Hollandské střípky




V květnu 2008 jsem si vymyslel projekt "Hollandské střípky" a začal psát pro své děti souhrnné zprávy o pobytu na lodi a co zajímavé se na bortě za tu dobu událo. Pak to trochu usnulo a na podzim jsem začal psát víceméně pravidelně každou cestu jeden rozsáhlejší text doplněný obrázky.

Ať jsem daleko nebo blízko,
jsem stále tady...



Rok 2o13



Tak jsem dospěl k rozhodnutí, že udělám změnu. Nebudu zde popisovat den za dnem, co a jak se dělo, ale čas od času sem vložím nějakou zajímavavost z uplynulých dní a doplním ji nějakými obrázky. Snad to bude víc záživnější a nebude to pořád kolem dokola...

4. ledna 2013

ZPÁTKY



6. prosince 2013

Byl páteční podvečer, obloha už zvolna temněla a to byl ten správný okamžik vydat se procházkou na vánoční trh v Mainzu.
Teple jsem se oblékl, poněvadž rosničkáři vyhrožovali silným větrem i sněžením a vyrazil jsem. Volnou chůzí je to od Celního přístavu sotva dvacet minut.
Čím víc jsem se blížil starému městu, přibývalo světýlek a vánoční výzdoby, až nakonec světelné řetězy visely přes ulice v nekonečných girlandách a kolébaly se ve větru, který nebyl tak strašný, jak meteorologové předpovídali. Jen jsem dorazil na náměstí před katedrálou Svatého Martina, na věži se rozezněly zvony a navodily tu pravou vánoční atmosféru. Celý střed města a přilehlé uličky byly plné stánků, světýlek, lampiček, vůní a hlavně lidí. Faktem je, že to nebyla tak dramatická tlačenice jako před týdnem v Drážďanech a češtinu jsem také nezaslechl. Koupil jsem si pečené kaštany, dal si je do kapsy, aby mne hřály, vyndal jsem foťák a začal fotit. Byla toho spousta na dívání a tak jsem opět spáchal hromadu obrázků, pár jich najdete pod tímto povídáním, ale celou galerii najdete zde.
Jako na každém trhu, i zde byla spousta hezkých věcí, na které byla radost se dívat, hromada nádherných svíček, kamínky, dřevěné vyřezávané ozdoby, keramické figurky, skleněné ozdobičky. A taky spousta jídla, samé dobroty, bramboráky, pečené brambory, klobásy a buřty, viděl jsem i půlmetrové, sladkosti a tradiční vánoční punč se svařeným vínem. Tentokrát jsem všem těm lákadlům odolal a dal si jen výše zmíněné pečené kaštany, které mi hřály prsty zkřehlé od focení po celou dobu, co jsem se procházel po trhu. Stánky byly moc pěkně zdobené, celý trh byl vůbec hezký, narazil jsem i na přerostlý adventní kalendář, to byl docela vtipný nápad.
Na parník jsem se vrátil nějak kolem osmé hodiny zcela naladěný do vánoc.
Cestou začal poletovat sníh a dotvářel tu prima předvánoční náladu…











ZPÁTKY



2. listopadu 2013

Chvilku po jedenácté hodině jsme uvázali v městském přístavu v Karlsruhe. Dali jsme auto na břeh. Joop s Monique vyrazil za nákupy. A já s Evičkou za kulturou. Ale nákupy nás také neminuly.
Svezli jsme se do centra tramvají, protože procházka by to byla víc než dlouhá a počasí také nebylo nejideálnější. Jeli jsme trojkou na tržiště. Nejdříve jsme byli na bleším trhu, kde byl rozsáhlý stánek s knoflíky a závěsy k lustrům. Spousta krásných věcí a hlavně úžasný materiál na focení. Také jsem neodolal a udělal nějaké obrázky. Je z nich docela pěkná galerie na rajčeti.
Potom jsme chvíli chodili po městě a vlezli i do pár obchodů, nejlepší byl asi ten s gumovými bonbony a pak veliké hobby papírnictví, to bylo něco pro mě. Ale všude bylo takových lidí, že jsme radši prchli na zámek. Je u něj i krásný a rozsáhlý park, ale počasí opravdu nebylo na procházení se parkem a tak jsme šli do zámku na prohlídku muzea. Je to takové víc než přerostlé Náprstkovo muzeum, nebo spíš menší Národní museum. Nevím, nějak jsem se ještě nestačil rozhodnout…
Zámek stojí ve středu pomyslného kruhu a od z něj vybíhají paprskovitě ulice, kterých původně bylo třicet dva, další ulice tvoří soustředné kružnice. Zámkem a parkem probíhá 49. rovnoběžka,

která je zde vyznačena chodníčkem z modrých dlaždic a je na ní postaven kamenný obelisk. Zámek a město byl postaven na počátku osmnáctého století markrabětem Karlem třetím.
První své kroky jsme zamířili na věž, která je vysoká 50 metrů, dokud ještě bylo něco vidět. Výhled z ní byl moc hezký a počasí nám v tu chvíli přálo, takže nepršelo a chvílemi mezi mraky prosvítalo sluníčko. Vyfotil jsem pár obrázků a další hromadu uvnitř. Zde si je můžete prohlédnout všechny.
Ve střední části zámku je expozice věnovaná zámku samotnému a historii města. A hlavně v úplném středu kružnice, do které je město vepsáno, je úžasný model původního města. V levé a pravém křídle ve dvou patrech, v přízemí a v podzemí jsou expozice věnované vývoji lidstva, jednotlivým kulturám i mytologii, hlavně germánské. Od poloviny listopadu pak zde bude rozsáhlá výstava věnovaná německým božstvům a potrvá až do května příštího roku, tak snad se mi povede ji navštívit. Bylo toho strašně moc a přiznám se, že ke konci už mne to přestávalo bavit a už jsem si jen vyzobával jen ty nejzajímavější věci. Rozhodně to bylo zajímavé a moc se mi to líbilo.











Ještě jedna poznámka, ze zámku zůstaly původní jen obvodové zdi a vnitřek byl vystavěn nově a moderně.
Zkrátka byl to zase jednou povedený výlet. Na loď jsme se vrátili utahaní a s ušoupanýma nožičkama.

ZPÁTKY



17.srpna 2013

V sobotu jsem si udělali s Davidem vycházkový den do Dordrecht. Hlavním cílem byl trh a potom věž velkého kostela. Vyrazili jsme krátce po jedenácté, protože jsem ještě dopoledne natíral střechu na přední nástavbě, ale bylo to akorát. Vzali jsme si kola a na nich se přesunuli k přívozu ve Zwijndrechtu, stáli jsme totiž na našem oblíbeném místě u Koose. David obtěžkán, svými objektivy a já jen tak na lehko se svojí fotografickou „kabelkou“. Počasí bylo tak akorát na výlet. Na obloze pár mráčků, teplota kolem pětadvaceti stupňů a mírný větřík. Přívoz nás dopravil přes řeku, tam jsme to vzali kolem Geriho, kapitána jachetního přístavu a domluvili se s ním, že se u něho zastavíme, až se budeme vracet zase na loď. Jako první jsme chtěli na věž Velkého kostela, ale do půl druhé byl celý kostel uzavřen pro veřejnost. Konal se v něm smuteční obřad. Tak nám tedy nezbývalo nic jiného než jít nejdříve na trh. Měl jsem v úmyslu nafotit sérii fotografií s titulem „Na trhu“, což jsem také učinil. Konečně, jak to dopadlo, můžete posoudit tady. Nakonec dnes nezůstalo u této jediné galerie. Když jsme šli po Voorstraat, míjeli jsme Gameworkshop, obchod, kde se hrají hry jako Warhammer. Měli tam tři krásně udělaná hrací pole s ručně malovanými figurkami.

Samozřejmě, že jsme neodolali, vlezli dovnitř, dali se do řeči s majitelem obchodu a nakonec tam nafotili pár pěkných obrázků. Ty všechny najdete v této galerii. Potom už jsme směřovali naše kroky k tržišti, ovšem s malými zastávkami na focení různých pamětihodností a místních zajímavostí.

Na trh jsme dorazili v pravé poledne. Hollandské trhy jsou vždy báječnou příležitostí potkat zajímavé lidi, popovídat s nimi o různých věcech a samozřejmě udělat spoustu obrázků. Je to již od pradávna úžasná společenská událost, kde se lidé potkávají. Také jsme se podle toho chovali, s naším fotografickým vybavením nás považovali za turisty a tak jsme si popovídali s prodavačem sýrů, květin, se dvěma zelináři a s jednou vazačkou pugétů, ty byly moc zajímavé a barevné. Ony ty stánky s květinami vypadají vždy nádherně.







Vůbec, celý trh je taková barevná a živoucí květina, kde to žije. Chodím na trhy moc rád, těch příležitostí nebývá během roku moc, ale pokaždé to stojí za to. Nakoupili jsme něco sýrů a pokračovali v naší vycházce dál. David se díval po nějakých teniskách, ale nakonec si žádné nevybral. Ještě mne zatáhl do HM, kde pršelo ze stropu, a tam si koupil sako a košili. Když jsme tohle všechno absolvovali, koupili jsme si takové podivné pití, zelený čaj s mangem a malinami. Možná kdyby to bylo více vychlazené, tak to bylo i dobré. Cestou zpátky ke kostelu jsme se zastavili v obchodě s hudebninami, potřebami pro diskjockeye a světelnými efekty. Neodolal jsem a jedno světýlko jsem si koupil. Už je nainstalované. Ještě jsme vlezli do obchodu s bonbóny, kde David koupil nějakou dobrotu pro Adélu, vzadu měli malou expozici domů z modelové řady Lega.

Tak jsme to s Davidem chvíli obdivovali. A to už byl vážně čas jít na věž.
Kostel je zde znám pod dvěma jmény, buď jako Groote Kerk (Velký kostel) a nebo jako Onze-Lieve-Vrovwekerk (Kostel naší milované paní). Obrázky z kostela jsou v této galerii. První zmínky o něm jsou již z 12tého a třináctého století. Ale do podoby v jaké je nyní, byl vystavěn v roce 1461. Je postaven ve stylu, který se nazývá Brabantská gotika. Kostel je 108 metrů dlouhý a v nejvyšším místě má strop ve výšce 24 metrů, kolem hlavní lodě je dvacet jedna kaplí. V roce 1985 byl kompletně zrestaurován. V kostelní věži, která je vysoká 72 metrů se nachází největší zvonkohra v Evropě, sestávající se z 67mi zvonů, z nichž nejstarší byl vyroben v 15tém století. Abychom se dostali ke zvonkohře, museli jsme zdolat 194 schodů. Měli jsme štěstí, dorazili jsme právě v celou hodinu a mohli vidět zvoníka, jak na zvonkohře preluduje.


Je to úchvatný zvuk, když stojíte prakticky mezi zvony. Ona práce zvoníka bude asi pěkná makačka, když jsem ho viděl ovládat pákami, to se nedá ani nazvat klávesami, celou zvonkohru. Po dalších 77mi schodech jsme se došplhali k hodinovému stroji z roku 1624 a od něj nám zbývaly poslední čtyři schody, abychom se dostali na vyhlídku. Tam nastaly ty pravé fotografické orgie.


Všechny objektivy, co jsme s sebou měli, dostaly šanci. Počasí nám přálo a tak byl pěkný pohled na město pod námi, přestože nebylo úplně jasno, viděli jsme na obzoru Rotterdam. Tady jsou obrázky nejen z výšky, ale z celého Dordrechtu. Když jsme sešli zase dolů, prošli jsme kostelem a udělali další fůru obrázků. Kostel má spoustu zajímavě a moderně zdobených oken, je plný fantastické atmosféry a energie nastřádaná za věky,

tak prýští z každého rohu. Byla zde výstava sourozenců Ardeschových, Herma vystavovala své obrazy, Frieda Waanders ji podpořila svými plastikami a celé to zarámoval jejich bratr Cor, který hrál na varhany Bacha. Plastiky mne nijak zvlášť neoslovily, ale Herminy obrazy si můžete prohlédnout zde. Všecho je malováno technikou akryl na plátně. Bylo to moc zajímavé, kombinace obrazů, plastik, hudby a chrámové atmosféry. Líbilo se mi to, mám rád takovéto věci.

A pak už jsme se stavili na malé posezení za Gerim, kapitánem jachetního přístavu, a jeho ženou, nechali se převézt přívozem zase zpátky na zwijndrechtský břeh a přes sámošku, jsme se vrátil opět kolmo zpátky na loď. Byli jsme pěkně utahaní, nožičky ušlapané a spoustou zážitků unavení. Byl to podařený den.

ZPÁTKY



9.července 2013

Ve čtyři hodiny jsme dojeli do Mainzu. Přestože jsme měli slíbeno rovnou vykládat, jako obvykle bylo všechno jinak a vykládka byla odložena na středu, 6tou hodinu ranní. Uvázali jsme to tedy v Celním přístavu a vyrazili jsme s Adélou, stejně jako loni na zmrzlinu. Ano, je to prakticky na den přesně, rok, co jsme tady byli. Tentokrát jsme nešli po nábřeží, ale městem a tak jsme se podívali do dvou hezkých kostelů. Každý úplně jiný. První kostel, kolem kterého jsme šli, a byl otevřený, je Evangelický Kristův kostel. Nejnovější kostel v Mainzu, postavený v letech 1897 – 1903. 27. února 1945 zcela zničený a mezi roky 1951 a 1954 znovu postavený. Uvnitř téměř minimalisticky zdobený, ale s nádhernou kopulí, klenoucí se nad celou chrámovou lodí. Samozřejmě jsem se neubránil a opět spáchal hromadu fotografií, všechny je najdete v této galerii.



Cestou dál za zmrzlinou jsme viděli na zdech domů namalovanou spoustu balónků. Zvláštní na Mainzu je orientační systém. Názvy ulic mají modré a červené tabulky. Modré označují ulice rovnoběžné s řekou a červené, ulice na řeku kolmé. Hezké, chytré a srozumitelné.

Kolem Imigračního úřadu jsme došli ke kostelu Svatého Petra. Barokní kostel Svatého Petra byl postavený v polovině osmnáctého století, 1749 – 1756, podle plánů Johana Valentina Thomanna na místě starého kostela, který byl v roce 1746 zbořený. Kostel je uvnitř barokně přezdobený a přezlacený, tolik zlacených a pozlacených ozdob, postav a detailů jsem ještě pohromadě neviděl. Ostatně, je to baroko a v té době to snad ani jinak neuměli. V letech 1975 až 1983 byl kostel kompletně zrestaurován. Když jsme si kostel prohlíželi uvnitř, byli jsme tam s Adélou sami dva, začaly hrát varhany. Jejich tóny se nesly celým kostelem. Byl to takový malý soukromý koncert trvající asi čtvrt hodiny. Bylo to úžasné. Vedle kostela je malá zahrada, v jejíž zdi jsou zasazeny náhrobní kameny z původní kostela. Další obrázky jsou zde.




Potom jsme šli přes patricijskou čtvrť, kolem kostela Svatého Kryštofa, který je v majetku Rotariánů, na náměstí k soše Johanna Guttenberga a chrámu Svatého Martina, tam už jsme se nepodívali, byl zavřený. Konečně jsme si dali vytouženou zmrzlinu a vycházkovým krokem, přes padesátou rovnoběžku, okolo městského divadla, nějakého umění, kostela Svatého Quentina a Železné věže, která stojí v místech, kde býval železný trh, jsme došli na břeh Rýna. Podél řeky jsme se pak vrátili zpátky do Celního přístavu. Cestou jsme viděli Joopa, jak se prohání na vodním skůtru.











Celí uchození jsme si dali osvěžující koupel v bazénu. To byla zase jednou povedená vycházka…

ZPÁTKY



30.června 2013

Dnes jsme byli v Rotterdamu v Mini Worldu. To je ohromné modelové kolejiště se stavbami z celého Hollandska. Sice není tak veliké jako v Praze, ale je také moc hezké. Čas tam běží šedesátinásobně rychleji, takže se tam stmívá přibližně každých patnáct minut. Noční osvětlení je ještě působivější než denní. Za tmy to působí mnohem víc realisticky. Je tam ohromná spousta detailů, třeba potápěči tahají auto z řeky, nebo nudistická pláž, nebo dav lidí na koncertě. Daly by se tam strávit hodiny a hodiny prohlížením všech podrobností. Každičký detail je dotažený do té nejmenší drobnosti. Je to moc hezké. Další fotky najdete na rajčeti.








ZPÁTKY



29.června 2013

V sobotu, když jsme se vyspali a nasnídali, jsme vyrazili na celodenní výlet do Dordrechtu.



Pěšky jsme došli k přívozu a nechali se převézt na druhý břeh. Prošli jsme kolem kostela, tam jsme si naplánovali, že vylezeme na věž, až se navečer budeme vracet zpátky. Přes Voorstraat jsme došli na trh, tam Adéla vymámila kornout hranolek a pokračovali dál k Groot Hoofd a ještě dál až na kraj města, kde stojí uvázaná Noemova archa. Jenže, než jsme k ní dorazili, potkali jsme třistaletý větrný mlýn se jménem „Kyck Over Den Dyck“ (Pohled přes dijk nebo spíš Vyhlídka přes dijk). Byl otevřený a tak jsme nelenili a vlezli do něj. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme se uvnitř dozvěděli, že v něm stále melou a že si Adéla může udělat mlynářský diplom. Mlýn je nádherně opravený a plně funkční. Je z něj úžasný výhled. Udělali jsme spoustu fotek a strávili tam víc času, než jsme původně plánovali. Ale stálo to za to…



Odtamtud jsme pokračovali kolem Vily Augusty k Noemově arše. Je to několikapatrová dřevěná loď postavená na 110ti metrovém pontonu. Je to zajímavé, ale zůstalo to tak někde napůl cesty k cíli. Působí to všechno takové nedodělané a nedokončené. Jsou tom modely zvířat v životní velikosti a živá zvířata, ale nejsem si dvakrát jistý, zda jim to prostředí tam dělá dobře. Také odtamtud je zajímavý výhled na řeku. Ale Adéle se to moc líbilo.




Cestou zpět jsme se stavili v zahradě u Vily Augusty, což byla původně vodárenská věž a teď je přestavěná na luxusní hotel. Jeden čas tam v restauraci pracoval náš „malý“ Dennis. Zahrada je moc hezká, se spoustou pěkných zákoutí s lavičkami a jezírkem s vodotryskem a lekníny. Příjemné posezení…
V Dordrechtu jsem objevil úžasný obchod s muzikou, koupil jsem si krabičku singlů z The Wall, druhému pokušení jsem ale odolal. Také měli barové stoličky s motivem Dark Side. Vůbec tam byla fůra pěkných věcí.
Zpátky k přívozu jsme to vzali zase přes trh, Adéla vymámila ještě jedny hranolky. Koupili jsme si nějaký sýr. Věž už byla zavřená a tak jsme šli zpátky na parník.
Večer jsme pak měli ještě dvě návštěvy, nejdříve se na chvilku stavil Piet a Nelly a pak přišel ještě Peter. To bylo moc fajn, dlouho jsem se s nimi neviděl.
Inu sobota to byla náročná…



ZPÁTKY



2.června 2013

Ráno když jsem vstal, byl jsem mile překvapen – modrá obloha, sluníčko. A voda o další metr výš, už jen necelého půl metru do koruny hráze. V noci se na nás dal parník, když se ráno převazoval, tak se mu povedlo mi odvázat zadek. Tak mi ho musel zase přistrčit a já to celé převázal.
Dopoledne jsem dělal pořádek a po jedné hodině jsem se rozhodl, že přeci jenom vyrazím na vycházku.
Dnes jsem zvolil menšího bratra Luisina parku, Herzogenriedpark (Vévodův rákosový park), je kousek odtud co stojíme, asi pět stanic tramvají, cestou jsem si vyfotil plakát na Pink Floyd muzikál, který budou v létě hrát v Kolíně, Lipsku, Bostalsee a Hamburku. Jak jsem se dočetl vyšla i kniha, měl bych se po ní podívat…
Vévodův rákosový park je něco jako naše Stromovka se spoustou míst ke sportování a hromadou zajímavých stromů a kytiček. Ale Stromovka se mi líbí víc. Po včerejší návštěvě Luisina parku jsem si připadal jako u o hodně chudšího menšího bratra. Je poloviční, ale nenajdete zde žádné umění, skulptury, jenom stromy, kytky, plochy k odpočinku, dětská hřiště a sportoviště ke spoustě různých sportů. Taky tu mají takovou malou zoo s domácími zvířaty a poníky. Přiznám se, byl jsem dost zklamaný. Tady se můžete podívat. Ale počasí bylo úžasné a tak jsem si výlet s muzikou v uších víc než užil.
Když jsem se vrátil na parník, tak už voda byla těsně pod hrází, během večera voda už hráz částečně zatopila a s ní i přístupovou cestu k silnici.
Soused, co se na nás dal, chtěl odjet autem, ale zřejmě nasál vodu do motoru a utopil to, takže auto museli z té vody vytlačit.
Joop dnes nepřijede, nemá to smysl. Tak snad až zítra.
Ještě jiné obrázky najdete na rajčeti.
Jo, ta dalba, na kterou jsme uvázaní vepředu, tak tu jsem měl v pátek navečer, když jsme přijeli, ve výšce šance. Tak vidíte, o kolik ta voda za 48 hodin stoupla.












ZPÁTKY



1.června 2013

Když jsem se dopoledne vrátil z nákupu, tak jsem byl hodně na vážkách, zda někam vyrazit, nebo zůstat smrdět na bortě. Počasí nahrávalo variantě zalézt do sucha a číst si. Nejdřív jsem se najedl, obešel parník, povolil provazy, od včera voda stoupla o metr a usoudil jsem, že odpoledne pršet nebude. Převlékl jsem se, vzal foťák a vyrazil na tramvaj. Svezl jsem se ke staré hasičárně, přešel přes most na levý břeh Neckaru a po něm došel až k televizní věži a Luisině parku, který je pod ní. Neckar se vylil ze břehů a pěkně stoupnul nad normální vodní stav.
Luisin park je víc než sto let starý. Plány na jeho založení vznikly v roce 1892 a v roce 1903 byl otevřen. Park je pojmenován po Luise z Badenu, dceři císaře Wilhelma prvního. V roce 1909 je zde otevřen dům palem, který během náletu v roce 1945 totálně zničen. V roce 1958 byl znovu vystavěn a otevřen jako dům rostlin. Uvnitř najdete rostliny všeho druhu, od palem, obřího bambusu přes orchideje až po kaktusy. V sedmdesátém pátém roce byl park pro Bundesgartenschau rekonstruován a rozšířen. Nyní má rozlohu 41 hektarů.
Je zde čínská zahrada s čajovnou. Nachází se tu spousta zákoutí k posezení v klidu pod stromy, mezi květinami, ve stínu, či na slunci. Na určených místech si můžete udělat piknik s grilováním, pokud budete mít chuť. Můžete se jenom tak procházet a obdivovat skulptury, sochy a různé umělecké objekty. Když budete chtít, najdete dost míst, kde si můžete koupit občerstvení a posadit se u čaje kávy nebo u zmrzliny.
Uprostřed parku je rozsáhlé jezero, po kterém se můžete za příznivějšího počasí svézt. Je v něm mimo jiné i spousta ryb. V parku žijí čápi, plameňáci, kachny, husy, labutě, v chovají zde také sněžné sovy, nosála, lisztovy opice a určitě jsem spoustu zvířat vynechal.
Za hezkého počasí je park určitě plný lidí, dnes jsem tam byl téměř sám. Výlet sem je na celý den a každý si tady něco zajímavého najde.
Nad parkem se do výšky 218ti metrů tyčí televizní věž s otočnou restaurací a vyhlídkovou plošinou ve výšce 116 metrů. Už jsem tam sice byl, ale ten výhled se neokouká. A teď s rozvodněným Neckarem, to bylo zase něco jiného. Viditelnost nebyla sice nic moc, do Worms na katedrálu jsem nedohlédl, ale obrázky se nějaké vyvedly.
Nakonec se den vyvedl, odpoledne už nepršelo, chvílemi skrze mraky vykouklo sluníčko a teploměr se vyšplhal až na dvacítku. Hezky jsem se prošel. A vůbec se mi ten den líbil.
Další obrázky z dnešního dne najdete ve čtyřech galeriích na rajčeti zde, zde, zde a zde.

















ZPÁTKY



29.května 2013

27. května před devátou večer jsme dojeli do Maxau a rovnou začali vykládat.
První partie šla jen asi sto tun za hodinu a tak jsem ji měl vyloženou až po sedmé hodině ranní. Druhá část šla rak cak a v jedenáct hodin jsme už pokračovali v cestě proti proudu, vzhůru do Baselu.

Na první komoře Iffezheim jsme byli v půl třetí. Malovali jsme si, jak to půjde dobře, protože po půl páté jsme zajížděli do Gambsheimu, druhé komory na kanalizovaném Rýnu.
Ale pak se někde žvejkla cvička a před komorou Neuhoff nad Strasbourgem jsme se zasekli na dvě hodiny. Gerstheim jsme projeli bez čekání, bylo jedenáct hodin. Rhinau byla taky v pohodě. Už před Strassbourgem začalo pršet a lilo a lilo a lilo…
Na Marcolsheimu i v Breisachu jsme opět čekali a nabrali další zpoždění.
A tak jsme na Fessenheim dojeli až před půl šestou ranní, to už svítalo, ale s malými přestávkami pršelo dál.
Za hodinu jsme pak byli na Ottmarsheimu, kde jsem našel pěkný kamínek. Před Kembs jsme si dali zase pauzu a opět víc jak hodinu čekali.
V poledne jsme dojeli do Baselu, v přístavu nabunkrovali, vrátili se zpátky na řeku, tam na hrázi vzali lodivoda Adolfa a projeli skrze město ke k poslední komoře Biersfelden. Bylo půl třetí.
Nad komorou jsme dali na břeh traktor, a dojeli na štajgr. Před čtvrtou jsem měl všechno uvázané a připravené k vykládce. Jenže vykládat se bude až zítra. Po obědě naštěstí přestalo pršet a i příjemně se oteplilo, bylo dvacet stupňů. Joop s Monique odjeli domů a my tu zůstali sami s Gerim.
Zítra vyložíme, sjedeme do Mannheimu, kde máme v neděli večer nakládat.
Byl jsem rád, že si můžu dát sprchu a zalézt do postele, dvě noci za sebou jsem polehával na sedačce předevčírem v noci během vykládky a včera v noci mezi komorami.











ZPÁTKY



22.května 2013

Dnes odpoledne, po té, co jsem dopoledne vyměnil olej a filtry na papouškovi, vyrazil za odměnu na vycházku do vsi.
Už od včera stojíme v Amsterdamu a zítra ráno máme nakládat dřevěnou melasu pro Maxau.
Stáli jsme v Oude Houtenhavenu, tak jsem ho musel nejdříve celý obejít, došel až k Haarlemmerpoort a odtamtud přes malý trh po Haarlemmerdijk kolem bývalého Pink Floyd Café, kde teď prodávaj bagels, až do centra na Dam. Tam jsem odbočil do vedlejších uliček a fotil nápisy na domech a domovní znamení. Chodil jsem bezcíle a odbočoval jak mne napadlo, nepřemýšlel jsem nad tím, jen jsem si užíval vycházku. U jedné umělecké školy jsem potkal zajímavý strom - umění. A došel jsem až na květinový trh, tentokrát jsem nic nekoupil, žádné cibule. Dál jsem chodil postranníma uličkama bez cíle a octl jsem se v červené čtvrti. Tam bylo taky co fotit, ale to by asi neprošlo... Potkal jsem tam taky jednoho racka jak se procházel po střeše auta a na všechny kašlal. Cestou zpátky jsem narazil na jeden dům, který museli celý obednit, aby se jim nerozpadl. A taky jsem viděl jedno moc hezké grafitti.
Počasí sice bylo větrné a chladné, ale mezi mraky svítilo sluníčko a bylo to akorát na procházku.
Na loď jsem se vrátil kolem sedmé, s ušoupanýma nožičkama. Bylo to prima odpoledne. Další fotky najdetezde.











ZPÁTKY



21.dubna 2013

Neděle byla od rána slunečná, v noci asi trochu mrzlo, protože byla trochu bílá střecha na přední nástavbě, ale teplota šla pěkně nahoru a tak jsem nakonec chodil jen v kraťasech a bez trička.
Dopoledne jsem umyl celou přední nástavbu a pravou půlku paluby, včetně gangbortu. Počasí bylo přímo skvělé k této činnosti a tak mi to šlo hezky od ruky.
Po jedné hodině jsem něco snědl a zašel se dohodnout s převozníky, co tu vozí lidi pozorovat ptáky na Sofiin polder, zda mne hodí tady na ostrov. Už léta jsem tušil, že by tam mohlo být něco zajímavého, Ale že to bude zajímavé až tolik, to jsem vážně nečekal. Chlapi mi to slíbili a tak jsem se vrátil na parník pro foťák a objektivy, vzal si dlouhé kalhoty a vyrazil za dobrodružstvím.
Na ostrově maj základnu místní "pionýři" a kotví u něj i jejich loď Drakar, se kterou v létě vyráží na výpravy.
Ale na ostrově samotném se nachází spousta vraků lodí a člunů v různém stádiu rozpadu, takový hřbitov lodí, strávil jsem tam asi hodinu intenzivním focením a vyšla mi z toho hromada pěkných fotografií, tak, když jsem se vrátil, sedl k počítači a obrázky hned zpracoval. Je z toho opět zajímavé album na rajčeti.







ZPÁTKY



18.dubna 2013

Sotva jsme přejeli hranice do Hollandska zvedl se vítr. Inu Hollandsko. Ale nebyl to vítr ledajaký, dosahoval až k osmi stupňům Beaufoarta.
Nad Nijmegenem to začalo dostávat grády a nakonec nám voda stříkala až ke kormidelně.
V Nijmegenu už mají nový most posazený na pontonech a v sobotu ho mají usadit na pilíře, ale pokud bude takový vítr a voda neklesne ještě o dva metry, tak z toho zřejmě nic nebude. To jsem zvědavej jak to dopadne.
Odpoledne jsem pak seděl za oknem a fotil jak voda šplouchá o pultry a víří vzduchem. Vyšlo z toho pár zajímavých fotek.







ZPÁTKY



16.dubna 2013

Včera navečer, když jsme přijeli do Neuss, jsem zajel kolmo hned do sámošky na nákup a tak jsem se dnes mohl věnovat vycházce za kulturou a místními zajímavostmi. Protože nakládat máme až ve středu, tak se nám naskytnul volný den. Dopoledne jsem měl nějakou práci na palubě a ve strojovně a po obědě jsem vyrazil s foťákem za novými úlovky a zážitky.
Ač jsem tady byl už tolikrát, nikdy jsem nenavštívil místní kostely a je jich tady několik. Ten největší, Bazilika Svatého Quirina, zasvěcený patronu města a uchovávající jeho ostatky je kousek od přístavu. Základní kámen byl položen roku 1209 a v roce 2009 papež Benedikt XVI. povýšil chrám na papežskou baziliku. Je to obrovská stavba s mohutnou kopulí a nádherně vitrážovanými okny. Nejvýznamějším objektem uvnitř je relikviář Sv. Quirina, jehož ostatby byly do Neuss převezeny již v desátém století. Mají zde neobvykle umístěný kříž s Ježíšem, je zavěšen v prostoru na začátku chrámové lodi.
Druhý velký kostel se nachází nedaleko nádraží, je to neogotický chrám Panny Marie. Jsou zde zajímavě řešené varhany, nádherně jednoduše zdobený dřevěný strop, ale nejkrásnější jsou zde barevná okna s mnoha výjevy od Emila Wachtera.
Třetí význačnou církevní stavbou je kostel Svatého Sebastiana v Innenstadtu, ale tam jsem se dnes nedostal, protože byl zavřený. Třeba zas někdy příště. I tak jsem toho viděl za dnešek víc než dost a obrázků jsem udělal zase kopec. Další, které se nevešly sem najdete v mých albech na rajčeti.
Jinak Neuss je spolu s Trierem nejstarší německé město, jehož historie se táhne až do 16. století před naším letopočtem. V roce 1190 získalo Neuss status města, když jej Heinrich VI. výnosem císaře osvobodil od placení cla. Na počátku 13tého století bylo město obehnáno hradbami. Od roku 1913 se Neuss stalo nezávislým městem. A v roce 1968 se změnil způsob psaní názvu města z Neuß na Neuss. Když město slavilo 2000. výročí v roce 1984, vyšlo i zvláštní vydání příběhů o Asterixovi "Asterix in Novaesium".










ZPÁTKY



12.dubna 2013

Nejdřív jsem si myslel, že zůstanu na bortě, ale nakonec jsem neodolal a vyrazil na vycházku do vsi. Do Mannheimu, města žijícího ve čtvercích, ale hlavně na barokní zámek. Byla to příležitost a škoda ji nevyužít. Joop s Monique odjeli domů a příští týden tady se mnou bude Gijs, Joopův brácha, který navečer přijel.
Mannheim je univerzitní město. Univerzita sídlí v bočních křídlech barokního zámku, který jsem navštívil. Mannheim je město postavené do čtverců (tedy alespoň centrum, kterému vévodí již zmíněný zámek), ostatně to proklamuje i motto města LEBEN IN QUADRAT, leží na pravém břehu Rýna a jeho soutoku s Neckarem. Historie města sahá až do osmého století, kdy zde stála osada Mannenheim (Heim des Manno – domov Mannů). Status města má od roku 1607 a od roku 1900 je velkoměstem. Ulice v centru nemají jména, jsou jen značeny velkými písmeny a číslicemi, je to hodně divné a nezvyklé.
Stavba zámku počala v roce 1720, kdy se sem přestěhoval kurfiřt Karel Filip III. (alespoň doufám). Byl dostavěn zároveň s jezuitským kostelem v roce 1760 (tam jsem dnes vlezl také). Zámek je moc hezký, tedy alespoň ta část, ve které se nachází muzeum. Na stropech jsou fresky, na zdech visí tapisérie a vše osvětlují nádherné křišťálové lustry. Jako na každém zámku i zde je spousta obrazů s portréty a krásně vykládané dřevěné podlahy. Bylo na co se dívat. Strávil jsem tam téměř tři hodiny a byl tam skoro sám. Akorát tam jednu chvíli pobíhala školní třída navlečená v barokním oblečení, bylo zábavné je pozorovat.
V devatenáctém století zde došlo k několika významným událostem, postavili zde říční přístav, byla založena firma BASF a Karel Benz si nechal patentovat benzinový motor. Na zámku i v kostele jsem udělal hromadu fotografií, všechny si je můžete prohlédnout tady a tady a ještě tady.
Počasí bylo dnes vskutku aprílové, sluníčko a teploty kolem dvaceti stupňů střídané prudkými dešťovými preháňkami. Dvě mne potkaly cestou domů, přišel jsem durch.









ZPÁTKY



6.dubna 2013

Včera večer jsme se po desáté uvázali před komorou v Tielu. Před půl dvanáctou jsem zalezl do postele. Chvíli na to jsem slyšel, že kolem něco projelo a pak to začalo lítat. Provazy se našponovaly a pak už jen praskaly jako minule moje tkanička na botě. Naházel jsem na sebe oblečení a vylít ven jak, čertík z krabičky. Prasklo fortau a parník se začal sunout dozadu. Rychle jsem popadl druhý konec provazu a uvázal to. Pak jsem to ještě několikrát pobral a převázal. Když jsem si myslel, že už je to v pořádku, jsem se podíval dozadu a zjistil, že máme zadek pomalu v půlce kanálu, zadní lano prasklo taky. Letěl jsem tedy dozadu, ale to už byl Joop v kormidelně a nahodil motor. Tak jsem všechno ještě jednou znova, od začátku převázal a po půlnoci byl zpátky v posteli. To byla taková malá rozcvička před spaním. Ráno jsem obhlédl škody na provazech a zítra mám co zaplétat.




ZPÁTKY



1.dubna 2013

Včera večer jsme dojeli do Goudy. A protože byl dnes volný den (vykládat se bude až zítra), udělal jsem si odpoledne malou vycházku do „hlavního města sýra“. A taky jsem potřeboval trochu provětrat alfičku.
Gouda je malé městečko, kousek od Rotterdamu. Sice malé, ale hodně staré, až z konce 13tého století. Uprostřed města je rozlehlé náměstí, na kterém se každý čtvrtek od června do srpna konají tradiční sýrové trhy, také je zde budova městské váhy a gotická radnice z patnáctého století s červenobílými okenicemi a orlojem.

Staré město obepíná ze všech stran gracht.

Je tady spousta muzeí, keramických dílen a prý největší svíčkárna v Hollandsku. Tu jsem nenašel. Za náměstím stojí kostel svatého Jana se zvonkohrou, škoda, že byl zavřený, uvnitř jsou nádherné vitráže. Před spoustou domů jsou v chodníku zasazeny mosazné destičky se jmény za války zavražděnými obyvateli města.

Před městem stojí dva větrné mlýny, které čerpaly vodu.
Prošel jsem se uličkami, podél grachtu, došel ke komoře a šífáckému muzeu. Byl nádherný, slunečný, modrooblohový den, ale typicky hollandsky větrný. Teplota se nepřehoupla nad deset stupňů, ale procházka to byla moc hezká. Alfička fotí zase jak má a tak se můžete podívat na pár povedených obrázků.






ZPÁTKY



5.března 2013

Začalo to v neděli.

Ráno jsme vyjeli z Europoortu. Po čaji jsem vyčistil tanky a v půl dvanácté jsme se uvázali u Koose. V Dordrechtu na hrázi jsme vyložili auta a od Koose odjel Bert a Aline domů. Joop se jen mihnul a zmizel. Počasí začalo být slunečné a jarní. Odpoledne jsem strávil lehkým úklidem a odpočíváním nad knihou. Stále se raduji z toho, co se mi povedlo v pátek najít a stáhnout za muziku, poslouchám to stále dokola.
V pondělí ráno jsem se pustil do mytí parníku, počasí je stále teplejší a tak jsem odložil bundu a kulicha a věnoval se vodním radostem jen v triku s krátkým rukávem. Byla to nádhera, sluníčko hřálo a práce mi šla pěkně od ruky. Odpoledne jsem vyrazil do Dordrechtu. Hudba mi hrála do uší, sluníčko oslňovalo, protože nemám sluneční brýle. Na přívozu jsem se opřel o zábradlí a vychutnával tu slunečnou pohodu, teplo a kolébání. Prošel jsem městem, vyřídil jsem některé věci, co jsem potřeboval. To pondělí je vždycky tragédie, polovina krámů má zavřeno… Na parník jsem se vrátil před šestou hodinou, najedl jsem se a pak už si až skoro do půlnoci četl. Noc byla jasná a plná zářících hvězd. Nádhera.
V úterý jsem pokračoval v mytí parníku. Den byl opět od rána modrooblohový a slunečný. Po poledni měl přijet zámořák, ze kterého máme nakládat. No uvidíme, kdy to bude. Měli bychom nakládat pro Reisholz. Hlavně, že už máme jaro na dosah. Hned je všechno veselejší. Odpoledne jsem se nechal bunkerbótem odvézt do Dordrechtu a povedlo se mi zařídit, to co jsem potřeboval. Když jsem se vrátil, tak jsme to odvázali a vyrazili do Vlaardingenu, že jsme prý první na řadě. V sedm hodin jsme sice byli na štajgru u Vopaku, ale co bude dál, to nikdo neví. Zámořák ještě neprošel ani kontrolou.
A návdavkem pár obrázků z jarního Dordrechtu – Zwijndrechtu, jsou sice jen z telefonu, ale myslím, že jsou povedené…





ZPÁTKY



23.února 2013

To se nám to zase komplikuje.

Ve středu večer jsme naložili v Mannheimu u Bünge 1000 tun řepkového oleje s tím, že ráno přejedeme do Mainzu, tam to vyložíme a zase se vrátíme zpět k Bünge, kde budeme zase v neděli nakládat.
Jenže…
Opět všechno špatně, a během pár hodin se vše tolikrát změnilo, že už si vlastně nejsem jistý tím, co ještě platí.
Celý čtvrtek jsme prostáli ve Waldhofu, odpoledne jsem si udělal výlet tramvají do vsi.
A v pátek ráno Joop a spol. odjel na hory. Po poledním přijel Bert a Aline, dali jsme auto na bort a vyrazili do Mainzu.
V Mainzu se sesunula opěrná zeď pod štajgrem, kde normálně vykládáme a tak vyhrožovali, že se budeme muset vyvazovat jinak než je obvyklé, možná i špičkou po proudu, ale jako vždycky bylo všechno moc dramatizováno.
Po vykládce se vrátíme zpět do Mannheimu, kde v neděli ráno od šesti naložíme 1000 tun, pak se dáme pryč, aby mohl nakládat jiný parník, v deset večer půjdeme nakládat dalších 1000 tun. No pestřejší už mi to udělat nedokázali. S tím pojedeme zase do Mainzu, kde to vyložíme a pak podle vodního stavu naložíme sojový olej do Rotterdamu.
Protože můj foťák je nemocný a bude muset na léčení do servisu, mám půjčenou od Monique „krabičku od cigaret“, tak mé fotografie budou v následujících dnech snížené kvality.
Poletuje sníh, dny jsou šedivé a teplota kolem bodu mrazu.
Ze zoufalství jsem se pustil do natírání předsíně u sebe na špičce...




ZPÁTKY



13.února 2013

Když jsme navečer projížděli Düsseldorfem, tak mi to nedalo, a ač foukal studený vítr, vzal jsem foťák, vylezl na palubu a dal se do focení letadel, která na místním letišti přistávají. Přistávací dráha začíná hned na pravém břehu Rýna a klesající letadla jsem měl přímo nad hlavou. Jdou pěkně rychle po sobě. Jedno má kola na dráze, jedno mám hned nad hlavou, další je na obzoru a úplně vzadu se z mraků vynořuje další. Je to ostatně třetí největší německé letiště. Mají tam celkem fofr, si myslím. Udělal jsem opět hromadu obrázků a ty nejpovedenější si můžete prohlídnout zde.
Jedeme vykládat do Rotterdamu a do Goudy, hlavního města sýra. Počasí nic moc, stále zataženo a teploty se drží kolem nuly. Pak prý nakládat do Amsterdamu a vzhůru do Maxau, dlouho jsme tam nebyli...
Díky počasí jsem stále zalezlý ve strojovně a pucuju podlahu.







ZPÁTKY



25.ledna 2013

To zase byla vypráskaná nakládka.
Včera večer v deset hodin jsme začali nakládat z příbřežáku Chem Violet. A já si šel lehnout. Ve čtyři mne vzbudil Dennis, abych ho vystřídal. Měli jsme naloženo sotva 400 tun. Chvílemi to neteklo vůbec, pak zase 150 t/h, potom pro změnu 40 t/h. No katastrofa. Aspoň že bylo nádherné mrazivé ráno s modrou oblohou, trochu jsem se věnoval focení a pár obrázků mi z toho docela vyšlo. Pak jsme zjistili, že nám utíká někde chladící kapalina. Joop nakonec objevil kde, a povolal montéra. Ten přijel ve tři hodiny. První část nakládky, ta ze zámořáku skončila v půl třetí. Taky jsme se dozvěděli, proč to šlo, jako když to nešlo… Posádka měla střídat, ale nedostali peníze za poslední dva měsíce a tak stávkovali tak, že nám blokovali nakládka. Druhou část nákladu jsme měli naloženou za hodinu a něco. Ale v mezičase se na nás dala Theodora a začala nakládat. Čekali jsme tedy, až naloží. Nakonec jsme odjeli po šesté hodině večerní. Takže jsme na štajgru strávili téměř dvacetčtyři hodiny.A aby toho nebylo pro dnešek málo, tak když jsme bunkrovali, jsme zjistili, že vodoznak na tanku s naftou vůbec nesouhlasí. Prima zjištění po šesti letech. Celý den sice lehce mrzlo, ale byla nádherně modrá obloha a svítilo sluníčko. Aspoň byl den trochu veselejší, když už nic jiného…




ZPÁTKY



16.ledna 2013

Tak podnikáme tentokrát moc "zajímavou" cestu, na můj vkus poněkud překombinovanou...
Naložili jsme v Rotterdamu, den na to jsme v Nijmegenu přiložili druhou partii. Ale nejdřív jsme museli jet do Neuss tam vyložit tu první část. Potom zpátky do Krefeldu a pak zase zpátky do Neuss nakládat. To by jeden hlavou nevymyslel. A zpátky do Rotterdamu.
V pondělí jsem se probudil a dostal hned ve dveřích šok! Na palubě bylo 5 centimetrů sněhu - fuj. Do oběda jsem ho odhrabával. Když jsem měl všechno čisté a poklizené, začalo zase sněžit. Hollandsko sníh srazil na kolena, ráno měli zácpy na silnicích v délce 780 kilometrů a večer se už dopracovali na 1000 kilometrů. Vlaky jezdí v mimořádném režimu, mají zasněžené vyhýbky. V Den Haagu se neučilo, učitelé nedorazili do škol.

To mokré bílé svinstvo padá mi za límec
Už čtvrtý měsíc v jednom kuse furt jenom prosinec
Večer to odhážu namažu záda
Ráno se vzbudím a zas kurva padá

Snad to nebude dál jako v té písničce...

V Dusseldorfu mají už od Vánoc na nábřeží u šífáckého muzea novou atrakci, obří ruské kolo. Skvělý objekt pro noční fotky, stejně jako místní televizní věž...




ZPÁTKY



6.ledna 2013

Včera večer, když jsme projeli Duisburg a míjeli ocelárny Thyssen Krupp u přístavu Schwelgern, tak na břehu šlehaly do vzduchu několikametrové plameny, které osvětlovaly celou řeku až ke druhému břehu. Možná tam odpichovali pece, nebo jen vylévali žhavou strusku na haldy, kdo ví... Ale rozhodně to vypadalo efektně, tak nějak bych si představoval peklo. Připomnělo mi to jednu německou prupovídku, nebo spíš varování (vůbec nevím, kde jsem k němu přišel, možná ze Schimanskiho...) :

Vzplane - li Porúří,
vody Rýna jej neuhasí.






ZPÁTKY

Hollandské střípky z předchozích let

Rok 2oo8 Rok 2oo9 Rok 2o1o Rok 2o11 Rok 2o12

Vše se mění, jen změna trvá...