V Dordrechtu jsme vyložili na břeh auto, aby Monique měla doma s čím jezdit. Celý den svítilo sluníčko a byla modrá obloha, až navečer se zatáhlo a začalo pršet. Do Botleku jsme dojeli po čtvrté a po páté jsme už vykládali. Šlo to dobře a tak v deset hodin jsem měl vyloženo. Protože jsme mohli na noc zůstat na štajgru, tak jsem hned vyčistil tanky a v půl dvanácté jsem byl už u sebe vepředu.

V pět jsem to odvázal. Jak jsme vyjeli z přístavu, jsem vypumpoval slobtank a zase zalezl. V půl osmé jsem se nemohl probrat. Po čaji jsem zase zalezl do přední strojovny a pokračoval v sajfování. V Amsterdamu jsme se nejdřív stavili na bunkrovačce, tam nabrali nějaký materiál a pokračovali k West Way. Ve dvě jsme začali nakládat první partii a ve čtvrt na čtyři druhou. Ráno bylo nádherné sluníčko a do toho nad řekou mlha, to jsou zase fotky. O půl deváté jsme měli naloženo, po deváté jsme vyjeli a v deset jsme už stáli u Oranje sluis na kraji Amsterdamu. Na konci nakládky začalo pršet a pršelo celou noc.


Joop vyrazil v pět. V Tielu před komorou jsme nabrali Monique a pokračovali dál. Dopoledne jsem sajfoval přední strojovnu. Když jsme projeli Tiel, tak jsem si pustil vodu a dal se do sajfování parníku. Do oběda jsem umyl špičku a odpoledne pak myl palubu. Končil jsem a už jsem na to skoro neviděl. Bylo něco po čtvrté hodině. Nemám tohle období rád. S radostí jsem zalezl k sobě dopředu a dal si čaj. Oproti všem předpokladům jsme dojeli až do Duisburgu.



Kotvu jsem vytáhl chvilku po páté. Dopoledne jsem strávil sajfováním strojovny, lezl jsem tam kolem kotle jako opice. Odpoledne jsem vyráběl hvězdopád pro Monique, který si u mě objednala, pak jsem si hrál s jednou vystřihovánkou. Ještě jsem se zabýval drahnou dobou počtem odpracovaných a volných dní v letošním roce, máme v tom s Joopem nějaké nesrovnalosti. Nějak nám nevycházejí počty. Snad to vyřešíme k oboustranné spokojenosti. Večer jsem hodil kotvu v Andernachu.

Vyjeli jsme zase v pět ráno. Noc jsem měl několikrát zpestřenou vypadnutím generátoru. Celý den jsem strávil sajfováním přední strojovny. Kolem poledne začalo sněžit. Fuj! V Bingenu jsme naložili Dennise a pokračovali až do Worms.

Joop vyjel až o půl šesté. Dopoledne jsem sajfoval přední strojovnu a po čaji mi přišel sekundovat i Dennis. Počasí bylo odporné, déšť a sníh, vítr a zima. Před třetí jsme byli v Maxau. Dali jsme se na štajgr a začali vykládat velkou partii. To byl fofr, skoro tři sta tun za hodinu. V devět jsme začali vykládat druhou část, ta šla pomaleji, jen dvě stě tun. Ale i tak jsme byli brzo hotoví. Já sice byl durch mokrej z čištění tanků, ale máme všechno hotové. V půl dvanácté jsem už byl u sebe vepředu a těšil se do sprchy. Jenže. Sprcha mě probudila a tak jsem se převaloval, až jsem vstal a pustil jsem si Kvadraturu ženy, příběh z roku 1958. Usnul jsem až po jedné hodině.

Ráno když jsem se probudil, tak jsem si myslel, že jsem už mrtvej. Po tom včerejším lítání z horkých tanků ven a zase dovnitř celej mokrej a zpocenej a za deště mě vzaly záda. Tak jsem se celý den ploužil jako šnek, celej nalomenej. Dopoledne jsem dosušil tanky. Vyjeli jsme před desátou a v kolem půl jedné jsme byli v Mannheimu na hrázi, kde jsme se uvázali na Subito. Monique vyrazila do vsi. My jsme pak ve tři přejeli do Industrie hafenu a v pět jsme už nakládali. Opět změna! Joop šel do města za Monique na trh a Dennis jel kolmo za nějakým kamarádem. Tak jsem si to naložil, udělal papíry a v jedenáct jsem byl už zalezlej u sebe.

Joop vyjel v pět ráno. V půl deváté jsme byli v Mainzu. Ráno byl krásnej východ slunce a do toho začala sněhová vánice, úžasný pohled na ty obrovský vločky přes zářivý sluneční kotouč. A za chvilku bylo všechno pryč a modrá obloha. Ve čtvrt na deset jsme začali vykládat. Když jsme se kuplovali, tak se mi povedlo utopit nejlepší klíč třicítku, co jsme měli. Ve dvě jsme měli hotovo. Odkuplovali jsme hadici, přejeli nad most, tam dali na břeh traktor a zase sesakovali zpět na štajgr. Nakuplovali jsme se na jinou armaturu a po čtvrt na čtyři jsme už nakládali. 2000 tun sojového oleje, nakládka šla závratnou rychlostí 130 tun za hodinu. Joop a spol. mě zase opustili, dnes jeli pro změnu na vánoční trh do Darmstadtu a já tu opět zůstal sám. Začalo mrznout. Joop se vrátil kolem jedné hodiny a zahnal mě spát. Ráno jsem vstával normálně, akorát jsme vyjížděli. V Mainzu na hrázi jsme ještě naložili auto a pak už frčeli dolů. Bylo hezký slunečný modrooblohový ráno a kolem desáté začalo do toho sluníčka sněžit a pak už sněžilo až do večera. Den jsem tedy zase strávil v přední strojovně. Už se to blíží závěru. Večer začalo mrznout a v noci byla úplně jasná obloha. Na noc jsme to zapíchli o půlnoci ve Wesselu.

Vyjeli jsme v půl šesté. Dopoledne jsem dodělal přední strojovnu, vytřel jsem podlahu a bylo hotovo. Pak jsem uklízel také trochu u sebe. Po obědě jsme v Dordrechtu vyložili auta, Monique a Dennise a sami s Joopem pokračovali do Europoortu. Tam jsme byli o půl šesté, dali jsme se na štajgr, nakuplovali se a že se bude vykládat až někdy v devět. Pro Joopa přijela Monique a tak jsem tu zase zůstal sám. Vykládat jsme začali v sedm. Odpoledne jsem ještě rozmrazil a umyl ledničku, takže teď je jako nová, ale chybí v ní jen ta myš, co se oběsila hladem. Když jsme dojeli do Europoortu, byla teplota na bodu mrazu, v deset večer už bylo sedm nad nulou. To počasí pěkně blbne… V jedenáct začalo pršet. A vydrželo to celou vykládku.

Vyloženo jsem měl ve tři hodiny nad ránem, ještě jsem udělal papíry a v půl čtvrté jsem byl už v posteli. Vstal jsem po půl desáté. Den byl šedivý, tmavý a větrný. Po jedenácté jsem to odvázal a vyjeli jsme nakládat do Botleku. Před půl jednou jsme byli nakuplovaní a pak dlouho nic. V půl třetí jsme začali nakládat. Celý den byla tma a silnej vítr, navečer začalo i pršet. Večer se všechno změnilo, v devět jsme měli naloženo 1400 tun a zbytek naložíme ráno na druhém štajgru. Naložíme celých 2100 tun, takže se nebudeme muset znova točit. Taky dobře.

Ten zámořák odjel až po půl desáté, tak jsme se převázali místo něj a v jedenáct hodin začali nakládat. Nešlo to dvakrát nejlíp a tak jsme odjeli až před pátou. Za dvacet minut jsme byli v Pernis a tam čekali až do sedmi, kdy jsme mohli začít s vykládkou. Celý den byla tma, zima a vítr.

Do postele jsem se dostal kolem půl čtvrté. Zase jsem se nemohl zahřát. Vstával jsem po osmé. Vyjeli jsme před desátou. Když jsme se dostali za město, tak jsem vystříkal tanky, aby byly čisté k nakládce. Před komorou jsem uvařil oběd. Na kanále jsme byli v půl třetí. Večer jsme nabunkrovali u Josty a pak přejeli do Coenhavenu, kde jsme vypumpovali slobtanky a zůstali tam a čekali na příbřežák.

Zámořák přijel kolem čtvrté, tak jsme se převázali k němu na bok a v půl páté začali nakládat. Nakládali jsme dvě partie a po poledni jsme měli naloženo. Dohromady devatenáct set tun, jeden z těch dvou produktů se dělá z eukalyptových stromů. S tím jsme přejeli do vedlejšího přístavu a tam u Westway odložili asi 150 tun, abychom byli naložení na vodní stav. Pak jsme zase přejeli tam, kde jsme stáli v noci a Joop odjel do Tilburgu do nemocnice, kam odvezli jednu naši známou. V noci a nad ránem bylo doslova psí počasí, lilo jako z konve, blýskalo se na časy a padaly kroupy. Všechno to ještě vylepšoval silný vítr. Dopoledne se to uklidnilo a po obědě bylo i sluníčko a modrá obloha. Joop si před rokem pořídil multimediální harddisk s dálkovým ovládáním, dnes ho konečně vybalil a tak jsem mu vysvětloval jak tam natahat tu hromadu DVDéček, co má v kormidelně pod stolem.

Ve čtvrtek jsme vyjeli až v půl sedmé. Mrzlo. V Houtenu jsem vyměnil Joopa s Monique za Berta s Aline a pokračovali jsme v cestě. Když jsme vyjeli na řeku, už nemrzlo a tak jsem odpoledne osajfoval špičku, tím, že běží kotel, jsem měl i teplou vodu a bylo to příjemné. Večer jsme zůstali stát v Rees. Z Rees jsme vyjeli v pět, lilo jako z konve. Dopoledne pak na chvilku přestalo, jen silný vítr foukal pořád, a to tak, že když jsem myl pod kormidelnou, tak mi málem ulétl můj historický kulich. Celý den jsem se zase ráchal ve vodě a tak mám umytou i zadní nástavbu. Teď už mi schází jen paluba a gangborty, ty umyju až v Maxau, to za jízdy nedělám, alespoň ne v zimě. Odpoledne zase pršelo a přestalo chvilku před Kolínem, kde jsme u Bastei zůstali na noc stát.

Kotvy jsme zvedli opět po páté. Bylo osm! stupňů. Počasí vymknuto z kloubů šílí… Opět nastaly trable s elektřinou. Zvláštní je že to začne až dva dny po tom, co se nastartuje kotel. Už včera večer jsem nahodil i druhý generátor, ale i tak to v noci každou chvíli vypadávalo. Je to děs, je to děs! Ráno po čaji jsem vypnul kotel i přední generátor, všechno jsem překontroloval, doplnil, co bylo třeba a ve víře, že to začne fungovat, vše znova nahodil. Jenže, chyba lávky. Nefunguje! Kotel i nadále vyhazuje v průměru jednou za hodinu proud. Naštěstí se všechno nahodí samo a nemusím k tomu pokaždé běhat. Ale je to opruz a elektrickým aparátkům to jistě dobře nedělá. Zbytek dne jsem strávil opět sajfováním. Umyl jsem palubu a bylo hotovo. Celý den bylo hezky, svítilo i sluníčko a teploměr se vyšplhal až k jedenácti stupňům. V takovém prima počasí mi šla práce pěkně od ruky. Voda stále stoupá… Zakotvili jsme v Bad Salzig.

Vyjeli jsme po šesté. Pršelo. Dopoledne jsem chodil po strojovnách a dělal pravidelnou údržbu. Pršelo. Pak jsem musel přečerpat 4 kubíky nafty dopředu, kotel moc žere. Pršelo. Odpoledne jsem dělal trochu pořádek. Pršelo. Vody je čím dál tím víc. Dojeli jsme až pod Speyer. Bert má strach, abychom někde nezůstali kvůli zastavené plavbě. Prší a voda dál stoupá.

Do Maxau jsme dojeli v pondělí, v půl dvanácté. Hned jsme začali vykládat. Jenže byl zádrhel v tom, že tu velkou partii jsme nemohli vyložit celou a museli šest hodin čekat, než přepumpovali na břehu tank. Tak jsem aspoň v mezičase vyložil tu malou partii a vyčistil všechny vyložené tanky. Odpoledne jsem byl přes řeku v sámošce koupit dárek pro Dennise s Amandou. Když jsem se vracel, začalo pršet a vydrželo to až do rána.

Vykládat zbytek jsem začal v jednu nad ránem, ve tři jsem měl vyloženo a ve čtyři všechno hotové. Byl jsem zase mokrej durch, jak od deště, tak od čištění tanků. Převlékal jsem se večer několikrát. Voda stále stoupá a pomalu se blíží k zastavení plavby. Bert vyjel v půl šesté, v jedenáct jsme byli v Mannheimu na štajgru a hned šli do nakládky. 1000 tun do Mainzu. V půl šesté jsme byli naloženi a zpátky na řece. V půl šesté jsme byli naloženi a zpátky na řece. V Mainzu jsme byli v devět, dali jsme se na štajgr a vykládat máme zítra ráno v šest.

Tak a to je vše.

Přeji Vám rozzvoněné a provoněné Vánoce.

Váš Pavel

ZPÁTKY




4. listopadu 2o12

Ahoj,

zdravím z lodě a posílám vám nové Hollandské střípky, deštivé, mlžné, barevné, slunečné, teplé i chladné, ale hlavně podzimní.

Na loď jsme vyrazili v pátek 12tého října se Zdeňkama a Janou. Vyjeli jsme ráno z Prahy a nalodili se ve Wesselu kolem sedmé hodiny večerní. Cesta proběhla v klidu, bylo sice pár zdržení a několik pěkných přeháněk, ale jinak v pohodě. Na noc jsme nakonec zůstali stát ve Wesselu.

V sobotu Joop vyjel v pět a odpoledne v půl páté jsme se uvázali v Maashavenu. Zašli jsme do krámu na nákup a jinak jsme zůstali na bortě, protože počasí ostatně jako celý den nestálo za nic. Dennise a Monique jsme s auty vyložili už v Gorinchenu. Joop pak večer vyrazil na nějakou oslavu.

Neděli jsme strávili celou vykládáním v Botleku. Kolem páté jsme měli vyloženo. Jak jsme vyjeli, pustil jsem se do čištění tanků. Než jsme dojeli ke Koosovi měl jsem hotovo. Celý den střídavě pršelo a svítilo sluníčko. Několikrát byla i duha, jednou i dvojitá. Jednou začínala hned vedle lodi. Bylo moc hezké světlo. Večer když zapadalo sluníčko, tak jsme jeli přes Rotterdam a mrakodrapy úplně zářily, neudělal jsem ale jedinou fotku, protože jsem se stěhoval z jednoho tanku do druhého a neměl jsem čas. U Koose jsme vyložili nějaké věci, otočili jsme se a pokračovali dál do Amsterdamu. Když jsme zajížděli ke Koosovi, povedlo se nám trefit špičkou nějaké staré dalby se štajgrem a ty se rozpadly na prach, jak už byly stoleté.

Dojeli jsme půl hodiny po půlnoci do Utrechtu a tam se na noc uvázali.

Vyjeli jsme ráno v šest. V Amsterdamu jsme nejdřív nabunkrovali a pak přejeli k Westway a tam naložili 1500 tun dřevěné melasy. Dopoledne jsme mohli jít do města, ale návštěva byla lenošná a tak se nikam nešlo. Celý den bylo hezky a svítilo sluníčko, ale jak zalezlo za mrak, udělala se hned zima. Ještě jsme měli v Amsterdamu vyčerpat slobtanky, ale auto mělo zpoždění, tak jsme dojeli do Utrechtu a vyřídili to tam. A rovnou jsme tam zůstali na noc, na tom samém místě jako včera.

Ráno Joop vyrazil o půl šesté, před osmou jsme byli na komoře ve Wijku a po deváté v Tielu, tam přijel opravář na satelit. V jedenáct jsme byli za komorou. Po obědě jsme zastavili v Nijmegenu tam nám naštelovali hlavní počítač v kormidelně. Odpoledne jsem rozebral plováky a uklidil je na zimu do strojovny.


V Lobith jsme nabrali Monique. A po páté jsme přejeli do Německa. Večer jsme zakotvili v Orsoy před půl dvanáctou.

Kotvu jsem vytáhl v pět a vyjeli jsme. Skoro celý den zase pršelo, ale teplota šla nahoru, k večeru bylo 16 stupňů. Kluky jsem vysadil na hrázi v Duesseldorfu. Den jsem pak strávil úklidem, praním a různou činností ve strojovnách. Vody je čím dál tím víc. Kluci dorazili domů kolem půl deváté večer. Jelo jim to dobře. O půlnoci, když jsme kotvili v Broehlu, tak bylo ještě 14 stupňů.

Ráno po čaji jsem umyl palubu. V Koblenzi vyměnil Joopa s Monique za Berta s Aline a pokračovali jsme dál vzhůru k Maxau. Před obědem jsem se pustil do natírání paluby. Do oběda jsem stačil natřít všechno pod trubkami. Odpoledne jsem pak natřel téměř polovinu pravé strany. Den byl krásný teplý a slunečný.

Když to vydrží i další dny, tak bych mohl mít v pondělí všechno natřeno. Večer jsme dojeli až do Guntersblum.

V šest jsme vyjeli. Dopoledne jsem počkal, až oschne rosa a v deset začal zase natírat palubu. Pravou stranu už mám celou a na levé mi chybí už jen pět plátů. Ale nejdřív musím přestěhovat spoustu věcí na to natřené, aby se mi na palubě udělalo místo a to budu moct udělat nejdřív zítra, až barva vytvrdne. A pak už jen paluba kolem zadní nástavby. Den byl zase nádhernej, teplej a slunečnej. Šlo mi to hezky od ruky. Po páté jsme dojeli do Maxau, ve tři čtvrti na šest jsme začali vykládat. V šest deset, když jsem byl na odchodu na nákup, se začalo kouřit z pumpy a zdechla. Zadřela se, jak jsem už dlouho očekával. Bylo to jen otázkou času. Tak jsem nakonec nikam nešel. Zavolal jsem „radostnou“ novinu Joopovi, měl ohromnou radost… Pak jsem zavolal do fabriky, že vykládka nebude pokračovat a pak jsem už jen čekal, co se bude dít. Potom jsem měl ještě několik telefonátů s Edwinem. Provedl ještě několik pokusů s malou pumpou a celkem bezúspěšně. Před půlnocí jsem toho nechal.

V sobotu jsem ráno zašel přes řeku na nákup, hlavně pro roztok na čočky. Když jsem se vrátil, tak jsem odkuploval hadici. Převázali jsme parník a dali Bertovo auto na břeh, pak jsme ještě hodinu laborovali s tím, jak ho dostat přes koleje, ale nakonec se povedlo. Zase jsme se vrátili zpátky na původní místo, po poledním Bert s Aline odjel domů a já tu osiřel. Do večera jsem pak natíral horní palubu a dokončil ji. Ještě jsem umyl palubu kolem zadní nástavby, abych ji mohl zítra natřít. Zase bylo nádherné počasí.

Neděle začala lehkou mlhou, tak jsem si vzadu otřel louže a vše připravil. Když se mlha zvedla, dal jsem se do natírání zadní paluby modrou. Překvapivě mi na to stačila jen jedna piksla. Šlo to dobře, ale večer jsem byl rád, že už mám všechno lezení po kolenou za sebou. Čtyři dni v kuse jsou vážně víc než dost. A tímto jsem ukončil veškeré letošní natírání.

Ráno jsem umyl celej předek. Pak jsem měl několik telefonátů a rozhovorů s Joopem, Edwinem a chlapíkama s fabriky. Po jedné jsem pro vedl test velké pumpy a ta se překvapivě rozběhla. Sice vydává děsivé zvuky, ale pumpuje. Tak jsem přistrčil zadek víc ke břehu, nakuploval hadici a před druhou začal zlehka vykládat. Běží to 50 tun za hodinu. Odpoledne jsem ještě opláchl horní palubu a umyl oba gangborty. Ještě zadek a parník bude zase celá čistý. Den byl opět povedený, teplý a slunečný.

Joop přijel před druhou ráno. Vykládali jsme celou noc a kolem desáté byly vyloženy první čtyři tanky. Počasí už není tak hezké jak předchozí dny, je 14 stupňů a zataženo. Ve dvě hodiny bylo vyloženo a ve tři jsme vyjeli. Pak jsem až do večera čistil tanky. Máme zítra odpoledne v Mainzu nakládat rafinovaný olej pro nějaký zámořák. V Mannheimu jsme o půl sedmé naložili Monique a pokračovali až do Guntersblum. Počasí se nakonec vyvrbilo, svítilo sluníčko a bylo odpoledne hezky.

V půl desáté jsme vyjeli, já od rána vytíral a vysoušel tanky, aby byly připravené pro nakládku. V jedenáct jsme byli v Mainzu, ale nakládat jsme začali až v půl třetí. Celé odpoledne jsme s Joopem vyndavali pumpu ze strojovny a pak tam uklízeli. Už je všechno připraveno na palubě k odvozu do servisu. Nakládka byla hotová o půlnoci. Byli jsme moc naložení na zadek, tak jsem musel ještě přepustit olej z druhého tanku do prvního, aby se to trochu srovnalo.

Joop vyjel ve dvě hodiny nad ránem, abychom byli brzo v Neuss a mohli přiložit 600 tun nerafinovaného oleje. Já dopoledne zase přečerpal olej z jedničky zpět do dvojky a jedničku vyčistil, aby byla připravena k nakládce. Do Neuss jsme přijeli po čtvrté a dali se rovnou na štajgr. Ve tři čtvrti na pět jsme už nakládali. Chvíli potom přijela velká návštěva Tomáš se Zorkou, klukama a přivezli s sebou i Markétu. Ve tři čtvrtě na devět bylo naloženo, tak jsme dali auto na bort a převázali se na Parkaade.

V pátek jsme vyjeli o sedmé, já dopoledne opláchl parník a umyl špičku. K obědu jsem udělal karbanátky a stampot se zelím. Odpoledne jsme s Jakubem Tomášem a Zorkou pletli bumly.

Počasí bylo větrné, ale i svítilo sluníčko a tak to celkem šlo. Udělali jsme velkou exkurzi po lodi, Zorka všechno prošmejdila a všude vlezla, byla na lodi poprvé a byla z toho všeho nadšená. V jedenáct večer jsme dojeli do Botleku. Večer Tomáš se Zorkou tančili tango, na rumbu.

Vstával jsem v půl čtvrté, a v půl páté jsem už vykládal. Malou pumpou to není nic moc a tak to šlo maximálně 150 tun za hodinu, ale i tak jsme byli v devět vyložení. V deset jsme vyrazili, směr Europoort.

Počasí se tentokrát předvádělo i kroupy padaly, ale nakonec vysvitlo i sluníčko a bylo hezky. V Europoortu jsme byli v 11 hodin a vše bylo špatně. Zámořák měl zpoždění, před námi měla vykládat ještě jedna loď. A tak se stalo, že Tomáš a spol. zůstali zapikolovaní na lodi. K obědu bylo karí s kuřetem a rýží a k večeři jsem udělal hromadu palačinek.

Vykládat jsme začali o půl páté ráno, i když vlastně nevím, byl jsem tak zmatenej ze změny času…

Vykládka šla těch 150 tun za hodinu, rychleji to zkrátka nejde. Po druhé hodině bylo hotovo, před půl třetí jsme vyjeli a ve tři bylo Tomášovo auto na břehu, tak jsme ho vyměnili za traktor, rozloučili se a Tomáš vyrazil k domovu. Snad se jim tady líbilo. My jsme jeli přes komoru Rozenburg za ní se stavil Bert, protože tu nechal štekr od Ipadu a v pět jsme vyrazil směr H.I.Ambacht. Já začal čistit tanky. Skončil jsem chvíli před tím než jsme zajížděli ke Koosovi, ještě jsem stačil vyčerpat slobtank. Byla zima a pršelo. Když jsme se uvázali, tak jsem sněd poslední kousek koláče od Markéty, dal sprchu a v půl deváté jsem upadl do kómatu, byl jsem hotovej.

Ráno mě probudil až budík. Dal jsem prát prádlo, uvařil si čaj. S Joopem jsme naložili pumpu na auto a já se konečně dostal ke svému rannímu čaji. Po čaji jsem se pustil do mytí paluby, ale do to přišla jiná práce, tak to dopadlo tak, že mytí jsem dokončil ve čtyři hodiny. Vařili jsme na zábradlí háky na hadice a pak ve strojovně jednu přípojku na potrubí k jedné pumpě. V mezičase jsem pral, byly toho čtyři pračky. Byla celý den zima, vítr a navečír začalo pršet. Byl jsem tak hotovej, že jsem v půl deváté zase zalezl do postele. Pustil jsem si nějaké povídání a neslyšel ani první kapitolu do konce.

V úterý jsem už strašil od pěti. Dopoledne jsem strávil sajfováním zadku, tímto je celý parník zase čistý. Odpoledne bylo ve znamení zadní strojovny, doplňování olejových náplní, dotahování různých přírub a mazání všeho možného i nemožného. Když jsem mazal malou vykládací pumpu, jsem se nejdřív praštil do hlavy a pak si ještě hýbnul zády. Večer jsem měl návštěvu, přijel Piet a Nelly. Bylo to fajn posezení, odcházeli těsně před půlnocí. Vyprovodil jsem je k autu a pak zalezl rovnou do postele. Ani jsem se nestačil otočit a už jsem spal.

Ráno po čaji jsem natřel orezlé sváry a pár pavouků, byla mi pak pěkná zima na ruce. A po svačině jsem s Denisem dal na břeh nějaké věci, které se nám zbytečně válely po palubě. Teď je paluba hezky uklizená a prázdná, žádná auta, žádné lodě, nic, tak se mi to líbí. Po zbytek dne jsem se věnoval broušení boků a pod špičkou, kde jsme měli hodně odřené barvy. Po obědě jsem to natřel základovou a navečer ještě térem, takže teď už to vypadá zase kulturně. Byl se za námi odívat Oege, přijel z Barendrechtu na kole a pak přišel Leenův táta Bas. Oba dva vás moc pozdravují.

A je tady první listopadový den, vyjeli jsme v sedm, směr Europoort, kde jsme nakládali 2000 tun řepkového oleje pro Vopak Noord v Botleku. Nejdříve jsem musel opláchnout celý parník, byl po včerejším broušení celý zaprášený a musel jsem to udělat dřív, než jsme vyjeli na slanou vodu. Teprve pak jsem se dostal ke svému rannímu čaji. Po něm jsem vysál tanky a ve tři čtvrti na deset jsme byli u ADM, v deset jsme už nakládali. Ráno byl krásný východ slunce, ale pak se to zvrtlo a začal foukat silný vítr a pršelo jako z konve. To vydrželo s malými přestávkami celý den. Den jsem strávil v zadní strojovně a pak ve forpíku broušením a natíráním orezlého zábradlí. Naloženo jsme měli před sedmou hodinou. V okamžiku, kdy jsem šel parník odvázat, začalo lejt jako z konve a padat kroupy. Cestou do Botleku jsem vyčerpal slobtank. V Botleku jsme byli před devátou a v deset jsme už vykládali. Samozřejmě v čase manévru a úvazu byl slejvák, jako když se protrhlo nebe. Joop mne zahnal do postele, že mne vzbudí nad ránem.

Byl jsem Joopem probuzen kolem páté. Byla vyložená půlka, šlo to pomalu 135 tun za hodinu. Každou chvíli pršelo. Vyloženo bylo po půl druhé. V půl třetí jsme vyjeli a ve tři čtvrti na pět jsme už byli uvázaní v Ambachtu u Koose. V domění, že je nákupní večer jsem vyrazil do Dordrechtu. Jenže chyba lávky, v Dordrechtu je nákupní večer stejně jako ve Zwijndrechtu, ve čtvrtek. Cestou tam jsem pěkně zmoknul. V Dordrechtu jsem byl těsně před půl šestou a všechny obchody mi akorát před nosem zavíraly. Nebýt toho deště, tak to byla příjemná procházka. Udělal jsem teda u Alberta nákup, ale neměli můj oblíbený sýr a tak jsem se stavil ještě v sámošce ve Zwijndrechtu, tam ho měli dostatek. Na parník jsem se vrátil po půl osmé.

Ráno jsem si po čaji vytáhl ponton, natahal kolem špičky provazy, namíchal si barvu a pustil se do natírání špičky térem. V deset začalo pršet, tak jsem akorát dodělal barvu a sklidil to. Natřel jsem celou levou stranu a vyšlo mi to až před pravou kotvu. Chybí tedy asi pět metrů na pravé straně od předních pultrů ke kotvě. Než jsem to poklidil přijel bunkerbótek, tak jsem vzal naftu, vodu a nějaký materiál. Když jsem zalezl dopředu, bylo před obědem. Najedl jsem se a odpoledne se dal do generálního úklidu. Ve čtyři přišel Joop, tak jsme se posunuli, naložili traktor a v pět vyrazili směr Spyck. Zítra v devět tam máme naložit 1850 tun řepkového oleje do Leeru. Od ledna jsme tam nebyli. Večer jsem se ještě stavil u kadeřníka. Večer když jsme pod Nijmegenem zakotvili se na obzoru pěkně blýskalo.

Joop vyrazil v půl sedmé. Před devátou jsme byli ve Spycku a po půl desáté začali nakládat. Ráno bylo moc hezké, s lehkým oparem nad vodou,

ale na zítřek hlásí silný vítr, kolem sedmi stupnňů Beaufoarta a oranžový stupeň pohotovosti. Naloženo jsme měli ve čtvrt na šest a v šest jsme už byli na cestě do Leeru. Odpoledne pěkně lilo až navečír se to vybralo a svítilo i sluníčko. Byla duha přes celou oblohu. Monique jsme vyložili v Tielu za komorou, vyměnili jsme ji za Dennise. Joop chce dojet až do Amsterdamu, to bude až hodně po půlnoci. A já zítra někde na Frieslandu vypakuju.

A to je pro tentokrát všechno. Mějte se hezky.

Váš Pavel

ZPÁTKY




23. září 2o12

Ahoj z lodi,

přináším vám nové povídání, tentokrát letní srpnovo – zářijové povídání.

Na loď jsem dorazil v úterý 21. srpna v Mainzu v půl sedmé ráno, odvázal jsem to a hned jsme vyrazili. Jeli jsme do Maxau. Tam jsme byli v půl deváté večer a rovnou začali vykládat. Nešlo to nic moc a tak bylo vyloženo až po osmé hodině ranní. Tanky byly plné kousků barvy, zřejme z příbřežáku a tak se mi ucpávala malá sací trubka. Já si šel lehnout a Joop s Dennisem chtěli natírat kormidelnu. Ale po půl desáté vyjeli, protože jsme museli odpoledne v Mannheimu nakládat. Probudil jsem se zrovna když se vázali v Ludwigshafenu pod mostem. Vyčistil jsem tanky a po třetí jsme přejeli do Mannheimu – Waldhof nakládat. Šlo to dobře a tak po desáté bylo hotovo a v jedenáct jsme už byli na cestě do Mainzu.

V Mainzu jsme byli před čtvrtou, o šesté jsme se dali na štajgr a před osmou začali vykládat. V poledne jsme měli vyloženo a vyrazili zpátky do Mannheimu. Cestou jsme zastavili kvůli natírání a v pět jsme pokračovali dál. Před devátou jsme dojeli do Mannheimu a ve čtvrt na deset začali nakládat. Ve dvě bylo naloženo, sice jsem u toho několikrát pořádně zmoknul, ale bylo hotovo. Ve tři jsem byl už v posteli. Ráno jsem se probudil o desáté, akorát jsme přijížděli do Mainzu. Vyložili jsme na hrázi Dennisovo Mini a vrátili se zpět do Weissenau. Vykládat jsme začali až ve tři. Dennis odjel domů. V osm bylo vyloženo, tak jsme se odkuplovali, odvázali a sesakovali kousek dolů, kde jsme se zapíchli. Do deseti jsem čistil tanky, protože

v sobotu nás čekala nakládka rafinovaného sojového oleje a na ten musíme být maximálně čistí. Taky jsem si to užíval - v tancích bylo 50 stupňů a voda měla asi čtyřicet. Vylezl jsem mokrej jako myš. Nakládat jsme začali ráno ve tři čtvrti na devět místo v šest, ale šlo to dobře, 200 tun za hodinu. Ráno bylo hezky a svítilo sluníčko, ale pak se zatáhlo. Všechno dobře dopadlo a celý den nezapršelo, ve čtyři jsme měli naloženo 1130 tun rafinovaného sojového oleje. Přejeli jsme na hráz u celního přístavu a tam to nechali. Joop s Monique šli na zmrzlinu.

Z Maizu jsme vyrazili před osmou, svítilo sluníčko, ale za chvíli se zatáhlo, zvedl se vítr a chvílemi i pršelo. A tak to vydrželo celý den. Nařídil jsem si na dnešek odpočinek a tak jsem nic nedělal, ostatně byla neděle, a ta je od slova nedělat ?. Po desáté jsme dojeli do Neuss, kde máme v úterý nakládat. Odešel nám počítač v kormidelně na měření nakládky a ponoru a se záložním systémem, celého ovládání lodi. Teď chodíme kolem parníku a měříme ponor klasicky. Trochu opruz.

Pondělní ráno bylo jako ze škatulky, modrá obloha sluníčko, mírný větřík. Dal jsem člunek na vodu a jal se brousit červené osazení pod přední šancí. Udělali jsme změnu a od teď bude modré. Takže jsem to do oběda celé obrousil a natřel šedivou základovou, aby mi na to ten modrý lak dobře chytil. To jsem udělal odpoledne. A protože se dnes všechno x-krát změnilo a několikrát bylo odvoláno, co se odvolalo, šli jsme v pět do nakládky. Po deváté bylo naloženo a v půl desáté už jsme měli papíry a převázali jsme se na Deo Juvante. Do Rotterdamu vyrazíme zítra ráno.

Vyjeli jsme o půl osmé. Dopoledne jsem myl zadní nástavbu a po obědě jsem mazal pumpu a plácal se po strojovně. Počasí bylo zamračené až deštivé a odpoledne slunečně větrné. Ve Weselu už rozřezali kus mostu.

Kolem třetí jsme přejeli hranice do Hollandska. O půl jedenácté jsme zastavili u Alphatronu a tam vypumpovali slobtanky. Pak jsme pokračovali dál do Botleku. Na štajgr jsme se uvázali v půl druhé, ale vykládat jsme začali až ve čtyři.

Vyloženo bylo před osmou ranní. Odkuploval jsem, udělal papíry, vzbudil Joopa a přejeli jsme do Claushavenu. Dnes měl Piet narozeniny. Po úvaze jsem vyčistil tanky, šlo to dobře. Pak jsem si dal na vodu člun a pustil se do osazování špičky. To bylo moc prima, protože jak kolem jezdí watertaxi, tak dělá pěkný vlny, ale ustál jsem to, ani do vody nespadl a spodní část šance je hotová. Odpoledne jsem zaflekoval základem černý rantl na šanci a po páté jsem se šel natáhnout. Febe přijela po desáté a v půl jedenácté jsme začali překládat.

Naloženo bylo ve dvě hodiny. Šlo to rychle. Ještě jsem udělal papíry a šel spát. Ráno jsme přejeli do Dordrechtu. Nabunkrovali jsme a uvázali se u Doldermana, aby se nám podívali na velký generátor. Já vodně obrousil, co jsem včera zaflekoval a pak umyl celou špičku, abych to měl připravené k natírání. Odpoledne začalo pršet a večer přišla i bouřka s blesky a hromy.

V pátek bylo od rána hnusně, lilo a tak jsem zalezl do přední strojovny a osajfoval tam stěny okolo generátoru, které byly zase pěkně špinavé. Poskládal jsem, vypustil a uklidil do forpíku bazén. Kolem poledne se vyčasilo a tak jsem konečně osadil přední střechu modře a šanci černě.

Sobota zářila sluníčkem a modrou oblohou, to bylo znamení, že se bude natírat. Nejdříve jsem tedy natřel černý rantl na šanci, už je to tedy hotové, při tom jsem zjistil, že loď co se na nás v noci dala, mi v jednom místě odřela barvu, až na železo. Odpoledne jsem nejdřív osadil palubu na celé špičce a následně ji komplet natřel. Mám pěkně otlačená kolena od těch protiskluzových čudlíků, co jsou navařeny na palubě. V poledne, v neděli jsme přejeli k Lage Zwaluwe, aby Joop mohl vyzkoušet svou novou hračku, pořídil si další vodní skútr, vyměnil ho za člun. Já neděli strávil uklízením a praním. Počasí nebylo nic moc a tak jsem ani moc nevylézal.

Ráno byla trošku mlha, ale brzo se z ní vyklubala modrá obloha a sluníčko. Usoudil jsem, že by bylo vhodné dodělat dennebaum na pravé straně. Vzal jsem hadr a ředidlo, že si ho otřu, ale zjistil jsem, že je to celé nějaké hrubé, tak jsem to nejdřív celé vzal lehce vodním papírem, opláchl a otřel hadrem s ředidlem, to jsem stihnul do čaje. Po čaji to už bylo suché a tak jsem to mohl rovnou natírat. To mi vyšlo akorát do oběda. Po obědě jsem natřel písmena na přední šanci. Tímto je špička tedy kompletní. Sláva, třikrát sláva. Večer jsme přejeli do Botleku.

Nad ránem jsme se převazovali a k zámořáku jsme se dali ve tři hodiny odpoledne. Všechno jde tak pomalu. Vykládat jsme začali až v půl šesté. Den byl pěkný a tak jsme s Dennisem natřeli střechu pod kormidelnou. Zdechnul druhý počítač v kormidelně, ten důležitý, přes který se všechno ovládá a zapíná. Moc prima. A Joop má ve čtvrtek jet na dovolenou.

Vyloženo bylo kolem druhé, ve tři jsme se převázali a šli spát. Ráno v půl desáté jsme přejeli do Vlaardingenu. Tam přijel opravář na počítače, jeden dal dohromady. Já jsem opláchl palubu a natřel lakem pruh za přední nástavbou, barva mi tentokrát vyšla úplně akorát. Po obědě jsem vyrazil do města a na nákup. Stavil jsem se na trhu a nakonec jsem si koupil v New Yorkeru bundu.

Ráno přišel střídací kapitán a v půl šesté jsme vyrazili do Europoortu. Bylo hezké ráno, udělal jsem i pár zajímavých fotografií.


U ADM jsme byli po sedmé a před osmou jsme už nakládali. Nakládali jsme celý den. Šlo to jako když ne. Naloženo bylo o deváté večer a v půl desáté jsme vyjeli. V jedenáct jsme se uvázali na štajgru v Botleku a šli spát.

Celý den jsme stáli a čekali. Do vykládky jsme šli po deváté a vykládat jsme začali před desátou. Byl hezký den a tak jsme s Dennisem obrousili zadní nástavbu. Když jsem chtěl dotáhnout po úvazu na zámořák přední windu, tak jsem zjistil, že nefunguje. Chvíli jsem kolem toho skákal a stejně jsem nic nevymyslel. Bert na zítra ráno domluvil opraváře – elektrikáře.

Vyloženo jsem měl v pět, v šest jsme vyjeli a v půl osmé jsme byli u Brinnoord brug. Tam přišel opravář, zjistil, že tím regulátorem nic neudělá a že v pondělí objedná nový. Když jsme vyjeli, dal jsem se do čištění tanků, měl jsem to hotové přesně před komorou. V půl druhé jsme projeli komoru a před pátou dojeli do Amsterdamu. Za komorou jsem uvařil oběd a pak jsem osadil okna na zadní nástavbě. Byl zase nádherný, teplý, slunečný den.

Neděli jsem strávil natíráním zadní nástavby. Natíral jsem pět hodin v kuse. Bylo to náročné, ale počasí k tomu bylo optimální.

V pondělí jsme jeli naložit auto a když už jsme jeli do přístavu, kde máme nakládat, volali jsme na štajgr a tam nám řekli, že zámořák přijede až zítra. V noci zřejmě pěkně pršelo. Tak jsme se na fleku otočili a jeli zase zpět. Dopoledne jsem uklízel u sebe. V jedenáct přišel opravář s novým regulátorem k navijáku, tak jsem to s ním tři hodiny operoval. Když ten odjel, uvařil jsem oběd, společně s Bertem jsme se vepředu najedli. Ve čtyři přišel Bert, že máme jít do nakládky. Naložit okamžitě u Westway 400 tun sojového oleje, odvézt ho do vedlejšího přístavu a tam ho promptně zase vyložit. Ve tři čtvrti na pět jsme začali nakládat, před půl sedmou bylo naloženo, přejeli jsme a ve tři čtvrti na osm začala vykládka. Deset minut po desáté bylo vyloženo a v jedenáct jsem měl ty dva tanky zase vyčištěné. Zůstali jsme na místě a teď budeme čekat, až přijede zámořák Chem Violet.

Ráno před devátou hodinou nás zavolali, že máme jít do nakládky. Ve čtvrt na deset jsme byli uvázaní na Chem Violet a v jedenáct, po té co jsem vyplnil všechny kontrolní papíry a dokumenty, jsme začali nakládat první partii 600 tun. To bylo v půl druhé hotovo, a že budeme hned pokračovat. Pokračovat hned znamenalo, že nakládka druhé části začala ve čtvrt na osm. Těch 500 tun ale bylo naloženo za hodinu a tři čtvrti. V půl desáté jsem měl papíry od nákladu a vyjeli jsme. Dojeli jsme na kraj Amsterdamu k Oranjesluiz a tam to v půl jedenácté nechali.

V šest Bert vyjel. Já jsem po čaji umyl špičku a palubu, to jsem měl akorát do oběda. V Tielu jsme měli nabrat Dennise, ale ten mi přivezl jen barvy a nákup a odjel. A tak jsme pokračovali dál zase jen ve dvou s Bertem až do Lobith. Po obědě jsem si namíchal barvu, abych osadil palubu nad pumpou, ale namíchal jsem si jí trochu víc, takže jsem ji natřel téměř celou. V Lobith jsem vyložil Berta a vyměnil ho za Gera, což je další střídací kapitán. Bert má na víkend nějakou akci a vrátí se v pondělí. Večer jsme dojeli až do Spellen.

Ze Spellen jsme vyjeli v šest. Čtvrteční dopoledne jsem měl trochu dobrodružné, chtěl jsem vyměnit olej v předním generátoru, ale když jsem nastartoval ten zadní, začaly problémy s elektřinou. Dopadlo to nakonec tak, že jsem hodinu a půl běhal mezi špičkou a zádí, ale v konečném výsledku se mi to povedlo rozchodit. Sice je někde chyba, vím i kde, ale nic s tím nenadělám, až se vrátíme zase dolů, musím pozvat elektrikáře, aby s tím něco udělal. Od rána prší. Počasí se nakonec umoudřilo a tak jsem dotřel palubu nad pumpou. A i natřel pravý gangbort.

Ráno, v půl šesté jsem v Mondorfu vytáhl kotvy a vyjeli jsme. Pátek jsem strávil celý den broušením zadní střechy. Byl jsem zase modrej jako Šmoula. A navečer jsem to ještě spláchnul. Měl jsem toho plný brejle. Hlavně moje záda.

V sobotu jsem celý zadek pořádně umyl, abych ho mohl natřít. Ještě jsem preventivně umyl i levý gangbort. Večer jsme to nechali po šesté v Sonnenheimu.

V neděli ráno jsme dojeli do Maxau. Uvázal jsem to, nakuploval hadici a vyprovodil Gera. Ve tři čtvrti na jedenáct jsem se pustil do natírání zadní střechy. Ta byla za tři hodiny hotová a já taky. A aby toho má záda neměla málo, natřel jsem ještě levý gangbort. O půl páté bylo hotovo a já po sprše omdlel na sedačce. Bylo nádherně ideální počasí na natírání, teplota do 25ti stupňů a bezvětří. Moje záda si to užily. Ger odjel domů a Bert se vrátí až zítra odpoledne.

Ráno jsem začal vykládat v půl sedmé první partii 500 tun. Nějak extra se jí nechtělo a tak byla vyložena až po jedné hodině. Zato ta druhá část ta se vykládala sama. V půl šesté bylo vyloženo a tanky jsem měl taky vyčištěné. Šlo to dobře a den byl teplý a slunečný. Navečer přijel Bert i s manželkou, takže nebudu muset vařit. Když jsem měl vše hotové, tak jsme přejeli do městského přístavu v Karlsruhe, tady jsme naložili auto a ráno vyrazíme nakládat do Mannheimu.

Vyjeli jsme po sedmé. Po jedenácté jsme byli na místě, po dlouhém telefonování jsme se dozvěděli, že máme jít do nakládky až v jedenáct večer. Já dopoledne obrousil černý rantl na zadní šanci a osazení můstku. Hned po tom jsem to umyl a ještě před obědem jsem měl skoro celou šanci natřenou. Po obědě jsem dodělal poslední kus na zádi a natřel schody do kormidelny. Pak přišly na řadu nenatřené zbytky bílé a na závěr ještě europanummer na zadní nástavbě. Škoda, že nemám červenou na palubu, mohl jsem už mít kus natřený. A pak už zbývá jen zadní gangbort na modro. Bert s manželkou byli ve městě, a když se vrátili, tak jsme přejeli na volný už štajgr. A nakonec jsme začali nakládat před sedmou hodinou. Navečír se zatáhlo a i hřmělo, čekal jsem, kdy začne pršet, ale minulo nás to. Nakonec pršelo asi půl hodiny kolem půlnoci, zrovna v době, kdy jsem dokládal parník.

Naloženo jsem měl asi v půl jedné. K odkuplování mi štajgrmajstr přinesl rovnou papíry, takže jsem ani nikam nemusel. V jednu hodinu jsem byl už v posteli. Bert si to ráno sám zahodil a v šest vyjel. V jedenáct jsme byli v Mainzu, ve dvanáct jsme už vykládali a před pátou bylo hotovo. Ve tři čtvrti na šest jsme vyjeli vzhůru dolů po proudu. Do Spycku. Ale máme tam nakládat až někdy v sobotu, takže ani nikam nepospícháme. Před sedmou jsme to zapíchli pod Buddenheimem. Bylo celý den krásně sluníčko, modrá obloha a bílé mraky plující s větrem po nebi.

Vyjeli jsme v osm ráno, bylo nádherně, páry nad vodou, sluníčko, ale 7 stupňů, inu podzimní rovnodennost se blíží.

Den jsem strávil mytím parníku. Dopoledne jsem chodil v kombinéze, ale po obědě už jen v tričku. Bylo hezky. Zbývá mi umýt jen gangborty, ale ty udělám až budeme stát ve Spycku, za jízdy to dělám nerad. Ve tři čtvrti na sedm jsme zakotvili v Kolíně u Bastei. Dnes měl pohřeb Joopův tatínek, bylo mu devadesát jedna.

Vyjeli jsme před osmou hodinou, bylo devět stupňů a zataženo. Během dopoledne se trochu projasnilo a občas vykouklo i sluníčko. Teploměr se držel kolem dvaceti stupňů. Den jsem strávil po strojovnách pravidelnou údržbou a úklidem. Po páté hodině jsme to nechali v celním přístavu v Emmerichu. Večer se na nás uvázala Bertova sestra.

Ráno jsem umyl oba dva gangborty a teď je celý parník jako ze škatulky. Ve čtvrt na jedenáct jsme vyjeli nakládat do Spycku. Začali jsme ve čtvrt na dvanáct. 1550 tun řepkového oleje do Europoortu. V neděli to máme vyložit a v pondělí nakládáme v Amsterdamu pro Maxau. Den byl od rána slunečný a příjemný, akorát v jednu chvíli se zvednul vítr a i trochu pršelo. Odpoledne skončilo léto a začal podzim. To byl možná ten okamžik. Bylo vidět halo na obloze.

V pět bylo naloženo a ve tři čtvrti na šest jsme vyjeli. V jedenáct jsem v Gorinchenu vyměnil Berta s Alinou za Joopa s Monique a před dvanáctou jsme pokračovali dál do Europoortu.

V Europoortu jsme byli o půl čtvrté ráno, kontrolér si ještě přišel pro vzorky na analýzu, která teď místo původní půlhodiny trvá hodiny tři. Je zase všechno jinak, štajgr je obsazený, nakládá tam Deo Juvante a po něm bychom měli jít vykládat my, tedy jestli mezi tím nepřijede zámořák, který má přednost. Jenže to je všechno ve hvězdách. Nakonec jsme začali vykládat ve čtvrt na jednu, po páté byly první čtyři tanky prázdné a začalo pršet. Udělala se hnusná zima. Vyloženo bylo v sedm, tak jsem to odkuploval odvázal a po čtvrt na osm jsme vyjeli. Hned jsem se dal do čištění tanků i tak jsem to dělal dvě hodiny. U Alphatronu jsme vyložili Monique a nabrali Dennise. Fouká odporný vítr, prší a mám dojem, že chvílemi padaly i kroupy. Zítra v osm ráno máme nakládat v Amsterdamu.

Tak a to je pro tentokrát všechno. Přeji Vám hezký podzim a ať se Vám ve škole daří.

Váš Pavel

ZPÁTKY




4. srpna 2o12

Ahoj,

prázdniny jsou za polovinou a já Vám přináším další Hollandské střípky…

Na loď jsem vyrazil v sobotu posledního června spolu s Adélou. Vezl nás Jeník s Romanou. Vyjeli jsme v šest hodin z Prahy a v H.I.Ambacht jsme byli po dvanácti hodinách. Cestou jsme se zastavili na velký nákup v Neuss. Když jsme byli na německých hranicích, tak začalo pršet a na obzoru se blýskalo. Cesta ubíhala skvěle, žádné zácpy, volná čistá cesta před námi. Počasí bylo ideální na cestování, teplota do 25ti stupňů občas přeháňka. Hollandsko nás přivítalo větrem a deštěm ?. K večeři jsme si koupili čínu a po večeři se začali pomalu zabydlovat.
V neděli kolem poledne jsme přejeli ke Kinderdijku, kde si Joop a jeho přátelé chtěli trochu užít vodních sportů, ale počasí jim to jaksi nedovolilo. My jsme si udělali výlet k větrným mlýnům, do jednoho jsme se dokonce podívali a projeli jsme se lodí mezi nimi po kanále. Několikrát pršelo, ale pokaždé jsme byli někde v suchu. Chvíli po tom, co jsme se vrátili na loď jsme zase přejeli zpátky ke Koosovi do H.I. Ambacht.



V pondělí jsme dostali od Joopa vycházku, a tak jsme jeli na výlet do Rotterdamu. Tam jsme jeli Waterbusem. V Rotterdamu jsme šli na Euromast. Bylo hezké počasí a tak byl i pěkný výhled do kraje, jen Euroscoop nefungoval, a tak jsme viděli Rotterdam pouze z výšky 105 metrů a ne 185, ale i tak to byl pěkný pohled. Zpátky jsme šli přes park, kolem šífáckého muzea až do starého přístavu. Cestou jsme se stavili na hranolky a zmrzlinu. Adéla si koupila klobouk. A před pátou hodinou nám jel z Blaaku vlak do Zwijndrechtu. Udělali jsme malý nákup a vrátili se zpátky na loď. Naložili jsme auto a vyrazili do Spycku pro slunečnicový olej. Na noc jsme se uvázali ve Ijzendoornu.






Ráno Joop vyjel v půl sedmé. Po desáté jsme byli v Lobith a tam jsme začali dávat na břeh nejdřív traktor, pak auto Honzy s Romanou, po něm přišel na řadu trajler pro člun a na závěr samotný člun. Byla to dlouhá operace. V jedenáct Honza s Romanou odjeli domů, Joop s člunem za traktorem do loděnice, aby tam člun opravili a my s Monique a Dennisem pokračovali do Spycku. Tam samozřejmě, jako obvykle byla v nakládce jiná loď a tak jsme museli hodinu ještě čekat. V jednu hodinu jsme začali s nakládkou. Těch tisíc tun trvalo necelé tři hodiny a tak jsme ve čtyři už byli zase na cestě zpátky. Nafoukli jsme s Adélou bazén a napustili ho. Já s Dennisem pak ještě umyl palubu. Večer jsme to nechali na nových dalbách na Rietbaanu.

Ve středu ráno jsme přejeli do Vlaardingenu, byli jsme tam po osmé hodině. Vopak se dal do modernizace tankového parku a tak jsme sledovali, jak staré tanky stříhají a šrotují. Šlo jim to pěkně od ruky, za pomoci obřích hydraulických nůžek dokázali rozstříhat tank v krátké době. V deset jsme začali vykládat a po třetí měli vyloženo. V tancích bylo hezky teplo, kolem 60ti stupňů, ještě, že byly jen čtyři. Po vykládce jsem tanky ještě vystříkal horkou vodou. Když jsem skončil, měl jsem toho tak akorát. Když už tekla teplá voda, tak si ji Adéla napustila i do bazénu. Vlez jsem tam k ní a chvíli jsme se cákali. Na hodinu a půl jsme se zasekli před komorou ve Vreeswijku a do Amsterdamu jsme přijeli o půl jedné. Dali jsme se na wachtštajgr, protože, tam kde máme nakládat stál zámořák.

Ráno, jeden ze zámořáku odjel a tak jsme se hned dali do nakládky, šlo to celkem dobře a po třetí bylo naloženo. Ve čtyři jsme vyjeli. Operovali jsme boegstraal a zjišťovali proč alarm hlásí málo chladící kapaliny. To jsme zjistili a zítra až budu mít součástky to opravím. Zaflekovali jsme s Adélou zakytovanou podlahu a věnovali se nakládce. Celý den bylo teplo, sluníčko, mraky a dusno. Kolem čtvrté trochu sprchlo a až večer začalo pořádně pršet a blýskat se. Párkrát jsem při vázání v komorách pěkně zmoknul. Tentokrát jsme nejeli přes Tiel, ale po Leku a Rýnu. V jednu hodinu po půlnoci jsme to zapíchli v Drielu.





Joop vyjel o půl páté, v šest jsme byli v Millingenu, tam jsme vzali z bunkerboatku naftu a pokračovali do Spycku. Od rána bylo zataženo a pekelně dusno. V šest už bylo 20 stupňů. Před osmou hodinou jsme začali nakládat 600 tun řepkového oleje pro Mainz. V půl jedenácté jsme už byli na cestě vzhůru. Spolu s Adélou jsme se pustili do výměny alarmu na expanzní nádrži u boegstraalu a když jsme to měli hotové, tak jsme na něm ještě vyměnili olej a filtry. Adéla se šla ráchat do bazénu a já ještě natřel kulatý rantl na přední nástavbě. A vlezl jsem si do bazénu taky. Počasí bylo stále dusné a tak koupel byla příjemná. Večer jsme dojeli až do Düsseldorfu.



Ráno jsme zvedli kotvy o půl šesté. Počasí bylo bláznivé – sluníčko, déšť, všechno zároveň, tak jsem se dal do mytí zadní nástavby. Tu jsem měl do oběda hotovou a po obědě jsem umyl i celou špičku. Teda Adéla také vydatně pomáhala. A taky mě pěkně jednou zlila, ale líbit jsem si to nenechal a oplatil ji stejnou měrou. Navečer jsme si zalezli do bazénu, voda byla příjemně teplá a tak jsme si tam skoro hodinu lebedili. Odpoledne se počasí umírnilo a sluníčko svítilo a hřálo jako v létě. Udělali jsme si večeři, zahráli si prší a Adéla si pustila Saxánu, to je prima film. Dojeli jsme až do Bendorfu.



Vyjeli jsme v šest. Celé dopoledne pršelo a tak jsem byl zalezlý v zadní strojovně a vyráběl tam novou desku na nářadí. Po obědě jsem zůstal s Adélou vepředu a hráli jsme scrable. Odpoledne bylo celkem vydařené až na dvě přeháňky, ale ty stály za to. V šest jsme dojeli do Mainzu a tam to uvázali nad Zoll Hafenem, převlékli jsme se a šli po nábřeží do města na zmrzlinu. Tam nás chytila ta druhá přeháňka, ale schovali jsme se, a ani jsme nezmokli. Prošli jsme se po starém městě a v devět jsme byli zpátky na bortě. Našli jsme hrající chodník, dlaždice, pod kterými byla ukryta zvonkohra a když se na ně šláplo, tak to cinkalo. Večer jsme ještě přejeli do Weisenau a tam to zapíchli. Bylo po desáté.








V šest jsme se dali na štajgr, nakuplovali se a v sedm začali vykládat. V půl jedenácté jsme už byli zase na cestě dál do Maxau. Opláchnul jsem parník a šel vařit oběd. Byl guláš s kolínkama, nějak se mi nevyvedl, ale Adéle chutnal a to je dobře. Odpoledne jsem chtěl osadit okna, ale natřel jsem jedno, a začalo pršet, tak jsem zalezl do forpíku a dělal tam trochu pořádek. Když déšť přešel zapletli jsme s Adélou nějaké bumly a pak jsme hráli scrable. Večer jsme to nechali v Leimersheimu, asi deset kilometrů pod Maxau, už bylo pozdě.

Ráno jsme vyjeli před šestou, v sedm jsme už byli v přístavu a ve tři čtvrti na osm jsme vesele vykládali. Den byl hned od rána modrooblohový, slunečný a teplý. Vykládka šla nad očekávání dobře. V půl páté jsme měli vyloženo a vyčištěné tři tanky. Během vykládky jsem osadil zbylá okna, rantl na nástavbě a další drobnosti. Odkuplovali jsme hadici a vyrazili jsme přes řeku na nákup. Cestou přes most do mě vrazil nějaký šílený cyklista. Koukal jak v yvoraná myš, když jsem mu vynadal. Z nákupu jsme se vrátili před osmou, na to že jsem lísteček s nákupem cestou ztratil (když jsme šli zpátky, našel jsem ho válet pod mostem), byl to nákup veliký. Uklidili jsme věci do ledničky a já šel dočistit tanky. V deset jsem měl hotovo. Dal jsem sprchu a chvíli koukal do počítače a čet si.

Dnes jsem byl ranní ptáče. Dal jsem si budíka na půl šestou, počasí bylo příznivé a tak jsem natřel celou přední nástavbu a kus vnitřní šance, který jsem už v Gentu obrousil a znova nenatřel. V půl osmé jsem to měl hotové. V devět hodin jsme vyrazili. Vypumpoval jsem vodu z pátého tanku a dočistil ho. V poledne jsme dojeli do Mannheimu a tam to nechali na hrázi. Přijel bilgenboot, vyčerpali jsme vyjetý olej a vyhodili staré filtry a použité kanystry od oleje. Odpoledne jsme vyrazili s Adélou na zmrzlinu do města. Po návratu jsem začal brousit modrou na ochoze. V pět jsme přejeli do přístavu Waldhof a ve tři čtvrti na sedm začali nakládat. Navečír přijel Dennis a odvezl Monique domů, a tak jsme tady s Joopem zůstali sami.

Naloženo bylo v půl třetí, v půl čtvrté jsem měl papíry a ještě jsme se dali pryč ze štajgru, protože po nás šla hned do nakládky další loď. Joop vyjel kolem sedmé, já vstal po deváté. Počasí bylo dnes pěkně bláznivé a foukal silný vítr. Dal jsem se do broušení předního jeřábku, s různými přestávkami mi to vydrželo celý den. Občas jsem střídal Joopa v kormidelně, vařil jsem oběd, schovával se před deštěm, který většinou trval tři čtvrti minuty. Večer jsme si udělali palačinky a měli marmeládu a šlehačku až za ušima. Na noc jsme to zapíchli v Niehlu v půl desáté.



V pátek ráno jsme z Niehlu vyjeli ve tři čtvrti na osm a ve čtyři se uvázali v přístavu v Emmerichu. Počasí bylo zase vydařeně hnusné, každou chvíli pršelo a tak jsem den strávil většinou ve strojovně, až pak odpoledne jsem s vypjetím všech sil obrousil zadní jeřábek. V mezi čase jsme trochu s Adélou vepředu poklidili a hráli člobrdo a prší (jak příznačné pro tohle počasí). V poledne jsme v Duisburgu naložili Monique. Po osmé večer jsme přejeli z Emmerichu do Spycku. Tam na štajgru nakládali šrot, tak jsme se do nakládky dali až v půl jedné v noci.

Nakládat jsme stejně začali až ve tři čtvrti na dvě. Hotovo bylo o půl šesté a v šest jsme vyjeli. V půl sedmé jsem byl konečně v posteli. Probudil jsem se po jedenácté a šel na čaj do kormidelny, v mezičase se probudila i Adéla. A venku pršelo a pršelo a pršelo. K obědu jsme uvařili bami, povedlo se. U Alphatronu jsme vyčerpali slobtanky a v půl páté jsme dojeli do Rotterdamu k zámořáku Therese Mediterranean a v sedm začali vykládat první část nákladu. Šlo to dobře. V jedenáct bylo vyloženo a v půl dvanácté jsme už byli na cestě do Europoortu a já si šel na chvíli lehnout. Před tím mě ještě pěkně postrašila Adéla.


Do Europoortu jsme dojeli v jednu, bylo mi hůř než když jsem si šel lehnout. Ve tři čtvrti na dvě jsme začali vykládat. Pro změnu zase pršelo. A bude prý ještě hůř. Nad ránem se počasí trochu vybralo a byla hezky vidět konjunktura Měsíce s Jupiterem. Před sedmou jsem měl vyloženo, tak jsem odkuploval, poklidil na palubě a šel spát. Měl jsem toho plný brejle. Vstával jsem po jedenácté. U Alphatronu jsme nabrali vepředu i vzadu pitnou vodu. Než jsme dojeli do Papendrechtu, tak jsme s Adélou uvařili oběd. Joop odjel popřát tatínkovi k dvaadevadesátým narozeninám. Já v mezičase vyčistil dvě nádrže na benzín. Když jsme opět vyjeli, dal jsem se do čištění tanků. To bylo před osmou hotové. V deset jsme dojeli do Ijzendoornu, tam jsme provedli velkou benzínovou rošádu a o půlnoci to zapíchli ke břehu a šli spát.

Pondělní ráno začalo deštěm. Vyjeli jsme z Ijzendoornu před desátou hodinou, když jsme před tím vyložili Monique. Do Nijmegenu jsme dorazili o polednách. Cestou jsem umyl palubu, to bylo celkem ucházející počasí, i když trochu větrno. Uvázali jsme se ve Waalhavenu. Během oběda začalo pršet a už to tak s krátkými přestávkami zůstalo. Po druhé hodině jsme s Adélou vyrazili do města, tam to bylo děsivé. Začíná zde Vierdaagse, to jsou takové přerostlé Prčice, které trvají čtyři dni, během kterých chodí davy lidí kolem Nijmegenu trasy 30, 40 a 50 kilometrů. Všade byly stánky s jídlem a nesmyslama, různá pódia s hudební produkcí a všichni se bavili jak o život. A do toho déšť, déšť a zase déšť. Večer jsme hráli nějaké hry a hlavně prší, abychom odradili déšť. Nepovedlo se.

V úterý ráno asi 10 vteřin svítilo sluníčko a pak začalo pršet. Před desátou jsme vyrazili na vlak a jeli ke Kačence s Vojtou do Huizenu. Vlak nám jel za minutu jedenáct, v půl jedné jsme byli na nádraží v Naardenu, kde nás vyzvedla Kačenka s Louisou. Protože bylo celkem pěkně, tak jsme rovnou vyrazili do místního zábavního parku pro děti. To bylo celkem fajn, holky se vyblbly a na závěr Louisa prošla pěknou kaluží. V parku nás zastihla menší přeháňka, ale pak se zase vyčasilo a bylo relativně hezky. Cestou zpátky jsme se stavili v Naardenu u Komenského a podívali se do místního kostela, mají tam krásný dřevěný malovaný strop. K večeři jsem uvařil šťouchané brambory se štěrbákem a tradičním holandským buřtem.







Středa byla ve znamení zvířátek. Dopoledne jsme vyrazili do Harderwijku do delfinária, počasí nám bylo příznivé a tak jsme tam vydrželi celkem dlouho, užili jsme si báječnou mroží show, viděli příběh s cvičenými delfíny, Adéla si hladila rejnoky. Vůbec bylo to celé fajn. Odpoledne jsme přejeli do Ammersfoortu do Zoo. Taková malá hezká zoologická zahrada se spoustou aktivit pro děti. Potkali jsme tam dvě Anji, sousedky od Kačenky, páchaly tam nějaké fotografie a tak jsme strávil hodnou chvilku v soudružském, holandsko – česko – anglickém rozhovoru. Bylo to pěkné zmatení jazyků. Večer, když jsme dorazili domů, tak jsem vyrobil hromadu palačinek a všichni se cpali jak nezavření.







Ráno jsme s Adélou vyrazili vlakmo do Utrechtu. Tam jsme z Central station jeli zvláštním vlakem až do vlakového muzea. To bylo velké, plné lokomotiv a různých vlaků, Orient Expressem počínaje, přes královský vlak a konče třeba vlakem poštovním. Byla tam i výstava stencilových obrazů Hugo Kaagmana, moc pěkná. Během prohlídky byly dvě silné přeháňky, které jsme naštěstí strávili uvnitř pod střechou. Po prohlídce jsme opět odjeli zvláštním vlakem na Central station a odtamtud jsme šli procházkou do centra, kde jsme vylezli na nejvyšší věž s úžasným rozhledem do dáli. Když jsme slezli dolů 386 schodů, byl nejvyšší čas jít pomalu na vlak a jet zpátky k Vojtovi s Kačenkou.








V pátek, poslední den našeho výletu do Huiznu jsme vyrazili do Amsterdamu. Od nádraží jsme došli na Dam, kousek za ním jsme si koupili lístky do Amsterdam Dungeon a do muzea voskových figurín. Nejdříve jsme šli do Amsterdam Dungeon, to byl strašidelný hrad vestavěný do jednoho obyčejného domu. Bylo to křížené s temnou 500letou historií Amsterdamu a divadelními výstupy, kterých se účastnili i sami návštěvníci. Adéle se ještě před začátkem udělalo špatně, ale pak už si to celkem užívala, později však přiznala, že se i bála. Odtamtud jsme šli do muzea voskových figurín Madame Tussaud. To bylo zase předělané a tentokrát oproti předchozím expozicím mi připadalo ošizené, ale i tak to bylo prima. Adéla si nechala udělat svoji vlastní voskovou ruku. Potom už jsme se procházeli podél kanálů, zastavili jsme se na květinovém trhu a při tom procházení se, jsme narazili na muzeum grachtů. To bylo moc pěkné, všude ticho a komentář měl každý svůj vlastní do sluchátek. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavého o historii a vzniku Amsterdamu. Pak už jsme vsedli na tramvaj a jeli za Vojtou do práce. S ním jsme jeli společně zpátky do Huiznu, kde jsme oslavili Kačenčiny narozeniny a po večeři nás Vojta odvezl zpátky na loď do Nijmegenu. Tam jsme byli v půl desáté večer. Jo abych nezapomněl, Joop ušel všechny čtyři trasy na Vierdaagse a dostal metál.






Sobotní ráno bylo pěkně teplé a slunečné. Dal jsem řeč s malým Robertem, protože bylo na nás uvázaná Parkaade. Ve tři čtvrti na dvanáct jsme vyjeli. Byla změna, nejeli jsme do Spycku, jak byl původní plán, ale do Amsterdamu pro dřevěnou melasu. Ve čtyři hodiny ve Wijk bij Duurstede jsme naložili Romanu s Honzou, kteří přivezli Davida na prázdniny. Jeli jsme ještě hodinu a potom to uvázali v Houtenu. Joop a spol. někam odjeli.

Vyjeli jsme v sedm hodin, v deset jsme vyložili Romanu s Honzou a pokračovali dál k Westway nakládat z příbřežáku Aqasia dvě partije dřevěné melasy. Šlo to dobře, začali jsme nakládat ve tři čtvrti na jednu a už v půl sedmé jsme byli zase na cestě. Byl moc hezký den, akorát odpoledne se začali rojit mravenci. Večer jsme po půl desáté dojeli do Utrechtu a tam to nechali na noc.



V pondělí ráno jsme vyrazili před šestou, v půl osmé jsme byli na komoře Wijk a v devět v Tielu, tam jsme zůstali stát do tří hodin, protože Joop musel k doktorovi. Ještě následky jeho pochodování na Vierdaagse. Já s Adélou obrousil vodně přední autojeřáb a ta pak spolu s Davidem umyla a vyčistila bazén. David ještě umyl levý gangbort. Já jsem jeřábek před obědem ještě umyl. Po druhé přijel Joop, tak jsme naložili auto, udělali komoru a po třetí hodině jsme už byli na řece. V půl osmé jsme pak ještě nabunkrovali v Millingenu. Kolem půlnoci jsme dojeli do Spelen a tam to zapíchli. Byl konečně pořádnej letní den.

Zase jsme vyjeli před šestou. Po ranním čaji jsem šel natírat, části autojeřábku které jsou modré. S tím jsem vydržel až do oběda. Po něm jsem se pustil do zadního jeřábku. Nejdřív podvodně obrousit a následně pořádně osajfovat, aby se mohl zítra natřít. Když jsem vše poklidil, tak jsme si s Adélou na chvíli vlezli do bazénu, voda byla příjemně akorát osvěžující. Celý den hřálo sluníčko a vanul lehký vánek. Byl hezký den. V půl šesté jsem vytáhl kotvy. Dopoledne jsem strávil natíráním zadního jeřábku na bílo a po obědě jsem natřel jeho modré části. Když to bylo hotovo, jsme společně s Adélou podvodně obrousili kousek vnitřní šance, Adéla si u toho hrála na tučňáka. Pak jsme se chvíli ráchali v bazénu a šli udělat večeři.

Vstal jsem v pět a s Dennisem jsme natřeli můstek a včera obroušený kus přední šance. V půl sedmé jsme měli hotovo a vyjeli jsme. V těch pět hodin měli policajti nějaké manévry, nad řekou létala nízko helikoptéra a policejní čluny svítily do vody reflektory. Zřejmě někoho hledali. Dopoledne jsem se dal do broušení střechy na přední nástavbě. S tím jsem vydržel do oběda. Ani pořádně narovnat jsem se nemohl, jak mě bolely záda. Po obědě jsem se pustil do broušení přední šance zvenku. Opět. Ten nátěr v Gentu se jaksi nevyvedl. Po šesté hodině jsme dojeli do Maxau. Předtím jsem ještě umyl celou špičku od modrého, bílého a černého prachu po broušení. Dnes jsem byl taťka Šmoula i Sněhurka. Dali jsme se na štajgr, nakuplovali hadici a začali vykládat první část nákladu. Děti šly na ostružiny a vrátily se nejen s ostružinami, ale i se sladkými špendlíky. Vykládali jsme do dvou hodin. Měl jsem toho tak akorát, z tanku jsem vynosil asi 50 kilo oloupané barvy, zřejmě z toho příbřežáku, která nám ucpala malou sací trubku. Musel jsem si dát sprchu a pak jsem nemohl usnout. Zabral jsem asi ve tři.

Budíka jsem měl na sedmou. Joop už začal vykládat a oplách mi přední střechu, abych ji mohl natřít. Nejdřív jsme s Dennisem natřeli kormidelnu. Když tu jsme měli hotovou, tak jsem osušil střechu, namíchl barvu a dali jsme se do natírání. Ve čtvrt na jedenáct jsme měli hotovo. Vykládka šla dobře. Dennis nás s Monique a dětmi hodil člunem na druhou stranu, abychom ušetřili jednu cestu. V Martkaufu jsme udělali nákup a šli zpátky na loď. V půl jedné jsme byli zpátky a po jedné bylo vyloženo. Ve dvě jsme vyrazili. Večer jsme se dali na bok jedněch Joopových známých a jeli s nimi společně až do Bonnu, kde jsme byli v pět ráno. V noci se zvedl pěkný vítr a přišla pořádná bouřka, blýskalo se po celém obzoru.

Počkali jsme až Ina vyloží a naloží pár kontejnerů a v deset jsme pokračovali společně zase dál až do Neuss. Dopoledne jsem strávil v zadní strojovně operování kalového tanku a instalací nového plováku. V Neuss jsme byli po druhé hodině. Vyložili jsme obě auta a šli do města na zmrzlinu. David si nakoupil hromadu nějakých nových hadříků. Po návratu jsme hráli scrable a Adéla nás porazila. Dali jsme věci do tašky a zítra nás Joop odveze do Paříže do Disneylandu.

V neděli ráno v sedm jsme vsedli s Joopem a Monique do auta a vyrazili do Paříže. Po dvanácté nás vyložili v Disneylandu před hotelem Cheyenne. Přihlásili jsme se dostali kartu od pokoje a vstupenky do parků. Disneyland jsou teď dva veliké parky plné atrakcí, ale hlavně plné lidí. Strávili jsme tam dvě noci a téměř tři dny. Neděle skončila deštěm, ale pondělí a úterý nám byly příznivě nakloněny, nebylo žádné extra vedro a občas zafoukal i vítr. Prolezli jsme parky skrz naskrz, absolvovali všechny atrakce a doprovodné programy. Horské dráhy, vodní dráhy, autíčka. Bylo to náročné. V úterý večer jsme vsedli na vlak do stanice Nation, tam jsme přestoupili na linku metra číslo 2 na Pere Lachaise a odtamtud metrem číslo 3 na Gallieni, kde nám v jedenáct večer jel autobus do Rotterdamu. Zvládli jsme všechny přestupy bez problémů a za hodinu jsme byli na místě.














Ve středu ráno v pět jsme dojeli do Rotterdamu, v půl šesté jel vlak do Vlaardingenu, kde stál Favoriet. Na bortě jsme byli v šest a tak jsme zalezli do postelí. Vstal jsem něco po jedenácté, když se probrala Adéla, zašli jsme na nákup. Po nákupu jsme uvařili oběd a já šel brousit s Dennisem gangbort. Navečír jsme si udělali s Adélou ještě malou procházku do města. Den byl povedený a až večer začalo pěkně lejt.

V půl osmé ráno jsme vyjeli do Europoortu, byl odliv a tak jsme po deváté byli na místě. Do čtyřech jsme museli čekat než jsme se dali na zámořák, ze kterého jsme měli nakládat. V mezičase jsme udělali kontrolu strojoven, promazali co se dalo, dolili baterky a vůbec jsme se věnovali práci ve strojovnách. Nakládat jsme začali až ve čtyři hodiny, naštěstí to šlo dobře, 700 tun za hodinu. V sedm bylo hotovo a v devět jsme měli papíry a vyrazili do Botleku. Byl krásný západ slunce. V jedenáct jsme se uvázali na štajgru v Botleku.

Vykládka začala ve dvě hodiny ráno. Nad ránem byl zase pěkný slejvák. Všechno šlo dobře a tak ve dvanáct bylo vyloženo, v jednu byl vyčištěn poslední tank a mohli jsme vyrazit. Protože se má nakládat až v pondělí v Amsterdamu, tak jsme přejeli do Zwijndrechtu ke Koosovi, kde do neděle zůstaneme. Cestou sem jsme vyložili Dennise u Alphatronu, tam také přišel opravář na velký generátor, ale opět se nezadařilo a alarm se spouští pořád. Tak snad někdy příště. O půl páté jsme se uvázali u Koose.

Na dopoledne jsme měli s Dennisem v plánu natřít přední šanci zvenku, ale počasí nám nepřálo a tak jsme umyli palubu a gangborty. S tím jsme úspěšně vydrželi do oběda. K obědu jsem se pochlapil, uvařil jsem ptáčky s rýží. Odpoledne jsme strávili úklidem a balením. Bylo to náročné.

Zítra se vracíme z Rotterdamu do Čech autobusem.

Tak si užijte druhou polovinu prázdnin a mějte se fajn.

Váš Pavel

ZPÁTKY




17. června 2o12

Ahoj,

další turnus končí a tady máte nové povídání o tom, co se za tu dobu na lodi přihodilo. Ale pěkně popořádku.

Na loď jsem se vrátil po třech týdnech volna a zase do Gentu. Za tu dobu, co jsem byl doma se nic nezměnil a taky nedošlo k nijakému pokroku v naší situaci, tedy když pominu, že se několikrát převázali sem a zase zpátky.

Na nádraží mě vyzvedl Dennis. Nejdřív jsme se stavili na nákup, protože sámoška je hned u nádraží a pak odjeli na loď. Tady jsem vybalil, trochu to porovnal a zbytek odpoledne jsem prospal. Ta cesta autobusem byla únavná, i když jsem měl dvě sedačky pro sebe. Jo abych nezapomněl, tak ty semínka z pomerančů, která jsem minule dal klíčit, přežila a mají i pár lístků. Asi bude vhodné je přesadit do hlíny. Budu muset nějakou koupit. Jo, cestou autobusem jsem zkusil vyfotit nové nádraží v Luiku, celkem futuristická stavba,

a druhý pokus jsem provedl v Brusselu cestou kolem konečné tramvaje, kde mají to báječné graffiti. To se moc nepovidlo, jeli jsme moc rychle, tak aspoň jeden obrázek pro ilustraci.

Ve čtvrtek jsem provedl pravidelnou kontrolu strojoven, natřel boegschroef nově nazeleno, ale na podstavec elektromotoru mi už barva nezbyla. Tak jsem zaúkoloval Dennise, aby mi novou přivezl, až se bude vracet zpátky na loď. Navečír mne Dennis opustil. V sobotu jsou totiž letos naposled Aqua Kids a tak jel Joopovi pomáhat s přípravou.


Den jsem zahájil cestou kolmo na trh a pro internet. Na trhu jsem si koupil čerstvě uzenou makrelu, dal jsem si ji k obědu – to byla dobrota. Váhal jsem mezi uzenými úhoři a „losíkem“, jak říká Adéla, ale tentokrát vyhrála makrela. Cestou zpátky jsem se stavil v krámě pro pár drobností a v květinářství pro hlínu. Odpoledne jsem otloukl, obrousil a několikrát zaflekoval rez na palubě. Sice se to nezdálo, ale bylo těch míst, kde to začínalo kvést celkem dost. Tak je teď paluba jako po neštovicích. Navečer začalo poprchávat. Hrál jsem si na Mičurina a přesadil pomeranče do hlíny. Snad se jim bude v kyblíčcích od jogurtů dařit. Tak jsem dal klíčit semínka z melounu.

Sobotu jsem strávil malováním ve strojovně. Můj projekt „Jak jsem maloval The Wall“ se pomalu chýlí ku konci. Počasí se odpoledne vybralo na tolik, že jsem seděl na palubě a četl si. Joop měl s počasím tedy velikou kliku, protože předpověď hovořila o trakařích a podobných hnusech, tak jim to naposledy vyšlo.

Neděle byla ve znamení slejváku, než jsem došel do zadní strojovny, byl jsem mokrej na kost. Dopoledne jsem si teda maloval a zbývá už jen dodělat pár detailů a bude hotovo. Odpoledne jsem dokončil konečně lettering Neuromancera, zbývá mi už jen překlad doslovu Williama Gibsona, ale do toho se mi moc nechce, zvažuji, zda si ho nemám nechat přeložit profesionálně. Uvidím. Vydrželo pršet celý den.


V pondělí taky. Dokončil jsem malůvky v zadní strojovně. Tady najdete jak se to vyvíjelo. V poledne přijel Dennis, že se musíme převázat. V okamžiku, kdy jsme se do toho dali, začalo pršet ještě víc. Když jsme se převázali, chcípli motor, tak telefon. Joop volal, že mám nastartovat kotel a začít ohřívat produkt, že prý bychom mohli ve středu vykládat. Hned po něm volala Monique, že volali z kanceláře a že se máme převázat na místo, kde jsme původně stáli při nakládce. Tak jsme opět nahodili stroje a převázali se do vedlejšího bazénu. Pršelo stále, takže jsem skončil mokrý skrz naskrz. Chvíli jsme s Dennisem povídali a ten zase odjel domů. Nastartoval jsem kotel a chvíli okolo toho poskakoval, než se to rozeběhlo, tak jak má. Protože mi Dennis přivezl i barvu, tak jsem natřel podstavec elektromotoru. Večer jsem po telefonátu s Joopem upravil teplotu na kotli a bylo.





Dopoledne jsem poklízel v zadní strojovně, potom jsem zjišťoval teplotu produktu a konzultoval to s Joopem. Také jsem zaplétal jedno lano vzadu, které se „záhadným“ způsobem samo rozpletlo. Kolem poledne jsem vyrazil na chvíli do vsi, bylo hezky a udělal jsem i pár zajímavých obrázků, sice jen telefonem, ale i přesto použitelných. Objevil jsem dvě pěkná graffiti, archeologické vykopávky a nad nimi se vznášela vzducholoď ve tvaru hroudy země a na ní hrad. A na závěr jsem našel další graffiti, podle stylu zřejmě stejného autora, který namaloval volavku, co jsem vyfotil minule. Tentokrát je to havran. Krááááááááá. Když jsem se vrátil na loď, natřel jsem několikrát to zaflekované, teď už červenou barvou, takže paluba není už flekatá jako po nemoci. Den byl nádherný, slunečný modrooblohový a tak jsem navečer seděl venku a četl si.




Ve středu ráno zase pršelo, to počasí je jak na střídačku, jeden den nádherně a téměř 30stupňů a druhý den o víc jak patnáct stupňů míň. Dopoledne jsem trochu skákal kolem tanků a odpoledne, když přestalo pršet, jsem obrousil zbytek modré na levém gangbortu, co Dennis nedodělal. Joop samozřejmě nedorazil, což jsem očekával. Odpoledne se celkem vyčasilo a bylo teplo a sluníčko, akorát mraky se honily po obloze a vyhrožovaly.

Ráno v sedm jsme se museli převázat, protože na našem místě musel vykládat An-dy. Zase pršelo. Po deváté přišel kontrolér a spol., vzali jsme vzorky, všechno změřili a připravili k vykládce. Potom jsme až do půl jedné čekali. V půl jedné se začalo vykládat, dali jsme na vodu ponton a Dennisem jsme se pustili do mytí boku tlakovou vodou, protože nám na slunečná strana lodi obrostla řasami a levý bok byl celý zelený. Počasí bylo jako na apríla, déšť, sluníčko, průtrž mračen, modrá obloha, déšť a tak furt dookola. Na břehu pracovali jen do pěti a tak jsme v pět přestali pumpovat na břeh. My jsme si pak ještě interně vyložili první tři tanky a i je částečně vyčistili. Na zítra nám zbývá vyložit něco přes 600 tun. Večer byla pěkná průtrž mračen.

V pátek jsme začali vykládat ve čtvrt na sedm. Obloha byla modrá, slunečná a v sedm bylo už 16 stupňů. Ve čtvrt na deset bylo vyloženo a začali jsme čistit tanky. Tři jsme už měli vyčištěné ze čtvrtka. Já jsem v mezičase zajel na trh a na nákup. Kolem dvanácté bylo všechno hotové, tak jsme ještě poklidili na palubě a všechno porovnali. Ve dvě přijelo auto, které nám vysálo slobtank, samozřejmě v okamžiku, kdy dorazilo, začalo lejt jako z konve. Ve tři jsme konečně vyjeli. Foukal pěkný vítr. Po páté jsme nabunkrovali v Terneuzenu a pokračovali ještě do Hansweertu. Tam jsme dali auto na břeh a po delších peripetiích jsme se konečně ve čtvrt na devět uvázali. Večer jsem ještě vypral dvě pračku, protože už jsem měl dostatek vody a nemusel s ní šetřit.

Ráno kolem deváté jsme se převázali na volné dalby a Joop s Dennisem odjeli domů. Odpoledne přijel Vojta s Kačenkou a Louisou, přivezli vrátit bednu na střechu, kterou si minule půjčili od Joopa. Tak jsme strávili příjemné odpoledne povídáním. Byla to zase milá návštěva.

Neděli jsem byl chvíli v zadní strojovně a zbytek dne jsem strávil u sebe vepředu různými důležitými činnostmi. Jako například uklízením.

V pondělí ráno jsme nejdřív naložili auto a v osm hodin jsme byli na Scheldě. Po desáté jsme dojeli do Antwerp. Před zajetím do komory jsme se dozvěděli, že se naše cesta do Wanze ruší, a že máme jet do Bergen op Zoom nakládat to samé (otruby) a s nimi do Den Bosch. Do Bergen op Zoom jsme dorazili ve dvě a ve tři čtvrti na tři jsme už nakládali, šlo to rychle 500 tun za hodinu. V sedm jsme už vyjeli naloženi 1350 tunami otrub. Celý den leje jako z konve. Joop mi přivez novou dešťovku. Až vyložíme v Den Bosch, tak máme jet prázdní do Wanze, tam zase naložit otruby a s nimi pak ne do Nijmegenu, jak bylo plánováno, ale do Heijenu. Joop si to večer sám zapích´ chvíli po půlnoci někde kolem Waalwijku.

Ráno jsme vyjeli před sedmou a před desátou jsme už byli uvázaní v Den Bosch. Vykládat jsme začali před půl jedenáctou, šlo to dobře a ve čtyři bylo hotovo. Vy čtyři dvacet jsme už byli zase na cestě. Dopoledne jsem umyl špičku a po obědě jsme s Dennisem společnými silami umyli celý zadek a tak už nám zbývá jen prostředek a gangborty, to máme na zítřek. Počasí bylo překvapivě příznivé a ne takové, jak vyhrožovala předpověď. Pod komorou Grave jsme byli čtvrtí v pořadí na prokomorování a tak se nám to protáhlo a nahoře jsme byli až za deset minut jedenáct. Tak jsme dojeli akorát do Heumenu, kde se Maas stéká s kanálem do Nijmegenu a tam to o půl dvanácté nechali.


Z Heumenu jsme vyjeli o půl sedmé a večer dojeli až do Herstaalu. Celý den bylo pod mrakem, ale příjemně teplo. Den jsem strávil mytím paluby a vázáním v komorách. Po letech jsem jel zase jednou Maastrichtem. Navečer jsem se zasekli pod komorou Lanaye, ale měli jsme svým způsobem kliku, protože před námi byly jen tři lodě a tak čtvrtá komora byla už pro nás. Čekali jsme pouhé dvě hodiny. Nad komorou jsme ještě popojeli do Herstaalu a tam to chvíli po desáté nechali.

Joop vyrazil po šesté. Projeli jsme Luik, na komoře jsme se na dvě hodiny zasekli a v mezičase jsme s Dennisem umyli levý gangbort. Druhá komora proběhla relativně rychle. Projeli jsme městečko Huy s velikým chrámem a pevností na kopci, ke které vedou z každé strany lanovky. Kolem jedné jsme dojeli do Wanze, nad cukrovým ostrovem jsme se otočili, dali se na štajgr a po čtvrt na dvě se už nakládalo. 1600 tun opět otrub. Já odpoledne provedl kontrolu strojoven, vyměnil olej a filtry na předním generátoru a upravil hrablo, abych ho měl připravené na vykládku. Po osmé hodině jsme už byli na cestě zpátky. Nechali jsme to o půl dvanácté nad komorou Yvoz Ramet.




Vyjeli jsme ve čtyři ráno, udělali komoru a ještě se k další komoře natáhl. Tam jsme byli v sedm a v devět jsme už byli za ní. Od rána pro změnu pršelo. A protože vydrželo pršet celý den, tak jsem mezi komorami byl zalezlý v přední strojovně a tam si maloval. Na komoře Heel byla tlačenice, abychom tam nevykysli, jel Joop po Maas. Bylo to sice o jednu komoru víc, ale byla to pěkná cesta plná jachetních přístavů. Projeli jsme Roermond a vyjeli těsně pod kanálem ke komoře Heel. Večer jsme se ještě zasekli nad komorou Sambeek. Do Heijen jsme přijeli kolem jedenácté. Nakuplovali jsme společnými silami hadici a šli spát.

Ráno jsme s Dennisem provedli obhlídku terénu a kolem desáté začali vykládat, šlo to 250 tun za hodinu. Po poledni mne chlapci opustili a já pokračoval ve vykládce. Ve dvě jsem měl prvních pět tanků víceméně prázdných. Tak jsem oproti zákazu do prvního vlezl, a dočistil ho, to samé jsem udělal i s druhým, nebyla to žádná sranda, ale šlo to. I dýchat se tam dalo… Pak jsem pustil pumpu a nechal je proplachovat, takže teď jsou úplně čisté. To mě těší. Další tři musím ještě dočistit a pak je dám taky proplachovat. V šestce mám ještě 250 tun, tak se mi snad povede je zítra vyložit, abych i tu mohl vyčistit. Celý den bylo pod mrakem, ale teplo, to bylo dobře, protože z těch tanků jsem vylez pěkně zráchanej. Když jsem všechno poklidil a zalezl, tak přišla pěkná průtrž, ale jen chvilku a po ní sluníčko a modrá obloha. A to bylo půl desáté.

V neděli ráno jsem začal čistit prázdné tři tanky, ty zbytky jsem pumpoval do posledního. Po jedenácté jsem začal vykládat šestý tank a za necelou hodinu jsem měl vyloženo. Všechno se do tanků na břehu vešlo, s tím nikdo nepočítal. Tak jsem všechno vyčistil vypláchnul, uklidil a v šest bylo hotovo. Dal jsem řeč a jedno pivo se sousedem na Love Boat a pak se pustil do generálního úklidu. Večer přišel kapitán z lodi, co stojí za námi, že mě ráno převážou, aby mohli nakládat.

Mějte se hezky a užívejte si posledních dnů školy.

Prázdniny se blíží.

Opatrujte se.

Váš Pavel

ZPÁTKY




5. května 2o12

Ahoj z lodi,

první květnový týden za námi a třetí letošní turnus též. A co přinesl, to si můžete přečíst v následujících řádcích.

Po malém aprílovém žertu s jízdenkou (nebo mé vlastní blbosti?), jsem na bort dorazil ve středu 4. dubna do Gentu v Belgii. Cestou ráno v Kolíně se udělala mlha, v Bruselu už žádná nebyla a svítilo sluníčko. Tam jsme jeli kolem královského paláce a pod Atomiem. Na jedné konečné tramvaje, jsem viděl rozsáhlé velkoplošné grafiti, takového rozměru, jaký jsem ještě neviděl. Bylo velké a moc pěkně udělané. Do Gentu jsme přijeli načas, Joop mě vyzvedl na Dampoortu, a odvezl na loď. Stojíme u Seatanku, máme naloženo 1900 tun rybího oleje a nikdo nic neví. Ten náklad má hodnotu 16 milionů euro. Nejdřív to vypadalo, že tu budeme stát měsíc až dva a teď se začíná mluvit pouze o dvou týdnech, ale nic není jisté, nejdřív se čeká na analýzu a ta bude trvat týden. Pak se uvidí, co dál. Mám konečně novou klimatizaci – po roce. V Hollandsku klekla Vodafonu síť… V Rotterdamu shořela ústředna. Předal jsem Monique dárek k narozeninám, moc se jí líbil a udělal jí radost, taky si jej hned vzala na sebe. Joop a Monique odjeli večer do Hollandska a Dennis odjede zítra navečír. Tak se zdá, že tu přes Velikonoce osiřím.

Čtvrteční ráno bylo zamračené a chladné. Po ranním čaji jsem prošel zadní strojovnu, všechno prohlédl a zkontroloval a šel na snídani. Po snídani jsem s Dennisem dal na vodu ponton a pustil se do broušení přední šance. V jednu chvíli se mi ponton pod nohama rozjel na dvě části. To bylo zajímavé, ale ustál jsem to, aniž bych se namočil, pak mi trvalo pěknou chvíli, než jsem to zase pospojoval do hromady. Obrousil jsem půlku a šel vařit oběd. Když jsme se s Dennisem najedli, jsem umyl nádobí, dal sprchu, vsednul na kolo a jel do vsi zjistit jak je to s internetem. Obešel jsem všechny operátory a zjistil, že tu mají v cenách předplaceného internetu pěkné rozdíly. Nakonec jsem našel cenově únosný internet od operátora Base, vychází to podobně jako internet v Německu. Dostal jsem na ulici vzorkovou krabičku nových Tic Tac, jahodový mix. Dobré. Cestou zpátky jsem se stavil na malém nákupu v Carrefour. Na lodi jsem internet nainstaloval a i fungoval. Jenže jenom hodinu dvacet minut. Po hodině a šesti minutách mi to zahlásilo, že jsem spotřeboval ze svého kreditu 10 euro, po dalších 50ti vteřinách přišla hláška, že už je vyčerpáno 12,50 euro a po jedenácti minutách mi to suše ohlásilo, že jsem vyčerpal všechno a tím pádem, že mám po ptícách. Podle statistiky jsem odeslal 2,90 MB a přijal 30,44 MB, kam se poděl zbytek z 1 GB, je ve hvězdách. To půjdu zjistit zítra. Jsem moc zvědavý, co se dozvím. Den byl prakticky celý zatažený, odpoledne skrze mraky občas vykouklo sluníčko a teplota se držela kolem 14ti stupňů.

Pátek se nám vyvedl. Dopoledne jsem si hrál na Sněhurku, brousil jsem zbytek přední šance zvenku. Předtím jsem musel vytáhnout z vody ponton a pořádně ho pospojovat, aby se mi nerozjel zase pod nohama, tak jako včera. Když jsem měl obroušeno, tak jsem umyl celou špičku a pravý gangbort, který obrousil včera Dennis. Teď mám všechno připraveno k natírání.

Odpoledne jsem vyrazil znovu do města. Kolo jsem zaparkoval u kostela svatého Jakuba. Tam jsem se také podíval na bleším trhu, našlo by se tam pár zajímavých věcí. Dál jsem své kroky nasměroval do prodejny Base, abych vyřešil tu včerejší záhadu s internetem. No, byl jsem zase jednou za blbce, ale internet teď už funguje tak, jak má. Pak jsem už jen chodil po městě a fotil,

byl moc pěkný slunečný a modrooblohový den, sice trochu chladnější, a le příjemný. Objevil jsem takovou úzkou uličku plnou graffiti.

Víc fotek najdete na www.rajce... Když jsem se vrátil na bort, vyzkoušel jsem internet a pak už si jen četl. Zítra se bude natírat.

Zato sobota začala deštěm a zůstala u něj. To znamená, že jsem tím pádem nenatřel nic a plácal se po strojovně. Kolem poledne jsem zjistil, že už neprší, ale je stále zataženo a 12 stupňů. Další zjištění bylo, že důsledkem neustálého vlnění se zase rozpadá ponton a uprostřed kanálu plave jeden spojovací kolík a dilatační kroužek. Nejdřív jsem jeřábkem vytáhl ponton na palubu a pak chca nechca, do plavek a do vody pro kolík a kroužek. Přeci nebudu dávat na vodu bótek… Teda, byl to pěkně blbej nápad, ale povedlo se obé zachránit. Tak mám pro letošek bobříka otužilosti splněného. Brrrrrrr.





A zbytek dne jsem strávil čtením, skenováním starých negativů, vařením a malováním.

Neděli jsem si naordinoval pracovní. Dopoledne jsem nejdřív pospojoval ponton, aby mi už nic neuplavala, i kdyby se rozpojil, pak ho dal na vodu a natřel přední šanci. Začínal jsem sice třikrát, ale nakonec se to, myslím, povedlo. V poledne jsem měl hotovo. Ještě jsem dal ponton zase zpátky na palubu a šel si uvařit oběd. Byla schoarma (česky kebab) s česnekovou omáčkou. Mňam. A po obědě jsem natřel celý pravý bok, který ve čtvrtek Dennis obrousil, bíle. Skončil jsem kolem páté. Odpoledne svítilo a hřálo sluníčko a až navečer se zatáhlo.

Velikonoční pondělí, bylo mokré. Prakticky celý den pršelo. A to jsem měl v úmyslu zase něco obrousit. Holt to nevyšlo. Jenom jsem uklidil ponton, smotal provazy a zaparkoval jeřábek. Jinak jsem celý den střídavě skenoval negativy a četl si. Furt tu jsem sám, zítra snad někdo přijede, ostatně je to celkem jedno.

Úterý nemělo o moc lepší začátek než pondělí. Stále pršelo a bylo šedivo. Tak jsem se přesunul do zadní strojovny a pustil se do natírání podlahy kolem pumpy. V poledne ještě pršelo. Chvilku po poledním přijel Joop s Monique a tak jsme společně poobědvali. Já si odpoledne zalezl do achterpieku a tam konečně natřel nazeleno a načerveno písty od hydraulického ovládání kormidel. Měl jsem to v plánu už od loňského ledna, ale zatím se nenašli lidi, co by to udělali. Dnes tedy přišel jejich čas. Celý den pršelo. Je to únavné…

Středa se probudila sluníčkem a modrou oblohou a tak jsem se po ranní čaji dal do broušení černého na přední šanci a bílé vnitřní části. Před obědem mi do toho začalo pršet. Ještě jsem stačil obrousit písmena na pravé straně, takže jsou zase krásně modrá. Po obědě mně zase opustili Joop s Monique. Tak to vypadá, že tu budu zas do pondělka sám. Odpoledne pak každou chvíli pršelo a občas vykouklo skrze mraky sluníčko. Typické aprílové počasí.

Čtvrtek začal mlhou, která se o desáté začala zvolna rozpouštět. Do snídaně jsem se pustil do omalovánek a vybarvování zadní strojovny. Před tím jsem však nejdříve zkontroloval přední generátor, dolil do něj olej a znovu jej nastartoval. Pak jsem vypnul zadní generátor a mohl se pustit do vybarvování. Po snídani, už bylo vše oschlé a tak jsem se mohl klidně pustit do broušení. To mi vyšlo tak akorát do oběda. Byl jsem zase jednou Sněhurka. Odpoledne pro změnu začalo pršet a tak jsem zalezl zase do zadní strojovny natírat trubky.

V pátek ráno byla zase mlha, sice lehká, ale přeci jen mlha. Natáhl jsem si teda hadici a umyl celou šanci a opláchl zbytek špičky po broušení. Teď je to hotové a připravené k natírání. Když jsem to udělal, vsedl jsem na kolo a vyrazil na trh a na nákup. Tam byla pěkná tlačenice, tedy na obou, na normálním i na blešáku. Na normálním, měli kalhoty, ve všech barvách duhy ?. Teď mě napadlo, že jsem si je mohl, aspoň vyfotit. No třeba příští týden. Na blešáku jsem koupil skleničky. Potom jsem se stavil v Carrefouru na nákupu. Zapomněl jsem svůj lístek s nákupem na stole, ale i tak jsem všechno koupil, kromě cukru, ten jsem nenašel. Po návratu na loď jsem se najedl a odpoledne zase natíral trubky ve strojovně.

Od rána byla modrá obloha a sluníčko. Nejdříve jsem počkal až oschla rosa a natřel jsem zevnitř přední šanci. Když jsem se blížil ku konci, začal jsem mít obavy, zda nezačne pršet, obloha se nečekaně zakabonila. Naštěstí pršet nezačalo a zase se to vybralo. Po obědě jsem se přesunul do zadní strojovny a natřel zase nějaké další trubky. Navečer jsem si chvíli fotil kuličky z Immersion edicí floydů, ale nic moc výsledky, zato večer pokusy s chemickými světýlky a dlouhými časy přinesly pár pěkných obrázků.



Neděle byla od rána zamračená a chladná, 8 stupňů. Dokonce i trošku mrholilo. Po čaji jsem se přemístil do zadní strojovny a opět tam napatlal trochu barvy na další trubky. Už to tam začíná být veselejší. Celý den bylo zataženo a foukal studený vítr. Zbytek dne jsem skenoval staré negativy, už finišuji, dělal pořádek ve skříni a uklízel pod postelí. Řádil jsem jak černá ruka, ale výsledek je vidět, vyházel jsem spoustu neužitečných věcí. Pod postelí je teď takového místa, že by se tam dalo bydlet.

Pondělí začalo modrou oblohou, sluníčkem a studeným větrem. Bylo 5 stupňů. Fuj. A tak jsem zase natíral trubky a trubičky v zadní strojovně. Když jsem šel v poledne dopředu, začalo, tak lejt, že, než jsem došel na špičku, byl jsem durch. Než jsem si udělal oběd a snědl ho, pršet přestalo a vítr vše osušil. Vzal jsem si tedy kombinézu, kulicha, rukavice a dal se do broušení přední nástavby. Byl jsem zase celej bílej, jako Sněhurka. Navečír jsem dokončil skenování negativů, teď už jsou všechny uloženy v počítači. Byla to tedy pěkně dlouhodobá záležitost, víc jak tři roky jsem na tom dělal. Sice ne nepřetržitě, ale i tak. O půl šesté se mi vrátil Joop s Monique, tak tu zase pár dní nebudu sám.

Den byl hned od rána nic moc. Pršelo, foukal vítr a byla zima. Tak jsem zalezl do strojovny a jal se natírat trubky a trubičky. S tím jsem vydržel celý den. Počasí zůstalo celý den stejně hnusné a má být ještě silnější vítr.

Ve středu se počasí nepolepšilo a tak jsem den opět strávil v zadní strojovně, natíráním trubek a trubiček. Dnes jsem získal vydatného pomocníka v Dennisovi, který včera přijel společně s Amandou. Takže mám všechny kohouty zase jednou pohromadě. Večer když jsem šel po večeři na špičku, byl takovej slejvák, že než jsem došel k sobě, byl jsem durch.

Čtvrtek také nebyl nic moc, tak jsem s Dennisem dotřel trubky ve strojovně. Ještě nějaké drobnosti a vychytávky a bude. Dennis s Amandou odjeli večer a zítra odjede i Joop s Monique a vrátí se až v neděli nebo v pondělí.

V pátek bylo zase aprílové počasí a tak jsem byl opět se štětkou a barvou ve strojovně. Joop mi přivezl barvu na motor a tak jsem se pustil do natírání motoru. V poledne mě tu zanechali osudu a odjeli do Ardén. Když jsem se rozhodl, že vyrazím na nákup, začalo pršet. Když pršet přestalo a já se vykodrcal, začalo zase krápat. Naštěstí jen chvilku. Dojel jsem do města, zaparkoval kolo na svém oblíbeném místě u kostela a šel pro nový internet, ten předchozí už byl téměř vyčerpaný. V obchodě jsem se trochu zdržel, a když jsem chtěl už odejít, tak lilo jako z konve. Za chvíli naštěstí přestalo a vylezlo sluníčko. Chvíli jsem chodil po městě, udělal pár fotek telefonem a jel na nákup. Po návratu jsem vařil a uklízel, aby bylo na zítra vše připraveno, až přijede návštěva (Kačenka, Vojta, Luisa, Su a Eliška, snad jsem je vyjmenoval všechny). Ráno jsem operoval zubní kartáček, budu do něj muset koupit nový akumulátor, už nevydrží ani deset minut.

Sobota byla celkem modrooblohová. Dopoledne jsem byl v zadní strojovně a natíral papouška. Jednu stranu už mám téměř hotovou. Po jedné přijela Kačenka, Vojta a Luisa, a s nimi pes i kočka. Najedl jsme se a vyrazili na výlet do města, kde jsme zmokli. Byli jsme u takových maličkých domečků, které byly původně postaveny pro sirotky.


Zpátky na loď jsme se vrátili o půl osmé. Dali jsme večeři, po koupeli a pohádce jsme uložili Luisu. A my sami jsme šli spát po půlnoci. Bylo toho na povídání víc než dost. Zase jsme se víc jak půl roku neviděli.



Po nedělní snídani jsme vyrazili do sluníčkem zalitého rána. Absolvovali jsme bleší trh. Pár zajímavých věcí by se tam našlo. Po jedenácté jsme se rozloučili, Kačenka, Vojta a spol. museli být po dvanácté v Rotterdamu. Já šel volným krokem zpátky na loď. Přestože jsem se dost coural, trvalo mi to něco kolem hodiny. Na bortě jsem se najed, umyl nádobí, poklidil a vyluxoval.

Pondělí se tvářilo od rána přívětivě, modrá obloha a i sluníčko, ale chladno a vítr. Tak jsem byl zase v zadní strojovně a pokračoval v natírání papouška. Nakonec se mi ho povedlo dodělat, padly na to obě plechovky. Ještě jsem doopravil nějaké drobnosti a najednou bylo pět. Joop s Monique mne zase opustili a tak jsem tu zase zůstal sám, minimálně do čtvrtka. Celý den bylo sucho, ale kolem páté začalo lejt.

Úterý byl žebříkový den, natřel jsem všechny schody a žebříky do zadní strojovny a ke mně do nástavby. Jedny schody, ty k pumpě jsou na palubě, když jsem je natíral, tak mi bylo i horko, ale než jsem stihnul natřít ty ostatní, začalo pršet a ty schody venku zmokly a jsou teď jako dívka s dolíčky po neštovicích. Věnoval jsem něco času přípravě šablon na můj projekt v zadní strojovně. Teplota se během dne vyšplhala až nad šestnáct stupňů. Večer jsem si zase chvíli hrál s kaleidoskopem a plazmovou koulí, vznikla pěkná série fotografií. Bylo to náročné, potřeboval jsem chvílemi tři až čtyři ruce. Taky volal Joop, že o půlnoci přijede a budeme se muset převázat, protože na místě, kde stojíme má vykládat zítra vykládat příbřežák, který přijede v noci.

V půl jedné jsme se začali převazovat a v jednu jsme už byli uvázáni na novém místě, asi o dvě stě metrů dál. Joop ráno zase odjel, že vyzvedne vodní skůtr a zítra dopoledne ho přiveze společně s Dennisem. Ten příbřežák přijel až před desátou hodinou. Já den strávil v zadní strojovně, trochu uklízením a trochu natíráním a malováním. Zase skoro celý den pršelo.

Ráno začalo větrně, deštivě a problémy s kotlem, nebo možná spíš s generátorem. Pokaždé když jsem nastartoval kotel, tak to všechno spadlo. Nastartoval jsem tedy zadní generátor a problém byl vyřešen. Po deváté přijelo čistící auto a tak jsem začal čerpat slobtank. Byl jsem téměř u konce čerpaní, když přijel Joop s Dennisem, akorát včas, musel jsem vlézt dovnitř a potřeboval někoho nahoře, aby mi asistoval, pouštěl, vypínal vodu a tak. Šlo to dobře, očekával jsem, že to bude horší a tak jsem nakonec vyčistil oba dva slobtanky. Potom jsem s Dennisem opláchl palubu, ten humáč byl už neúnosný, co nám sem navál ze břehu vítr. A šel jsem si dát sprchu. Po obědě mně zase chlapci opustili a zůstanu tu sám minimálně do úterý ráno. Co se týče vykládky, stále nikdo nic neví. Odpoledne jsem vyměnil olej a filtry v předním generátoru. Počasí bylo dnes přímo děsivé, několikrát padaly i kroupy a přeháňky byly řádné. Až večer po šesté se ukázala modrá obloha.

V pátek jsem nejdříve vyrazil na trh, kde jsem nic nekoupil a pak na nákup do Carrefouru. Byl jsem kolmo. Na lodi jsem byl zpátky po desáté hodině. Uklidil jsem nákup a šel na chvíli do strojovny, kde jsem zase připravil něco svých omalovánek. Potom jsem chvíli brousil již jednou natřený ochoz, ale začalo poprchávat, tak jsem to zabalil. Trochu jsem u sebe poklidil, utřel prach, vytřel a vypral. Počasí se začalo hýbat dobrým směrem, sice bylo stále větrno a občas spadla i nějaká ta kapka, ale teploty už vystoupila nad 20 stupňů.

Sobota se moc nevytáhla, od rána pršelo a byla tma jak v pět večer. Tak jsem si maloval ve strojovně. Po poledním jsem vyrazil do Carrefouru u nádraží pro zeleninu. To už naštěstí nepršelo, ale tma byla pořád. A tak to vydrželo celý zbytek dne.

Neděle dopoledne se moc nevytáhla, bylo zataženo a pršelo. Kolem poledne se to vybralo a tak jsem jel kolmo k nádraží, a odtamtud pěšky do města. Prošel jsem se městem, fotil dveře, vylezl jsem na věž a kolem půl šesté jsem byl zase zpátky na lodi. Potkal jsem i malé elfíky, seděli na římse nad jedním obchodem. Vůbec jsem viděl fůru hezkých věcí a míst. Například domky pro sirotky a jedno velké a moc hezké graffiti, ale třeba i gentského draka.









Byl jsem v několika kostelích, prošel jsem spoustu ulic a uliček. Měl jsem i vyhlášené belgické hranolky.

V pondělí dopoledne jsem obrousil znovu celý pravý bok, aby se mohl znovu natřít, protože do čerstvé barvy mi nafoukal písek ze břehu a bylo to jako struhadlo hrubé. K obědu jsem uvařil kaši a filé, ani jsem neumyl nádobí, vsedl na kolo, dojel na nádraží v Dampoortu a vlakem si udělal výlet do Bruggy. Nádherné městečko, plné různých uliček, zákoutí, domů a domků. Spousta kostelů, Belfort se zvonkohrou. Na věž jsem dnes nešplhal, byla tam fronta minimálně na hodinu a to se mi čekat nechtělo. Bylo to úžasné. Počasí až na malou přepršku bylo také skvělé. Město bylo sice plné turistů, ale když se našly vhodné uličky, tak jsem nemusel ani nikoho potkat. Byl to moc prima výlet.






Na prvního máje jsem ráno vsedl na kolo, dojel do Dampoortu na nádraží a vlakmo si udělal výlet do Brusselu. Risknul jsem to, přestože počasí se netvářilo moc příznivě a předpověď taky nebyla nic moc. Ale chybu jsem neudělal, den se nakonec vyčasil do nádherného slunečného a modrooblohového. V Brusselu jsem vystoupil na Východním nádraží, koupil si celodenní jízdenku na MHD a metrem číslo 6 jsem odjel do Bruparku. Zašel jsem se podívat na Mini Evropě, už tam mají i Staroměstskou radnici a potom jsem navštívil Atomium. To je jako nablýskané a proti modré obloze s bílými mraky mu to moc slušelo. Udělal jsem zase hromady fotek. Odpoledne jsem se vrátil zase metrem do města a podíval se na velké tržiště. Všade davy lidí a potom jsem už šel na vlak na Centraal. Vlak, kterým jsem chtěl jet, ale nejel a tak jsem jel dalším, který jel krátce po něm, ale stavil na každé mezi.












I přes tento zádrhel jsem byl zpátky na lodi někdy kolem osmé hodiny. Den se zase moc hezky vyvedl.

Ve středu bylo excelentně hnusně, celý den byla mlha, tma a nepřestalo pršet, tak jsem byl ve strojovně a maloval obrázky. Měl přijet Joop, ale nějak mu to nevyšlo. Ostatně, tady se stejně nic neděje a není tady nic platný.

Čtvrtek nebyl zas až tak hrozný, ale také občas pršelo a tak jsem den zase strávil zalezlý v zadní strojovně malováním obrázků. Večer přijel Joop s Dennisem. Přivezli vodní skútr a dali ho na bort. Chvíli jsme si povídali a bylo.


V pátek jsem ráno vyrazil na trh. Konečně jsem vyfotil ty různobarevné kalhoty. O půl jedenácté jsem byl zpět na lodi. Dal jsem řeč s Joopem a ten i s Dennisem zase odjel domů. Já udělal pravidelnou prohlídku baterek, generátorů, a tak a odpoledne jsem se šel projít do města a na nákup. Vrátil jsem se po páté hodině.



V sobotu ráno jsem měl v plánu vyrazit do Antwerp, ale od rána pršelo a tak jsem jel až po desáté hodině, kdy už jen trochu poprchávalo. Do Antwerp jsem dorazil o půl dvanácté, protože indiáni vytrhali koleje, nebo tak něco, a já musel v Sint Niklaas přestoupit do jiného vlaku. Takže se cesta poněkud protáhla. Prošel jsem se po městě, počasí bylo stále nic moc. Chvílemi i dost pršelo. Na Velkém trhu byla hromada stánků, kde představovali Asii všemi možnými způsoby, hlavně jídlem, to se mi moc líbilo, taky jsem měl samé dobroty. Tak jsem si to tam pěkně prošel a vrátil se městem zase k nádraží. Šel jsem kolem Rubensova domu, pěkná stavba, ale přímo přední postavili prodejnu vstupenek do muzea a tak se nedá moc dobře vyfotit. Protože jsem měl ještě, čas prošel jsem se ulicí zlatníků a obchodníků s diamanty. Taky moc pěkné. A vlakem jsem se vrátil zase do Dampoortu. Cestou na loď opět trochu poprchávalo. Tady jsem se najedl, poklidil a zítra mizím. Přijede kamarád, pojedu na pár dní k němu a budu si výletovat po Hollandsku.






A to je pro tentokrát vše. Mějte se pěkně a užívejte deštivého května. Z Gentu

Váš Pavel

ZPÁTKY




18. března 2o12

Ahoj,

máme tady další, tentokrát už téměř jarní Hollandské střípky.

Jak to tedy tentokrát bylo?

Na loď jsem dorazil v úterý 2o. února v osm hodin ráno. Autobusem jsem dojel do Utrechtu v šest hodin, víc jak hodinu jsem strávil na nádraží, před půl osmou jsem sjel autobusem číslo pět na Kanaal eiland a tam chvilku před osmou dorazil i Joop s Dennisem. Nalodil jsem se a pokračovali jsme v cestě do Amsterdamu. Tam jsme nejdříve u Josty nabunkrovali a pak přejeli do Hoornhaven, kde jsme se dali na Michaela. Náš příbřežák z Dánska přijel o deváté hodině a my se na něj dali po desáté. V půl dvanácté jsme začali nakládat, byly toho dvě partie dřevěné melasy.

Ráno po osmé bylo hotovo a v devět hodin jsme vyjeli vzhůru světlým zítřkům a novým dobrodružstvím. Dopoledne jsem prospal a odpoledne jsem strávil po strojovnách. Navečer jsme před Tielem naložili Amandu, která přijela Míťou. A tak jsme byli zase jednou kompletní. Večer jsme to nechali v Rees.

Ve čtvrtek jsme vyjeli před šestou. Celý den jsme s Dennisem myli parník. Počasí bylo příjemně slunečné a tekla i teplá voda. Kolem páté jsme dojeli do Neuss, nejdříve jsme dali traktor a břeh a pak se uvázali na Destino, do kterého jsme museli část nákladu přeložit. Jednu celou partii – 700 tun a 150 tun z té druhé. Před šestou jsme začali a kolem deváté bylo hotovo.

Ještě jsme srovnali parník, v šechno poklidili a otočili se špičkou ven z přístavu.

V pátek ráno v pět Destino odjelo, my se převázali do hráze a Joop a spol. odjeli po osmé na týden na hory. Předtím jsme ještě měli záchrannou akci, zachraňovali jsme Joopovu semišku, která mu spadla do vody. Dopoledne jsem vsedl na kolo a vyrazil za nákupem. Udělal jsem si dvě radosti, koupil jsem si 14ti set gramovou Nutellu a kolekci prvních čtrnácti filmů s komisařem Schimanskim. Hezky se mi ta sbírka rozrůstá… Po poledni dorazil Henk, a v jednu hodinu jsme vyjeli. A protože jsme nikam nepospíchali, zakotvili jsme po sedmé hodině večerní v Kolíně. Při průjezdu jsem udělal hromadu pěkných fotografií.




V sobotu jsme vyjeli o šesté a v půl osmé skončili v Bad Salzig. Celý den jsem strávil střídavě natíráním ve strojovně, sezením s Henkem v kormidelně a vařením. Den byl krásný, slunečný a teplý. Téměř jarní, akorát vyrazit někam na výlet podél řeky.


Neděle nebyla tak hezká, jako předchozí den. Ale i tak bylo teplo a chvilkami se ukazovalo i sluníčko. Zase jsem plácal celý den barvou po strojovně. Navečír se ochladilo až na 4 stupně a i trochu mrholilo. V osm jsme zakotvili v Mannheimu.

Pondělí jsme zahájili časněji, abychom nezmeškali dostatek vody vhodný pro vjezd do přístavu v Maxau. Vyjeli jsme v pět. Ráno byla docela mlha, ale později se rozfoukala a i vylezlo a hřálo sluníčko. Dopoledne jsem byl opět ve strojovně. Pak jsem uvařil omáčku s rýží. Do Maxau jsme přijeli ve čtvrt na dvě. Destino mělo ještě na hodinu vykládku. V mezičase jsme s Henkem chutně poobědvali. Po převázání, jsme začali ve tři hodiny vykládat. Vykládka šla dobře a před půl desátou jsem měl vyloženo a čisté tanky. Ještě jsem všechno poklidil odkuploval a v jedenáct jsem byl už v posteli.

V úterý jsme vyrazili v půl šesté a dojeli jsme večer až do Kolína. Byl hezký den a svítilo i sluníčko. To bylo pozitivní. Já strávil opět celý den natíráním ve strojovně. Hned od rána jsem byl za dovedu a trochu se mi nevedlo. Úspěšně jsem zvrhnul pikslu s barvu a ta se mi rozlila. Ovšem díky mé pohotovosti a rychlost jsem většinu zachránil a nahnal zpátky do plechovky. Takže hmotné škody nevznikly prakticky žádné. Jenom já měl šedou barvu prakticky až za ušima. Večer při kotvení v Kolíně začalo lehce mžít.

Středa byla celá mlžná a šedivá. Mlha se za celý den prakticky pořádně nerozpustila a bylo takové smutné počasí. Akorát tak na práci ve strojovně, zase jsem natřel pěkný kus stropu. Odpoledne jsem chvíli seděl za kolečkem. Před pátou jsme byli na komoře v Tielu, tu jsme udělali v cukuletu. Zato komora ve Wijku se nám protáhla, ale i tak jsme byli v sedm na kanále. V jedenáct jsme dojeli do Amsterdamu, dali se na štajgr, připravili hadice a šli spát. Stále byla mlha.

Ráno jsem vstal o půl sedmé, nakuploval hadici, v sedm přišel kontrolér a v půl osmé jsme začali nakládat první partii, 400 tun dřevěné melasy z tanku na břehu. V půl desáté bylo hotovo. Kolem poledne se tady stavila Kačenka pro nově zapletené fendry. Pak přijel bunkerbót, vzali jsme naftu a vodu. Druhou část jsme naložili z příbřežáku jménem Frigg. Přijel o třetí hodině a ve tři čtvrti na šest jsme začali nakládat druhou partii. To bylo 1000 tun jiného druhu dřevěné melasy. Šlo to dobře 300 tun za hodinu. Nakonec jsme měli chvilku po desáté naloženo. Udělal jsem papíry, odkuploval hadici, poklidil na palubě a ve čtvrt na dvanáct to odvázal a vyjeli jsme.

Dojeli jsme za město k Oranjesluiz a tam jsme to nechali na noc.

V šest ráno Henk vyrazil. Dopoledne byla mlha a oproti včerejšku chladno, 6 stupňů. O polednách jsme vyjeli na Rýn. Od rána byla mlha a vydržela celý den. Občas i mrholilo. Zase jsem natřel kus stropu ve strojovně. Večer jsme dojeli do Spellen.

Sobota nám začala o půl šesté, vytáh´ jsem kotvu a zase zalez do postele. Po čaji jsem pak dopoledne zase natíral ve strojovně. A po obědě, když jsem umyl nádobí, seděl asi dvě hodiny za kolečkem. Za námi jelo Novalis, tak jsme chvíli povídali s Tomášem. Po šesté jsme zajeli do Koelnu Niehl a tam to uvázali. Henk se sbalil a odjel domů. Joop a spol. dorazili po osmé, naložili jsme traktor a šli spát…

Vyrazili jsme v sedm. Pršelo. Po čaji jsem si zalezl do strojovny, a do oběda natíral. Tentokrát stěny a vršek tanků červenohnědou. Po obědě jsem držel neděli. Celý den bylo pošmourno, ale teplo a chvílemi poprchávalo. Večer jsme dojeli do Bad Salzig.

Ráno jsme vyjeli po šesté. Dopoledne jsem zase natřel pěkný kus ve strojovně. Po obědě jsme v Mainzu vyložili traktor a Monique s Amandou. Zůstali jsme tady samí kluci. Nad Mainzem se na nás dala Marciena a cestou jsme do ní přeložili 300 tun. Dojeli jsme až do Rheinau.

V Rheinau jsme zvedli kotvy po půl šesté a vyrazili směr Maxau. Dopoledne jsme s Dennisem operovali a štelovali naviják na předním jeřábku. Drát se nechtěl navíjet až do konce. Vypadalo to jako jednoduchá operace, a nakonec jsme se s tím párali víc jak hodinu a půl. Před polednem jsme dojeli do Maxau. Nejdřív jsme dali auto na břeh, to taky nebylo snadné, protože je málo vody, potom jsme se převázali a přečerpali druhý tank do šestého. V mezičase dojela Marciena a dala se na nás. Nakuplovali jsme hadici na břeh a hadici na Marcienu. V jednu hodinu jsme začali s vykládkou a zároveň Marciena začala do nás pumpovat těch 300 tun, co jsme do ní předchozí den odliftovali. Já se převlékl a vyrazil přes most na nákup. Bylo nádherně, modrá obloha, sluníčko a 18 stupňů, no paráda. Jaro ?. Ve dvě jsem byl zpátky, společně jsme poobědvali a chlapci odjeli do Basileje na výlet za známými, kterým tam z lodě dělají dočasnou výstavní síň. V Basileji se chystá nějaká veliká výstavní akce hodinek a šperků. Tak jsem na lodi zase osiřel. Vykládka šla dobře a tak první partie byla vyložena po šesté hodině a druhá po deváté. V půl desáté jsem měl vše sklizeno a uklizeno. Tanky předběžně vyčištěné. Taky jsem si málem vyložil brýle. Vlezl jsem do tanku, a samozřejmě se mi zamlžily, tak jsem si je automaticky dal na čelo. Jenže pak jsem tak urputně pracoval, že brýle kamsi odlétly a já je nemohl najít. Ony se brýle bez brýlí špatně hledají. Tak jsem vylezl ven, zašel do kormidelny pro baterku a jal se pátrat. Prolezl jsem celý tank a nic. Zbývala jediná možnost propátrat nasávací otvor pod trubkami na konci tanku, který byl ještě plný vody. A heleme se, brýle se koupaly pod nasávací trubkou. Jsou to dobré brýle, ani se nerozbily.

Ve středu jsme vyjeli z Maxau po deváté hodině. Den nebyl tak pěkný jako ten minulý, ale i tak bylo teplo. Začal jsem čistit tanky, nejdřív poslední. Dopoledne jsme se dozvěděli, že pojedeme zase do Amsterdamu a zpátky do Maxau, tak jsem ještě vyčistil první tank, který zůstane prázdný, protože povezeme jen 1500 tun. Po obědě jsem zase chvíli natíral ve strojovně. Počasí se pokazilo a večer i pršelo. Když jsme projížděli Oberwesel, bylo tam vše pěkně oslavené a tak jsem udělal zase spoustu obrázků.

Po desáté hodině jsme zakotvili v Broehlu.

Ráno Joop vyjel před sedmou. Já dopoledne nejdřív kontroloval nádní ve třetím a pátém tanku a potom dotřel zbytek červenou na tancích ve strojovně. Po obědě jsem poklidil hadice na palubě, uklidil trochu ve strojovně a pustil se do natírání žeber úplně vzadu pod podlahou ve strojovně. Celý den foukal silný vítr a každou chvíli pršelo. Faktem je, že zpoza mraků se občas vyklubalo sluníčko. Po páté hodině jsme překročili hranice a dojeli ještě až do Wijku, kde jsme to ve tři čtvrti na 11 nechali.

Joop si to ráno sám odvázal. O půl jedenácté jsme se dali na štajgr v Amsterdamu, a ve čtvrt na dvanáct začali nakládat. Nakládali jsme 1500 tun dřevěné melasy, opět pro Maxau. Z druhé strany štajgru stál pěkně velký zámořák od Maersku.


Já jsem natřel v mezičase poslední kus stropu ve strojovně a to ten nad motorem. Zbývá už jen natřít vzadu pod podlahou mezi žebry. V půl sedmé bylo naloženo a v půl osmé jsme vyjeli. Cestou jsme nabrali Monique a před Oranjesluis jsme to na noc nechali.

V sobotu ráno jsme vyrazili kolem sedmé a v půl jedenácté to uvázali v Houtenu. Joop s Monique jeli na výstavu lodí do Amsterdamu. Já vyrazil do Utrechtu. Přešel jsem přes vodu do Nieuwegeinu na tramvaj a v poledne jsem byl v Utrechtu. Na nádraží jsem objevil zřejmě poslední Australian v Hollandsku a koupil tam něco k Velikým nocem.

V Mediamarktu jsem pořídil dárek pro mámu k narozeninám. Pak jsem chodil po městě, udělal nějaké obrázky, stavil se na trhu, koupil dárek pro Joopa k narozeninám. Byl jsem se podívat v jedné galerii na obrazy. Po třetí jsem se sešel s Kačenkou a Vojtou, dali jsme si kebab, zašli s Vojtou koupit nářezák a jeli do Huiznu. Doma jsme vyndali věci z auta, naskládali do něj polštáře a matrace na jejich loď a odvezli je do přístavu. Tam jsme udělali polovičku věcí, co jsme chtěli a vrátili se domů. Tam jsme vyzkoušeli nový aparát, Vojta se o něj hned říznul. Dali vařit vánoční puding a kolem osmé přišly na návštěvu dvě sousedky, hollanďanky, popřát Luise k narozeninám, které měla minulý týden.


Byl to prima večer, jazykově dost náročný, s Vojtou a Kačenkou jsem mluvil česky, s hollanďankami hollandsky, ty zase mluvili na Vojtu s Kačenkou anglicky. Tak se mi stávalo, že jsem jednu větu říkal třikrát. Bylo to fajn posezení, povídali jsme o focení, protože obě hollanďanky také fotí. Mají moc pěkné fotky. Ostatně jedna Anja prohlížela mé fotky ve foťáku, a na jedné objevila zajíce mezi husami. Toho já neviděl, ani na velkém monitoru.

Kolem desáté jsme se rozloučili a Vojta s Kačenkou mě odvezli zpátky na loď. Počasí ráno moc nevypadalo, ještě když jsem vyrazil z lodi, tak pršelo, ale odpoledne se to vybralo a svítilo i sluníčko. Byl to hezký den.

Neděle byla nádherná teplá a slunečná. Celou jsem ji strávil mytím parníku, umyl jsem špičku, celou palubu i gangborty. Bylo tak krásně, že jsem chodil jen v tričku s krátkým rukávem. Měli jsme vyjet v pět ráno, ale den před tím pozdě večer psala Monique, že prý ne. Nevyjeli jsme ani v sedm, ani v osm, ani v deset. Nevyjeli jsme vůbec. Joop je v nemocnici. Včera chvilku po tom, co jsem odešel, ho přepadla celková slabost a dle příznaků to vypadalo na infarkt. Tak Monique zavolala sanitku a ta ho odvezla do nemocnice v Nieuwegeinu, to je kousek přes vody, sanitkou ani ne deset minut. Naštěstí to infarkt není, ale nějaký plicní virus, nebo něco takového. Večer Dennis přivez Basse, půjčeného kapitána, Leenovýho tátu, fajnového chlapíka. Tak ráno budeme moci vyrazit.

Vyjeli jsme před šestou. Byla pěkná mlha a tak jsem s Bassem zůstal sedět v kormidelně a povídali jsme. V půl deváté jsme měli obě komory za sebou a vyjeli na Rýn. Po snídani jsem se pustil do mytí zadní nástavby. Vydrželo mi to až do čtyř odpoledne. Oběd dnes vařil Dennis. Mlha se rozpustila kolem poledního, ale den zůstal šedivý. Odpoledne se udělalo celkem teplo a tak jsem nástavbu domýval jen v triku. Večer jsme zakotvili, po deváté hodině v Duisburgu.


V úterý jsme zase vyrazili před šestou. Do oběda jsem zase natíral ve strojovně. Povedlo se mi několikrát si hlavu připálit o výfuk. Odpoledne po třetí jsme dojeli do přístavu v Kolíně Niehlu, dali se na Destino, které tu na nás už čekalo a přečerpali do něj 700 tun nákladu. V šest hodin bylo přeloženo, tak jsme ještě udělali škatulka hejbejte se, udělali manévr a převázali se do hráze. Destino na nás, protože ještě večer vyrazili dál, do Maxau. O deváté přijela Monique, přivezla Pieta, nákup a odvezla Basse s Dennisem. S Joopem to už vypadá dobře. Zítra ho pustí a pak ještě v pátek kontrola a už by to snad mělo být dobré.

Ráno jsem musel, Pieta vzbudit, měl sice budíka nastaveného, ale na hodinách měl ještě čas z Kanárských ostrovů. I tak jsme na řeku vyjeli v šest. Dnes jsem měl nešikovný den. Nejdřív jsem si ráno natrhl čočku a ta škrábala, takže jsem ji musel vyhodit. Po ranním čaji jsem při natírání ve strojovně zvrhl plechovku s barvou a polil si celou pravou ruku. Triko, co jsem měl pod kombinézou, jsem rovnou zahodil, bylo barvou nacucané jako houba. Pak jsem se půl hodiny myl ředidlem. Po snídani se mi povedlo rozlít druhou plechovku. Všechnu barvu jsem víceméně zachránil tím, že jsem ji rozetřel válečkem, tam kam jsem potřeboval. Takže hmotné ztráty, byly minimální ?. Už zbývá natřít jen pár drobností, a bude hotovo. Podmračené počasí se odpoledne vyčasilo a svítilo sluníčko, hřálo a byla modrá obloha. Večer, v půl osmé jsme zakotvili v Bad Salzig.

Z Bad Salzig jsme vyjeli před šestou a byla pěkná mlha. Naštěstí se kolem deváté rozpustila a pak už to bylo jen stále lepší a lepší. Nakonec se vyklubal nádherný modrý, slunečný den.

Dokončil jsem natírání ve strojovně. Dokonce bez katastrof. Udělal jsem oběd a odpoledne umyl okna na kormidelně. Chvíli jsem i jel. Zakotvili jsme v Mannheimu ve stejný čas jako den předtím.

Vyjeli jsme v šest. Udělal se nádherný, slunečný a horký den. Dopoledne jsem poklidil ve strojovně a vše tam zase porovnal, jak má být.

Potom jsem zkontroloval generátory a baterky. V jednu hodinu jsme přijeli do Maxau, tak jsem nakuploval hadici a ve tři čtvrti na dvě jsme už vykládali. Uvařil jsem oběd, když jsme všechno snědli, tak jsem umyl nádobí. Po obědě jsem vyměnil olej ve spojce a pak už se věnoval jen vykládce. Po osmé jsme měli vyloženo. V devět bylo odkuplováno, hadice uklizena a už se čistily tanky. Tanky jsem měl vyčištěny o půlnoci. To byl tak akorát čas jít do postele.

Měli jsme v plánu vyrazit v šest, jenže… Zadní spudpaal se nechtěla zvednout, tak jsme s ní manipulovali, tak dlouho až jsme zjistili, že přesně vespod, kam není vidět, je vzpříčený článek řetězu a tak se hydro motor nemůže otáčet. Pak už bylo otázkou minuty vše uvést na pravou míru a vyrazit. Otočili jsme se v přístavu a vyjeli na řeku s půl hodinovým zpožděním. Probudil se úžasný teplý a voňavý den. Dopoledne jsem poklidil hadice po čištění tanků a po čaji se dal do rozebírání pumpy, která se bude v pondělí vyndávat. Nesaje a produkt z ní stříká na všechny strany. K obědu jsem uvařil vepřové plátky s omáčkou a rýži. Povedlo se to, musím se pochválit. Po obědě jsem umyl nádobí, chvíli seděl za kolečkem. Počasí se navečer trochu pokazilo, začal foukat vítr a zatáhlo se. Před půl jedenáctou jsme dojeli do Kolína, kde jsme to nechali pod železničním mostem.


Ráno jsme vyjeli o našem čase, chvilku před šestou. Po ranním čaji jsem se začal věnovat generálnímu úklidu a velkému prádlu ?. K obědu jsem udělal smažené brambory, přírodní plátky a fazole. Po obědě jsem zase chvíli jel a Piet si dal dvacet. Když jsem umyl nádobí, tak jsem dodělal úklid a zašel ke kadeřníkovi. Ve tři hodiny jsme vjeli do Hollandska. Od rána bylo zataženo a hodně foukalo, za hranicemi se to vybralo, začalo svítit sluníčko a vítr rozfoukal mraky, tak, že se ukázala i modrá obloha. Kolem osmé dojedeme do Zwijndrechtu, tam vyměním Pieta za Joopa. Přejedeme pak ještě na Rietbaan ke Koosovi, kde zítra budeme vyndávat pumpu, aby ji opravili.

Tak a to je pro tentokrát všechno.

Přeji vám hezké jarní dny, mějte se fajn.

Váš Pavel

ZPÁTKY




3. února 2o12

Ahoj,

vítám Vás v Novém roce a zároveň nad nejnovějšími, tentokrát jubilejními třicátými Hollandskými střípky.

Na loď jsem dorazil 3tího ledna, musel jsem vlakem až do Groningenu. Byl jsem tam před devátou hodinou. Joop měl dorazit až kolem půl 12té. Usadil jsem se tedy ve Starbucks, dal si horkou čokoládu a díval se na „fuckin´ weather“ za oknem. Tma byla jako v pět večer, vítr jako blázen a lilo jako z konve. Fuj! V jedenáct mi zavolal Joop, že už můžu vyrazit. Šel jsem na autobus, ten jel za deset minut a za dalších deset minut jsem byl u komory. Joop akorát zajížděl. Po obědě jsme na autoštajgru v Bloemenhof vyložili Dennise, a dojeli do Delfzijl. Tam jsme zůstali stát do středy ráno.

Vyjeli jsme v pět hodin, udělali komoru a po osmé byli před komorou v Leeru. Akorát dokončovala vykládku loď, co tu byla před námi. Čekali jsme asi půl hodiny, než odjela. Potom jsme se převázali, nakuplovali a ve tři čtvrti na jedenáct začali vykládat. Vykládali jsme až do čtvrt na deset, kdy jsme toho museli nechat. Zbývalo ještě 450 tun v posledních dvou tancích. Celý den každou chvíli pršelo a vítr foukal takřka nepřetržitě. Dopoledne byly i dvě duhy. Dokonce padaly i kroupy, veliké jako nehet. Byl jsem na nákupu, trochu jsem doplnil zásoby, koupil jsem si nový strojek na vlasy. Koupil jsem rovnou dva, jeden na loď a jeden na doma. A ještě jsem si udělal velikou radost, koupil jsem si po deseti letech novou bundu. Mám z ní velikou radost.


Ve čtvrtek ráno jsem začal vykládat chvilku po šesté. Po sedmé jsem nastartoval kotel, a když se trochu rozednilo, dal jsem se do čištění tanků. Vyloženo bylo o čtvrt na jedenáct a chvilku potom jsem měl vyčištěný i poslední tank. V mezičase to Joop odkuploval. Zůstali jsme stát v Leeru, protože se očekával vítr až o rychlosti 110 kilometrů za hodinu. Ostatně vodní cesty v provincii Groningen a na Frieslandu jsou kvůli velkému množství vody uzavřené. Ono je v Hollandsku kvůli vodě hnané od moře k pevnině vůbec nějak moc problémů. Odpoledne jsem vyměnil olej a filtry v předním generátoru a udělal kontrolu přední strojovny. Navečer se objevilo i sluníčko.

Z Leeru jsem vyjeli v jedenáct hodin. V půl dvanácté jsme už byli za komorou. Nízká voda byla vyš, než normální vysoká voda. Od včera se vše stokrát změnilo, na Frieslandu začaly prosakovat dijky a tak je plavba zastavená. Na jak dlouho, nikdo netuší. Pro nás se také vše několikrát změnilo, a tak nakonec nakládáme v Delfzijl melasu auty z cukrovaru v Groningenu, protože by jim to tam začalo brzy přetékat a fabrika by se musela odstavit. Ráno svítilo sluníčko, vítr je o něco slabší, ale stále vane od moře. Dopoledne než jsme vyjeli jsem zavařil praskliny ve dvou tancích. Cestou jsem vyčerpal vodu ze slobtanků. Do Delfzijl jsme dorazili o druhé hodině po poledním, v půl třetí přijelo první auto a další až ve čtvrt na sedm. Pak už nic. Jestli to půjde tímto tempem, tak budeme nakládat měsíc. A pak už se nic nedělo.

Pokračovat jsme začali v sedm ráno. Auta jezdila celý den, celkem jich přijelo 26, tolik jsem ani nepředpokládal. Poslední odjelo kolem desáté hodiny. Počasí bylo bláznivé, větrné, zamračené, modrooblohové, slunečné a zase deštivé a deštivé. Celý den jsem vybíral vážní lístky od řidičů. Několikrát jsem zkoušel balastem srovnat parník, ale vždycky se mi to zváhlo na druhou stranu, a tak jsme byli neustále víc jak půl metru na některý z boků. Celý den jsem tady byl sám, navečír se na chvíli ukázal Joop, aby vzápětí zase zmizel.

V neděli přijela první auta už po šesté hodině. Počasí zase od rána předvádělo, co umí. Jednu chvíli mi napršelo až do kuchyně. Ale to bylo jen do osmi hodin ráno. Po zbytek dne už bylo sucho, větrno a občas i sluníčko s modrou oblohou. Den jsme s Joopem strávili velice činorodě a náročně. Přečerpávali jsme melasu ze dvou tanků do zbylých čtyřech, abychom se dostali k vekslíkům v podlaze a my mohli vysát, to, co nám v pátek zavařenými prasklinami, nateklo do dvojitého dna, a v sobotu z nás při nakládce udělalo jojo. Bylo tam toho dost, naplnili jsme tím slobtanky a ještě tam něco zbylo. Nakládka šla dobře, auta jezdila jak divá a po páté hodině už nám zbývalo naložit posledních asi 60 tun. Jenže ta poslední dvě auta se kdesi zasekla a to úplně poslední přijelo až po sedmé hodině. A tak jsme měli v půl osmé vše hotové a uklizené a já se mohl jít v klidu osprchovat.

Pondělní ráno, bylo mlžné a vlhké. Vyjeli jsme o desáté hodině. Před komorou jsme od Jaapa převzali velkej kanystr. Udělali komoru a za ní do půl dvanácté stáli, než nás pustili dál. To bylo v rámci ochrany narušených hrází. Mohli jsme jet pouze šnečí rychlostí 6 km za hodinu, takže motor jel víceméně na volnoběh, kdybych šel pěšky po břehu, tak jsem byl rychlejší. Do oběda jsem se věnoval činnostem ve strojovně. Pak jsem uvařil oběd a po něm umyl nádobí. V Groningenu jsme byli ve tři, tam jsme zase před komorou dobře hodinu stáli, byli jsme až druzí v pořadí na prokomorování. A tahle komora nepatří k těm z nejrychlejších. Kolem půl páté jsme projeli a pokračovali dál už normální povolenou rychlostí. Před sedmou jsme byli v Gaarkeuken, a zase jsme se tam téměř hodinu zasekli. Vítr se zklidnil, celý den bylo sucho, jen na tuhle komoru pršelo. Byla pěkná úplňková noc. Po jedenácté jsme se zastavili za mostem ve Fonenjacht.

Joop vyjel ve čtvrt na osm. Bylo lehce mlžno. Po čaji a kontrole strojovny, když se rozednilo jsem se pustil do mytí špičky. Modá obloha, sluníčko a teplota kolem 5ti stupňů. Do oběda jsem umyl celou špičku a spláchnul palubu. Po obědě jsem začal mýt zadní nástavbu. Na Ijsellmeer se počasí zatáhlo a sluníčko zmizelo, taky začal foukat víc vítr. Batavia v Lelystadu má zlomený stěžeň. Stalo se to minulý týden za těch silných větrů. Nástavbu jsem nedodělal. Zítra je taky den. Už byla tma. Amsterdamem jsme projeli těsně před sedmou. A ve čtvrt na jedenáct jsem se už vázal v Houtenu.

V sedm jsem měl budíček, převázali jsme se, vyčerpali jsme slobtanky, převázali se zpátky, vyházeli odpad ze strojoven a pak konečně vyrazili ku komoře. Bylo něco chvilku před devátou. V deset jsme byli za komorou, Lek je enormně vysoko. Ráno vysvitlo sluníčko na chvilku, ale za komorou začalo mrholit a pak i pršet. Ani mi to moc nevadilo, myl jsem parník a tak jsem to nemusel tolik namáčet. Před jednou jsem měl hotovo. Ve dvě jsme už byli uvázaný v Rotterdamu v Heysenhavenu a před čtvrtou přijela Rosis. V půl šestý byla do ní část nákladu přeložena a už zase byli na cestě zpátky do Delft. Před osmou přijel Jan s Korundisem, začali jsme hned překládat a chvilku počtvrté na jedenáct byl Jan naložen. Poklidil jsem na palubě a v jedenáct jsem měl i sprchu za sebou.

Ráno když jsem vstal, tak jsem hned nahodil kotel a když se úplně rozednilo, pustil jsem se do čištění tanků. Asi do jedenácti to šlo samo, pak už jsem musel v tancích zakročit osobně s hrablem na sníh, eventuelně lopatou. Tahle melasa je plná cukru, čímž je pěkně hustá a pumpa ji nechce moc sát, pokud používám k sání horní potrubí. To ostatně u prvních čtyř tanků ani jinak nejde. První tři jsem vysál víceméně bez komplikací, ale čtvrtému se nechtělo. Po třetí přijela Rosis, nakuplovali jsme hadici a já se dal do pumpování. Před šestou byla Rosis naložena. Všechno jsme poklidili, udělali papíry a před sedmou vyjeli. Na Noorderijland jsme naložili auto a přejeli na dalby u vodárny, kde jsme se před osmou uvázali na noc. S chutí jsem si dal sprchu, měl jsem melasu až za ušima, jednou mi to v tanku pěkně uklouzlo a tak jsem se tam v melase válel jako mrcha. Byl jsem rád, že si můžu sednout, měl jsem za celý den nožičky pěkně ušoupaný. Cestou nočním Rotterdamem jsem udělal pár pěkných obrázků.



Pátek ráno si to Joop sám odvázal a v šest vyjel. Před desátou jsme byli ve Vreeswijku, udělali komoru a po jedné byli v Amsterdamu na bunkrovačce. Já jsem vysál dopoledne zbytky nádní pod třetím tankem, takže teď už je zase vše prázdné. Když jsme nabunkrovali, dali jsme se v Houthavenu na bok Terzo. Do nakládky jsme vyjeli v jedenáct večer. V Hornhavenu jsme byli asi za půl hodiny, Korundis byl akorát naložený a odvazoval se. Dali jsme se na bok k příbřežáku Zapadnyy, nakuplovali se a před půl jednou začali nakládku. Celý den bylo hezky, modrá obloha, sluníčko a studený východní vítr, až pozdě večer začaly dešťové přeháňky.

Oproti všem předpokladům šla nakládka víc než dobře. V pět hodin jsem měl naloženo už patnáct set tun. Naloženo jsme měli o půl jedné a v jednu jsme už jeli. Celé dopoledne svítilo a hlavně hřálo sluníčko, což oproti předchozímu dni bylo velice příjemné, a vítr nefoukal vůbec. Po obědě jsem si chvíli hrál na svářeče. Zavařil jsem prasklinu na trubce u malé pumpy, tak snad už to bude v pořádku. Joop konečně koupil svářecí kuklu, je sice divná, ale funkci plní a to je důležité. V Houtenu jsme vyložili Monique a tak jsme tu zůstali s Joopem zase sami. Večer jsme dojeli do Ijzendoornu. Měli jsme problém najít místo na uvázání, přístav byl tak plnej, že se dal přejít podél jenom po lodích. Nakonec jsme se uvázali na Valencii, to byl doslova artistickej výkon. Byla vyložená a to znamená, že byla z vody přes pět metrů a my jsme pro změnu naplno naložený, ale podařilo se.

V neděli jsme z Ijzendoornu vyjeli v sedm hodin ráno. Byl pěkný leč mrazivý den a tak jsem ho strávil víceméně celý sajfováním přední strojovny. Večer jsem dojeli až do Duesseldorfu, kde jsme to o půl dvanácté doslova a do písmene zapíchli.

Ráno jsme vyrazili ve stejný čas jak den předtím. Měli jsme malý zádrhel s ovládáním spudpaalu, ale nakonec jsme to zvládli a vyjeli. Dopoledne jsem byl zase v přední strojovně. Po poledním jsme dojeli do Hitdorfu, uvázali se a nakuplovali, což samozřejmě nebylo bez komplikací a po druhé hodině začali vykládat. Z počátku nic moc, ale později se to celkem rozběhlo a tak kolem desáté zbývalo vyložit ještě asi 500 tun. Den byl zase nádherně slunečný a noc hvězdnatá.

Vykládka skončila před šestou hodinou. Od jedné, do čtyřech jsem dočišťoval prvních pět tanků, pumpa vůbec nesála, byl to běs, ale nakonec se povedlo. Poslední tank, který byl plný, jsem měl nakonec vyložený za hodinu a půl. Ještě jsme společně s Joopem odkuplovali a uklidili hadici a já šel spát. Probral jsem se po jedenácté. Zase byl nádherný slunečný den. Po čaji jsem se pustil do vystříkávání tanků. Ve tři hodiny bylo vše čisté a připravené k nakládce. Po páté jsme dojeli do Spycku, nakuplovali hadice a v šest jsme už nakládali. Uvařil jsem večeři a pak už se věnoval jen nakládce.

Začátek středy se moc nepoved. Při profukování hadi na konci nakládky, přetekl pátý tank. Takže, místo abych si šel lehnout, tak jsem nejdřív uklízel a sajfoval palubu. A pak si do tři čtvrti na čtyři špital do ouška s policií, a dělal výpověď. V sedm jsme vyjeli. Já umyl znova celou palubu, takže na ní nebylo poznat, co se v noci dělo za zvěrstva. Ve tři hodiny jsme v Duisburgu naložili Monique s Dennisem. Foukal odporný studený vítr. Zbytek odpoledne jsem byl v přední strojovně a sajfoval. Večer začalo pršet a vypadá to, že ještě dlouho bude. Dojeli jsme o půlnoci až do Leverkussenu.

Čtvrtek byl ve znamení deště, deště a pro změnu ještě jednou deště. Celý den lilo, bylo šedivo a depresívno. Jenže jsem počasí převezl, zalezl jsem do přední strojovny a pokračoval v sajfování. Tentokrát nad a pod kotlem. Pomáhali Dennis a tak jsme večer měli přední strojovnu komplet hotovou. Přilezení po kotli jsem si o jednu trubku udělal pěknej šlinc na hlavě. Večer jsme hodili kotvu v Bad Salzig.

V pátek ráno kotvu vytáhl Dennis a já tak mohl zůstat v posteli až do půl osmé. Dopoledne jsem zahájil sajfování zadní strojovny. Rozhodli jsme se, že ji letos ještě natřeme. Po obědě jsme připravili hadici k vykládce a ve dvě dojeli do Weissenau. Vykládat jsme začali po půl čtvrté. My jsme s Dennisem umyli každý jeden gangbort a tak po středeční kalamitě už není nikde ani stopy. Počasí stále nic moc, i když prší jen občas. Dopoledne bylo i chvilku sluníčko a modrá obloha. Vykládali jsme do deseti. Dvacet minut po té jsme už byli na cestě. Před půlnocí jsme zakotvili v Oestrichu.

Z Oestrichu jsme vyjeli před šestou a chvíli po čtvrté jsme dojeli do Neuss. Tam jsme dali auto na břeh a Joop s rodinou mě opustil. Zůstal jsem tu do pondělí sám. Celý den bylo počasí odporné a tak jsem se dal do sajfování zadní strojovny. Pokračoval jsem v sajfování toho nejhoršího a nejhůře přístupného. Chvílemi jsem si připadal jako ježek v kleci ?.

V neděli jsem si myslel, že bych mohl vyrazit na vycházku, ale počasí mi nebylo nakloněno. Tak jsem dvakrát obešel parník a jinak se věnoval úklidu u sebe, čtení, rovnání papírů a tak. Zkrátka tato neděle byla doslova od slova nedělat. Voda stoupla skoro o metr.

V pondělí jsme měli začít nakládat v jedenáct dopoledne, ale nějak se to zvrtlo a začali jsme až před půl třetí. Tak jsem si dopoledne zašel do města, koupil chleba a cibuli a o polednách jsem byl zase zpátky. Když jsme se nakuplovali, Joop s Dennisem odjeli do Duesseldorfu na výstavu člunů a jachet. Nakládka šla dobře a sedm bylo naloženo. Po malém zádrhelu při papírování, měli jsme naloženo o 64 tun víc (chyba v programu), jsme v půl osmé vyjeli. Výjezd z přístavu byl poněkud dramatičtější. Joop málem nechal kormidelnu a zadní stožárek na železničním mostě. Voda za víkend stoupla o víc jak metr a půl a ač most byl zvednutý, stejně jsme drnkli anténami. Naštěstí se vůbec nic nestalo. Těsně po půlnoci jsme hodili kotvu v Grieth.

Ráno jsme vyjeli v pět. V poledne vyložili v Dordrechtu Dennise a pokračovali do Botleku. Dopoledne jsem osajfoval zase pěkný kus zadní strojovny. Ve dvě jsme dojeli do Botleku a v půl třetí začali vykládat. Před sedmou bylo hotovo a v půl osmé jsme vyrazili do Zwijndrechtu ke Koosovi na nějaké opravy. Cestou jsem vystříkal tanky, aby se v nich mohlo pracovat, a nikdo mi nerozšlapal olej po palubě, když už je zase jednou čistá ?. Ve tři čtvrti na deset jsme se uvázali. Měl jsem toho plný brejle. Z těch tanků jsem byl pěkně mokrej a mastnej, tak jsem byl rád, když jsem si mohl dát sprchu a jít se natáhnout.

Středa byla ve znamení otvírání a zavírání různých dekslů v různých tancích, vysávání nádní, výměně senzorů ponoru a zavařování prasklin. To všechno zvládli do jedné hodiny, pak jsem vyrazil do Dordrechtu a Zwijndrechtu za nákupem. Už mám v kajutě novou černou zářivku, a tak hvězdičky zase září. Počasí nebylo nic moc.

Ve čtvrtek jsem ráno dosajfoval první polovinu stropu ve strojovně. Po čaji přijel bunkerboot a tak jsme vzali naftu, olej, sajf, barvu, hadry a další potřebné nezbytnosti pro chod lodi. Po obědě jsme s Dennisem začali ve strojovně natírat, začali jsme tím nejhorším, abychom to měli, co nejrychleji z krku. Celý den pršelo a byla tma. Už druhý den čekáme na zámořák.

Dopoledne jsme zase natírali ve strojovně. V poledne jsme vyjeli směr Rotterdam. Cestou jsme se stavili v Bolnes, kde přišel chlapík změřit rozměry na nové žaluzie do kormidelny. V Rotterdamu jdme byli před druhou. Nejdřív jsme čekali než doloží Isabel, pak už odkuplují. A nakládka začala až po páté hodině. Dokonce nám dali i hadici a nemuseli jsme se tahat s naší. Šlo to dobře, před půlnocí nám chybělo posledních 50 tun. Jenže ty naložit trvalo další dvě hodiny.


Dopadlo to tak, že naloženo bylo ve dvě a ve tři hodiny jsme se převázali pryč a šli spát. Vyjeli jsme po sedmé, a ve tři čtvrti na deset jsme se uvázali ve Zwijndrechtu nad bunkrovačkou. Vyrazil jsem do Dordrechtu na trh. Má nová bunda měla premiéru. Počasí se odpoledne vyjasnilo a svítilo i sluníčko. A tak sobota uplynula poklidně a nevzrušivě.

Vyjeli jsme v půl desáté, na Groothoofd v Dordrechtu jsme naložili Monique a auto. A já pak celý den strávil sajfováním parníku. Byla pěkná zima, foukal studený vítr a teplota se držela kolem tří stupňů. Ještě že jsem měl teplou vodu. Monique jsme v Lobith zase vyložili a zůstali tu sami s Joopem. Večer jsme dojeli až do Rees.

V pondělí jsme zvedli kotvy v půl sedmé ráno a do Reisholz dorazili o třináct hodin později. Já dopoledne osajfoval poslední zbytek můstku, kormidelnu a potom jsem se přesunul do strojovny, plácati barvou po stěnách a stropě. V poledne jsem uvařil oběd a po umytí nádobí jsem zase natíral ve strojovně, dokud jsem nespotřeboval další plechovku barvy. V Reisholz byly před námi tři lodě

Na štajgr jsme se dali kolem půl sedmé. Vykládat jsme začali ve tři čtvrti na osm a ještě jenom jednu partii. Nejdřív to vypadalo, že budeme moci vykládat obě části dohromady, ale nakonec to šlo odděleně, protože byla celně odbavená jen ta menší partaj. Ta druhá se začala vykládat hned po vyložení té první. Šlo to dobře a tak po třetí hodině bylo vyloženo a pět tanků bylo vyčištěných. Převázali jsme se do hráze, tam jsem vyčistil poslední tank a já šel do sprchy. Joop uvařil mezitím „oběd“?, a po šesté jsme vyjeli. Já jsem vypumpoval slobtanky, propláchnul potrubí a po půl osmé to uvázal v Neuss pod kinem. Nakládat máme ve čtvrtek.

Středa byla volným dnem. Dopoledne jsem strávil natíráním v zadní strojovně a hraním si na Ježka v kleci. Po obědě jsem vyrazil procházkou do Saturnu a do Realu. Udělal jsem si radost a koupil nohu ve dveřích. Den byl krásně slunečný, s modrou oblohou, ale také větrný a silně mrazivý. Před šestou večerní, když jsme se oba s Joopem vrátili ze vsi, jsme přejeli na štajgr, abychom to nemuseli dělat ráno a za tmy.

Ráno jsme nejdřív jeřábkem a na houpačce dopravili kontroléra na loď a zase zpátky na břeh. Potom jsme dlouze a složitě manipulovali s nakládací armaturou a pak až do čtvrt na devět čekali, než začala nakládka. Š lo to závratným tempem 120 tun za hodinu, ještě, že jsme nakládali jen 1100 tun, jinak bychom tam byli ještě příští týden. Naloženo jsme měli v pět. Dopoledne jsem zase plácal barvou po strojovně, zase jsem udělal pěkný kus. Joop dělal pořádek v šuplíkách. Hezky nám to odsejpalo. Odpoledne jsme se věnovali rozmrazování zamrzlého potrubí a pumpy. To se nám také povedlo. Na konci vykládka přijela Monique. Když jsme naložili, přejeli jsme na autoštajgr, kde, zatím co já nakládal auto, Joop s kontrolérem udělal papíry. Ještě jsem zabalil přední windu do plachty, aby nenamrzla a schoval lana do forpíku. V šest hodin jsme vyjeli. Parník je celý zasypán šrotem, který nakládala loď před námi a protože foukalo směrem k nám, máme to všechno na palubě. A ostříkat to nemůžu, protože mrzne a měl bych z paluby kluziště. O půl dvanácté jsme zajeli do přístavu v Emmerichu, kde jsme zůstali na noc.

V pátek jsme vyjeli v šest. Dopoledne jsem natíral strop ve strojovně. Tu nižší část už mám téměř hotovou. Po poledni jsme byli ve Zwijndrechtu, kde jsme nabunkrovali. Když jsme vyjeli z bunkrovačky , začala pěkná sněhová bouře a trvala prakticky až do Botleku. Takže jsem měl zase jednou toho fialového hnusu plnou palubu. Tak jsme to pak s Joopem uklízeli a oplachovali parník, jenže nám zamrzlo potrubí, ač bylo odvodněno, a tak to nebylo jen tak. Ale zvládli jsme to. Ještě jsem se stačil chytit s kontrolérem, když nebyl schopnej slézt na palubu a obviňoval z toho mě. Tak jsem mu k tomu řek svoje. Posléze se mi omlouval. Ve tři jsme byli na štajgru a před pátou jsme začali s vykládkou. V devět bude vyloženo. Zítra máme naložit v Europoortu a zase zpátky sem. A v pondělí máme nakládat ve Spycku. Ale to už mě nezajímá…

A to je pro tentokrát vše.

Mějte se hezky a opatrujte se.

Váš Pavel

ZPÁTKY

Hollandské střípky z předchozích let

Rok 2oo8 Rok 2oo9 Rok 2o1o Rok 2o11

Vše se mění, jen změna trvá...