1.srpna 2014
Poslední červencový den jsme kolem poledne dojeli do Neuss. Vyložili jsme všechna auta, přívěsy a všichni Kohouti odjeli domů. Zůstali jsme s Evičkou na bortě až do neděle sami.
Včera jsme zašli na nákup do sámošky a dnes po obědě jsme vyrazili na vycházku do města. Neuss je spolu s Trierem nejstarší německé město, obě mají přes dva tisíce let.
Ještě než jsme vyrazili, tak jsem se díval, jak usazují první část oblouku nové lávky, která spojí oba břehy přístavu.
Šli jsme podél vody až na konec přístavu a teprve tam odbočili do města. Počasí bylo pěkně slunečné a na procházku jako dělané. Nejdříve jsme se stavili v Chrámu svatého Quirina.
Nádherná stavba, ale o té jsem už dříve psal. Prošli jsme městem až na kraj k poslední dochované bráně původního městského opevnění. Je nyní spojena skleněno - betonovým mostem s
budovou místního muzea, vypadá to dost hrozivě. Ono to muzeum také není žádný architektonický skvost… Ve věži je část muzejní expozice, většinou historické věci týkající se přibližně
středověku. Byli jsme se tam pak podívat v neděli třetího odpoledne. Prošli jsme pod věží a došli k fontáně, tam jsem se neovládnul a udělal asi milion fotografií padající vody a
bublin tvořících se na hladině. Podívejte se
sem a sami uvidíte, že vznikly i zajímavé obrázky. Když jsem se dostatečně vyřádil, přešli jsme tramvajové koleje a vešli do parku.
Park je to moc hezký, s růžovou zahradou, fontánou, dvěma rybníčky a Nordkanalem, který jej dělí na dvě části. Akorát stromy byly hodně poničeny nedávnou vichřicí a všude se válely
olámané větve a padlé kmeny, které už zahradnická firma likvidovala a dávala zase park do pořádku. U jednoho z rybníčků jsme se zastavili a kochali se pohledem na kachny, já opět
trochu fotil, když v tom do mne Evička šťouchla a ukázala ke středu vodní plochy, odkud se k nám něco blížilo. Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaká vodní krysa, ale nakonec se
z toho vyklubala malá vydra. Zviřátko si vylezlo na kámen nedaleko nás, provedlo kompletní očistu, chutě posvačilo jakýsi lusk, či snad lupen to byl, pohlédl si s jednou z kachen do
očí, šup do vody a zmizel kamsi pod větvemi sklánějící se nad hladinou. Ze setkání s ní vznikla hezká fotoserie, kterou si můžete prohlédnout
tady.
Na kraji parku pak stojí vodárenská
věž, která byla původně větrným mlýnem a roku 1881 byla přestavěna na vodárenskou. Cestou zpět do města jsme potkali několik zajíců. Ve městě pak mají úžasnou sochu věnovanou všem,
kteří se starají o kanalizaci. Také jsme objevili budovu večerní univerzity nazvanou Romaneum, která má v základech historické sklepy.
2.srpna 2014
Na sobotu jsme si naplánovali výlet vlakem do Düsseldorfu. Cestou k nádraží jsme objevili úžasný obchod se vším do bytu. Měl pět pater, nakoukli jsme pouze do oddělení světel,
dokázal bych tam nechat spoustu peněz…
Na nádraží jsme čekali asi deset minut než vlak přijel. Nebyl to takový, co staví na každé mezi, jak jsem očekával, ale něco jako náš zrychlený, takže jsme museli až na hlavní
nádraží, na zastávce, kde jsem plánoval vystoupit, nestavěl, ani nepřibržďoval. Z nádraží jsme vyrazili k televizní věži. Cestou jsme narazili na hejno hus, které se pokojně
pásly u čtyřproudové silnice. Když jim na jedné straně silnice tráva přestala chutnat, vydaly se bez okolků a čekání na zelenou, natož nějakého se rozhlížení, na druhou stranu.
Auta zastavila a čekala až husy klidně přejdou, nikdo se nerozčiloval, nikdo nezatroubil a všichni se královsky bavili. No, jen se na to
podívejte.
Den byl opět nádherně slunečný a teplý.
Z výšky 186ti metrů je pohled na město královský, opět jsem se neovládl a vyrobil velké množství fotografií. Zde jsou ty povedené a zdařilé
umístěny.
Po výhledu na město jsme si
dali u zmrzlináře pod věží zmrzlinu a po promenádě podél řeky došli až na staré město. Procházeli jsme uličkami a zákoutími a najednou začalo poprchávat. A kapek bylo čím dál víc,
když už lilo jako z konve, jsme se schovali v jednom knihkupectví. Když přestalo, zamířili jsme zpátky k nádraží, ale napůl cestě začalo lejt znovu. A tak jsme se ukryli v městském
kostele. Byla tam zrovna výstava nějakého umění, ale jméno autora jsem si nezapamatoval. Potom jsme ještě chvíli stáli ve dveřích kostela a já fotil déšť, dokud nepřestalo.
Došli jsme na nádraží relativně v suchu. Vlak do Neuss měl půl hodiny zpoždění, to nás moc nebavilo, když přijel, tak byl pěkně našlapanej. V Neuss jsme zase čekali na nádraží
než přestala další přeháňka.
Na loď jsme přišli s ušoupanýma nožičkama.
6.srpna 2014
Po poledni jsme dojeli do přístavu v Emmerichu, Joop s Monique odjeli domů, protože jsme měli nakládat až v pátek.
Vyrazili jsme na vycházku do města. Po promenádě podél řeky
až ke kostelu St.Martini, velký kostel s barevnými okny a uvnitř jednoduchou výzdobou. Úžasný prostor. Ostatně podívejte se
sami.
Schovali jsme se tam před deštěm a ve čtvrtek
jsme se tam vrátili ještě jednou za slunečného počasí, kdy okna zářila sluníčkem. To samé jsme udělali i s kostelem St.Aldegundis. Každý z těch kostelů je jiný a přesto si jsou
tak podobné, vnitřním klidem, atmosférou. Obrázky najdete
tady.
Emmerich je malé hraniční město se třemi kostely, do toho třetího jsme se bohužel nedostali. Od přístavu ke
kostelu St.Martini vede promenáda posetá kavárničkami a ozdobená různými sochami. Emmerich získal status města roku 1233, byl mu udělen Hrabětem Ottou z Geldernu.
1.srpna 2014
Poslední červencový den jsme kolem poledne dojeli do Neuss. Vyložili jsme všechna auta, přívěsy a všichni Kohouti odjeli domů. Zůstali jsme s Evičkou na bortě až do neděle sami. Včera jsme zašli na nákup do sámošky a dnes po obědě jsme vyrazili na vycházku do města. Neuss je spolu s Trierem nejstarší německé město, obě mají přes dva tisíce let. Ještě než jsme vyrazili, tak jsem se díval, jak usazují první část oblouku nové lávky, která spojí oba břehy přístavu.
Šli jsme podél vody až na konec přístavu a teprve tam odbočili do města. Počasí bylo pěkně slunečné a na procházku jako dělané. Nejdříve jsme se stavili v Chrámu svatého Quirina. Nádherná stavba, ale o té jsem už dříve psal. Prošli jsme městem až na kraj k poslední dochované bráně původního městského opevnění. Je nyní spojena skleněno - betonovým mostem s budovou místního muzea, vypadá to dost hrozivě. Ono to muzeum také není žádný architektonický skvost… Ve věži je část muzejní expozice, většinou historické věci týkající se přibližně středověku. Byli jsme se tam pak podívat v neděli třetího odpoledne. Prošli jsme pod věží a došli k fontáně, tam jsem se neovládnul a udělal asi milion fotografií padající vody a bublin tvořících se na hladině. Podívejte se sem a sami uvidíte, že vznikly i zajímavé obrázky. Když jsem se dostatečně vyřádil, přešli jsme tramvajové koleje a vešli do parku. Park je to moc hezký, s růžovou zahradou, fontánou, dvěma rybníčky a Nordkanalem, který jej dělí na dvě části. Akorát stromy byly hodně poničeny nedávnou vichřicí a všude se válely olámané větve a padlé kmeny, které už zahradnická firma likvidovala a dávala zase park do pořádku. U jednoho z rybníčků jsme se zastavili a kochali se pohledem na kachny, já opět trochu fotil, když v tom do mne Evička šťouchla a ukázala ke středu vodní plochy, odkud se k nám něco blížilo. Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaká vodní krysa, ale nakonec se z toho vyklubala malá vydra. Zviřátko si vylezlo na kámen nedaleko nás, provedlo kompletní očistu, chutě posvačilo jakýsi lusk, či snad lupen to byl, pohlédl si s jednou z kachen do očí, šup do vody a zmizel kamsi pod větvemi sklánějící se nad hladinou. Ze setkání s ní vznikla hezká fotoserie, kterou si můžete prohlédnout tady.
Na kraji parku pak stojí vodárenská věž, která byla původně větrným mlýnem a roku 1881 byla přestavěna na vodárenskou. Cestou zpět do města jsme potkali několik zajíců. Ve městě pak mají úžasnou sochu věnovanou všem, kteří se starají o kanalizaci. Také jsme objevili budovu večerní univerzity nazvanou Romaneum, která má v základech historické sklepy.
Na sobotu jsme si naplánovali výlet vlakem do Düsseldorfu. Cestou k nádraží jsme objevili úžasný obchod se vším do bytu. Měl pět pater, nakoukli jsme pouze do oddělení světel, dokázal bych tam nechat spoustu peněz…
Na nádraží jsme čekali asi deset minut než vlak přijel. Nebyl to takový, co staví na každé mezi, jak jsem očekával, ale něco jako náš zrychlený, takže jsme museli až na hlavní nádraží, na zastávce, kde jsem plánoval vystoupit, nestavěl, ani nepřibržďoval. Z nádraží jsme vyrazili k televizní věži. Cestou jsme narazili na hejno hus, které se pokojně pásly u čtyřproudové silnice. Když jim na jedné straně silnice tráva přestala chutnat, vydaly se bez okolků a čekání na zelenou, natož nějakého se rozhlížení, na druhou stranu. Auta zastavila a čekala až husy klidně přejdou, nikdo se nerozčiloval, nikdo nezatroubil a všichni se královsky bavili. No, jen se na to podívejte.
Den byl opět nádherně slunečný a teplý.
Z výšky 186ti metrů je pohled na město královský, opět jsem se neovládl a vyrobil velké množství fotografií. Zde jsou ty povedené a zdařilé umístěny.
Po výhledu na město jsme si dali u zmrzlináře pod věží zmrzlinu a po promenádě podél řeky došli až na staré město. Procházeli jsme uličkami a zákoutími a najednou začalo poprchávat. A kapek bylo čím dál víc, když už lilo jako z konve, jsme se schovali v jednom knihkupectví. Když přestalo, zamířili jsme zpátky k nádraží, ale napůl cestě začalo lejt znovu. A tak jsme se ukryli v městském kostele. Byla tam zrovna výstava nějakého umění, ale jméno autora jsem si nezapamatoval. Potom jsme ještě chvíli stáli ve dveřích kostela a já fotil déšť, dokud nepřestalo. Došli jsme na nádraží relativně v suchu. Vlak do Neuss měl půl hodiny zpoždění, to nás moc nebavilo, když přijel, tak byl pěkně našlapanej. V Neuss jsme zase čekali na nádraží než přestala další přeháňka.
Na loď jsme přišli s ušoupanýma nožičkama.
6.srpna 2014
Po poledni jsme dojeli do přístavu v Emmerichu, Joop s Monique odjeli domů, protože jsme měli nakládat až v pátek.
Vyrazili jsme na vycházku do města. Po promenádě podél řeky
až ke kostelu St.Martini, velký kostel s barevnými okny a uvnitř jednoduchou výzdobou. Úžasný prostor. Ostatně podívejte se sami. Schovali jsme se tam před deštěm a ve čtvrtek jsme se tam vrátili ještě jednou za slunečného počasí, kdy okna zářila sluníčkem. To samé jsme udělali i s kostelem St.Aldegundis. Každý z těch kostelů je jiný a přesto si jsou tak podobné, vnitřním klidem, atmosférou. Obrázky najdete tady.
Emmerich je malé hraniční město se třemi kostely, do toho třetího jsme se bohužel nedostali. Od přístavu ke kostelu St.Martini vede promenáda posetá kavárničkami a ozdobená různými sochami. Emmerich získal status města roku 1233, byl mu udělen Hrabětem Ottou z Geldernu.
