a tak...
Devadesát dvě hodiny Off Grid
(Echoes Of Darkness)
Šum krve
Putující tepnami
Ruší ticho
Mého těla
Dech
Zůstavá neklidný
Srdce
Naplno buší
V mozku
Neuronové spoje
Vytváří neobvyklé kombinace
Tma je tady
Záblesk ve tmě
Odkud
Tušení světla
Doteky tmy
Ticho kolem nás
I Was There
Darkness My Friend
We Meet Again
But So First Time
It Is So Different
Silence And Dark
Over Me
Around Me
What Surprise
Počítačová hra
Mé mysli
Běží dál
Jen to vejce
Je podkladek
Otazníky
Stromy
Jak vykřičníky
Snad dojdu údolí vejce
Topím se
Na dně postele
Vzpomínky
Na něhu
Lásku
Stahují mne hlouběji
Lapám po dechu
Klesám
Níž
Níž
Níž
...
Škrt
...
Plamínek zápalky
Políbil knot
Rozjasňuje se
Světlo se vrátilo?
Nikdy nezmizelo.
Tma není!
23.12. - 27.12.2024 In darkness
Stíny větví orvané dohola
Kývou se na domech
Neboj
Tudy vede cesta
Zavři dveře
Můžeš pak
Otevřít jiné
Konečně
Půjde to?
21.12.2024 Deepest night
Prosincový apríl
Počasí se střídá jak stíny
Mraků letících oblohou
Mrholí
Modrá obloha
Letící vločky
Temný obzor
Dávná kniha
Se rozpadá
Osm hodin navíc
Jako Bradbury
Slunce a stín
Na polích vykvetly
Sluneční panely
Fuckin' weather
20.12.2024
Mraky na obzor
Staví hrady
Na západě
Obzor zrudnul
Déšť pominul
Sem tam
Kousek modři
Jen chlad
Zůstává
V nás
19.12.2024 Onderweg naar huis
Ozvěny snu
Celý den
Šedivo
Větrno
Prázdno
Vše se vrátilo
Je to zpátky
Déšť v očích
Křik v bouři
Není pomoci
Pořád stejné
Otázky
???
18.12.2024 Before midnight
Okno do koupelny
Tvoje mokré tělo
Donátek na něčem jede
Jsi krásná
Co bylo dál
Jen vír
Myšlenek
Stále se vracíš
18.12.2024 Ze sna
Cizí město
Známá místa
Dávní přátelé
Divní lidé
Nepochopitelné konflikty
Nové fotografie
Napjatá atmosféra
Zvláštní vztahy
Heřmánkový čaj
16.12.2024 Nad ránem
Měsíc má schůzku s Jupiterem
Hvězdy za mraky zmizely
Zůstala jen tma
Chlad
Opět roztáhl své drápy
Okusuje mi duši
Déšť
Mění se v led
Pokrývá okna
I mé oči
15.12.2024 Ve tmě noci
Podivné zvuky
Ve tmě
Probuzení ze sna
Troubení
Houkání
Hlasitá hudba
Bečení ovcí
Světel roj
Po hrázi
Posouvají se
Obrázky
Traktory
Svátečně zdobené
Ohňostroj
Nad přístavem
Vznáší se dron
14.12.2024 V chladu večera
Starý dům
Spolek umělců
Vyžehlený plakát
Hluboké hovory
Uvolněná atmosféra
Visí v prostoru
Občas mávne křídly
Proti mrazivému větru
Tam a zpět
Na farmu
Spousta chutí
Lyska ochutnává loď
14.12.2024
Hejna ptáků
V soumraku
Křičí nad vodou
13.12.2024
Od svítání
Jako za soumraku
Do kostí
Zalézá chlad
Temno
Oči se klíží
I za poledne
11.12.2024
Nejasné vzpominky
Matné pocity
Zaspaný sen
Který za dne se vrací
V kalných vodách
Šedých mracích
Nedává spát
Ruší bdění
Vysává sílu
Bere chuť
Odnáší vše
Do dáli
Do prázdna
10.12.2024 V polední šedi
Teplo koupelny
Cachemire
Zase ten chlad
Nejde odehnat
Tma
Jen písmena do noci září
Znovu se to blíží
Jde jen číst
9.12.2024 Před usnutim
Zapomenutý sen
Probuzení nad ránem
Švédština
Jen
8.12.2024
Vlaky na slepé koleji
Vítr
Koncert?
Festival?
Brodění sněhem
Pátrání po spolužákovi
Zbývá pár minut
Zmatení
6.12.2024 3:30 V podivném snu?
Déšť
Slzy z nebes
Celý den
Zvuky zvonů
Temno
Chlad
5.12.2024
Hlas zvonů nese se tmou
Vrzání ochranných dřev protíná noc
Ozvěna střelby blíží se větrem
Skřeky ptáků ruší ticho
Vlny se odráží v šumu přílivu
4.12.2024 20:50
Odpolední sen
Sousedská veselice
Chcíplé krysy
Ztracený Kozlík
Prší
Neznámí lidé
3.12.2024 18:00
Jasná záře na obzoru
Po temné noci
Přišlo ráno
Plýskanice pominula
Modrá, červená světla
Střepy kolem nás
Chlad
Kupy barevného listí
Podél cest
Slunce se ztrácí
Valí se temné mraky
Přináší do dne temné stíny
3.12.2024
Lasery krájí prostor.
Dýmy.
Bubliny.
Spousta barev.
Frenetická hudba.
Rozpouštějící se diapozitivy.
Teremin.
Plavec davem.
Barvy víří.
Světla šílí.
Diváci neumdlévají.
Archa odplouvá...
30.11.2024 Téměř půlnoc
Mlha stoupá slunci vstříc
Zaplavuje údolí
Mizí domy, stromy, pole
Jen ptáků stíny, nejasné siluety
Nad hlavou ještě modré nebe
30.11.2024 Highnoon
Celý den déšť
Dávná kniha
Jak dojemné
Včerejší obrázky
Cestou tam pár hvězd
Nečekaný kvíz
Milá společnost
Třetí v pořadí
Temná cesta
Zvuky lesa
Mráz
Hvězdy zimní vyšly
Září
29.11.2024
Čím víc se za dne ztrácíš
Tím víc se ve snech vracíš
Zmatený nákup v krámku s dobrotami
Noční cesty sem a tam
Hodiny mezi psem a vlkem volají
Probuzení do mlhy
27.11.2024 V ranním chladu
Čápi v mlžných polích.
Vlhkost z mraků se snáší.
Pach podzimního tlení.
Šedý smutný den.
Páry stoupají nad kopce.
Kolejnice šumí.
26.11.2024
Barevná světla rána.
Jelínci u cesty.
Páry halí továrnu.
Letadly počmárané nebe.
Při zemi mráz.
Vlaky sviští kolejemi.
V trolejích se blýská.
Opět ožralá Jana.
Řeka se v mlze ztrácí.
Slunce se zkouší prodrat ven.
25.11.2024 V úsvitu dne
Chladné ráno
Den začal časně
Spousta pochutin
Dávný přítel
Had a netopýr
Kaplička
Pampou, lesem, divočinou
Madona s dítětem
Hollandská reminiscence
Mravenci nesou plody
Jarre pod hvězdami
Půlnocí den končí
23.11.2024 23:50
Dnes Jana s půllitrem
Namrzlé bílé ráno
Den začal o půl čtvrté
Slunce v dýmu nad elektrárnou
21.11.2024
Tělo odplouvá do nicoty
Mysl se rozpouští
Nová deska
Mezi dvěma body
Jsi na konci i začátku
Já se ztrácím uprostřed
Chlad mne prostupuje
Únava objímá
Mysl se ztrácí
Ty jsi ale tady
Mizím
Nikdo mne už nenajde
Ztrácím se sobě
Všem
Stroboskop odměřuje čas
Neubývá
Nepřibývá
Tak dej mi ruku a pojď
19.11.2024 Po dvou prázdných nocích
V temných mracích kousek modré oblohy.
Na něm jak diamant Měsíc po úplňku.
17.11.2024
Procházka neznámým okolím
Nikde nikdo, jen vy
Opuštěný kraj
Hromada techniky na parkovišti
Ztracené auto
Letmý dotek na paži
Možná pojedeme spolu
17.11.2024 Ze snu
Řasy se vlní pod hladinou
Z oblohy padá voda
Stále na něco čeká
Den ještě nekončí
Tma již od rána
Chlad
Nejde zahnat
Jen ta holka s papírovou krabicí
Se stále vrací
Prší
Plameny šlehají tmou
Ozařují noc
16.11.2024 Evening
Bubliny se vznáší podzimním, šedým nebem, které propichuje věž atomových hodin.
Děvče se je snaží ulovit.
Bez úspěchu.
Marně.
Den se změnil do zamračeného úplňku.
Přišla noc.
Nostalgie.
Neobyčejné štěstí.
Zase trápí jazyky.
Ne moc úspěšně.
Proč?
15.11.2024 Midnight
Hrůzou probuzen uprostřed noci
Žádné hvězdy
Žádný Měsíc
Šedivá tma
Dva nápěvy v hlavě
Poslední den diskotéky
Zvuky továrny
Projel vlak
15.11.2024 V hluboké noci
Echoes Of You
Něžná
Mazlivá
Přítulná
Říkala mi sladká slůvka
Jako když se sype ptáčkům
Dotýkala se mne
Hladila
Držela mou hlavu v dlaních
Neskutečně krásná
Hebká
Voňavá
Byl to sen
Či snad skutečnost
12.11.2024 V probuzení nad ránem
Holé větve stromů křičí k nebi.
Mlha se válí údolím.
Hromady barevného listí.
Chladná řeka.
Dešťové kapky ve vzduchu.
Od rána šedý den.
11.11.2024
Ostrov u kterého již nelze přistát.
Loď se zvolna potápí.
Záchranné čluny chybí.
Odvaha skočit schází.
Bez kruhu.
10.11.2024
Listy stromy opouští.
Chlad v těle.
Vrátit čas.
Oči zavírají se nad knihou.
Světýlka větrníků ve tmě.
Holka s papírovou krabicí.
Nové písničky.
Slané oči.
Tmavá noc.
8.11.2024 before midnight
Un any després
Svíčka mihotá tmou.
Malý svět.
Vrátit čas.
Noční probuzení.
Bolest srdce?
Vrací se to.
Slunečný den.
A pak…
Jen mlha, zima, tma, déšť.
Celý rok.
7.11.2024
Páry rána v záři slunce.
Chlad prostupuje kostmi.
Mlha nese dunění kostelního zvonu.
Slunečný večer se změnil v chladnou noc.
Dopisy ze Zedelgemu.
Tma navázala spojení.
3.11.2024
Gaëtan Roussel vibroval snem.
Vesnické stavení.
Chybějící čas.
Hovory.
Představy plné osob, které jsem dlouho neviděl.
Hejno čápů brázdí oblohu.
Balóny v závěsu.
Volavka se přehnala kolem.
Dávná kniha.
Co mi připomíná?
Zimní hvězdy září.
Ludovico Einaudi.
2.11.2024
Větrníky víří mlhu.
Zmatená včela podzimu.
Temný den.
Podívný sen.
Ty a Alter Ego.
Zvláštní byt.
Samá dilemata.
Spouští to desátá!
Neklid.
Mrholí.
1.11.2024
Černočerná tma.
Zvolna šedne.
Úsvit přichází.
Obloha bledne.
Mraky níž klesají.
Slunce nemá šanci.
Poslední říjen přichází.
31.10.2024
Ryby se potápějí do vzduchu.
Vzduch je stále vlahý.
Blíží se půlnoc.
Hvězdy nejsou.
Mraky je halí.
30.10.2024
Jízdy vlakem.
Tam a zpět.
Desetkrát, stokrát, tisíckrát Rusty Soul...
Znovu a zase.
Křivolaké uličky.
Úzká schodiště.
Prázdné listování archivem, marné hledání.
V malé dílně zmatek.
30.10.2024 04:40
Namrzlé maliní.
Růžový obzor.
Vůně podzimniho tlení.
Dým z bramborové natě.
Opar nad hladinou.
Poslední ořech.
Vymražená ostružina.
Kyselá.
Ježek dupe listím.
Zrudlé šípky.
28.10.2024 Před svítáním
Půlnoční rosou zvlhlé hvězdy září.
Oblohou se přehnal meteor.
Podzimní chlad se vkrádá pod kůži.
Satelity putují nebem.
Vrány ze sna krákají.
Páry z hladiny stoupají.
Listy pod tlakem světel opouštějí stromy.
27.10.2024 Midnight
Prázdný smutek.
Tichý stesk.
Neodbytné myšlenky.
Nenaplněná touha.
Stále dokola.
Tichý smutek.
Prázdný stesk.
Nenaplněné myšlenky.
Neodbytná touha.
Zase a znova.
Neodbytný smutek.
Nenaplněný stesk.
Tiché myšlenky.
Prázdná touha.
Pořád se to vrací.
Nenaplněný smutek.
Neodbytný stesk.
Prázdné myšlenky.
Tichá touha.
25.10.2024
Klekání se nese řekou.
Šedivý den tmavne.
Divoké husy táhnou.
24.10.2024
Ranní mlžný opar halí slunce.
Útočné vrtulníky versus útočné husy.
Nastal večer, letadla už létají v pyžamech.
Hvězdy se zvolna předvádí, kometa se neukázala.
Jako u blbejch na dvorku ...
Změna v každém okamžiku.
Měsíc ukousnutý v poslední čtvrti.
Chladná noc.
23.10.2024
Novostavby se zřítily za mohutného potlesku.
Sál rezonuje ozvěnami industriálních zvuků.
Rachotivá němčina zní odevšad.
Světýlka zvukařů jsou jako řídící pult kosmické lodi.
Blixa šeptá své verše do tmy sálu.
Plechy, trubky, podivné konstrukce.
Cesta potemnělým městem.
Přes koleje ne!
Olbřímí Měsíc.
Prázdné vagony putují nocí.
19.10.2024 1:03
Spousta lidí.
Jako Robinson v davu.
Černovlasý divoký Bůh.
Smutné oči.
Smutné myšlenky.
O Children.
Hlava vzpomínek.
Stesk.
Tolik lidí.
Sám.
Topící se iris.
Stříbřitá řeky hladina.
Úplněk.
Nejen vlci vyjí.
Jelen pozdní noci.
18.10.2024 1:17
Hollandie se potkává s Provence.
Káně z oblohy hlídá pole.
Silnicí jak na kostitřasu.
Sklizeno, zoráno, inu Turecko.
Dnes Lucie-kočka.
Ciely azzurri.
Kolejnice duní.
Barvy podzimu.
Listí víří vzduchem za posledním vagonem.
Muž, který sázel knihy.
Deset let...
Starý pán sedí a poslouchá Olina.
Vzpomínky.
Nostalgie.
Prší...
Tma.
14.10.2024
První ranní mrazík
Mlha se valí z kopců
Spousta hub
Nejedlý, Zdeněk Nejedlý
Podzimní slunce
Klubko kotrče v mechu
Poslední snítky Provence
Daněk, kližka, plec i srdíčko
Malá černá čtrnáctka
Pověste ji vejš
Milé setkání
Dlouhý kouř
Chlad večera
Edit Piaf
Půlnoční můra
12.10.2024 midnight
Autobus se prodírá zrudlým ránem
Nohy jak v peci
Hlava však omrzá
10.10.2024
Páry na lukách
Sopky vystupují z mlhy
Sychravé svítání
Mrholí
Doma!
9.10.2024
Slunce vybuchlo nad obzorem
Dešťové mraky dozpívaly svoji píseň
Bulli se zase předvádí, nejsou poslední
Čokoláda zmizela ze Starého Města
Sken duhovky
Havrani krouží nad nádražím
Úžasná graffiti pod viaduktem
8.10.2024
Kýchnul jsem, ozvěna srazila pavouka ze sítě.
Ranní fabrika šumí tmou.
Vydra se prodírá proti proudu ke svému hnízdu.
Lodě rozvážně plují za svým cílem.
Pach řepky se vznáší přístavem.
Můry atakují světla reflektorů.
Drobně mží.
Noční včela.
8.10.2024 6:10
Halo kolem slunce promítlo duhu na nízko letící oblaka.
Vše je opět jinak.
Rotterdam se změnil v město Phillipsu.
Voda je cítít podzimem.
Listy mění své barvy, snáší se k zemi.
Sekáč, bezvýsledně, se pokusil zaplést do svých sítí i vázací lano.
Poslední včela opouští palubu.
Balóny míří směrem půlnočním.
Nakonec vše dostalo úplně jiný směr...
7.10.2024
Nebe plné barev.
Zlatá koule za kostelem.
Skoro mráz.
Pára u pusy.
Husy táhnou.
Odkud se vzala ta vážka?
6.10.2024 večer
Sen o ...
Spala bych.
Usnula bych tu.
Přitulitl bych Tě k sobě.
Jako kdysi.
Šla bys do toho?
Znova?
Chtěl bys?
Co chceš slyšet?
6.10.2024 0:33
Můra na slunci zmrzlá.
Stříbrný diamant na azzurovém nebi.
Skřeky podivných, neznámých ptáků.
Barvy měnící domy.
3.10.2024
Zase ty sny.
Něžné.
Milé.
Přecházející do dne.
Zas a znova.
A pokaždé jiné.
3.10.2024 po probuzení
Opět je to zpátky.
Chlad vycházející z nitra.
Třes svalů.
Neovladatelný.
Schoulený v proudu teplého vzduchu.
Na teplé podlaze.
Horký nápoj.
Nepomáhá.
Stále se chvěje.
Zimou.
2.10.2024 večer
Why?
711
2112
2712
161
Zvon odbíjí celou.
Carilion hraje známou melodií.
Den skončil.
Slunce se utopilo.
Hvězdy se nezažehly.
Oblohou plují bílá oblaka.
Vzduch chladne.
29.9.2024
Černým mrakům zrudla břicha západem.
Vosa na bílé stěně.
Příliv se vrací.
Lodě opouští přístav.
Racci se nepokrytě pochechtávají.
Labuť se zkouší utopit.
28.9.2024
Moje noční můra
Má červená křídla
Polibky
Vlhké doteky
Vášeň
Kde se vzala
Touha
Zase je tady
Přichází v noci
25.9.2024 v hodině mezi psem a vlkem
A zase padá déšť.
Volavka se brodí tmou.
Mokrá tráva voní ještě létem.
24.9.2024
Oblaka vybuchla slunečními paprsky.
Rudý kotouč podpálil stromy na horizontu.
Vodní stěna.
Modře kovová vážka jede s sebou.
Útočné kachny.
23.9.2024 večer
Slunce závodí s Měsícem, kdo dříve dosáhne horizontu.
Na modré obloze Měsíc strachy bledne.
Stejně vítězí.
Už i Slunce doběhlo svého cíle.
I léto...
Začíná vláda Vah váhavých.
Hvězdy zimní začínají zářit.
Konkuruje jim Elonův vláček.
Equinoxe.
22.9.2024 22:09
Ukousnutý kousek Měsíce.
Teplé ráno.
Odřená kolena a bolavá záda..
Vážka se snoubi se žlutou hadicí.
Zlatí broučci leteckých společností míří za sluncem.
Most se houpe.
Prošli jsme!
Listí času splachuji z paluby.
Slunce pod obzorem, jen rudá záře.
Kde je Kladno?
18.9.2024
Ještě v poledne tu lítají letadla v pyžamu.
Divoké husy jsou připraveny táhnout.
Zvony zni nad řekou a vyzývají k modlitbě.
Obloha rudne.
Slunce se sklání.
17.9.2024 večer
Rachocení časně tahaných kotev.
Letouni rána míří do nebe.
První sluneční paprsky se dotkly věže nad městem.
Páry stoupají nad vodou.
Vlhký chlad končící noci.
Volavky se zvolna probouzí.
16.9.2024
Větrníky se počínají důstojně otáčet.
Obloha rudne úsvitem.
Malé rybky okusují velkou loď.
Hvězdy se ztrácí v chladném ránu.
Volavky protínají svými skřeky svítání.
Balon večera konkuruje Měsíci.
Slunce skončilo pod obzorem.
Rudou záři zakryly mraky.
Další den končí.
14.9.2024 21:00
Motýli ztrácejí křídla.
Krásné holky styl.
A já?
Ztrácím se celý.
12.9.2024
Blesky
Hromy
Černé mraky
Těžké kapky
Silný vítr
Code oranje
Barevná oblaka
11.9.2024 večer
Hlava vybuchuje temnými představami.
Léto skončilo v Paříži.
Sám mezi přáteli.
Zoufalé pokusy, opět, něco začít.
Točím se v kruhu.
Poslední konfrontace.
Zase jako poslední hlupák.
Prudký liják a ještě prudší ochlazení.
Kolik ukazují Doom Day Clock?
10.9.2024
Pohlazení po tváři.
Něžný dotek ruky.
Polibek do dlaně.
Smutný úsměv.
Přišla jsi ve snu nad ránem.
Je to tak dávno.
8.9.2024 6:11
Paví pera..
Papírová loďka se houpe v proudech vzduchu.
Spousta zajímavých obrazů.
Město z výšky.
Rozpálené ulice.
Kde je Krychlič?
Jen Jan Perner
Modrá obloha.
Kolejnice duní.
6.9.2024
Cvrček vrže do temné noci.
Můry tlučou křídly o sklo.
Hvězdy se ztratily.
Měsíc nevyšel.
Voní suchá tráva.
Oči se zavírají...
poslední srpnová noc 23:10
Klimatizované ráno.
Ranní páry nad polem.
Zlaté slunce v mlze.
Ještě pár hodin.
Zmatení jazyků.
První větráky vyrábí vítr.
Balíky slámy v polích zdobí krajinu.
Metz - Mosella.
Seřazovací nádraží.
Prasklina času ve vozovce.
Město lásky na obzoru.
Les Espaces d'Abraxas.
Kde je konec Slávkovi Jandovi.
Rudý proužek na obzoru.
Město se zvolna rozsvěcí.
Kouzelný okamžik.
Načechraný dortík zdobí vrcholek kopce.
Noční Seina.
Šumění vln.
Dunění techna.
Železná dáma v zářícím oparu.
A pak už nic.
29.8.2024
Ještěrky v trávě.
Vlaštovky těsně nad hladinou.
Voda stoupá.
Most se houpe.
Teplý den se mění v chladný večer.
Once in a Blue moon.
Hrady září do noci.
Hvězdy schovávají tvář v záři Měsíce.
19.8.2024 22:47
Od rána noc.
Nízká temná oblaka.
Prší, leje jako z konve.
Stíny na duši i v mysli.
Chlad.
Ode zdi ke zdi.
Stále znova a znova.
18.8.2024
Modrý jako Papa Smurf.
Peyo by měl radost.
Beránci nad katedrálou.
Jak to Petr Parléř myslel?
Kostlivec pod mostem.
Stollwerck.
Písek šumí pode dnem.
Ocelově modrá vážka přelétavá, flirtuje s prodlužovacím kabelem,
aby jej vzápětí opustila pro záchranný kruh.
Decentní Sněhurka.
Šest set.
16.8.2024
Azzuro.
Pět stupňů Beefeatera.
Asterix v komoře má modrý kužel.
Lulubella na pláži.
Rebel Yell se snáší ze sto třetího patra na město.
12.8.2024
Od rána šedivá prádelna.
Déšť, jak zastavený čas, visí ve vzduchu, ne a ne dopadnout.
Dezertní Měsíc.
Oběšená myš.
Mouchy obcující v letu.
Rudý západ.
Hlava se točí z vln.
Srpek měsíce stíná první hvězdy.
Rudé oči větrníků ruší noc.
Kostelní zvon odbíjí půlnoc.
9.8.2024 24:00
Stříbrná rybka pod hladinou.
Řasy a mušle.
Slunce se blyští na vrcholcich vln.
Osvěžující vánek.
Racci řvou a perou se o úlovek.
Kontejnery se po terminále přesunují sami.
7.8.2024
Letadla počmárala zarudlé nebe.
Příliv se nese na vlnách chladnoucího vánku.
Den pohasíná.
Město zvolna začíná zářit.
Dlouhá noc začíná.
6.8.2024 21:05
Měsíc v první čtvrti se zvolna sune k obzoru.
Mraky ho ruší.
Voní vlhká hlína po večerním zalévání.
Z dáli je slyšet houkající vlak.
Můra naráží do okna.
Den končí.
15.7.2024 23:29
Oblohu opět zatemnily mraky, žádné hvězdy, ani Měsíc.
Krajina stále sálá teplem za dne posbíraným.
Jak mám rád tyto teplé večery.
Vzduchem vrčí můry.
Trávníkem sviští závodní šneci.
Objevila se loňská, oranžová šestka.
Zřejmě dobrej oddíl...
Mravencům bylo zavčasu poskytnuto DDT, do domu mají hrůzu vkročit.
Pavouci dupou za obložením.
Suché listi malinovníku šustí nočním vánkem.
14.7.2024 22:52
Deštivý podvečer zvolna přešel do mokrého večera, změnil v temnou noc.
Bez Měsíce, beze hvězd.
Déšť přinesl příjemné ochlazení.
Závodní šneci se skryli do svých ulit, ani cvrčci nepreludují.
Voní kapky deště v povětří.
12.7.2024 23:42
Slunce v mracích.
Pára stoupá z ranních lesů.
Vlak vyhřátý ještě včerejším žárem.
Od vody již táhne.
11.7.2024 6:00
Probuzení do teplého rána.
Zase je tak časně.
Opět Robinsonem.
Motýli mají rojení.
Ledňáček loví obživu.
Černoušek Bubu.
Vážky se snoubí se slunečními paprsky.
Motýli ochutnávají vůni květů, jejich nektar.
Obloha potemněla.
Zvedl se vítr.
Oranžová výstraha.
Blýská se.
Voda fouká do půli lodě.
9.7.2024 21:15
Ráno zčervenalo úsvitem.
Obarvená oblaka se hnala nebem.
Hejna bílých ptáků.
Zvony zvoucí k rannímu rozjímání.
Slabý srpek Měsíc, začal sklízet vánek.
Vzplane-li Poruří, vody Rýna jej neuhasí.
Mám v rukou vlastní duhu.
Ostružiny začínají černat.
Ořechy se zelenají.
8.7.2024 20:42
Modrá obloha za zvuků kostelních zvonů.
Tichá modlitba.
Tichá vzpomínka.
Vzduch se příjemně ohřál.
Trosečník uprostřed přístavu.
Návštěva lazebníka.
Čas na vycházku.
Přes dva tisíce let staré město.
Bloudím parkem.
Umění, skulptury, graffiti, tisícileté opevnění.
Mláďata.
Bzučí včely.
Spousta květů.
Klidný podvečer bez zmrzliny.
Opět zvony zní.
7.7.2024 19:40
Zpěv ptáků rannímu slunci.
Voňavý letní vzduch.
Rosa ve vzduchu.
První letadla, ještě v pyjama, jdou na přistání.
Sluníčko proráží skrze mraky.
Stal jsem se černým Robinsonem na voru.
Nebo snad ztroskotaným Zwarte Pietem?
Vrány se rvou na vrbě.
Kapky vytváří na hladině kola.
Krysa plovoucí proti proudu.
Kostelní zvon zve k večerní modlitbě.
Letadla šla spát po večerníčku.
Mraky jak invaze létajících talířů.
5.7.2024 21:35
Těhotné mraky se ženou oblohou.
Dávné továrny na březích se hroutí.
Staleté hrady vzkvétají.
Vody se ženou směrem k deltě.
Den uplývá spolu s nimi.
Smutek bývalého hlavního města.
Déšť.
Sýkorka radar vystřídala.
Ráno nezůstalo dlužno večeru.
Ve snech obklopen přáteli. Maxipes by měl radost.
Jak mám tančit
Když svět se boří
Jak mohu spát
Když mi postel hoří…
Slunce střídá mraky.
Dramatické nebe.
Vítr pod mosty téměř láme žebra.
Wilém I dohlíží, aby se vody řek správně mísily.
Větrníky tepou německé mraky, propíchnuté věžemi chrámů, hyzdí kraj kostelů a hradů.
4.7.2024 19:29
Kvietah vydala novou desku.
Den nachýlil se večeru.
Vzduch zvlhnul vůní stromů.
Na kostelní věži půl.
Pod mostem graffiti.
Šílení veslaři.
Déšť, spíše průtrž.
Sedmdesát tři ajmrů oleje.
Motor zase jede.
Teplé housky od pekaře.
Máslo a mléko.
Temné mraky klesají nad hladinu.
Mrholí.
3.7.2024 17:50
Hlava prázdná.
Myšlénky prchly.
Pohled upřený do věčnosti.
Tma.
Ni hvězdy.
Ni Měsíc.
Hučení strojů.
Čísílka na displeji ubývají.
Venku chlad.
Uvnitř nevlídno.
Pochyby.
Představy.
Vize.
3.7.2024 1:24
Temná noc.
Bez Měsíce, beze hvězd.
Opět je to zpátky.
Vzpomínky, co se nestaly.
Hovory, které neproběhly.
Slova, jež už nikdo nevysloví.
Škoda stroje času.
Tma.
V mozku..
Stále dokola.
Nelze se toho zbavit.
Je to tak hluboko.
2.7.2024 Midnight
Ranní okna plná kapek.
Most v oparu.
Krávy choulí se pod stromy.
Kmeny v proudu řeky.
Moa v Xanten, vyhlíží ztracené nářečníky.
Poseidonova ozvěna se vznáší městem komisaře Schimanskiho.
Mží, je šedivo.
Ovečky by se daly ždímat.
2.7.2024 18:37
Obloha se rozdělila na temnou a světlou stranu.
Nad temnou zazářila duha.
Dvakrát.
Světlá, zasypaná krůpějemi padajícími odnikud.
Oblaka jak ze Simpsonů.
Vane příjemný větřík.
Voda jde přes špičku.
Zákeřná hadice zaútočila ze zálohy.
Musel jsem se přebalit.
Kuličky hroznového vína mne opouštějí.
1.7.2024 17:39
Modrásek se začal dvořit olbřímí hlavě žlutého šroubu.
Siluety racků kreslí do oblohy neviditelné křivky spirál.
Paprsky slunce ztěžka proráží mračnou oblohou.
Ze břehu kvílí potápka.
Slaná vůně moře se nese vánkem.
Obrysy lodí na horizontu.
Přerostlé větráky čechrají vzduch a vyrábí vítr.
Zlatý kulový čep, z Čech, je hotov otočit masou vrat a uzavřít moře.
Po hladině běží vlny.
Příliv dosáhl maxima a voda se vrací, odkud přišla.
Všade je prach ze Sahary....
30.6.2024
Fuckin' Weather Part II
Obloha se zatáhla.
Mraky potemněly.
Vzduch se po teplém dni ochladil.
Temný obzor rozčísl blesk.
Dlouhý, klikatý, zářící.
Je tak daleko.
Hřmění se neozvalo.
První kapky dopadly na hladinu.
U břehu se mihla vydra.
Z rozpálené paluby stoupá pára.
Střecha kormidelny se rozezněla dopadající vodou.
Déšť šílí...
29.6.2024
Ráno vyšlo společně se sluncem za kostelní věží.
Balony nemohly dospat, vznášely si chladným vzduchem nad krajinou, sledovaly, jak se probouzí.
Duhoví motýli atakovali moji leb.
29. 6. 2024 19:14
Na hrázi zářila a měnila barvy světla kolotočů.
Z výletních lodí zněly zvuky diskoték.
Kabinky lanovky do Zoo zamrzly nad řekou.
Teplý večer voní létem a grilovaným masem ze břehů.
23. 6. 2024 22:30
Probuzení nad ránem.
Sen plný Tebe...
Insomnie.
Nekonečné posedávání na lavičce v parku.
Zrušené telefonní budky.
Opuštěné schodiště.
Starodávný discman.
Mechanická volavka.
Ty!
Bezmoc.
Stesk.
Neovladatelné slzy smutku.
Stesk.
Proč se to všechno stále vrací?
14.6.2024 4:05
Tma,
hluboká temná,
jen slabě zářící body hvězd Tě obklopují.
Nahoře.
Dole.
Jsou všade.
Ztracený ve vesmíru, ztracený v sobě.
Navždy sám.
Nikdy už neuslyšíš:
"...a co Ty?"
4.6.2024
Film
Čtvrt století starý film. Tehdy mladí a nadějní herci zestárli. Stali se legendami.
Ten film ale nezestárl, ani postavy v něm.
Sureálné, ale milé..
Byl stejně báječný jako tenkrát. Usmíval se na místech, kdy se usmál i před lety. Slzy mu tekly z očí, každou chvíli, víc než tehdy.
Jak dojemné...
Písně byly stejně krásné.
Je to už tak dávno.
Jeden z mála filmů, které bude mít stále rád.
To je skvělá zpráva pro čtenáře Koně & Psa.
19.5.2024
Hvězdy zmizely
Vítr je odvál
Vane sám
Pustou noci
Teplý a silný
1.5.2024
Jdeš temnou nocí.
Nohy se Ti míhají vzrostlou travou.
Hlava se Ti motá.
Stále miluješ.
Víš, jak nesmyslné to je.
Nemůžeš si pomoci.
Bytostně Ti schází.
Víš, že to nemá řešení.
Brzy se zblázníš.
Je to pořád láska.
Neopětovaná...
Šílíš.
Temné siluety nočních stromů.
Výstřel?
Smyčka?
Hlubina?
Help! I Need You!
Where Are You?
Please...
I Still Loving You!
26.4.2024 Midnight
Obloha ztemněla.
Do hladiny počaly bušit olbřímí kapky.
Zahřmělo.
Za okamžik nebem projel blesk.
Z mraků se teď valí provazy vody. Proud se valí ze střech a vše mění ve vodou nacucanou houbu.
Zahřmění a opět blesk. Temná mračna se ženou oblohou a vítr žene stěnu z vody s sebou.
Chvílemi přes ni není ani vidět. Jakoby tam byla neprůchodná, šedivá, mokrá zeď. Další blesk a zahřmění. A ještě jednou.
Vítr najednou rozerval mraky, ukázala se modrá obloha a slunce.
Nad temným obzorem se rozzářila jasná duha.
Dvojitá.
4.4.2024
Hledá cestu v temném lese, rozhlíží se.
Kde se tu vzal?
Kožená bunda, vysoké, pevné boty, celý v černém, i čepice. Ampulku lásky zašitou do límečku, srdcové eso na řetízku místo štítku.
Pro les nevidí stromy.
Ztratil se. Bloudí od stromu ke stromu. Každý strom je jiný. Každý má jiné listí, jinak voní.
Některý je na omak hladký, další drsný a hrubý jako struhadlo. Zkouší se jich dotýkat.
Dívá se po tvaru listů. Většina jich stojí, nepohnou se, ani když do nich strčí.
Ani list nezašustí. Nic. Žádná odezva. Ani ozvěna.
Bloudí dál. Stmívá se, noc se blíží, ochlazuje se…
Cesta vede ještě dál.
2.4.2024
Kapka za kapkou
padá z nebe
plní mou hlavu vodou
vyplavuje myšlenky
vyplouvají k moři
na cestu dalekou
bez návratu
už se nevrátí
zůstanou ztraceny
v dáli
21.2.2024
Zase prší.
Opět je temná, větrná noc.
Znova sám.
Stesk, stejně jako déšť mne smáčí.
Dívám se do tmy.
Můj odraz v okně se množí v kapkách deště.
Šílím.
Tvoje tvář mi víří hlavou.
Proč mi tolik scházíš?
Proč to nedokážu hodit za hlavu?
Proč Tě stále miluji?
Dal bych cokoliv za to, aby ses vrátila.
Běžel bych jak pes a na nic se neohlížel.
Na nikoho.
Jen abych byl s Tebou.
14.2.2024 v hodině mezi psem a vlkem 4:02
Poslední sen.
Probuzení v hluboké noci.
První a poslední, jediná naše hádka.
Jen v tom snu.
Starý byt ve starém domě.
Šílený smutek,stesk.
Slzy temné noci.
Déšť.
Scházíš mi.
Bolestně mi scházíš.
Nedokážu se s tím vyrovnat.
Miluji Tě.
12.2.2024
NOC
I wanna feel the heat
I wanna own the night
I wanna feel the beat
I wanna dance tonight
I wanna lose myself
I wanna come alive
I wanna feel the love
I wanna go into overdrive
Into overdrive
It doesn't matter where I go
I feel the music in my soul
I love the way the rhythm makes my body go
There's a dance floor in my dreams
And I've been movin' in my sleep
Love the way the bass sound makes me lose control
11.2.2024 23:23
Buší mi srdce
Hlava plná zmatku
Ruce se třesou
Dech zadrhává
Oči vlhnou
Tep zrychluje
Co se děje
Co to dělám?
Má to tak být?
TREST
Provinil ses svým srdcem
Jsi vinen.
VINEN
Můžeš si za to sám.
25.1.2024 0:05
Final Cut
What shall we use to fill the empty.
Spaces where we used to talk?
How shall I fill the final places.
Prázdno...
Prázdno...
Prázdno...
Chlad, led, zvenku i uvnitř.
Čím vyplním to prázdné místo?
Prázdno...
Nic...
Sbohem.
16.1 2024 22:11
Fuckin´ Weather
5:35 A.M.
Heavy rain, cold wind.
Can´t sleep, rolls from side to side.
7:40 A.M.
Awakening. It´s dark outside. Gloom deep inside. Fragments of a dream in the mind.
Strong wind.
8:28 A.M.
The tea is finished. Slowly spreading. It is raining. Light frost, everything is slippery. It blows. Strongly.
9:12 A.M.
It's still so dark. The cold seeps under the skin.
10:00 A.M.
The sun peeked out from the dark clouds. It is snowing. Sharp prickly snowflakes are driven by the wind.
10:43 A.M.
The clouds spread, the sky was blue, the sun came out. It shines and warms.
High Noon
It is raining, snowing, an icy wind is blowing.
13:10 P.M.
Half the sky is blue, the other is raining with snow. A halo formed around the sun.
13:48 P.M.
The sky turned black, a snow storm came. It barely lasted a few minutes.
14:31 P.M.
Sunshine, there is a rainbow in the dark half of the sky.
15:16 P.M.
It's raining, it's pouring like a watering can. A cold wind drives the raindrops. Everything is sliding again.
16:09 P.M.
It got cold. The sun shines behind the clouds and is approaching sunset.
17:00 P.M.
The sun disappeared behind the horizon. It freezes slightly. It is raining with snow.
17:51 P.M.
It's dark again. A strong wind is blowing, bringing rain with it. Sometimes a crescent moon flashes through the clouds. It is four days after the new moon.
18:23 P.M.
Wind. It freezes easily. Something flies through the air.
19:01 P.M.
The wind drove an extremely high tide. Frostbite flies. Everything is frozen again. It's blowing hard again.
20:16 P.M.
It's still cold, something is still flying, it's still blowing hard.
20:53 P.M.
The wind blew away the clouds, the stars appeared and began to shine.
Sirius, Aldebaran, Betelgeuse, Castor, Deneb...
21:21 P.M.
It's cold. A cold wind penetrates the body.
22:29 P.M.
The moon has set over the horizon. The great celestial show ends. The wind drove the clouds. It got cloudy. The night was blackened with darkness.
23:14 P.M.
The clouds opened and a white flood began to pour down.
The wind drove her ahead. More centimeters were added every minute.
Midnight
I'm cold.
15.1.2024
Moře
Vlny.
Šumění příboje. Bílá pěna na vrcholcích vln.
Písek se objevuje a zase mizí.
Napsané vzkazy mizí pod vodou a ztrácejí se.
Fouká ledový vítr a žene vlny přílivu na pláž.
Písek letí vzduchem, který má slanou chuť.
Pod podrážkami bot praskají tisíce mušlí vyvržených na břeh.
Voda se stále přibližuje a zaplavuje pobřeží.
Obloha se zatahuje a tmavne.
Vítr sílí.
Černá vlajka na stožáru se začíná třepit.
Písek hnaný větrem bodá do obličeje.
Stopy v písku okamžitě mizí, z části díky větru a zbytek odplaví vlny.
Pláž se ztrácí pod vodou, příliv se blíží vrcholu...
13.1.2024
Tajné zprávy
nesoucí se nocí
Tiché kódy
do vzduchu psané
Nenápadné vzkazy
nikdy neodeslané
Výkřiky touhy
potichu šeptané
Milostná vyznání
do vln vhozené
Šifrovaná poselství
jen Tobě určené
Noční šepoty
ve větru skučící
Něžná slůvka
ke hvězdám letící
Odhalíš jen Ty
však víš jak
však víš kdy...
12.1.2024
Nad obzorem se vznáší Orion. Září do mrazivé noci, kdy je vše kluzké a namrzlé.
Jediný špatný krok a zmizí, nikdo jej už nenajde, nikdo mu nepomůže. Zmizí, jako by nikdy nebyl.
Mráz pokryl vše vrstvou ledu. Mé srdce mrzne a tělo svírá chlad. Zvenku i uvnitř.
Nezahřeje mne, horká čokoláda ani naplno puštěné topení. Mohu se choulit na teplé podlaze v proudu horkého vzduchu a stejně se klepu zimou.
Mráz z duše nevyženu. Na to nefungují žádná ohřívadla, jen jedna jediná věc.
"L"
Má dva významy a oba dva jsou stejně důležité.
11.1.2024
Mraky zrudly večerem.
Po obloze je proháněl ledový východní vítr.
Lákaly tou krásnou sytou barvou a rychlostí, se kterou se měnily.
Stál tam oslepený posledními paprsky dne až mu z očí vytryskly slzy.
Byla to nádhera. Stál vysoko, opíral se o zábradlí a zhluboka se nadechoval.
Zamotaný do teplé šály a s čepicí naraženou, co nejvíc to šlo.
Stejně mu byla zima, ale uvnitř víc...
Stačilo udělat jeden vyšší krok přes to zábradlí a mohl do těch mraků ulehnout.
Byly nečechrané a tak barevné.
Lákaly.
Jen se do nich zabořit, zmizet ze světa, odletět na nich někam daleko pryč, od všeho zmatku, co má v hlavě.
Nenašel odvahu, na to je moc zbabělý.
Tak tam je dál stál, v hlavě vír, v očích slzy ze slunce, studeného větru a kdo ví, z čeho ještě.
Slunce zapadlo, poslední paprsek zmizel pod obzorem, obloha byla tmavě fialová a na ní se počaly rozžínat první poslové noci.
Když procházíš bouřkou
zvedni hlavu
a neboj se tmy.
Na konci bouře,
je zlaté nebe,
a sladká stříbrná
píseň skřivana.
7.1.2024
Pobudil se do temné noci.
Zase pršelo.
Otevřel okno, nemohl dýchat.
Chladný vzduch jej probral.
Napil se hltavě čaje z konvice, málem se v něm utopil.
Ruce se mu třásly a zrak se mu rozostřil. Strach, chaos v hlavě.
Představy.
Myšlenky.
Opět to začíná. Přehrává si minulé i imaginární rozhovory.
Jak to vlastně bylo? Co je skutečné a co si jen vyfabuloval? Zalezl si zpět pod peřinu.
Nemůže usnout.
Převaluje se ze strany na stranu.
Je unavený.
Oči ho pálí.
Co se to s ním děje?
Proč?
5.1.2024 4:59
Kde jsi
Volám
Natahuji ruku
Proč tady nejsi
Se ptám
Napínám zrak
Zašeptej tichý vzkaz
Do noci
Napiš slova
Na zamžené okno
Pošli pohlazení
Chladným větrem
Shlédni na mne
Okem hvězd
Jsem tady
Čekám
Buď tu se mnou
5.1.2024
Obrazy
Táhlý pískot. Třesk plechů. Tříštění skla. Tenký pramínek...
Modrá světla. Blížící se siréna.
Chlad.
Obrazy.
Tmavá noc, malý chlapec na válendě natahuje drobnou ruku k dlani svého, spícího otce a vkládá ji do ní.
Siréna ustala, modrá světla bloudí po okolních domech.
Obrazy.
Stoupá křivolakým, stačejícím se schodištěm podél teplé stěny do druhého patra. Nese si hroudu rohlíkového těsta.
Brzdy. Klapnutí dveří. Rychlá chůze dvou párů nohou.
Obrazy.
Železná prolézačka v parku, skupina dětí na ní dovádí. Chlapec pošťuchuje dívku, ta padá dolů. Obličej od krve, zlomený nos.
Cvaknutí kufru o zem, otevírání zámků, ruka otevře víko a probírá obsah.
Obrazy.
Parta kluků na rozestavěném sídlišti vylezla do prvního patra jednoho z paneláků a skákají do hromady písku v hloubce pod nimi. Je s podivem, že se jim nikdy nic nestalo.
Tiché povely. Trhání látky. Píchnutí, stlačení pístu.
Obrazy.
Jedou s kamarádem, na kolech, dolů kopcem k řece. Rychlost se zvyšuje, kola podkluzují na jehličí, nesmíš brzdit...
Hbité ruce, nůžky, pruhy obinadla.
Modré záblesky vytínají ze tmy siluety postav.
Obrazy.
Vrací se ze školy, před jedním vchodem stojí spolužák, něco říká. To je nesmysl. Odhazuje tašku a vrhá se na něj. Válejí se na trávníku. Rány padají. Roztržené kalhoty, ruce od hlíny, obličeje od krve.
Obvazy rudnou prosakující krví, nechce to přestat.
Je slyšet hlas operátora z vysílačky.
Obrazy.
Stoupá sám do kopce jarním vzduchem, jde pomalu, užívá si to voňavé počasí. Za chvíli bude na svém oblíbeném místě v posluchárně knihovny v budově s kopulí.
Zvedají nehybné tělo a pokládají ho na nosítka.
Pár metrů je odnášejí. Otevírají dveře.
Obrazy.
Večerní město, jde podél silnice k předmostí. Na křižovatce se k němu připojuje spolužák z jiného města. Společně jdou přes řeku a zpívají písničku z populární pohádky.
Zahrčení koleček po podlaze, přibouchnutí dveří, nastartování motoru. Siréna se rozezní nocí a vůz prudce vyráží. Modrý stroboskop jim uvolňuje cestu. První kapky tekutiny procházejí kanylou.
Obrazy.
Stojí na vrcholu kopce s partou podobných šílenců, týden spali ve dne a v noci pracovali, vůbec, celý pravidelný režim přišel vniveč. První sluneční paprsek vytrysknul nad obzor a ozářil krajinu, nad kterou se vznesl hlasitý výkřik. Kráááááááááááá...
Rychlá jízda, skřípění brzd, kvílení motoru hnaného do otáček. Není moc času a stále ubývá. Přidávání plynu, zatáčka, brždění... Je to tak rychlé.
Obrazy.
Leží před televizí, vidí poprvé scénku, která se posléze stane legendární. Popíjí jablečný mošt, scénka je tak vtipná, že se v něm málem utopil. Teče mu i nosem.
Najednou je všude spousta lidí a světla. Každý něco dělá, všichni se věnují jen jemu. Vezou ho chodbou, nad hlavou mu ubíhá nekonečný pás světel. Lidé okolo něj stále vyvíjejí činnost.
Obrazy.
Čeká na první ranní autobus do blízkého města. Zastávka je pustá, nikde nikdo. Autobus už měl jet před půl hodinou. Jízdní řád je stržený. Snad se špatně den před tím podíval. Musí být v šest hodin na místě. Co teď? Po chvíli projíždí okolo taxík. Mávne na něj. Odvezete mne do... Jasně, za pět set. Neměl byste nějaké žvýkačky?
Ukládají ho pod veliké jasné světlo. Připojují další hadičky. Tiché příkazy, první řez, krůpěje krve se mění v stružky. Neustává to. Horečnatá činnost se ještě zrychluje.
Obrazy.
Jde půlnoční silnicí, je mu úzká, potácí se z jedné strany na druhou. Cesta sama o sobě už tak dlouhá se prodlužuje. Doma roztápí kamna a lehá si na horní postel. Je horko, točí se mu hlava, slézá dolů, otevírá okno a zůstává ležet dole. Od okna na něj táhne a je mu zima. Stěhuje se na horní lůžko. Po chvíli se to celé opakuje. Kdyby se ta hlava aspoň tolik netočila. a takhle to bylo celou noc.
Pravidelné ťukání, zpomaluje svůj rytmus až přestane úplně a ozve se dlouhý, vysoký nepřetržitý tón...
Obrazy.
Kráčí pomalu do tmy. Vstupuje do nekonečného, temného tunelu. Kdesi v dálce, na konci tuší světlo. Tak pojď...
Dopsáno v prvních dnech roku 2024
Mraky letí nebem
Temné těžké
Voda stále stoupá
Valí se z očí
Vítr sílí
Přináší stíny
Temné těžké
Celého mne halí
Světla hasnou
Den končí
Mráz sílí
Temný těžký
Ztratil jsem se
V sobě, v čase
Nenajdou mne
Nikdy, nikde
Střepy kolem nás
Dveře zaklaply, auto odjelo. Je skoro půlnoc. Vyhledal tu správnou skladbu,
nastavil nekonečné přehrávání a otočil volume na zesilovači doprava. Ozval
se úvodní zvuk výtahu a pak ten kytarový riff, který jej hned na první
poslech uchvátil. Je to jedna z mála skladeb, kterou může poslouchat hodiny neustále dokola.
Začal sbírat sleničky ze stolu a odnášet je ke dřezu.
Najednou se v něm cosi zlomilo, nemohl popadnout dech,
předklonil se, aby se uklidnil, ale nepomohlo to.
Ruka přelomila stopku skleničky ve dví.
Jak ji tak držel, mrštil s ní do dřezu.
Sklo se rozlétlo na všechny strany.
Hudba duněla místností, oči měl zamlžené, těžce dýchal.
Vzal ze stolu další skleničku a hodil ji k té druhé.
A ještě jednu a ještě další. Neví kolik jich bylo.
Střepy byly najednou po celé podlaze, dřez jich byl plný...
Chodil v nich bos, je s podivem, že se ani neřízl, ani kapka krve neukápla.
Čišel z něj krystalický vztek a zoufalství, zhluboka dýchal, srdce mu prudce bilo.
Sedl si na podlahu. Kytara si dál jela své sólo. Tupě seděl a mlátil zoufale pěstí do podlahy.
Hudba hrála dál.
Všechno to umyje déšť.
A co dál...
Vítr nám bere dech.
A co dál...
Všechno to umyje déšť.
1.1.2024
a tak... z předchozích let
Rok 2oo9 Rok 2o1o Rok 2o11 Rok 2o12 Rok 2o13 Rok 2o14 Rok 2o15 Rok 2o16 Rok 2o17 Rok 2o18 Rok 2o19 Rok 2o2o Rok 2o21 Rok 2o22 Rok 2o23